Můj život I
- O životě
- mamcapavca
- 29.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na svět jsem přišla velmi příjemným způsobem, nijak zvlášt poznamenaná. Vcelku rychle a bezbolestně pro moji mamčulku. Kdyby jste si chtěli počíst, podívejte se na deníček https://www.emimino.cz/denicky/vsedobredopadlo8494/
ještě v porodnici
no coment :-)
- 2
chvilka,kdy nedávám pozor a jsem v limbu
s bráchou
příprava k mudře...
Ahoj jmenuji se Adélka. Počáteční problémy s přibýváním na váze jsme s mámou zdárně zažehnaly. Problém s malými máminými bradavkami jsem si vybojovala a vycucala do podoby dle svých představ, takže mi tam už nestrká ten děsnej materiál. Brácha byl nejspíš línej, tomu to nevadilo a papal i přes kloboučky, ale já jsem holt citlivka, tak jsem si musela pomoct sama 
Začátky s jídlem byly krušné, mamčulka se moc snažila, aby se jí mlíčko vytvořilo, nakonec se jí to podařilo, ale postupem času mi mlíčko přestávalo stačit. Ty dámy v modrých robách mě nutily papat z takové věci a ještě mi do pusy cpaly prst, ale teklo z toho mlíčko, což jsem nějak nechápala a hlava mi to nebrala, ale vždy před tímto maratonem jsem dostala prso. Když jsem nic nepřibrala, musely do mě něco dostat, aby se nám náhodou pobyt v té porodnici neprodloužil.
Nakonec jsme domů odcházely s modrou krabicí se sušeným mlíkem a máma mě cpala tou divnou věcí a prstem i doma 
Tak to to šlo celý měsíc. Jednou bylo dobře a stačilo mi jen prso, pak se mámě dařilo i odsávat takovým trychtýřem z prsa do láhve mlíko, tak mi to svoje mlíčko opět divnou metodou cpala do pusy, ale aspoň to chutnalo po mámě. Najednou se přestalo dařit odsávat a já musela začít víc a víc pít z modré krabice, máma tomu říká pan Nutroš. Nakonec toho bylo moc a začala mi dávat lahev. Takže naše snaha s kojením dopadla tak, že nejdřív prso, potom láhev, aspoň nějaký to mlíčko od mámy mám 
Kontroly u té paní, máma jí říká mudra, proč, to nevím, asi je študovaná, dopadají vesměs s úsměvem. Mudře se líbí, jak po panu nutroši přibírám, líbí se jí, jak se na ni culím a jak si i pořvu, když se mnou nepřiměřeně zachází. Takže ona je spokojená, máma taky, že jsem v pořádku, jen prý pokud nezačnu hledět a otáčet se na obě strany, mě straší nějakou metodou, prý Vojtovou, co to bude, to fakt nemám tušení, ale máma se na to netváří nadšeně, tak asi nic příjemného. Snad příští kontrolu bude vše, jak má být, já se snažím, dělám pokroky každý den. Příště mi prý dá včeličky, co to jen bude…
Se spaním problémy nemám, teda v noci vůbec, jen se najím a spím dál. Je fajn, že aspoň v noci se obejdu bez p. nutroše. Přes den už tak shovívavá nejsem. Přece to nebudu mámě ulehčovat Moc na mě neplatí, když mě odkládá do postýlky či do lehátka, tam větinou chvilku vydržím, ale jakmile mě omrzí hračky a chrastidla, tak spustím a přivolám mámu. Hned. Protože jsem zjistila, že při větším jekotu se mi máma začne věnovat víc než jen podáním dudlu či požvatláním se mnou v mojí řeči. Tak to praktikuji po celý den v hojné míře. Občas se mamince podaří mě uhojdat v křesle, ale jakmile zjistím, že jsem narovnaná jako pravítko v postýlce či v mírném sklonu v lehátku, otevírám oči a spouštím sos A tak nám dny plynou. Ráno vstanem, dáme prso, čistou plenu mezi nožky a p. Nutroše. Pak se občas oblečeme a vyrazíme na prochajdu, ale většinou až později. No a tak to jde den co den.
1. měsíc mám za sebou. Co ještě přijde?
Přečtěte si také
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 163
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 218
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 298
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 247
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 146
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 698
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1243
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 929
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4726
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1628
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Jo a „pan nutroš“ prej 
Pak už když byla naše veru větší, poznala jsem to jasně, jestli je to bříško, nebo se jen nudí, nebo má žízeň, u každé potřeby se projevovala pak jinak, jenže tohel novorozenec ještě hold neumí 
Hezky se to četlo 
hezký deníček, my máme pana Nutráka 