Nečekaný porod
- Porod
- MajdaT27
- 04.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem začala rodit a jsem ráda, že se to stalo tak, jak se to stalo, a malá je v pořádku. Tak aby nebyl deníček moc dlouhý a dobře se četl, shrnu to. 6. 2. 2012 jsem měla termín porodu, že čekáme holčičku, jsme věděli a taky bylo vše přichystané.
Od prvního měsíce jsem měla pořád nějaké potíže, nejprve klasika, 4 měsíce jsem den co den prozvracela. Pak jsem začala najednou otékat na kotnících, pak se mi ke všemu začal zvedat tlak, přitom jsem s tlakem neměla nikdy problém. Ve 27. tt se malá už tlačila na svět a začal kolotoč. Po poradně jsem skončila na lůžku rizikového těhotenství u Apolináře. No dobrá, zastavili to, zatím se nerodilo. Než jsem ale začala rodit, ležela jsem na rizikovém oddělení 3× po týdnu. 23. 12. 2011 jsem šla do poradny, vše ok a já jsem se taky cítila dobře, ale nejhorší na tom všem bylo, že jsem si kromě bolení zad a nateklých kotníků na nic nestěžovala, v mém těle se ale něco dělo, a já jsem to nebrala v potaz. CHYBA VELIKÁ! ![]()
25. 12. 2011 mě ráno začala strašně bolet hlava a bolela a bolela, ale pořád jsem to neřešila, na bolest hlavy jsem totiž trpěla normálně, i před otěhotněním. Tak jsem si vzala Paralen, ok, na chvíli to přešlo. Ale 26. 12. 2011 ve 2 hodiny ráno mě vzbudila obrovská bolest hlavy (na prasknutí) a bylo mi strááášně zle, byla jsem oteklá a vypadala jsem jako nafouklý balon! Změřila jsem si tlak, a to, co se na monitoru ukázalo, mě dost překvapilo: 170/110, děs!No nic, zabalila jsem se a jeli jsme k Apolináři, říkala jsem si, určitě budu zase na rizikovém jako vždy.
U Apolináře mě nechtěli vzít, že prý mají plno, a tak obvolali asi 3 porodnice, ale plno bylo všude, a tak jsem tam nakonec zůstala. Změřili mi tlak a byl děsný, pořád stoupal a Dopegit na snížení nepomáhal. Napojili mě na monitor, aby slyšeli miminko, ale nemohli ho vůbec najít. A tak mi napíchli kanylu a už jsme hned šli na sál, prý to těhotenství musí ukončit, jinak se malá udusí a já taky. A tak mě uspali a ve 14:01 hodin, ve 33. tt, se narodila malá, viděl ji přítel, mě doprovodil na JIP a jel domů.
Vzbudila jsem se ve 20 hodin a mohla jsem si zavolat, tím pádem jsem hned volala domů a ptala se, jak vypadá, přítel brečel štěstím a pořád říkal, jak je krásná a jak se o nás bál, ale že je vše ok. Já jsem se okamžitě ptala sestry na JIPU co malá, prý mi nic neřeknou, ale za chvíli přišel dětský doktor a říká: „paní Tokárová, malá je v pořádku, má 2135 g a 44 cm, je v inkubátoru kvůli tomu dýchaní, které ještě sama nezvládá, a pomáhají jí ty hadičky“. Ptám se, kdy ji uvidím? Až zítra. Chtělo se mi brečet, ale nakonec jsem byla ráda, protože vstát druhý den po císaři nebyl žádný med. Ale vstala jsem a přendali mě na P3 na šestinedělí, abych to měla blízko k malé, protože ležela na ARU! Nemohla jsem se dočkat, až ji konečně uvidím.
Ve 12:30 jsem vešla na ARO a uviděla jsem ji, byla tak maličká a tak bezbranná, napojená nahadičky, až se mi vtlačily slzy do očí. Ale byla tak nádherná
Tak jsme byly dva týdny v inkubátoru a malá začala být šikovná a začala sama dýchat, a tím pádem jí odpojili od těch přístrojů. Byl to krásny pocit, vidět, že se jí začíná dařit. Po týdnu nás dali na oddělení pro nedonošené novorozence na intermediál, a tam jsme strávily 14 dní, naučila se papat, a tím pádem jsme se zbavily sondičky. V pátek 13. 1. 2012 nás pustily konečně domů, byl to nádherný pocit.
Teď se nám už daří a krásně rosteme a papáme, máme se dobře a jen doufám, že i nadále bude vše v pořádku. Další miminko už neplánuji, protože to, co jsem si zažila a jaký strach jsem denně prožívala, jestli malá bude v pořádku, už víckrát zažít nechci. Dávám jí veškerou lásku, a i když v noci nespinká a pláče a vyžaduje pozornost, tak jsem šťastná, že ji máme! A moc ji oba dva milujeme.
Přečtěte si také
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1008
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1026
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 807
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 633
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3825
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1912
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1470
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1790
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 2149
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7608
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...