24hodinový porod
- Porod
- pamelka20
- 12.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh z mého porodu. Tak mě napadlo podělit se o moji zkušenost s porodem. Bylo to pro mě náročný, ale přítel to prožíval možná více než já.
Termín porodu jsem měla 12. 4. 2016, celé těhotenství jsem měla bez problémů a malá byla zdravá. Když jsem chodila na ozvy, tak mi sestra říkala, že už dlouho neviděla takhle aktivní miminko, jako mám já.
První kontrakci jsem měla v 6 hodin ráno ve středu 20. 4. Nejdřív jsem ani pořádně nevěděla, co mě vlastně vzbudilo a chtěla jsem spát zas. Než se mi podařilo zase usnout, cítila jsem TO znovu. Po chvilce mi došlo, že to jsou kontrakce. Nechtěla jsem přítele stresovat, a tak jsem zatím nic neříkala.
Takže jsme vstali, nasnídali jsme se a šli jsme zařídit plynaře, co nám dělali topení do bytu. Šli jsme k autu, ale jelikož jsme bydleli v centru města a zrovna probíhalo blokové čištění, tak nám auto odtáhli. Takže jsme museli na tramvaj. Zařídili jsme plynaře a mně se kontrakce pořád stupňovaly.
Sedli jsme znovu na tramvaj a jeli pro auto, když jsem nastupovala do tramvaje, měla jsem zrovna kontrakci. Bylo to dost nepříjemný a myslela jsem si, že i bolestivý. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká. No když jsme vystupovali, tak zase v kontrakci. Na záchytným parkovišti jsme čekali snad věčnost. Konečně jsme měli auto a já jsem řekla příteli, že rodím. Dojeli jsme domů, vzali tašku a jeli do porodnice.
Přijeli jsme do porodnice ve 12 hodin. Vzali mě na ozvy. Do té doby jsem měla kontrakce po 5 minutách, ale najednou na ozvách jsem je měla hodně nepravidelný. Asi to bylo tím, že jsem byla na boku, jinak si to neumím vysvětlit.
Potom jsem šla do ordinace k doktorovi, který mě vyšetřil. Podle doktora to ještě nebylo k příjmu do porodnice. Ale pokud bych do pátku 22. 4. neporodila, nastoupila bych do porodnice na vyvolání. Takže jsme jeli domů. Doma jsem si dala vanu a ležela jsem v posteli. Kontrakce jsem měla pořád pravidelně a bolest se taky stupňovala.
Takhle jsem byla doma pár hodin a jeli jsme znovu do porodnice s kontrakcemi po 3 minutách. Přijeli jsme do porodnice v 18 hodin. Ani mě neposílali na ozvy, ale rovnou na porodní sál. Přijali mě na porodní sál a já jsem se převlékla do košilky. Za chvilku přišla porodní asistentka, napojila mě na ozvy a ptala se mě na rodinnou anamnézu. To už jsem měla dost bolestivé kontrakce, takže mi občas odpověď trvala.
Potom jsem dostala klystýr, a tím začaly ty největší bolesti. Takže jsem šla na záchod a potom do sprchy. Tam jsem byla asi 40 minut, potom jsem vylezla a chtěla jsem něco na bolest. Už teď jsem byla celkem unavená.
Dostala jsem nějakou injekci, abych řekla pravdu, ani nevím, jakou. Ale vůbec jsem nepociťovala žádnou úlevu nebo tak. Za nějakou dobu jsem dostala dva čípky a měla jsem si lehnout do vany. Tak mi přítel tu vanu napustil a já si tam lehla. Ze začátku mi to celkem pomáhalo na bolest, ale ne dlouho.
Jak se kontrakce stupňovaly začalo se mi ve vaně dělat hodně špatně. Měla jsem úplně mžitky před očima a skoro jsem omdlévala. Takže jsem z vany vylezla a začala jsem chodit po pokoji. Porodní asistentka nedokázala pochopit, že jí v tý vaně zkolabuji a ještě mě bude křísit.
Někdy kolem 12. v noci jsem dostala injekci, která prý opravdu ulevuje od bolesti. No tak jsem asi divná, ale já jsem vůbec nepociťovala žádnou úlevu, ba naopak. Už jsem bolestí snad i šilhala. Na příteli jsem už viděla, jak se nemůže dívat na to, jak trpím.
Porod pokračoval, doktoři se u mě střídali, ale víceméně mi bylo jedno, co se kolem děje. Ještě jsem šla asi na hodinku do sprchy. Potom už jsem jenom chodila po pokoji nebo seděla na míči. Někdy kolem 3. ráno mi přinesli plyn na inhalování.
To už jsem při kontrakcích doslova ječela bolestí. Ten plyn byl jediný, který mi alespoň trochu pomohl. Teklo ze mě dost krve, ale nikdo se nad tím nepozastavoval, takže to je asi normální. Potom asi hodinu vůbec nic nevím. Prostě mám výpadek paměti.
Potom až vím, že přišla porodní asistentka a začala jsem tlačit. Párkrát jsem zatlačila, ale asistentce se asi něco nezdálo, protože došla pro doktora. Doktor přišel vyšetřil mě a odešel zavolat primáře, aby se s nim poradil, jestli má udělat císaře, nebo ne. Za chvilku přišel se souhlasem k sekci. Ani nevím, co jsem mu na ten papír napsala.
Zafáčovali mi nohy, dostala jsem do kapačky něco na zastavení kontrakcí. A odvezli mě na sál. Tam se mě ještě na něco ptali. Ale to co mi dali do kapačky na zastavení kontrakcí, bylo k ničemu. Ještě když mi dávali na pusu masku a uspávali mě, jsem cítila kontrakci, ale už jsem byla omámená a nemohla jsem vydat ani hlásku. Už jsem byla opravdu ráda, že to skočilo sekcí. Mám pocit, že bych malou ze sebe nedostala. Byla jsem naprosto vyčerpaná.
Přítel říkal, že malou vyvezli ze sálu asi za 10 minut a mě za hodinu a půl. Malá se narodila 21. 4. 2016 v 5:39 a měla 3 500 g a 50 cm.
Jsme strašně rádi, že ji máme, ale i přes to nevíme, jestli si pořídíme později další dítě. Bylo to pro nás náročný. Pro přítele psychicky a pro mě i fyzicky. A když porod, tak jedině sekcí. Navíc porodní asistentka mi připadala dost arogantní a občas, co řekla, to jsem nevěřila vlastním uším.
Jenom jsem se s váma chtěla podělit se svou zkušeností. Hezký večer. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1185
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1229
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 312
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19136
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jaký byl důvod sekce? Jinak pěkný deníček, gratuluji