A už jsme tři!
- Porod
- firefly13
- 20.12.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Miminko jsem chtěla, ale rodit ne :D Bez toho to ale bohužel nejde. Pořád jsem přemýšlela, zda poznám, že rodím. Četla jsem o tom i diskuze a články. Teď se tomu musím smát, protože i když mi porod vyvolávali, tak kontrakce bych musela poznat, i kdybych nechtěla :D
V červnu 2019 jsme měli svatbu a brzy na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Miminko jsme plánovali, ale i tak to byl pro mě v prvotní chvíli docela šok. Najednou jsem nevěděla, jestli jsem připravená…
Těhotenství naštěstí probíhalo v pohodě a ani nějaké větší nevolnosti jsem neměla, takže jsem si rychle zvykla a začala pomalu připravovat výbavičku. Ale i přes to jsem pořád nechápala ty maminky, co jsou z těhotenství úplně nadšené, spíš jsem to chtěla mít už za sebou… No jo, jenže to znamenalo porod, od kterého jsem samozřejmě nevěděla co čekat. V jednom jsme ale měli s manželem jasno - u porodu nebude (měla tam být mamka, ale to jsme ještě netušili, že kvůli covidu tam nebude moct ani ona).
Termín jsem měla 21. 3. 2020 a tašku jsem měla sbalenou už tak měsíc předem. Když už bylo kolem termínu, dělali jsme si s manželem srandu, kdy se nesmí narodit (protože už tam někdo měl narozeniny nebo jsme zrovna někde měli být). Jakoby se to dalo naplánovat. Ale synovi se ven nechtělo. Dával si na čas. Dokonce ho nepřiměl ani Hamilton… Nakonec mi naplánovali vyvolání.
Na vyvolání jsem měla jít 31. 3.. Všichni v okolí mi radili, co bych měla zkusit, abych se rozrodila spontánně. Nakonec jsem ještě den před nástupem do porodnice zkoušela umývat okna (dle mamčiných kolegyň a kamarádčiných švagrových zaručený způsob, jak si porod vyvolat), ale syn prostě ven nechtěl.
Nakonec jsem 31. 3. v 7 ráno nastoupila do porodnice. Původně jsem chtěla do jiné, ale mamka mě přemluvila na tuto, vzhledem k tomu, že v dané nemocnici pracuje. Byla jsem tam tedy protekčně a hlavně pod kontrolou. Po prohlídce mě zavedli na porodní sál a tam už si mě převzala porodní asistentka, která byla moc milá a vysvětlila mi, jak bude vše probíhat. Kolem půl deváté zavedli první tabletku, po které přišly první slabší kontrakce. Vzhledem k tomu, že jsem tam byla sama, celkem jsem se nudila. Zkoušela jsem teda chodit a houpat se na balónu a taky za mnou chodila na kontrolu staniční sestra. Po dvou hodinách, kdy se nic moc nezměnilo, mi zavedli druhou tabletu a to už začínalo mít větší grády. Když pak točili monitor, zjistili, že malýmu se kontrakce nelíbí, když jsem na zádech, takže jsem pak musela ležet jen na boku. To už kontrakce nabraly na obrátkách a já nevnímala nic jinýho než jen to jak je vydýchat. Nechala jsem si píchnout i epidural, který mi ulevil tak na 45 min a pak to začlo nanovo. Vzhledem k tomu, že malýmu se kontrakce nelíbily čím dál víc, dali mu nějaký monitor spodem přímo na hlavičku aby byl víc pod kontrolou. Porodní asistentka mi řekla, že další dávku epiduralu mi dát ještě nemůže, ale po domluvě s doktorkou mi stejně něco dali - to už jsem zase moc nevnímala, co mi říkají. A tak 10 min na to už se šlo tlačit. Bylo to náročný a vůbec mi to nešlo. Porodní asistentka vždy říkala, že už vidí hlavičku, ale při druhým zatlačení už jsem vůbec nemohla. Zkoušeli mi pomoct tlačením na břicho, ale nepomáhalo to. Až se pak vyměnila doktorka s asistentkou, která na mě „skočila“ a společnými silami jsme syna vytlačily. Byla to neskutečná úleva! Kdyby na mě neskočila, syn by tu možná nebyl. Sama bych to nezvládla a syn měl navíc i omotanou šňůru kolem krku. Následně jsem ještě od staniční sestry slyšela, že už chystali zvon…
Vše jsme naštěstí zvládli a já byla nakonec i ráda, že u porodu byl pouze personál. I tak jich tam bylo asi 6 a nedovedu si představit, že by jim tam zavazel ještě manžel nebo mamka.
Těsně po porodu jsem si říkala, že už nikdy… A to jsem rodila chvilku (v 15:25 byl syn venku). Nedovedu si představit, že někdo rodí třeba dva dny…
Po porodu na mě taky konečně přišla ta nekonečná láska k synovi, kterou jsem si před tím nedokázala představit. A kdo ví, třeba se časem dočká i nějakého sourozence ![]()
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1538
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 925
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 922
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1825
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 1133
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6857
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1894
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1413
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1805
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5219
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...