24hodinový porod
- Porod
- pamelka20
- 12.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh z mého porodu. Tak mě napadlo podělit se o moji zkušenost s porodem. Bylo to pro mě náročný, ale přítel to prožíval možná více než já.
Termín porodu jsem měla 12. 4. 2016, celé těhotenství jsem měla bez problémů a malá byla zdravá. Když jsem chodila na ozvy, tak mi sestra říkala, že už dlouho neviděla takhle aktivní miminko, jako mám já.
První kontrakci jsem měla v 6 hodin ráno ve středu 20. 4. Nejdřív jsem ani pořádně nevěděla, co mě vlastně vzbudilo a chtěla jsem spát zas. Než se mi podařilo zase usnout, cítila jsem TO znovu. Po chvilce mi došlo, že to jsou kontrakce. Nechtěla jsem přítele stresovat, a tak jsem zatím nic neříkala.
Takže jsme vstali, nasnídali jsme se a šli jsme zařídit plynaře, co nám dělali topení do bytu. Šli jsme k autu, ale jelikož jsme bydleli v centru města a zrovna probíhalo blokové čištění, tak nám auto odtáhli. Takže jsme museli na tramvaj. Zařídili jsme plynaře a mně se kontrakce pořád stupňovaly.
Sedli jsme znovu na tramvaj a jeli pro auto, když jsem nastupovala do tramvaje, měla jsem zrovna kontrakci. Bylo to dost nepříjemný a myslela jsem si, že i bolestivý. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká. No když jsme vystupovali, tak zase v kontrakci. Na záchytným parkovišti jsme čekali snad věčnost. Konečně jsme měli auto a já jsem řekla příteli, že rodím. Dojeli jsme domů, vzali tašku a jeli do porodnice.
Přijeli jsme do porodnice ve 12 hodin. Vzali mě na ozvy. Do té doby jsem měla kontrakce po 5 minutách, ale najednou na ozvách jsem je měla hodně nepravidelný. Asi to bylo tím, že jsem byla na boku, jinak si to neumím vysvětlit.
Potom jsem šla do ordinace k doktorovi, který mě vyšetřil. Podle doktora to ještě nebylo k příjmu do porodnice. Ale pokud bych do pátku 22. 4. neporodila, nastoupila bych do porodnice na vyvolání. Takže jsme jeli domů. Doma jsem si dala vanu a ležela jsem v posteli. Kontrakce jsem měla pořád pravidelně a bolest se taky stupňovala.
Takhle jsem byla doma pár hodin a jeli jsme znovu do porodnice s kontrakcemi po 3 minutách. Přijeli jsme do porodnice v 18 hodin. Ani mě neposílali na ozvy, ale rovnou na porodní sál. Přijali mě na porodní sál a já jsem se převlékla do košilky. Za chvilku přišla porodní asistentka, napojila mě na ozvy a ptala se mě na rodinnou anamnézu. To už jsem měla dost bolestivé kontrakce, takže mi občas odpověď trvala.
Potom jsem dostala klystýr, a tím začaly ty největší bolesti. Takže jsem šla na záchod a potom do sprchy. Tam jsem byla asi 40 minut, potom jsem vylezla a chtěla jsem něco na bolest. Už teď jsem byla celkem unavená.
Dostala jsem nějakou injekci, abych řekla pravdu, ani nevím, jakou. Ale vůbec jsem nepociťovala žádnou úlevu nebo tak. Za nějakou dobu jsem dostala dva čípky a měla jsem si lehnout do vany. Tak mi přítel tu vanu napustil a já si tam lehla. Ze začátku mi to celkem pomáhalo na bolest, ale ne dlouho.
Jak se kontrakce stupňovaly začalo se mi ve vaně dělat hodně špatně. Měla jsem úplně mžitky před očima a skoro jsem omdlévala. Takže jsem z vany vylezla a začala jsem chodit po pokoji. Porodní asistentka nedokázala pochopit, že jí v tý vaně zkolabuji a ještě mě bude křísit.
Někdy kolem 12. v noci jsem dostala injekci, která prý opravdu ulevuje od bolesti. No tak jsem asi divná, ale já jsem vůbec nepociťovala žádnou úlevu, ba naopak. Už jsem bolestí snad i šilhala. Na příteli jsem už viděla, jak se nemůže dívat na to, jak trpím.
Porod pokračoval, doktoři se u mě střídali, ale víceméně mi bylo jedno, co se kolem děje. Ještě jsem šla asi na hodinku do sprchy. Potom už jsem jenom chodila po pokoji nebo seděla na míči. Někdy kolem 3. ráno mi přinesli plyn na inhalování.
To už jsem při kontrakcích doslova ječela bolestí. Ten plyn byl jediný, který mi alespoň trochu pomohl. Teklo ze mě dost krve, ale nikdo se nad tím nepozastavoval, takže to je asi normální. Potom asi hodinu vůbec nic nevím. Prostě mám výpadek paměti.
Potom až vím, že přišla porodní asistentka a začala jsem tlačit. Párkrát jsem zatlačila, ale asistentce se asi něco nezdálo, protože došla pro doktora. Doktor přišel vyšetřil mě a odešel zavolat primáře, aby se s nim poradil, jestli má udělat císaře, nebo ne. Za chvilku přišel se souhlasem k sekci. Ani nevím, co jsem mu na ten papír napsala.
Zafáčovali mi nohy, dostala jsem do kapačky něco na zastavení kontrakcí. A odvezli mě na sál. Tam se mě ještě na něco ptali. Ale to co mi dali do kapačky na zastavení kontrakcí, bylo k ničemu. Ještě když mi dávali na pusu masku a uspávali mě, jsem cítila kontrakci, ale už jsem byla omámená a nemohla jsem vydat ani hlásku. Už jsem byla opravdu ráda, že to skočilo sekcí. Mám pocit, že bych malou ze sebe nedostala. Byla jsem naprosto vyčerpaná.
Přítel říkal, že malou vyvezli ze sálu asi za 10 minut a mě za hodinu a půl. Malá se narodila 21. 4. 2016 v 5:39 a měla 3 500 g a 50 cm.
Jsme strašně rádi, že ji máme, ale i přes to nevíme, jestli si pořídíme později další dítě. Bylo to pro nás náročný. Pro přítele psychicky a pro mě i fyzicky. A když porod, tak jedině sekcí. Navíc porodní asistentka mi připadala dost arogantní a občas, co řekla, to jsem nevěřila vlastním uším.
Jenom jsem se s váma chtěla podělit se svou zkušeností. Hezký večer. ![]()
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 5520
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1446
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1207
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1463
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4964
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3859
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2542
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1340
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4936
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3308
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
Jaký byl důvod sekce? Jinak pěkný deníček, gratuluji