Druhý trimestr

Pan doktor mi vypsal žádanku na genetiku v Olomouci, kde jsem se následující den objednala. Musím je tam pochválit,i když prvně jsem tam byla asi ve 12-13. tt a přijala mě paní dr. a nic moc nepověděla, ale to důležité, že je vše pořádku podle utz samozřejmě ano, takže jsem docházela celkem blažená a rozdýchávala pocity z utz. Když jsem se tam objednávala podruhé v 18. tt, tak mě sestřička objednala už za 3 týdny na 21. tt a já se mohla těšit, že zase opět uvidíme naše robátko.

No, ale mezitím jsem skončila s gastritidou v nemocnici, s úplnou dehydratcí, napojená na hadičky… byla jsem z toho fakt vyčerpaná… chytla jsem nejspíš střevní virózu od synka, který ji měl týden přede mnou Ale vše je k nečemu dobré… opět jsem viděla naše maličké na utz. Tolik možností, jak vidět naše dítko, jsem předtím ještě nikdy neměla Miminko bylo úplně v pohodě, ale já se z toho dostávala ještě 14 dní… no nevolnosti ani poté nepřestávaly a za 14 dní jsem letěla ke svému gyndaři, že je mi opět děsně zle. Naštěstí jsem se už hlídala v pitném režimu, tak nebylo třeba navštívit pohotovost. Můj obvoďák mi dal vyzkoušet nějaká homeopatika na zácpu, kterou jsem pro změnu trpěla a trpím doposud, ale už to není tak hrozné, chodím jednou za 3-4 dny, předtím jen jednou za týden a to s bolestmi 

Takže si to užívám, ne v dobrém slova smyslu, plnýmy doušky, moje druhé těhulkování Ale stojí mi to za to… přece čekáme miminko.

Nadešel den, kdy jsem netrpělivě čekala, že pojedem na genetiku. Manžel jel se mnou. Chtěl vědět pohlaví, ani né tak kvůli sobě, ale spíš kvůli okolí, což mu zazlívám, já se chtěla nechat dát překvapit a počkat až do porodu. Ale mám holt smůlu ve štěstí… i při prvním těhu jsem vždyky koukla a viděla, aniž by mi to dr. řekl. Vůbec nerozumím tomu, jak já, laik, dokážu rozeznat, že je tam pindík nebo v našem druhém případě zrníčko mezi nožkami Takže ještě dřív než se manžel stihl zeptat, já na něj vyhrkla, tak budeme mít Adélku, jak já byla štasná, strašně si přejeme holčičku. Dr. nám to jen potvrdila… že se nám holka nádherně ukazuje. No zkrátka, naše malá modelka Takže z překvapení nic nebude… tedy doufáme, že Aduš pindík ještě záhadně nedoroste. Odvezli jsme si nádhernou podobiznu naší Adly v podobě fotečky domů a já se pochlubila rodině a kamarádkám, zkátka si stejně myslím, že bych to nevydržela, to nevědět 

Potom už to celkem bylo snesitelné, stavy zvracení a nevolnosti mívám ještě doteď a už jsem na konci 6. měsíce. Dá se to vydržet. K tomu se teď přidala žáha, tak 2× do týdne mě pálí. Pak ještě začínají otékat nožky a bolí a bolí, sotva si doju do obchodu a domů a pak se nejméně hodinu nehnu z gauče… taky nám pracuje nějak moc děloha. Protože cítím tvrdnutí břicha už nyní asi od 22. tt a od 20. tt mám divné tlaky do spodku, tak beru magnezko, je to po něm snesitelnější. Není to žádná sláva, ale my, ženy, zvládneme i více 

Končí školní rok a začíná léto a s ním prázdniny a náš synek do školky chodit nebude, na co, když jsem doma, budeme si užívat sluníčka, teda doufám, že nebudu umírat doma a lapat po vzduchu… no, hrozná to tíží mě představa, ale už kvůli synovi si přeji, aby jsme to s Adluškou nějak zvládly a dobře se dokopaly k porodu 

Další poradna byla hned týden po genetice ve 22. tt a to byly 4 kilča nahoře, maličká měla okolo 20 cm, poloha v pořádku, tedy aspon dr. nic neříkal Bříško zdárně roste z původních 95 cm v pase už mi vykouklo téměř 110 cm. Takže je ze mně pořádný metráček Nyní mám nahoře asi 6 kilo, jak kdy se najím apod., opět jsem spokojená, u Romči to bylo skoro už 10 kilo, mám dojem 

Další poradnu mám 19. 7. a už se těším. To budu v 26. tt, třeba budou dělat i utz, ale i kdyby ne, naše zlatíčko už pořádně cítím a zrovinka mi dává najevo že ještě nejméně 3 měsíce si zapůjčí mé břicho jako tělocvičnu Už se nám to krátí… ještě přečkat léto a za chvíli už bude maličká s námi doma. Moc se na ni těšíme