30 týdnů maminkou

Ráda bych se podělila i o svůj smutný příběh. S přítelem jsme miminko chtěli. Nechali jsme to na přírodě a zadařilo se. Měla jsem velikou radost a zároveň jsem se strašně bála. Zpočátku jsem byla dost skeptická, protože máme v rodině dost spontánních potratů v prvním trimestru. Vše ale probíhalo přímo ukázkově. Od 6.těhotenského týdne srdíčko tlouklo, malý rostl, jak měl.

Zašla jsem pro jistotu na prvotrimestriální screening, kde vše dopadlo dobře. Poprvé jsem našeho malého viděla se krásně pohybovat. Bylo to nádherné. Od té chvíle jsem se začala opravdu těšit. Bláhově jsem si myslela, že pokud zvládnete první trimestr, pak se zvládne vše.

Na ultrazvuk kolem 20. těhotenského týdne jsme šli s přítelem společně. Chtěla jsem, aby si odnesl stejný zážitek, jako já z prvního většího ultrazvuku. Dozvěděli jsme se pohlaví miminka. Když lékař řekl, že je to chlapeček, oba dva jsme měli slzy v očích.

Byl to veliký neposeda. Pořád se hýbal, ani na minutku nezůstal v klidu. Nenechal se ani od lékaře vyfotit na památku. Ukázal nám, jak moc je čilý. V tom období jsem malého začala hezky cítit. Kopnul, vrtěl se… Ale i tak jsem ho cítila méně oproti ostatním nastávajícím maminkám.

Kolem 25. těhotenského týdne jsem byla na kontrole. Svěřila jsem se lékařce, že se malý malý zřejmě uklidnil a je hodnější. Občas jsem cítila maličké kopnutí pod žebrem a malé šimrání, ale to je vše. Lékařka mě prohlédla na vyšetřovacím lůžku a zkontrolovala ozvy. Vše bylo v pořádku.

Oproti ostatním maminkám jsem měla menší bříško. Ale byla jsem za to ráda. Sestra v těhotenství na tom byla podobně. Měla malé hezké bříško a pohyby cítila také méně. Nic jsem proto neřešila a dál se těšila.

Cítila jsem se dobře, začala jsem plánovat a postupně nakupovat oblečení, nábytek. Chtěla jsem být připravená na vše. Pokud bych porodila dřív… A přece jenom od 24. těhotenského týdne je velká pravděpodobnost přežití dítěte, tak ať má malý připravený domov. Měli jsme zařízené vše.

Na další kontrolu jsem byla objednaná až kolem 30. těhotenského týdne. Zdálo se mi to dlouhé, ale cítila jsem se pořád dobře. V ordinaci jsme se sestřičkou vyplnily tiskopis na mateřskou, odebrala mi krev a bavily se, jak moc vše utíká. Poté jsem přešla k lékařce na vyšetření. Nejprve mi vyšetřila na lůžku a podotkla, že náš klouček je nějaký menší. Udělá mi prý ultrazvuk a uvidíme.

Když jsem se položila a nechala si jezdit ultrazvukovou sondou po břiše, začala jsem mít takový divný pocit. Byl oprávněný.

„Srdíčko netluče, mladá paní, musím vás poslat do nemocnice na větší ultrazvuk, to bude lepší.“

V tu chvíli se zhroutil svět. Doslova. Začala jsem plakat. Ale zbyl ve mně malý zbytek naděje, že mi v nemocnici řeknou něco jiného. Lékaři se přece občas pletou, ne?

„Kdy jste malého cítila naposledy?“

Cítila jsem šimrání pod žebrem ještě ráno. Nevím nakonec, co jsem cítila, malý to být nemohl.

Pamatuji si, jak jsem se rychle oblékla, vzala si těhotenský průkaz, žádanku na vyšetření a hospitalizaci a vyjela jsem směrem do nemocnice.

V nemocnici mě lékařka po ultrazvuku vysvětlila, že malý je mrtvý. Zřejmě delší dobu. A velikostí odpovídá zhruba na 21. těhotenskému týdnu, což neodpovídá délce těhotenství.
Najednou mi bylo jasné, proč jsem malého tolik necítila, proč jsem měla menší břicho…

Plakala jsem. Plakala jsem strašně moc. Příteli jsem volala a skoro mu nebyla schopná vše vysvětlit.

Přijali mě a vysvětlili, že musím malého porodit. Proto se mi budou snažit porod vyvolat.
Po chvíli přijel přítel, lékařka mu vše vysvětlila. Plakal. Plakali jsme oba dva. Tak moc to bolelo.

Přítel mi v tu chvíli byl obrovskou oporou. Držel mě za ruku, objímal, vyprávěl mi, jak vše zvládneme. Máme přece jeden druhého. Zřejmě vše tak mělo dopadnout. Shodli jsme se, že pokud malý měl například nějakou vývojovou vadu, tak to rozhodl sám za nás. Je to lepší, než kdyby trpěl.

Pamatuju si, jak jsem stála vedle postele a pociťovala první kontrakce. Přítel mě objímal. Cítila jsem jeho obrovskou podporu. V tu chvíli jsem měla na sebe vztek. Že nám nemůžu dát zdravé dítě a že porod jsme měli prožívat jinak. Radovat se a těšit na náš malý zázrak. Bylo to už ale jedno. Malý nežil.

Lékařka mě chodila pravidelně kontrolovat, zda se už otevírají porodní cesty. Když po 9 hodinách uznala, že to jde dobře, kontrakce začaly sílit.

Přítele jsem poslala domů. Věděla jsem, že na to nejsem sama. Ale nechtěla jsem, ať je u toho. Když už to má být, ať si ten zážitek prožije jen jeden z nás. Pokud byl náš malý klouček malý na 21. těhotenský týden a delší dobu mrtvý, nechtěla jsem, aby ho viděl. Dokonce jsem malého nechtěla vidět ani já. V tu chvíli jsem se tak cítila a nelituji toho. Dušička odešla a zbylo jen mrtvé tělíčko.

Kontrakce byly bolestivé, byla jsem unavená a nešťastná. Ale jakmile se malý narodil, bolest ustála. Lékařka malého odnesla a sestry mě začaly připravovat na sál na kyretáž. V té době jsem pociťovala jen prázdno, ticho, fyzicky jsem žádnou bolest necítila. Po uspání na sálku mi bylo chvíli dobře. Ale jen chvíli.

Po třech dnech jsem byla propuštěna domů. 30 týdnů jsem byla těhotná a najednou… Jdu domů bez bříška, bez miminka… Nedokážu si představit, jak bych vše zvládla bez přítele…

Dnes ještě musím brát léky na spaní. Když po pár hodinách usnu, ráno se odpočatě necítím. Vím, že to chce čas. Pláču pořád. Vzpomínám s láskou na našeho kloučka. Jsem ráda, že jsem s ním mohla prožít jeho krátký život a mohla jsem být jeho maminkou na ten krátký čas.

Doma jsem za něj zapálila svíčku a rozloučila jsem se s ním v duchu. Občas ale přemýšlím, zda jsem neudělala špatně, když jsem si ho nepochovala. Ale pak si řeknu, že jsem udělala jen to, na co jsem se v dané chvíli cítila.

Od lékařky jsem se později dozvěděla, že malý měl hodně omotanou pupeční šňůru kolem krku. Zřejmě po krátké době, kdy jsme byli s přítelem na ultrazvuku kolem 20. těhotenského týdne a malý byl tak čiperný. Omotal se tak moc, až se začal pomalu dusit.

Srdíčko tlouklo, ale tělo jelo na nějaký úspornější režim a malý už se nevyvíjel. Pokud by mi lékařka udělala ultrazvuk kolem toho 25. těhotenského týdne, zjistila by to dřív. Ale dopadlo by to stejně. Malému by stejně nepomohli, pokud by tam už docházelo k hypoxii a byl kolem 21. těhotenského týdne…

Jediná útěcha pro nás dva je ta, že malý neměl žádnou vrozenou vývojovou vadu. Že jsme zdraví a máme možnost mít další dítě. Doufáme, že se dočkáme. Snažíme se to brát jako životní zkoušku. Stmelilo nás to. Chceme jít dál. Nechceme, aby nás to celé stáhlo dolů.

Každý den je líp a doufám, že bude jednou dobře. Rodina i blízcí při nás stojí a pomáhají nám. V tom mám největší štěstí. Mám skvělé lidi kolem sebe. Na našeho malého myslíme pořád a víme, že nejsme sami, kterým se stala podobná věc.

Je mi to strašně líto, je mi smutno, cítím prázdno, bolí to. Strašně moc mi maličký chybí. Chybí mi být maminkou.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mexie
3230
5.5.16 00:39

Moc mě to mrzí :,( sama jsem teď ve 21.týdnu. Ten strach o dítě asi nikdy nepřejde.
Přeji Ti jen to nejlepší do života, ať se dočkáš miminka :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Dašule7
488
5.5.16 00:55

Z celého srdce Ti přeji, aby časem ta bolest ze ztráty miminka otupěla a byla jsi znovu maminkou.Je mi to líto. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
paola white
12743
5.5.16 01:55

Snad se ti brzy podari otehotnet a tvoje zlomene srdce se naplni. Zapomenout se neda. Uprimnou soustrast :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Katty1203
187
5.5.16 06:24

Je mi to moc líto co se Vám stalo. :,(
Moc držím palečky a věřím, že příště už se vše podaří a budete šťastní. Maličký Vám z nebicka posle malinký zázrak. :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
5.5.16 06:37

Moc krásně napsaný i když s moc smutným koncem. Malej se na vás bude dívat a ochranovat :andel:.Určitě až přijde ten správný čas, tak si k vám najde cestu i další miminko. Přeji vám moc sil a štěstíčka. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
martina.se
72725
5.5.16 06:50

Tohle se nemá dít, chjo.. snad se vám brzy zadaří :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Sofiiii
536
5.5.16 07:17

Je mi to moc líto :( takové věci, by se neměly vůbec stávat :(Přeji Vám, ať se brzy zadaří! Teď máte nahoře andílka, který na Vás bude dávat pozor a sešle Vám miminko :srdce: :*

  • načítám...
  • Zmínit
moky
10715
5.5.16 07:20

:,( :,( :,( ježiši, to je hrozné! Přijměte upřímnou soustrast a moc vám přeju, aby k vám brzo další dušička - miminko našlo cestu a vy byli šťastní!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Cuddy
30994
5.5.16 07:30

:( Moc smutne… Moc ti preji, at se z toho brzy oklepete a priste vse dobre dopadne.

  • načítám...
  • Zmínit
Andělka55
2505
5.5.16 07:33

Moc mě to mrzí :,( Byla jsem na tom stejně. Malý ve 27tt strašné VVV. Porod, rozloučené, smutek… Všechno.. No cítím z tebe, že jsi jako já :hug: Šla jsem dál :) Mám teď ročního chlapečka. Moc vám přeji, aby jste tak jako já, šli dál a měli vysněný uzlíček :) Upřímně jsem ráda, že jsme to více méně vzali taky jako nějaký druh zkoušky…

Přeji mnoho sil :hug: :hug:

Příspěvek upraven 05.05.16 v 07:53

  • načítám...
  • Zmínit
Frnda
2021
5.5.16 07:36

Je mi to moc líto, náš chlapeček také odešel chvíli po porodu, takže tu změť pocitů znám. držím palce ať to příště výjde! :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
5.5.16 08:10

Je mi moc lito. Preji uz jen krásne chvíle zalite sluncem :hug:
Mate nahoře maleho Andilka, co na vas bude dávat pozor :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Šťopík
1295
5.5.16 08:19

Posílám aspoň na dálku moc sil…je mi to moc líto :( Musi to byt strasne…Preji Vam, ať se brzy radujete ze zdravého miminka! :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
AaaNi
140
5.5.16 08:21

:srdce: :srdce: :srdce:
Posílám objetí.

  • načítám...
  • Zmínit
mau-mau
5487
5.5.16 08:26

Tohle je noční můra každé nastávající maminky, je škoda, že nejde miminku vysvětlit, že si na tu šňůru má dávat pozor. Je hrozné, že se tohle děje. Nevyčítej si nic, rozhodla ses tak, jak jsi to tenkrát cítila. :hug: Přeji ti v dalším těhotenství hodně štěstí a ať to dobře dopadne!

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie.P84
2325
5.5.16 08:39

Držte se! Ona jiná slova nejsou potřeba. Mám za sebou podobnou zkušenost :( U nás to byla vývojová vada neslučitelná se životem a ve 24 tt jsem musela holčičku nechat jít. Cítila jsem se úplně stejně - a protože mě všichni přesvědčovali, že není dobré vidět takto malé miminko, protože to pak člověk vidí celý život před sebou a já se tak v moment porodu cítila také, tak jsem si ji nepochovala a nerozloučila se. Je to 3,5 roku…a stále mě to mrzí. Ale už své rozhodnutí nezměním. A prostě jsem to tak v danou chvíli cítila.
A doma bude za 9 dní roční oslava :)
Držím palce! A až se na to budete oba cítit, přeji ať se brzy povede. Předem říkám, že ty obavy po takovém zážitku jsou hrozné a o krásném těhotenství se nedá moc mluvit. Ale stojí to za to.

Hodně podpory na dálku. :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
5.5.16 08:45

Moc smutné, přeji, aby ti brzo další miminko vše vynahradilo. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
zrzečka1
246
5.5.16 09:08

Panebože to je hrůza :oops: posílám sílu, energii a ať k Vám co nejdříve prijde miminko :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Jana Vajnerová
5.5.16 09:22

Co říct. Beruško držte se.
Nějaká kráva zabije své narozené dítě a hodí na pole a ty které by o miminko vážně stáli musejí procházet takovým peklem…
Věřím že Vám ten Váš andílek již brzy pošle uzlíček štěstí…
Hodně štěstí

  • Upravit
Kattynka000
5.5.16 09:22

@Evjir my už jsme si psaly, tak jen.. Jsi silná, držte se, zvládnete to :hug: :hug: Je dobře, že jsi se z toho vypsala :hug:

  • Upravit
Pracovitá
1214
5.5.16 09:30

Ahoj, stalo se mi skoro to stejné. Porodila jsem v dubnu mrtvého chlapečka. Byla jsem 36tt. Ani ještě nevíme, jaká byla příčina.
Ten, kdo to nezažil, tak si to vůbec nedokáže představit, jak moc to vše bolí.
Manžel byl celou dobu se mnou. Jinak bych to ani nebo zvládla. Také jsme ho nechtěli vidět a nelitujem toho. Bylo by to jen horší.
Přeji ti, ať máš co nejdřív další miminko, které bude zdravé a silné :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ajamateridouska
931
5.5.16 10:00

Moc mě mrzí, že zažíváte tak smutné období :,( :,(… Sama jsem v 21 tt a neumím si takovou bolest představit…Opatrujte se a jistě se za čas dočkáte nového děťátka :hug:…

  • načítám...
  • Zmínit
LennaZS
2527
5.5.16 11:18

Velice mě to mrzí. :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Mimra
179
5.5.16 11:23

Je mi to líto..cítím s Tebou a posílám sílu, ať je brzy líp :hug: Nebudu lhát, nezapomeneš nikdy, bude to pořád bolet, ale čas to otupí. Broučka budeš mít už pořád v srdci. Já taky přišla o miminko, my jsme se s chlapečkem po porodu rozloučili a nelituji. Sice ten malý uzlíček pořád vidím, ale pro nás to tak bylo správně. Doma mi právě teď spinká malinká holčička a je to naše zlatíčko..přeji Ti, ať máš brzy v náručí taky miminko a vše bude zase veselejší ;)

  • načítám...
  • Zmínit
LennaZS
2527
5.5.16 11:27

@Pracovitá upřímnou soustrast :,( můj bráška s manželkou teď čekají miminko a bojím se o ně strašně. Když vidím, kolik maminek taková hrůza potká, je mi z toho tak těžko. Posílám hodně síly.. :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 11:35

Holky, ani nevite, jak moc si vazim vasi podpory. Clovek v tom neni sam a je vazne strasny, jak casto se to deje. Preji vsem planujicim i budoucim maminkam spoustu sily a stesti!!
Dekuji Vam! :hug:

Příspěvek upraven 05.05.16 v 11:38

  • načítám...
  • Zmínit
Lily Evans
6180
5.5.16 12:22

Chuděrko, je mi vás s přítelem tak strašně líto… přeju vám ať je brzy líp :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
quinsley
957
5.5.16 12:35

Je mi to strašně líto a brečela bych hned i za vás. :,( Vždycky to říkám-tohle by se nemělo stávat! Dětem ne!
Dobré je, že jste zdraví a budeš mít určitě (a možná už brzy) další miminko a pak treba ještě dvě ;)
Tím to nechci zlehčovat, musí to pro vás být strašně těžké!
Chci jen dodat naději. Je tu spoustu holek, které to prožily a dnes mají děti.
Přeju hodne sil a :hug: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 12:43

@quinsley nezlehčuješ to. Ale dáváš naději!! Dekuji :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mumisek79
12067
5.5.16 12:46

Je to velice smutný příběh a krasne napsany denicek Nemam slov, držte se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
KatySt
226
5.5.16 12:58

Je mi upřímně líto, co jste si museli s přítelem zažít, při čtení jsem se rozbrečela, možná taky proto, že jsem teď ve 23tt a nedovedu si tu bolest ani představit..přeji, aby jsi se co nejdříve dočkala svého zdravého miminka a pokud možno si další těhotenství dokázala užít…

  • načítám...
  • Zmínit
zoretka08
1339
5.5.16 13:16

Brečím jako želva :,( je mi to moc líto!!! Jste silná a máte skvělého přítele a moc Vám přeji, abyste se brzo dočkali dalšího miminka… :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
5.5.16 13:44

Mrzí mě, že jste si museli projít takovou zkušeností. Nicméně po přečtení nadpisu jsem myslela, že ti zemřelo víc půlroční dítě..je to trochu zavádějící. Maminkou se člověk stane po porodu (čímž se tě nechci nijak dotknout..jen rozlišuju být těhotná a být už rodič-matka)

  • načítám...
  • Zmínit
jun
749
5.5.16 13:44

:,( :hug: :hug: slova jsou zbytečná

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
5.5.16 13:45

:hug: :hug: Posílám moc a moc síly. Vůbec si nedokážu představit to zoufalství. :(

Vašemu miminku by to bohužel asi nepomohlo, možná snad některému jinému, to je opravdu tak malé povědomí o tom, že dítě by se mělo každé cca 3 hodiny hýbat? A že nedostatek nebo naopak nezvykle intenzivní pohyby jsou důvodem k odjezdu do porodnice (resp. k lékaři)? Určitě je lepší být za hysterku!

  • načítám...
  • Zmínit
adami
119
5.5.16 14:59

Je mi to líto :hug: Život už nikdy nebude jako dřív…jen čas všechno otupí a bolest nebude s dalšími dětmi tak ostrá :srdce: mé andělce by byl za šest dnů rok, slavili bychom první krůčky a vše co k tomuto věku patří, přišla jsem o ni ve 41. týdnu těhotenství, jeden den před plánovaným vyvolávaným porodem, dozvěděla jsem se až na příjmu, že jí srdíčko už nebije…pozdější zpráva byla - nožky zamotané do pupečníku a „jen“ si ho přitáhla o něco víc :,(, jinak zdravé dítě…bylo mně vyhověno a rodila jsem císařem v celkové anestezii, malou jsem nikdy neviděla, za svým rozhodutím si stále stojím a dnes, když jsem ve 26 tt s chlapečkem, prožívám dny lepší a ty horší, věřím a doufám, že takové věci se neopakují jednomu člověku, že Anička na nás dává pozor, že si začátkem srpna své miminko pochovám a ta bolest už nebude tak ostrá…Buď silná!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 15:35

@reinkarnace každá to vnímáme jinak. Pro mě se matkou stává každá žena, která v sobě nosí život. A i přesto, že jsem malého nechovala, nemela moznost krmit, prozivat s nim rust po porodu, i tak jsem se jako mama citila. Vzdyt zenska neni jen „inkubator“ na dite.

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 15:36

@adami dekuju!
Posilam spousty sil a stesti!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 15:38

@Ela515
Dekuju za prispevek. O necem takovem jsem neslysela. Rozhodne by ale pomohl na rade pracovist.

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 16:04

@Tiger-lily
Kazde miminko je jine. Nektere kope vic, nektere min…a ja povazovala to smirani za pohyby. A kdyz jsem slysela ozvy u lekarky, stacilo mi to. Clovek se v te chvili drzi veci, ktere povazuje za dulezite. Pro me tlukot srdce znamenal, ze maly zije. Tolik jsem ho necitila, ale vedela jsem, ze zije. Tak se clovek uklidnuje… Nenapadlo by mi, co se tam deje… Kdyby clovek tusil. :( clovek tehotny pred tim nebyl, tak jsem netusila, co je spravne a co ne…a jak moc hybat by se melo. Bohuzel se clovek uci z chyb… Nekdy i obrovskych. :(

  • načítám...
  • Zmínit
Urtica-dioica
400
5.5.16 16:04

@Ela515 Já četla o tom, že omotaná šňůra je spíše jakýsi obětní beránek českých lékařů (se šňůrou omotanou kolem krku se rodí každé třetí dítě), že příčina této smutné události bývá jinde :,(…těžko říct, co je na tom pravdy.

  • načítám...
  • Zmínit
Urtica-dioica
400
5.5.16 16:12

@Evjir To s tou pravidelností pohybů..já nevím…malá měla dny, kdy mi prokopávala žebra - a pak dny, kdy jsem o ní takřka nevěděla, mohla jsem se stavět na hlavu a přesto se nepohla…a byla v pořádku. Kdybych se měla řídit doporučenou frekvenci po 3 hodinách, jsem na pohotovosti každý den.
Nemyslím, že jste udělala něco špatně, nemyslím, že jste mohla jakkoliv změnit to, co se stalo. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Aletheia
7217
5.5.16 16:47

@Ela515 Tak v česku se používá čokoláda a pohyb těhotné, to taky aktivuje dítě a šetrněji ;) a bohužel, v 21.tt je buzér na nic. Dítě není schopné života (zachraňuje se 24tt+) takže je to bohužel jenom planá naděje, v tomto případě.

  • načítám...
  • Zmínit
patulka123
1134
5.5.16 17:29

Je mi to moc lito :( preji aby se vam co nejdriv zadarilo a meli zdravi miminko

  • načítám...
  • Zmínit
Akinomavo
2
5.5.16 17:36

Je mi to moc líto…loni nám umřela holčička v 39. TT jeste v brisku taky protože měla omotanou snuru kolem krku :-( v momentě, kdy mi to lékař oznámil jsem nesnasela celý svět a chtěla umřít… ale prostě to tak mělo být, ja nic nezanedbala a nedalo se tomu předejít :-( díky mému uzasnemu manželovi jsme to spolu zvládli, smířili se s realitou a snažili se fungovat dál s jasným cilem! Dnes už mám pod srdickem miminko další, jsem ve 20 TT, pořád mám šílený strach, aby vše dobře dopadlo a my byli stastnymi rodici… kazdy den si na nasi holcicku vzpomenu, vse mam stale v zive pameti…držte s partnerem při sobě a mějte se rádi - to je nejlepší lék, vše ostatní časem přijde samo :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
5.5.16 18:21

@Evjir nechtěla jsem aby to vyznělo jako „inkubátor“…ale sama jsem se v těhotenství matkou nikdy nenazvala…těhotná žena je „budoucí matkou“ jak jsi sama napsala. Přeju hodně sil a brzy ať se poštěstí ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Evjir
45
5.5.16 19:10

@Urtica-dioica
S tou pupecni snurou mas pravdu. Ale maly ji mel pry fest utazenou. Oni se v tom obdobi vrti dost a maji kolem sebe spoustu mista… Nu kazdopadne by se to tak moc dit nemelo a mely by se rodit zdrave deti…ale to je zivot.

  • načítám...
  • Zmínit
ivisek78
935
5.5.16 19:25

Pri cteni nazvu Tveho denicku se mi zastavilo srdce, bylo to jako bych to napsala ja. Je to 3,5 roku, co jsem porodila naseho prvorozeneho syna, take uz mu nebilo srdicko a byl o 4tydny mensi. Na kontrole jsem byla 3dny pred tim, dokonce mi tenkrat zkouseli zkusmo monitor a vse bylo pry v nejlepsim poradku. :zed: :zed: :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Térouš
8743
5.5.16 19:29

@Aletheia nevím, kde bereš informace, ale hranice životnosti pro dítě je 500g nebo 24. týden, ale jde především o rodiče, zda si zvolí, že chtějí zachraňovat i děťátko menší. takže bych tu dvacetčtyřku nebrala tak rigidně

  • načítám...
  • Zmínit
Térouš
8743
5.5.16 19:31

@reinkarnace myslím, že je na každé ženě, kdy se cítí matkou, asi bych někomu nevnucovala svoje názory

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář