Mé dětství
- O životě
- MajdaT27
- 22.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje dětství bylo vlastně od narození peklo, a to nejen pro mě, ale i moje sourozence, s kterými mám zvláštni vztah, a to díky našim rodičum. Je mi už 27 let, ale nikdy jsem vlastně nepoznala, jaký je to pocit mít mámu a tátu a šťastnou rodinu.
tohle je syn mé sestry,Mám ho moc ráda
ja a moje sestra
a ja
Bylo mi 5 let, když jsem se dostala do dětského domova na Slovensku (jsem původem Slovenka) a mojí malé sestřičce byly 4 roky. Bylo to dost kruté tím, že do DD se dostávají detičky, které jsou buď Romové nebo ze sociálně slabších rodin, njn, ale jak se říká, rodiče si nevybírame a tak se to samé stalo nám.
Já a moje sestra Gabika, s kterou mám ten nejhezčí vztah a jsem šťastná, že takovou sestřičku mám, jsme vlastně od mála vyrůstaly pořád spolu, dokud jsme žily s tátou, bylo to peklo Táta strašně pil, mlátil nás a neměly jsme skoro nikdy co jíst a když dostal nějaké peníze, tak vždy zmizel a propil je, vrátil se za dva dny domů s půlkou chleba a jednou paštikou a z toho jsme se měly najíst 
Vždy jsem byla ta drzejší a pořád jsem mu vyčítala, že nás týrá a ať nás odvede za mámou, ale o tom on ani nechtěl slyšet, mámu nesnášel! A máma jeho, nechápu, jak s ním mohla mít tolik dětí, kolik má (je nás dohromady 6).
Pokuď jsem neudělala to, co otec chtěl, tak jsem vždy dostala buď páskem na kalhoty nebo násadou od koštěte! Nejhorší vzpomínka je, když mi podržel můj ještě malý obličej v jeho chlapské dlani a naplival mi do tváře, a proč? Nechtěla jsem po něm uklidit zvratky, které vyzvracel, alkoholické!
V zimě jsme chodily se sestrou do lesa na dříví a prosit ve vesnici, ať nám dá někdo nějaké jídlo a z toho mála, co nám kdo dal, jsme ještě musely donést i otci, pokud ne, tak jsme opět dostaly výprask, a to nelžu!
Takhle se to prostě táhlo do té doby, dokud u naších vrátek jednoho dne nezastavilo policejní auto a pak obyčejný bordový auto a z něj vystoupila paní a pán, oznámila jsem otci, že ho hledají nějací lidé i s policajty, ale on mi na to řekl, ať se obuji a uteču zadní verandou i s Gabikou, že nás určitě teď odvezou pryč a že ho už nikdy neuvidime,´tak jsem šla na verandu se obouvat, ale dělala jsem, že nemůžu najít boty a než jsem je jako našla tak už byli vevnitř a zpovídaly tátu a ten lhal, jak jen to šlo, ale paní viděla, že jsme obě vystrašené a před tátou neřekneme nic, co není pravda.
Brala si nás postupně do jiného pokoje a tam se nás ptala, jak se máme, jak se k nám chová táta a jestli máme co jíst atd. Řekla jsem celou pravdu, že nás bije, týrá a že kvůli milence nás taky nechal spát venku na lavičce na zahradě, že nemáme co jíst a táta prodává vše, co v baráku zbylo, ale kupuje si denně domáci červené víno, které prodávala jedna paní u nás v dědině! Prostě to zkrátim, jinak by to bylo nadlouho. Odvezly nás násilim a skončily sme v DD!
První měsíce byly kruté, ale pak jsme si zvykly. Táta a ani máma za námi nikdy nepřišli, jen samé sliby, že nás vezmou z dětského domova a budou se o nás starat, nikdy se to, co nám v dopisech slibovali, nestalo, vykašlali se na nás. Až do 18 let.
V patnácti letech jsem náhodně na jedné akci poznala kluka, ano, byl krásný a moc se mi líbíl, ale něco mi říkalo, měj odstup, po pár minutách povídaní jsme zjistili, že jsme sourozenci, a tím pádem jsem poznala i další dvě sestry a bratra. Takže já a moje sestra jsme byly někde a oni zase jinde. Náš vztah ale nikdy nebyl takový, jaký by mohl třeba být, kdybychom bydleli všichni spolu. Neznáme se, a tím pádem jsme se nikdy a v ničem neshodli.
Jedině s Gabikou, s tou víme, která má co ráda, kterou co trápí atd. s ní mám taky ten nejlepší vztah na světe a jsem moc šťastná, že ji mám. Je šťastně vdaná v Německu, má krásného 3letého kluka a úžasného manžela a za to jsem moc šťastná. Já jsem teď už taky moc šťastná a čekám své první děťátko, dám jí všechnu lásku, kterou jsem sama neměla a nikdy ji neopustím (podle UZ to bude holčička).
PS: Můj příběh by byl fakt na dlouho, kdybych se rozepsala, ale to by nikoho nebavilo číst. Jen tolik, že to, co jsem zažila já a moje setra, bylo peklo a nikdy nedovolím, aby něco takovéhé zažilo moje dítě. Na to, co jsme prožily, se nedá nikdy zapomenout! Škoda!
PS1: Můj otec zemřel moc mladý, bylo mu 48 let, ale uchlastal se a nechybí mi. A máma? Tak ta mě a ani mé sourozence nechce, a tím pádem rodiče nemáme! Jsem moc vděčná za výchovu a lásku všem tetám a učitelkám z DD!
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1356
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1649
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 504
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 551
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 439
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 758
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 625
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 989
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1977
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 385
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
Zkusila sis opravdu hodně. Přeji ti z celého srdce ať se ti narodí zdravé miminko a máš šťastnou a spokojenou rodinu 
. Zasloužíš si to 
jak tohle nekdo muze delat vlastnim detem?? klobouk dolu jak jsi to vse zvladla a urcite budes ta nejlepsi maminka pro svoji malou holcicku, budes LEPSI nez ta zruda-promin, jinak to neslo napsat , ktera si rikala otec. 
