Nečekaný porod
- Porod
- MajdaT27
- 04.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem začala rodit a jsem ráda, že se to stalo tak, jak se to stalo, a malá je v pořádku. Tak aby nebyl deníček moc dlouhý a dobře se četl, shrnu to. 6. 2. 2012 jsem měla termín porodu, že čekáme holčičku, jsme věděli a taky bylo vše přichystané.
Laurinka,sly sme k pi.doktorce detsky
tady ja takhle hajam
zase me foti :)
- 1
Od prvního měsíce jsem měla pořád nějaké potíže, nejprve klasika, 4 měsíce jsem den co den prozvracela. Pak jsem začala najednou otékat na kotnících, pak se mi ke všemu začal zvedat tlak, přitom jsem s tlakem neměla nikdy problém. Ve 27. tt se malá už tlačila na svět a začal kolotoč. Po poradně jsem skončila na lůžku rizikového těhotenství u Apolináře. No dobrá, zastavili to, zatím se nerodilo. Než jsem ale začala rodit, ležela jsem na rizikovém oddělení 3× po týdnu. 23. 12. 2011 jsem šla do poradny, vše ok a já jsem se taky cítila dobře, ale nejhorší na tom všem bylo, že jsem si kromě bolení zad a nateklých kotníků na nic nestěžovala, v mém těle se ale něco dělo, a já jsem to nebrala v potaz. CHYBA VELIKÁ! 
25. 12. 2011 mě ráno začala strašně bolet hlava a bolela a bolela, ale pořád jsem to neřešila, na bolest hlavy jsem totiž trpěla normálně, i před otěhotněním. Tak jsem si vzala Paralen, ok, na chvíli to přešlo. Ale 26. 12. 2011 ve 2 hodiny ráno mě vzbudila obrovská bolest hlavy (na prasknutí) a bylo mi strááášně zle, byla jsem oteklá a vypadala jsem jako nafouklý balon! Změřila jsem si tlak, a to, co se na monitoru ukázalo, mě dost překvapilo: 170/110, děs!No nic, zabalila jsem se a jeli jsme k Apolináři, říkala jsem si, určitě budu zase na rizikovém jako vždy.
U Apolináře mě nechtěli vzít, že prý mají plno, a tak obvolali asi 3 porodnice, ale plno bylo všude, a tak jsem tam nakonec zůstala. Změřili mi tlak a byl děsný, pořád stoupal a Dopegit na snížení nepomáhal. Napojili mě na monitor, aby slyšeli miminko, ale nemohli ho vůbec najít. A tak mi napíchli kanylu a už jsme hned šli na sál, prý to těhotenství musí ukončit, jinak se malá udusí a já taky. A tak mě uspali a ve 14:01 hodin, ve 33. tt, se narodila malá, viděl ji přítel, mě doprovodil na JIP a jel domů.
Vzbudila jsem se ve 20 hodin a mohla jsem si zavolat, tím pádem jsem hned volala domů a ptala se, jak vypadá, přítel brečel štěstím a pořád říkal, jak je krásná a jak se o nás bál, ale že je vše ok. Já jsem se okamžitě ptala sestry na JIPU co malá, prý mi nic neřeknou, ale za chvíli přišel dětský doktor a říká: „paní Tokárová, malá je v pořádku, má 2135 g a 44 cm, je v inkubátoru kvůli tomu dýchaní, které ještě sama nezvládá, a pomáhají jí ty hadičky“. Ptám se, kdy ji uvidím? Až zítra. Chtělo se mi brečet, ale nakonec jsem byla ráda, protože vstát druhý den po císaři nebyl žádný med. Ale vstala jsem a přendali mě na P3 na šestinedělí, abych to měla blízko k malé, protože ležela na ARU! Nemohla jsem se dočkat, až ji konečně uvidím.
Ve 12:30 jsem vešla na ARO a uviděla jsem ji, byla tak maličká a tak bezbranná, napojená nahadičky, až se mi vtlačily slzy do očí. Ale byla tak nádherná 
Tak jsme byly dva týdny v inkubátoru a malá začala být šikovná a začala sama dýchat, a tím pádem jí odpojili od těch přístrojů. Byl to krásny pocit, vidět, že se jí začíná dařit. Po týdnu nás dali na oddělení pro nedonošené novorozence na intermediál, a tam jsme strávily 14 dní, naučila se papat, a tím pádem jsme se zbavily sondičky. V pátek 13. 1. 2012 nás pustily konečně domů, byl to nádherný pocit.
Teď se nám už daří a krásně rosteme a papáme, máme se dobře a jen doufám, že i nadále bude vše v pořádku. Další miminko už neplánuji, protože to, co jsem si zažila a jaký strach jsem denně prožívala, jestli malá bude v pořádku, už víckrát zažít nechci. Dávám jí veškerou lásku, a i když v noci nespinká a pláče a vyžaduje pozornost, tak jsem šťastná, že ji máme! A moc ji oba dva milujeme.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20658
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Fandím vám a přeju jen a jen hoooodně zdravíčka protože to je nejpodstatnější 
