Můj život 5.díl

Ticho - bolest - štípanec - to vše pro vzbuzení aplikuji moji mamince . Následuje krásné probuzení, občas se mi podaří takto vstát dříve než moje drahá maminka. Pár minut poté, co začínám řádit, vyleze i můj starší brácha. Teď ho nedoprovázíme do školky každé ráno, ale je s námi a vyspává spánkový deficit, který si stihl od září udělat . Než si stihnu všimnout, vyleze mamka. Poté začínám koukat a ona už v ruce čisté oblečení a plenku, no to je jako za trest…rychle zdrhám do svého bunkru.

Než se stačím vzpamatovat, už ležím na zádech a máma mě v mém přívalu vzteku a vzdoru proti mé vůli přebaluje. Rezignuji, nechám se uchlácholit na ukazování místa pupu pipi. Zdárně ji na vše, ale s udivením v obličeji ukážu. Zároveň se ptám, proč se mě na to samé pořád dokolečka ptá!!! Teď mi to dochází, ona mě dopla plenku a zvládla za ten okamžik obléct.

Pouští mě vstříc svému všednímu osudu a odchází na záchod dělat aaa. Nechápu proč k mému udivení nepoužívá modrý klobouk jako já? ( pozn. maminky-nočník, který si zdárně místo dělaní potřeby, dcera nasazuje na hlavu, naštěstí zatím jen prázdný, cvičíme sedání ). Zvláštní zkušenosti, kdy by se dostavil jekot a bouchání na dveře, se ani máma nedovírá a já jdu omrknout, zda nezdrhla náhodu někam jinam ven a beze mě. Naštěstí opravdu dosedla na tu velkou mísu na noze a já spokojeně, že mě maminka neopustila na moc dlouho, odcházím .

Než se máma vrátí ze své ranní očisty (pozn. maminky - trvá to max 2-3 min), já stíhám nakouknout do uklizených šuplíku s plčkama a ponožkama, hrdě na sebe rvu náhrdélníky z maminčiných kalhotek, ponožky odhazuji po bytě, zatím mě nějak nezajímají. Poté vyhrabu plenky z krabice, to aby měla máma co na práci, aby se náhodou nenudila a nenutila mě sedat na klobouk. Pozor vodaaaaaaaaaaaa - máma už vychází ze záchodu. V rychlosti peláším do pokojíčku, vylezu na bráchovu židli u stolu a kramuji v šuplíku s pastelkami, vemu papír který je po ruce, slízám, málem se to převrátí, ale co, ustála jsem to jako vždycky. Sotva dosedám k mému malému stolku, máma začíná koukat jak spadlá z marsu a né z venuše, aspoň to pořád dokola o sobě tvrdí. Chvilku mě to baví, máma zatím vše pouklízí, já si říkám, že to byla přece jen rozcvička, že to nemělo zatím žádný smysl .

Zatímco vytvářím své mistrovské dílo, máma chystá snídani pro bráchu a pro mě. Nevím proč, ale brácha si pochutnává na kuličkách v mlíce a mě máma cpe chleba, prý kvůli nosíku zatím mlíko nee. Už aby mě ten nos narostl jak má být, už mě to nebaví, pořád mi ho zkouší odsávat vysavačem a pak se diví, že mi tak dlouho dorůstá . Rezignuji, spapám šunku a okoušu pracně to máslo, tak, aby zbylo co nejvíce chleba, poté rezignuje maminka a snaží se teda do mě narvat zbytky chleba, usoudí, že to nemá smysl. Dál mě už nenutí. Poté co do sebe hodím celou flašku čaje slyším, jak si oddychuje, že aspoň v pití se neomezuji.

Máma si dělá hnědou vodu s mlíkem, peláším abych ji to zamíchala, máma v rychlosti hrnek začne přidržovat, nevím proč, nejsu přece nemohlo a nevyliju to, že?? Usedá k počítači, já usedám taky, ale mámě na klín. Chvilku koukám, co vám tu furt ťuká. Poté usedá brácha a krmí farmu, pořád a stále dokola mě nedochází jak ten haf, bů, cici a pák se dostaly do počítače, ale zatím to nezjištuji.

Mamka mezitím volá papat, hama hama. Já utíkám, maminka mě vsouvá do sedačky, marně zkouší, že mě nakrmí, ale přece já si musím dát tu práci a krmit se sama. Dopadá to tak, že obsah vyleju na stůl a na své bříško, než-li něco stěží dostanu do sebe Ale mamka mě pak ještě dokrmuje, takže si pochutnám na polívce a začíná se mi nelíbit v sedačce. Než se mamka otočí, já už stojím v židličce a žadoním o sundání. Jediný, co mě udivuje, tak šílený výraz v máminých očích. Hurá sundala mě, vysloužila jsem teda pár, ne moc vlídných a milých slov, ale vyčítavě na mě hrne ty svá moudra, jako nesmíš, hapala by si, bebí by si měla atd.

Odcházím s napapaným bříškem. Vylezám na židli u pc, beru tlustou pastelku do ruk. Ještě kousek vylezu výš na stůl. S trochou usílí rozdělávám pastelku a začínám dodělávat mistrovské dílo z rána. Už ji mám zase za zadkem - mámu. Začíná hudrovat ty svá moudra, moc to v potaz neberu. Pokračuji, v tom okamžiku už přiskakuje ve vteřině máma a bere mě dolů, schytám výchovnou přes zadek, jak mě nebije, tak tohle je prej už moc, vylézt na pc stůl a malovat lihovkou po obrazovce. Sakra a to zrovna byl můj umělecký výkon. Po této příhodě máma uklízí tlusté pastelky a dáva je z mého dostahu. V tento ohromný den jsem se naučila vylézt na židli a vylézt ze židle na pc stůl a malovat si . Po téhle zkušenosti máma židli vždy sundává na zem, abych se nemohla vysápat nahoru a zopakovat dnešní výkon.

Odpoledne je celkem nudné, mamku mám furt za zády, furt mě kontroluje. Stíhá mě dokrmit masem a bramborem. Poté jsem dostala ještě jablíčko. Brácha usedá a jde nakrmit opět haf, cici, bů a páka. Po něm mamka a bere mě do náručí a já ji usínám a chvilku spím (maminka si v rychlém spánku umyje nádobí, poutírá spoušt po mém obědě, poté si zacvičí a ještě pak něco spapá, sotva dokouše poslední sousto, už otvírám oči).

Je pozdní odpoledne - dostávám pletýnku a máslo. Zdárně vykoušu máslo jako při snídani, pletýnku schovavám pro příště a hážu ji králikovi Mamka mi vynadá, že bobo nejí pletýnku, leda tvrdou. Přišel táta, huráááááá, jdu se schovat a čekám a bafnu na něj:-D Táta si jde hrát, máma dodělává úklidový nedostatky po celém bytě. Brácha se přidává, hraje si s námi, pak ho volá maminka, tak jí jde pomoct s nádobím. Super, tatá jen pro mě. Když se v tom nejlepším přifaří brácha, že jde s tátou s košem, tak mě máma bere sebou do hangáru (sušárna).

Kluci si hrají s moc pidi stavebnicí, s mamkou teda kuchtíme v kuchyni večeři. Hurá palačinky, mnamííííí. Zvládám míchat těsto z těstovin, to prej nemůžu vysypat na zem, aniž by to bylo moc práce na úklid jako s moukou, s kterou už mám taky své zkušenosti . Koupání, jupí není každý večer, ale vždycky se těším, vyvádím jak smyslů zbavená, cákám, plavu, jezdím s lodičkami, miluju to, těžce se mi vylézá. Pokaždé to obrečím, ale máma mě dokáže utěšit.

Ještě mi vrazí tyčku do pusy, zkouší mi s ní čistit zuby, no docela se vzpírám, ale máma vždycky hrdě tyčku umyje a uklízí, s úsměvem se ji to vždy podaří mě přemoct .

Pohádka, pusa a máma nás uspává v pokojíčku, poté pouští rádio a už jsem v limbu. S bráchoou vedou ještě rozsáhlé debaty, ale o tom já už nevím. Tohle je jeden z klidných večerů. Mám ještě v zásobě spousty večerů, kdy prostě se tak zadarmo nedám.

Dobrou noc