2012 – Konec nebo začátek?
- O životě
- Anabellkaa
- 08.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nejnabitější a nejkrásnější rok v našem dosavadním životě. Byl leden 2012, měsíc jsme bydleli v novém bytě a já jsem pracovala jako asistentka pedagoga a vychovatelka ve školní družině. Přítel pracoval ve stejné škole jako já coby vychovatel a trenér bojových sportů.
Turecko
Naše svatba
- 1
Gardaland Itálie
4 x pozitivní
Práce jsem měla nad hlavu, a to hlavně psychicky. Od 8–12 asistence a od 12 do 15 družina. Protože jsme dojížděli oba autem, přítel jezdil ráno se mnou a já na něho zase čekala odpoledne do 5. Oba jsme cítili, že nám to moc nevyhovuje, i kvůli pejskovi, kterého venčila jeho mamka. Asistenci jsem měla na dobu určitou do 2013, tak jsme si řekli, že to do června doklepu, a pak dám výpověď a budu dělat jen vychovatelku.
Už dva roky jsme si plánovali a neustále odsouvali dovolenou v Turecku. Tentokrát jsme se definitivně rozhodli a v práci nahlásili termín 11.–18. května. Tak se také stalo a odjeli jsme. Pro nás oba to byla zatím ta nejlepší/nejluxusnější dovolená. Tam jsme se domluvili, že by nebylo špatné začít se snažit o miminko (já jsem moc nechtěla, bylo mi 25. Na druhou stranu jsem měla vychovatelskou smlouvu na dobu určitou jen do února 2013).
Před dvěma lety jsme také přesunuli naši svatbu na neurčito kvůli rodinným vztahům a zároveň také kvůli finanční situaci a přišlo nám jako skvělé řešení vzít se právě letos. Protože svatba se před dvěma lety rušila 3 měsíce před termínem, měli jsme vše dávno nakoupené – výzdoby na stoly, auta, raut, šaty, oblečení a doplňky pro mě i ženicha, prakticky seznam hostů a hostina s obřadem zůstaly téměř nezměněny.
Trošku jsem měla obavy, jak to půjde s mimi, protože jsem 11 let brala antikoncepci předepsanou mojí doktorkou. S hrůzou jsem zjistila, že takto silné prášky se mají brát maximálně rok a ona mi je s klidem předepisovala léta. Díky tomuto a dalším zjištěním o její pověsti jsem urychleně změnila gynekologa. Ten mi předepsal prášky jiné, ale ani jedno balení jsem nedobrala díky nové domluvě s přítelem 
Kromě prášků, z kterých jsem měla obavy, bylo vše ostatní v pořádku. Ani jeden nekouříme, nepijeme nadměrně alkohol, sportujeme a nemáme žádné zdravotní problémy.
Začali jsme se tedy snažit hned, jak jsem dobrala platíčko. Byl konec května, svatbu jsme si stanovili na 4. 8. 2012. Při prvním nechráněném milování jsem jen brečela. Byl to divný pocit, celý život se proti otěhotnění chránit a najednou je to naopak. Naštěstí to bylo poprvé a naposledy. Tak trochu jsem doufala, že se nám podaří otěhotnět až po svatbě, ne kvůli alkoholu, ale aby mi třeba nebylo zle a mohla jsem si užít jídlo a tancování.
Svatba byla úžasná, nejkrásnější den v mém životě. Zní to jako klišé, ale opravdu běžel čas ten den úplně jinak a každá minuta byla jedinečná. Přítel se postaral o spoustu organizačních věcí, takže vše probíhalo, jak mělo. Třeba zařídil slunečné počasí , nebo aby se všichni seřadili před naším panelákem, až budu vycházet, rozdal rýži ještě před obřadem, pověřil moji sestru, aby všechny srovnala do špalíru, celý den se ke mně choval pozorně a dokonce bravurně pózoval profesionálním fotografům, i když jsme se kvůli tomu před měsícem pohádali, protože „nahrané“ pózovací fotky nesnáší. V té době jsem těhotná ještě nebyla.
Ještě před svatbou jsem objevila na jednom slevovém portálu nabídku na zájezd do Gardalandu – zábavního parku v Itálii. Protože jsme oba pro každou legraci, přišlo mi to jako skvělý nápad na svatební cestu. Jeho to samozřejmě také nadchlo, nikdy jsme ve větším parku nebyli. Obvolali jsme pár přátel, jestli by někdo nechtěl jet s námi, abychom si to jaksepatří užili a zážitek společně sdíleli. Nakonec jsme se domluvili s manželovým bratrem a sestrou. Odjíždět jsme měli 3. září. Od svatby jsme se pořád snažili, zase jsem trochu doufala, že to vyjde až po této cestě. A tak se také stalo.
Po návratu jsem začala být nervózní. Měsíce ubíhaly a nám se pořád nedařilo. Vše bylo v pořádku, všechny menstruace přišly přesně v ty dny, ve kterých přijít měly, ale mimi nikde. Byl to nejhorší měsíc v našem snažení (samozřejmě se nemůžu srovnávat s páry, které se snaží léta, ale nám to přišlo vzhledem k tomu, že je vše v pořádku, zdlouhavé). Manžel už začínal pochybovat o tom, jestli jsme plodní a začali jsme se i bavit o tom, jaké by to třeba bylo bez dětí. Cítili jsme oba hrozný tlak, věděla jsem, jak moc si přeji otěhotnět a nic. Pořád jsem vysedávala u PC, četla příběhy snažilek, kterým se nedaří i těm, kterým se to již podařilo. Mluvila jsem s několika známými ženami a kolem mě kamarádky začaly přicházet do jiného stavu.
Když jsem v půlce září zase dostala MS, rozhodla jsem se, že něco vyzkouším. Vzhledem k tomu, že nás tlačil čas – má smlouva na dobu určitou, bylo potřeba jednat. A že když to nevyjde, tak příští měsíc zkusíme zase něco jiného. Přestala jsem chodit na eMimino, prohlížet dětské časopisy, knížky, zobat kyselinu listovou, nakupovat těhu oblečení (koupila jsem si těhu kalhoty, jak moc jsem se těšila na mimčo), přestala jsem prohlížet bazárky. Zaměřila jsem se na svůj vedlejšák pro pejsky a vsugerovala si, že dítě ještě nechci, že je čas. Zakázala jsem si na miminko i pomyslet, prostě když ta myšlenka přišla, hned jsem šla něco dělat.
S manželem jsme se jen domluvili na tom, že budeme dodržovat milování každé dva dny. Ani jsem ten měsíc nevěděla, kdy má být ovulace a bylo mi to fuk. Po každém sexu jsem místo dříve prováděného rituálu a lá nohy nahoru a chvíli vydržet okamžitě odcházela do sprchy nebo jsem se hned otřela. Dokonce jsme si i zorganizovali několik příjemných dní, kdy jsme se jen rozmazlovali masážemi, šli do wellness. Prostě si jen užívali jeden druhého. Byl začátek října a manžel odjížděl s dětmi na týden na školu v přírodě od 8.–12. října. To už jsem nevydržela a koukla do menstruačního kalendáře, kdy to mám asi dostat. 10. října.
9. října jsem ráno vstala a ještě před prací jsem si udělala ze zvědavosti těhotenský test. Říkala jsem si, že to stejně asi nebude vidět a že jich mám dost, tak co . No a on byl pozitivní 
Nechtěla jsem to vnitřně zakřiknout, ale ani jsem se nemohla zbavit toho přiblblého výrazu nadšení No a teď co. Manžel je pryč, volat jsem mu to v žádném případě nechtěla, když se ještě několik dní neuvidíme a nikomu jinému jsem to nechtěla říci dřív, než jemu. Jela jsem do práce, zářila jako sluníčko a vymýšlela, jak to říct tatínkovi, až se vrátí. Další den ráno jsem mu psala, že jsem si udělala test, ale byl bohužel negativní. Ale že to nemusí být definitivní, že se to třeba ukáže zítra, že to zase zkusím. Odpoledne jsem mu napsala, že jsem to zase dostala, že snad to vyjde příští měsíc a psala dál jakoby nic jak se má, co děti a tak.
V den návratu jsem dala do lednice misku s lístečkem, na kterém byly nalepené čtyři po sobě jdoucí pozitivní těhotenské testy, a překryla jsem je utěrkou. Měla jsem v plánu, že ho přivezu domů, řeknu, že jsem mu ukuchtila dobrotu a on uvidí ty testy. Jenže jsme přijeli domů a on že teď jíst nebude, že si jde zacvičit! Nechtěla jsem zkazit naplánované překvapení, tak jsem zatnula zuby, abych schovala přiblblý výraz štěstí a řekla, ať jde. Potom se šel osprchovat a ještě chtěl vyrazit na procházku s naším pejskem. Tak jsme šli, to bylo nekonečné čekání, hledat témata mimo to hlavní
Pak jsme přišli a on se zeptal, jestli se nepodíváme na nějaký film. Říkám, že jsem pro něj udělala to překvapení, tak ať se nejdřív posadí v kuchyni a zavře oči! Přiblblý výraz už jsem nemohla udržet Dala jsem před něj misku, poslepu odendal utěrku a sáhl shora na zatavený papírek a povídá: „Creme brulee?“ Začala jsem se strašně smát a samou nedočkavostí zakřičela, ať konečně otevře ty oči! Chvíli na to koukal, oči se mu zaleskly, usmál se stejně jako já a nádherně mě objal. Prý to vůbec netušil.
A jak to zakončit? Přestože se rok 2012 spojoval s koncem, my ho pojali jako nový začátek.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1646
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20657
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
a mrně je zdravé a dobře roste 
a tak me asi bude vzdy mrzet ze jsem nejake takove prekvapko nemohla nachystat. Tak snad priste. Preji vam hlavne zdravi!
