Můj život III

Tak světýlka, která nám zdobila stromek, zmizela z našeho obýváku poměrně brzo, ani jsem je pořádně nestačila prozkoumat, snad příště, podaří-li se to důkladněji domyslet, jak na to dosáhnout Více se k Vánocům vracet nebudem, pro mámu jsou letošní svátky dosti smutné, zklamala se v tatínkovi, ale omlouvá ho prej to, že je to jen chlap! Doufám, že já tu možnost, takhle se cítit, moc mít nebudu, máma je ještě teď v celku skleslá a dost nešťastná, dá-li se to tak nazvat, kvůli mně a bráchovi se to snaží utajit, ale nejde to, všechno vím a vidím a znám 

Brácha šel na pár dnů do školky, prý na čerty, no a od té doby se to s námi veze, zelené sople a kašle Věčně ze mě něco teče, ale to je fajn, jsou i dny, kdy to mám ucpané a nejde to zase pro změnu ani ven. Máma na mě bere takovou divnou hadici, to byste nevěřili, ale je to pěkně otravné, vycucává mi to nosík, kdyby to mělo jinej účel, třeba jako vycucávat prso a lejt mi to rovnou do krku, bylo by mi to rozhdoně milejší a tolik bych proti tomu neprotestovala Ale ono ne, ono to je prej na sople, které jinak z nosu nejdou, než tou hadicí napojenou na vysavač, donedávna jsem zvuk brouka vysavače měla ráda, dalo by se i tvrdit, že mě to uklidňovalo, ale teď je tomu všemu konec, páč tento zvuk neznamená nic jiného než to, že na mě jde máma s hadicí a chce vysát mě a né náš koberec. Snad to jednou skončí a hadice bude na dlouho, doufám, že na pořád, schovaná!

A ani mudra stím nic nedělá, prej jsem na vše maličká a nemůžou do mě nic rvát, na jednu stranu je to fajn, ale už by to vážně asi něco víc chtělo, téměř 2 měsíce se tady s tou hadicí snažím bojovat a zatím bezúspěšně. Máma mi kapala do nosíku i nějaké kapky, ale stejně jsem to měla za pár dnů zpět Takže jsem teď furt mámino osobní klíště, jakmile se mě snaží ve spánku odložit, alarmuji řevem, né brekem, ale pořádným řevem, že jako tohleto ne, to by nešlo, na mámině prsou je to víc hebké než se krčit v lehátku či zase rovnat v postýlce, na mámě je to tak akorát mezi 

Nic mě nebaví tolik, jako plazit se a skákat a hřát se u maminky. Občas se přifaří i brácha, beru ho teda na milost a o kousek mamky se podělím, ale na tátu už toho moc nezbývá, snad jen nohy a obličej. Si bude muset poradit – je to přeci JENOM CHLAP
No, co dodat, nic tak zásadního jako vánoční světýlka se neudálo, teprve to má přijít, ale kdy, to netuším… za chvíli prý bude na pohled poznat, že jsem holka, dají mi náušničky, to jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze za habaďůru.

Teď jsme díky mrazům zalezlí pořád doma, ven mě máma tahá jen k mudře, naposledy to dopadlo tak, že mi strkali tyčinky jak do nosu, tak do pusy… jsem jim taky patřičně dala najevo, že se mi to nelíbí. Prý se po zkoumání těch tyček uvidí, co dál s mojim soplíkem a kašlem, přirovnává mě máma k nějakému tuberákovi, kdo to je, nevím. Ale moc královsky to nezní.

S čím se musím ještě svěřit, je to, že mamka mě už zkusila odložit na pár hodin k tetince-kamarádce. Bylo to prima, nevím, co dělala máma, ale prý to budem dělat častěji, no se těším, jaký program bude příště. Dnes mě hlídala babička od mámy, ale to taková čurina už nebyla, půl hodinovým brekem jsem usnula, bába nepoznala, co mi je, až jsem vytuhla a vzbudila se už zase u maminky v náručí.

Nic víc mě ted nenapadá, příště se už ukážu s těmi náušničkami, mějte se pěkně a snad už budu zdravá.