Mé dětství
- O životě
- MajdaT27
- 22.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje dětství bylo vlastně od narození peklo, a to nejen pro mě, ale i moje sourozence, s kterými mám zvláštni vztah, a to díky našim rodičum. Je mi už 27 let, ale nikdy jsem vlastně nepoznala, jaký je to pocit mít mámu a tátu a šťastnou rodinu.
tohle je syn mé sestry,Mám ho moc ráda
ja a moje sestra
a ja
Bylo mi 5 let, když jsem se dostala do dětského domova na Slovensku (jsem původem Slovenka) a mojí malé sestřičce byly 4 roky. Bylo to dost kruté tím, že do DD se dostávají detičky, které jsou buď Romové nebo ze sociálně slabších rodin, njn, ale jak se říká, rodiče si nevybírame a tak se to samé stalo nám.
Já a moje sestra Gabika, s kterou mám ten nejhezčí vztah a jsem šťastná, že takovou sestřičku mám, jsme vlastně od mála vyrůstaly pořád spolu, dokud jsme žily s tátou, bylo to peklo Táta strašně pil, mlátil nás a neměly jsme skoro nikdy co jíst a když dostal nějaké peníze, tak vždy zmizel a propil je, vrátil se za dva dny domů s půlkou chleba a jednou paštikou a z toho jsme se měly najíst 
Vždy jsem byla ta drzejší a pořád jsem mu vyčítala, že nás týrá a ať nás odvede za mámou, ale o tom on ani nechtěl slyšet, mámu nesnášel! A máma jeho, nechápu, jak s ním mohla mít tolik dětí, kolik má (je nás dohromady 6).
Pokuď jsem neudělala to, co otec chtěl, tak jsem vždy dostala buď páskem na kalhoty nebo násadou od koštěte! Nejhorší vzpomínka je, když mi podržel můj ještě malý obličej v jeho chlapské dlani a naplival mi do tváře, a proč? Nechtěla jsem po něm uklidit zvratky, které vyzvracel, alkoholické!
V zimě jsme chodily se sestrou do lesa na dříví a prosit ve vesnici, ať nám dá někdo nějaké jídlo a z toho mála, co nám kdo dal, jsme ještě musely donést i otci, pokud ne, tak jsme opět dostaly výprask, a to nelžu!
Takhle se to prostě táhlo do té doby, dokud u naších vrátek jednoho dne nezastavilo policejní auto a pak obyčejný bordový auto a z něj vystoupila paní a pán, oznámila jsem otci, že ho hledají nějací lidé i s policajty, ale on mi na to řekl, ať se obuji a uteču zadní verandou i s Gabikou, že nás určitě teď odvezou pryč a že ho už nikdy neuvidime,´tak jsem šla na verandu se obouvat, ale dělala jsem, že nemůžu najít boty a než jsem je jako našla tak už byli vevnitř a zpovídaly tátu a ten lhal, jak jen to šlo, ale paní viděla, že jsme obě vystrašené a před tátou neřekneme nic, co není pravda.
Brala si nás postupně do jiného pokoje a tam se nás ptala, jak se máme, jak se k nám chová táta a jestli máme co jíst atd. Řekla jsem celou pravdu, že nás bije, týrá a že kvůli milence nás taky nechal spát venku na lavičce na zahradě, že nemáme co jíst a táta prodává vše, co v baráku zbylo, ale kupuje si denně domáci červené víno, které prodávala jedna paní u nás v dědině! Prostě to zkrátim, jinak by to bylo nadlouho. Odvezly nás násilim a skončily sme v DD!
První měsíce byly kruté, ale pak jsme si zvykly. Táta a ani máma za námi nikdy nepřišli, jen samé sliby, že nás vezmou z dětského domova a budou se o nás starat, nikdy se to, co nám v dopisech slibovali, nestalo, vykašlali se na nás. Až do 18 let.
V patnácti letech jsem náhodně na jedné akci poznala kluka, ano, byl krásný a moc se mi líbíl, ale něco mi říkalo, měj odstup, po pár minutách povídaní jsme zjistili, že jsme sourozenci, a tím pádem jsem poznala i další dvě sestry a bratra. Takže já a moje sestra jsme byly někde a oni zase jinde. Náš vztah ale nikdy nebyl takový, jaký by mohl třeba být, kdybychom bydleli všichni spolu. Neznáme se, a tím pádem jsme se nikdy a v ničem neshodli.
Jedině s Gabikou, s tou víme, která má co ráda, kterou co trápí atd. s ní mám taky ten nejlepší vztah na světe a jsem moc šťastná, že ji mám. Je šťastně vdaná v Německu, má krásného 3letého kluka a úžasného manžela a za to jsem moc šťastná. Já jsem teď už taky moc šťastná a čekám své první děťátko, dám jí všechnu lásku, kterou jsem sama neměla a nikdy ji neopustím (podle UZ to bude holčička).
PS: Můj příběh by byl fakt na dlouho, kdybych se rozepsala, ale to by nikoho nebavilo číst. Jen tolik, že to, co jsem zažila já a moje setra, bylo peklo a nikdy nedovolím, aby něco takovéhé zažilo moje dítě. Na to, co jsme prožily, se nedá nikdy zapomenout! Škoda!
PS1: Můj otec zemřel moc mladý, bylo mu 48 let, ale uchlastal se a nechybí mi. A máma? Tak ta mě a ani mé sourozence nechce, a tím pádem rodiče nemáme! Jsem moc vděčná za výchovu a lásku všem tetám a učitelkám z DD!
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1534
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 2958
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1108
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1071
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 654
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3453
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 5201
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4567
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 4128
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2590
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Zkusila sis opravdu hodně. Přeji ti z celého srdce ať se ti narodí zdravé miminko a máš šťastnou a spokojenou rodinu 
. Zasloužíš si to 
jak tohle nekdo muze delat vlastnim detem?? klobouk dolu jak jsi to vse zvladla a urcite budes ta nejlepsi maminka pro svoji malou holcicku, budes LEPSI nez ta zruda-promin, jinak to neslo napsat , ktera si rikala otec. 
