A už jsme tři!
- Porod
- firefly13
- 20.12.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Miminko jsem chtěla, ale rodit ne :D Bez toho to ale bohužel nejde. Pořád jsem přemýšlela, zda poznám, že rodím. Četla jsem o tom i diskuze a články. Teď se tomu musím smát, protože i když mi porod vyvolávali, tak kontrakce bych musela poznat, i kdybych nechtěla :D
V červnu 2019 jsme měli svatbu a brzy na to jsem zjistila, že jsem těhotná. Miminko jsme plánovali, ale i tak to byl pro mě v prvotní chvíli docela šok. Najednou jsem nevěděla, jestli jsem připravená…
Těhotenství naštěstí probíhalo v pohodě a ani nějaké větší nevolnosti jsem neměla, takže jsem si rychle zvykla a začala pomalu připravovat výbavičku. Ale i přes to jsem pořád nechápala ty maminky, co jsou z těhotenství úplně nadšené, spíš jsem to chtěla mít už za sebou… No jo, jenže to znamenalo porod, od kterého jsem samozřejmě nevěděla co čekat. V jednom jsme ale měli s manželem jasno - u porodu nebude (měla tam být mamka, ale to jsme ještě netušili, že kvůli covidu tam nebude moct ani ona).
Termín jsem měla 21. 3. 2020 a tašku jsem měla sbalenou už tak měsíc předem. Když už bylo kolem termínu, dělali jsme si s manželem srandu, kdy se nesmí narodit (protože už tam někdo měl narozeniny nebo jsme zrovna někde měli být). Jakoby se to dalo naplánovat. Ale synovi se ven nechtělo. Dával si na čas. Dokonce ho nepřiměl ani Hamilton… Nakonec mi naplánovali vyvolání.
Na vyvolání jsem měla jít 31. 3.. Všichni v okolí mi radili, co bych měla zkusit, abych se rozrodila spontánně. Nakonec jsem ještě den před nástupem do porodnice zkoušela umývat okna (dle mamčiných kolegyň a kamarádčiných švagrových zaručený způsob, jak si porod vyvolat), ale syn prostě ven nechtěl.
Nakonec jsem 31. 3. v 7 ráno nastoupila do porodnice. Původně jsem chtěla do jiné, ale mamka mě přemluvila na tuto, vzhledem k tomu, že v dané nemocnici pracuje. Byla jsem tam tedy protekčně a hlavně pod kontrolou. Po prohlídce mě zavedli na porodní sál a tam už si mě převzala porodní asistentka, která byla moc milá a vysvětlila mi, jak bude vše probíhat. Kolem půl deváté zavedli první tabletku, po které přišly první slabší kontrakce. Vzhledem k tomu, že jsem tam byla sama, celkem jsem se nudila. Zkoušela jsem teda chodit a houpat se na balónu a taky za mnou chodila na kontrolu staniční sestra. Po dvou hodinách, kdy se nic moc nezměnilo, mi zavedli druhou tabletu a to už začínalo mít větší grády. Když pak točili monitor, zjistili, že malýmu se kontrakce nelíbí, když jsem na zádech, takže jsem pak musela ležet jen na boku. To už kontrakce nabraly na obrátkách a já nevnímala nic jinýho než jen to jak je vydýchat. Nechala jsem si píchnout i epidural, který mi ulevil tak na 45 min a pak to začlo nanovo. Vzhledem k tomu, že malýmu se kontrakce nelíbily čím dál víc, dali mu nějaký monitor spodem přímo na hlavičku aby byl víc pod kontrolou. Porodní asistentka mi řekla, že další dávku epiduralu mi dát ještě nemůže, ale po domluvě s doktorkou mi stejně něco dali - to už jsem zase moc nevnímala, co mi říkají. A tak 10 min na to už se šlo tlačit. Bylo to náročný a vůbec mi to nešlo. Porodní asistentka vždy říkala, že už vidí hlavičku, ale při druhým zatlačení už jsem vůbec nemohla. Zkoušeli mi pomoct tlačením na břicho, ale nepomáhalo to. Až se pak vyměnila doktorka s asistentkou, která na mě „skočila“ a společnými silami jsme syna vytlačily. Byla to neskutečná úleva! Kdyby na mě neskočila, syn by tu možná nebyl. Sama bych to nezvládla a syn měl navíc i omotanou šňůru kolem krku. Následně jsem ještě od staniční sestry slyšela, že už chystali zvon…
Vše jsme naštěstí zvládli a já byla nakonec i ráda, že u porodu byl pouze personál. I tak jich tam bylo asi 6 a nedovedu si představit, že by jim tam zavazel ještě manžel nebo mamka.
Těsně po porodu jsem si říkala, že už nikdy… A to jsem rodila chvilku (v 15:25 byl syn venku). Nedovedu si představit, že někdo rodí třeba dva dny…
Po porodu na mě taky konečně přišla ta nekonečná láska k synovi, kterou jsem si před tím nedokázala představit. A kdo ví, třeba se časem dočká i nějakého sourozence ![]()
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1380
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2243
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 923
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1123
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1813
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2888
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 2075
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 3125
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 4309
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2613
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...