Ach ta moje dráždivka

Ahoj všem tady na eMimču. Toto je můj třetí deníček. První byl o porodu, druhý o tom, co přišlo potom, brutus. V druhém se nám narodila krásná a zdravá holčička, jen poněkud více plačtivá a s poněkud více silným charakterem pláče. A tento třetí? Berte ho, prosím, jako moje vylití srdce a takovou malou anketu. V předchozím deníčku jsem také psala, jak se to u nás pomalu, ale jistě zlepšuje. Noo, tak to zlepšení trvalo tři týdny. A už je v trapu, stejně jako moje nervy :)

Tedy, musím uznat, že stejně hrozné jako první dva měsíce, to už není, to né. Michaelka už nám nepláče 16 nebo 8 hodin denně. Ale i tak, když si člověk zvykne na jakési zlepšení a pak se to opět pokazí, tak se k horšímu těžko vrací :-(

Náš předchozí krásný režim byl - napapaná, přebalená a spokojená Míša si hraje na dece, v lehátku, na houpajdě. Hraje si a pozoruje mě, jak vařím, uklízím. Nebo si hrajeme spolu, blbneme, povídíme si, zpívám, vymýšlím zabavování. Když přijde mrzutost, Míša ví, že se zavine, chvíli se pere se spánkem, vřeští a pak podlehne, padnou víčka a chrupká se. Vždy hoďka a půl hraní a hoďka, někdy méně, spaní. Krásný režim… ovšem nevydržel dlouho.

Momentálně náš den vypadá tak, že Míša vydrží na hrací dece, v lehátku či na houpajdě sama tak 5-10 minut a pak řev. Píši sama, ale sama doslova není - jsem nad ní, vedle ní - snažím se uklízet, vařit, mluvím na ni, ale ne, to nestačí. Ona totiž vyžaduje nonstop pozornost, neustálé zabavování, neustálé podněty. Ukazování hraček, zpívání a u toho chování, nošení, měnění poloh atd. Je to vlastně nonstop tišení, aby nenastal řev. Né fňukání ani poplakávání, ale řev. Řev, který vede ke zmodrání, nudlím u nosu a je třeba hodinu k neutišení. Upozorňuji, že nosítko Manduca je v našem případě nanic - ten živý dráždivý červík v ní nevydrží, takže milá Manduca za skoro tři tisíce hnije ve skříni.

No, umíte si asi představit, vy, co zažíváte podobný mazec, jak je to náročné. Řeknu vám, nebýt dědy, který chodí s kočárkem, hnili bychom v totálním bordelu, z hlavy by mi kapal omastek a přítel by večer po příchodu z práce zmíral hlady. A to navařím a napeču jen o víkendu, v týdnu nás od hladovění zachraňuje naše zlatá babi. Nevím, co bych bez nich dělala… připadám si jako neschopná lemra. Ale já to prostě nijak Míše vysvětlit nemůžu, že musím dělat, obstarat domáctnost, sebe.

Tím, jak se malá zhoršila, tak jsme přestali cvičit i Vojtu - protože následovaly afekty tak silné a neutišitelné, že by mi z toho zešedivěl ten zbytek vlasů, co mi na hlavě po tom vypadávání zůstal :-(

U našeho pediatra se malá tak předvedla, že očkování nás bude čekat až po půl roce (za což jsem tedy ráda), že sestřička soucitně hladila mojí zmořenou hlavu a pan doktor s úsměvěm na rtu (soucitným) znovu opakoval, že Míša je unikát. Totální řvoucí afekt trval celou dobu, co jsme tam byli, já opocená jako v Egyptě přes poledne :-/ Maminky s dětmi v čekárně šla sestřička uklidnit, že to malé miminko netýrá, že mu jen měřila hlavičku. V tu chvíli, myslím, že maminky milovaly svoje děti ještě víc. Pokračování bylo u oblékání, řev sílil. Moje známá, jdoucí též k doktorovi si pod schody u dveří říkala, „já mám halucinace, slyším malou Kuskovou“ - neměla halucinace. Míjela nás - Míša a její vyceněná dásnička, opuchlé rudé oči, prostě Rudá Sonja a já, zdrchaná, totálně hotová jako po třech hoďkách v posilovně nebo po obědě ve Faktoru strachu - ufff, hrůza :-(

Tato situace, zhoršení Míši, nás zavedla opět do poradny v Motole, kde nám minule moc pomohli. Je to poradna pro problematické děti a specializují se tam mimojiné na extrémně plačící dárečky. Nicméně nyní mě návštěva paní doktorky moc nepotěšila :-/ Po popsání situace a ukázání nahraného hysteráku na mobilu, mi paní doktorka (minule velice empatická) rázně řekla, že jsem malou rozmazlila a že neexistuje, abych si nemohla dojít na záchod, abych se nemohla najíst nebo se postarat o domácnost. Prý i jejich psychologové tam hlásají metodu vyřvání. Prostě dítě kontrolovat, nechat a udělat si svoje. Pak pochválit, pomazlit, pohrát si. Prý, jak bych to dělala, kdybych měla víc dětí, nebo neměla babi, dědu. Hmmm, se mě to dotklo :-( Takže jsem se ozvala, že prostě ale Míša nebude kňourat, že bude strašně řvát a že prostě nezvládnu to poslouchat! Že skočím za chvíli z okna a nebo vypiju flašku rumu, kterou mám na cukroví :-( A paní doktorka s klidem, že si mám vzít špunty do uší nebo pustit hudbu. Tak přísný přístup jsem od ní nečekala.. Trapně jsem se tam rozbulela (ale nemodrala jsem), a to už tedy dr. ubrala plyn a začala být empatická. Vysvětlovala mi to po dobrém, dopracovaly jsme se k jakési střední zlaté cestě. Jsme objednané ještě na EEG a neurologii. Vojtu cvičit nemáme, očkování až po Novém roce.

Chjo, jenže já stejně nevydržím Míšu nechat řvát. Chvíli jo, ale stejně na ni musím mluvit, hladit ji nebo ji nějak tišit. A stejně se při tom prostě na úklid nebo vaření nesoustředím. Neudělám ani smažená vejce, to bych je osladila. Prostě to nedokážu :-( Nevím, jak bych to dělala, když bych měla ještě jedno dítě nebo neměla rodiče. Přítel, ten je do večera v práci. Mrzí mě, že jsem údajně Míšu rozmazlila, ale já to myslela dobře. Prostě jsem jen nechtěla, aby tak křičela :-(

Tak uvidím, jak s tím budeme bojovat dál. Alespoň, že noci jsou lepší. Už papá jen jednou. Občas tedy poplakává fakt každou hodinu, budí se, do toho, když přítel chrápe (jako na dnešek), tak vypadám druhý den jako oživlá mrtvola a troll dohromady.

Ale víte, co mě uklidňuje? Že to třeba jednou skončí, že z toho Míša vyroste. Tedy doufám. Vím, že třeba ze zavinování vyroste určitě, že ji do tanečních nebudeme do kabelky dávat saténovou sváteční zavinku. Ale vyroste z toho ostatního? Ze vztekání, afektů, modrání, řevu? Bude si umět hrát? Bude samostatná? Bude někdy spokojené a veselé dítě? To jsou otázky, které bych chtěla dát vám, maminkám takových dráždivých dárečků. Udělat jakousi anketu. Vyrostly z toho vaše děti? Nebo problémy pokračují nadále? Má třeba dráždivost u miminka souvislost s hyperkinetickou poruchou chování v pozdějším věku? A maminky, taky se takhle nonstop věnujete svým dětičkám? Taky je musíte tišit a zabavovat, jinak by obrátily barák vzhůru nohama?

Budu se těšit na vaše komentáře, postřehy, názory, zkušenosti a zážitky. Pod minulý deníček mi napsalo hodně maminek - tímto vám děkuji :-) To zahřeje, že v tom člověk není sám. Zdravím vás a zas někdy příště v dalším deníčku, který se bude jmenovat Naše hooodná Michaelka anebo Je normální, že dítě vůbec nepláče? :-)

A já jdu luxovat a vytírat, děda je s kočárem na túře.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Holly85
1472
10.11.11 06:28

Ahoj Lesí,
sama ještě dítě nemám, ale charakter našeho drobečka poznám až v dubnu příštího roku :srdce: .
Především ti přeju hodně, hodně, ale strašně moc trpělivost, protože nic jinýho ti prostě nezbude. Myslím si, že podle toho co píšeš máš nejspíš Náročné dítě. Zkus si to tom něco najít. V čas. Máma a já o tomhle byl moc dobrý seriál, možná budou mít ty články na jejich webu, tak se mrkni. Snad ti to pomůže :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Yamyna
1800
10.11.11 06:55

Máme doma něco podobného..

Trápí mě, že musíme vstávat každý den už v 5h, a už jsme ‚živé‘ miminko a chceme si hrát !!..dnes teda byla vyjímka a vstávaly jsme už ve 4h !!! :pocitac:

Přes den kňourá a řve hlavně když se jí chce spát, ale i když se jí spát nechce :roll: :nevim:

Zlepšení nastalo okolo 4měsíce, ale vše je zpět…
Tak si říkám : ZUBY!! Nic jiného mě nenapadá :nevim:

Bohužel všichni příbuzní jsou min. 100km daleko, takže výpomoc jedině od manžela, který je většinou v práci… :zed:

Jinak deníček je moc pěkně napsaný..
Přeji lepší dny :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
eVerča
1626
10.11.11 07:03

uf, teda kdybych měla klobouk, hluboce bych smekla :hug:
Naše Domča byla od narození neskutečná pohodářka, která téměř nikdy nebrečela, a možná i proto mě tak ničí poslední dobou, kdy dokáže vřískat i hodinu v kuse, když 3 metry od ní vařím :roll:
To si kolikrát říkám, že skocim z okna i s dítětem v náručí.. Ale teď vidím, že je to prd proti tomu, co prožíváte vy :think:
Teď jsem přišla na to, že když malou pustím v kuchyni na zem, ona se tu plácá, chytá mě za nohy a já můžu relativně v klidu uvařit. Když jdu ke sporáku, dítko odšoupnu, abych ji neopařila a je to ok :palec:
Ale takové věšení prádla, úklid koupelny, vytření wc… To se musím snažit dělat když spí. Což sedmiměsíční prcek už přes den moc nepraktikuje :roll: Ale když potřebuju na záchod, řev neřev, jdu. Přece se nepo..tento :mrgreen:
Někdy to prostě jinak nejde… :nevim:
Každopádně držím palce a posílám sílu a můj obdiv :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15443
10.11.11 07:59

Ahojky Lesí, především bych tě chtěla trošku uklidnit a podpořit. Neboj se, nejsi v tom sama, zažívala jsem to samé. Náš malý prořval, ne probrečel, ale doslova prořval první tři měsíce, potom se to začalo pomalinku, nenápadně zlepšovat. Taky jsem se bála jet do poradny nebo do města s kočárkem, protože na všichni vždycky koukali jako na neschopnou matku. Teď je mu už 11 měsíců a je to o moc lepší. Už nebrečí, sice má taky vztekací chvilky, ale nedá se to srovnávat s tím, co bylo předtím. Takže vydrž a neboj se, přejde to, sice částečně, ale lepší to bude, uvidíš :-). Až se malá bude přetáčet, válet sudy, plazit se, lézt, bude mít víc věcí na zkoumání, hodně se tím i zabaví a částečně zklidní. Přeji hodně trpělivosti a pevné nervy :hug:.

  • načítám...
  • Zmínit
gabriela25
195
10.11.11 08:07

Ahoj Lesí,
taky máme doma něco podobného, Ondra má 4 měsíce a od už měsíc řve jak tur skoro pořád. Jen on nepláče, ale křičí, bez slz. Něco jako rozčilování se. Vydrží si hrát sám max. 5 minut a pak i když mě vidí kňourá a pak řve. když jdu na záchod dám ho do sedačky a postavím před dveře at mě vidí, ale ani to nepomáhá. :lol: Přes den spí jen v kočárku, a než ho zanesu i s korbou ven, vezmu si bundu nebo dojdu na záchod, už tak hystericky řve, že modrá. A to jsou asi 3 minuty. Vztává taky v 5 a v 6 večer už mi tak hučí v hlavě, že mi vadí í televize. Ale zase spí celou noc. Já ho taky nenechávám řvát, snad jen chvilku, protože ty decibely jsou hrozné. Máš to horší než já, ale do puberty snad křičet nebudou, a když přestanou, stejně se najde zase něco jiného :mrgreen: My už se tomu řevu normálně smějem. :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
slunicko200
697
10.11.11 08:18

ahoj, tak já napíšu o svém druhorozeném, nevím jak moc vypovídající to může být, protože s tvým trápením je to srovnatelné tak max na 60%…ale spíš pro povzbuzení.

Porod jsem měla jako ty, porodila jsem rychle a bezproblémově hodné dítě, co se tzv. odkopalo až doma, ne už v porodnici jako u vás.

Peklo,jedním slovem peklo - potácela jsem se mezi kojbou a dokrmováním, nebyl spokojený z ničeho, neustálé chování, podněty..dokola dokola dokola..Měl okamžiky zlepšení, kdy po krmení usnul, ale to trvalo třeba tři dny a hned recidiva. Působil jako pořád nespokojený, naštvaný, noční spánek kapitola sama pro sebe. To jsem četla i různé poradny, to byl fakt největší problém (budil druhého syna) - nevyspal se nikdo. Musela jsem ho co deset minut polohovat, když chtěl spát jinak, nebyl ochotný pro to nic udělat, musel ucítit mojí ruku a překulit jsem ho musela já..stále se budil, fakt po deseti minutách, ale bylo to takové poloprobuzení, nemuselo se mu dávat pití, nevstal úplně. ale bylo to zkrátka celou noc. Někdy jsem ho měla u sebe, někdy v postýlce, kde míň řval. Ve 3m přišlo zlepšení denního breku, přestaly prdíky, fakt jak když utne, ale obecná „nespokojenost“ trvala stále, jakokdyby hlava byla rychlejší než tělo, pořád něco chtěl dělat, „pochopit“ a ještě na to neměl. Pořád jsme se potáceli mezi recidivami, od 4m byl plně na UM. Musím říct, že u nás fungovala manduca. Co já se nanosila a co věcí s něm v ní udělala. Večer co večer jsem nosila, vždy bylo jasné, kdy to na něj jde a nastoupila jsem - i manžel. Druhý klučina šel kvůli tomu předčasně do školky, protože jsem se nemohla dívat na to, jak chudák sedí tiše v rohu a kouká na televizi neb já se mu nemůžu věnovat. Tak se šel do školky „zabavit“. Díky manduce jsem přežila první tři měsíce. Takhle bych se spoustou drobností mohla pokračovat dlouho, připadal mi jak hyperaktivní mimino:-DDD…ale už se dostanu k tomu „vyrůstání“ Další lepší mezník byl 6m a od 10m (největší zlom - začal chodit, nelekni se, oba kluci byli hodně motoricky dopředu) je to normální dítě - najednou je spokojenější sám se sebou, směje se, skládá duplo, normálně spí v noci i přes den, nějak dozrál či co. Jen je to pořád mamánek a uřvánek, ale takový ten klasický, prostě chlap hysterka. Obecně to byl šok, první syn byl anděl. Když se mě lidi ptají, říkám, že ten první rok byl prostě záhul…ale je to jak porod, nakonec asi člověk zapomene, kolikrát se nevyspal, kolikrát vstával, kolikrát se ošklivě a podrážděně zachoval (bohužel jsem to moc nervově nezvládala, takže toto jsem si často vyčítala)…ale jak jsem tak pak pročítala zkušenosti, Tonda zdaleka nebyl nejhorší viz tvoje Míša, takže jsem ani tak neměla proč třeba tolik skučet, asi záleží jak to člověk bere. Ikdyž váš případ je vážně extrém, ale neboj, věříla bych, že z toho vyrostou…kámoška takhle měla do devíti měsíců peklo podobný tomu vašemu a pak jak když utne, mladej prej neměl dozrálou NS.
Pevné nervy! bude to lepší - určitě. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Dessie
573
10.11.11 08:30

Byla jsem jako dítě stejná, jen tenkrát to ještě nikdo neřešil jako nějakou zvýšenou dráždivost, prostě jsem byla hysterka. Uspávání? Zábava pro celou rodinu na dvě hodiny. Nechat mě bez podnětů? Řev. Šílený řev,modrání, přestávala jsem dýchat. Maminka, moje zlatá máma to dělala přesně jako ty. Snesla by mi modrý z nebe abych nekřičela. Pak byla jeden večer pryč, hlídal táta… No a prostě mě nechal uřvat. Máma se vrátila, já spala v postýlce, ze spaní jsem občas zalapala po dechu, jak dozníval hysteráček. Když jí táta řek, co udělal, že mě prostě nechal dvě hodiny řvát, až jsem se uřvala k spánku, málem jí trefilo :-D Nicméně od té doby jsem prý usínala sama. Zlepší se to. I věkem. Sice jsem mívala hysterické záchvaty cca do 8, 10 let, ale s minimální četností, prostě jsem občas neposlechla, rozbrečela se a brzo se dostala do fáze lapání po dechu, někdy až modrání, afektu, vzteku. To už byla mamina vycvičená a vždycky jen zavelela, ať si jdu umýt obličej studenou vodou. Vztekala jsem se,ale šla jsem. Dnes jsem co se tohohle týče úplně normální. Takže se drž a neboj, bude líp, až si začne hrát sama, nebude mít potřebu na sebe tolik upozorňovat. Ale to „vyřvání“ bych zkusila… Hezky se mi to říká, ale dokážu si představit, že jestli synek bude v tomhle po mě, bude to pro mě hodně těžký a budu to muset absolvovat za podpory několika lidí, kteří mě buď odvedou do bezpečné vzdálenosti, abych ho neslyšela, a seberou mi mobil, nebo mě budou aspoň držet namístě a v jednom kuse mi meldovat, že to dělám pro sebe i pro něj… Ať se to u vás bude vyvíjet jakkoli, držím palce a přeju hodně sil :-)

  • načítám...
  • Zmínit
klara123
1505
10.11.11 08:34

Ahoj … nemyslím, si že máš dceru rozmazlenou :nevim: Je ještě moc maličká na to, abys jí nechala jen tak řvát, vždyť by se jí mohlo i něco stát …
Opravdu ti některé situace nezávidím … moje dcerka byla do roka andílek, téměř ukázkové nejhodnější miminko … ale po roce???!!!! Ta změna!!! Stal se z ní malý satánek a uzurpátor-silně prožívá období vzdoru, takže jí nedělá problém kdekoli a kdykoli s sebou plácnout na zem a točit se kolem své a osy a příšerně řvát :mrgreen: - a to jí opravdu stačí jen malý podnět (př. kolem projede jiné díťátko s kočárkem s panenkou a ona ho chce taky, tak o něj chvíli bojuje, pak jí odtrhnu a šup :jazyk: ). Takže nezoufej!!! Vše se může úplně obrátit a ty budeš mít to nejzlatější dítě :huban: Někdy si říkám, že už se těším do práce, až ona bude zlobit ve školce a ne jen mě … A chuť na druhé miminko (ač jsem ho chtěla co nejdřív) mě poslední dobou úplně přešla :lol:
Takže pevné nervy maminko a ať se vše co nejdřív v dobré obrátí!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
10.11.11 08:45

Lesí, musela jsem se chvilkama smát,jak jsi vtipná, obdivuju Tvůj nadhled i přes tu hrůzu. Moje maminka (psala jsem o ní deníček) si zažila podobné peklíčko se mnou. V 85 ale nebyly poradny a empatičtí doktoři, takže její situace byla dle mého opravdu tristní - 17h řevu denně, bez ustání. Pomohlo dát postýlku jinam. U Tebe je ale problém asi jinde :nevim: Ale co jsem chtěla - přejde to. Určitě si bude umět hrát, a bude z ní šťastné miminko, uvidíš. U mě to nebylo jiné - z hysterického modráčka se stal usměvavý veselý cvalík…jen to vydrž…bud statečná, přejde to, uvidíš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
10.11.11 09:08

Ahoj,
máš to hodně náročné, ale přesto, já bych ji plakat nenechala, dejme tomu bych si došla na ten záchod, jako když člověk musí, tak musí, ale jinak si myslím, že tak malé dítě nejde „rozmazlit“.
Zkrátka tě potřebuje :nevim:
A když se jí budeš věnovat teď i na úkor domácnosti, tak ono se ti to vrátí, je to investice do budoucna, jednou už tě nebude tolik potřebovat, ale bude ti věřit, nebude to žádné zlomené vyřvané dítě čekající pokorně, až si ho někdo všimne :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
myšanda26
10.11.11 09:45

Páni jako bych se viděla před pár lety.Taky ti po probuzení nekňourá,ale řve ještě dřív než otevře oči? No abych to shrnula teď je synovi 7. První tři měsíce byl očistec, pak se to plíživě lepšilo. V devíti měsících se vztekal tak, že mlátil hlavou o zem. V deseti měsících se naučil sám chodit, tak se trošku zklidnil, ale vstával pořád ve 4 ráno. Ve dvou letech další záchvaty vzteku spojené s mlácením hlavou o zeď zem, (hlavu si rozbil třeba kvůli tomu, že vajíčka natvrdo nebyla uvařená hned ve chvíli kdy si o ně řekl). Skoro ve třech se mu narodila sestřička Je bráška ochránce. Teď se občas hádají, a perou, ale běda jak by jí chtěl někdo ublížit. Velký rozumbrada, hodně upovídaný, hodně akční. Ve třech jezdil na kole, lyžoval, bruslil. Ve školce z něj byli trochu vedle, miluje totiž encyklopedie a dokumenty má úžasnou paměť tak jim citoval celé kusy. Třeba když mu učitelka řekla ať jí rychleji, prý jí udělal desetiminutovu přednášku o tom, že jíst rychle je nezdravé a kolikrát by každé sousto měla rozkousat. Už jsem mu musela vysvětlovat rozmnožování, válku, drogy, jak funguje vzducholoď, co je to vztlak, jestli se vodík vyrábí z vody atd. Ale když si váže tkaničku vypadá to jako neuvěřitelně komplikovaná operace. Školu zvládá dobře (v podstatě četl už před školou nic jsem ho neučila, nějak to zvládl sám) Jen jemná motorika je trošku problém už jen proto, že nemá úplně vyhraněnou lateritu po poradě v PPP píše pravou, ale prý je to u něj tak půl na půl. Záchvaty vzteku se učí pomalu zvládat. Nepomáhá křik ale vysvětlování. Všechno se musí dopředu konzultovat. Třeba odběr krve je na dlouhou přednášku plnou otázek, ale pak je naprosto v klidu. Tak držím pěsti a radím vydržať, věčně taková nebude.

  • Upravit
pomni
188
10.11.11 09:54

Jak já ti rozumím s tím, že jsi si zvykla na určité zlepšení a teď se můžeš „zbláznit“ z toho, že se to zase zhoršilo, 3 týdny co to u vás bylo lepší jsou fakt hodně, aby si na to člověk zvyknul, já jsem byla šťastná jak blecha když se to s malou dalo vydržet 1 den a ten druhej už jsem z toho byla v prd… říkala jsem si, proč se chová jinak, proč zase tak řve, vždyť nic nedělám jinak, tak proč se jí to dnes nelíbí. Ten způsob řevu jakým řve tvoje Michalka asi dobře znám, není to pláč je to opravdu řev u kterýho to vypadá, že se každou chvíli zalkne, udusí a já nevím co všechno. A chápu i to, že se nedokážeš v klidu najíst, mně to jídlo prostě nešlo polknout i když jsem měla hlad jak blázen, když jsem slyšela toho malýho satánka vedle. Jestli to zvládneš opravdu odejdi do jiné místnosti, pusť si rádio a najez se, abys ji neslyšela, jíst se musí :mrgreen: Ještě že máš hodnou babičku a dědečka to je super pomoc. Naše malá řvala hodně podobně, ale je fakt, že aspoň spala, ale tak do 2 měsíců to bylo spánek-vzhůru (řev)-spánek-vzhůru (řev), kdo to nezažil nepochopí… Jak já jsem se děsila toho až se vzbudí :oops: ani jsem se na ni nechodila moc dívat když spala, protože jsem měla strach, že začne řvát. Jo a nejvíc mě pobavila kamarádka s dceruškou andílkem, když jsme seděly v kavárně a obě naše holky spaly, tak jsme si kolem sebe naštelovaly kočárky a ona pak říká, že na ten kočárek neuvidí (jako dovnitř) a že nepozná, když se malá vzbudí!!! To jsem málem umřela, když se mě ptala jestli mi to nevadí, že ani já tu svou neuvidím, jsem se tak musela začít smát, naše malá NIKDY nevstávala bez řevu, ona ještě ani nebyla pořádně vzhůru a už řvala :zed: . Ale ono se to opravdu pomalu začne zlepšovat, zezačátku si toho třeba ani pořádně nevšimneš, protože furt budeš čekat, že to zase bude horší a horší a pak zjistíš, že už třeba měsíc to tak hrozný není a bude to lepší a lepší :-) moc ti držím pěsti

  • načítám...
  • Zmínit
Ifka07
174
10.11.11 10:13

Ahoj, tak my jsme na tom asi podobně … také jsme ještě neočkovaly, protože je malá moc dráždivá … A jak s tím bojujeme? No v první řadě mi pomohla knížka Koncept kontinua a poté koupě šátku :-)) Malé se věnuji na 100%, je to prostě chovací miminko (ale nestačí jen tak chovat, musí se s ní chodit) a když potřebuji něco udělat tak jí šupnu do šátku … Občas se stane že ji nechám max 5 minut brečet, jsou holt věci které v šátku neudělám, ale jinak se to dá. No a co jsme začaly používat šátek tak pozoruji celkové zlepšení, začíná se z ní pomalu ale jistě stávat pohodářka :-)) A jinak se snažíme mít co nejvíce aktivit s malou, což je super jak pro ni tak i pro mé nervy :-D
Přeju ti ať se to brzo zlepší!

  • načítám...
  • Zmínit
bořková
10709
10.11.11 10:46

Lesí, už jsem ti psala kdysi… naše malá byla to samé!!! S námi to teda nedošlo tak daleko, že bychom běhali po doktorech, i když nám to pediatr nabízel, ale při tom se tvářil tak divně, že jsem do toho nešla … i když i dnes si občas říkám, že pro klid duše se tam necháme poslat :-?

K věci… je nám 9.5 měsíce, pořád si teda připadám jako exot a bojuje s usínáním a spánkem, ale už to zdaleka není, co to bývalo!!! A houpačku, jak o ní píšeš, o té bych taky mohla vyprávět!!!
My už si asi tak 5× mysleli, ž se to zlepšuje, ale za pár týdnů-zpravdila po 2 nebo 3 (stejě jako u vás) najednou opět zlom a do starých kolejí!!! :cert:

Využij dědu co můžeš! Ono se to zlepší!!! :srdce: Chce to jen vytrvat… já vím, je to hrůza :-? Přeju pevný nervy a nějakého toho pomocníka k ruce :hug:
Mysli na to, že je zdravá a že máš výbornýho chlapa :palec: Malá možná bude jednou trochu vzteklější a tvrdohlavější, ale nebojím se, že by z ní nemohl být šťastný a úspěšný člověk :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Evkaxxx
10.11.11 10:49

Také i my jsme na tom byli podobně. Ještěže syn byl první dítě.
Od příchodu z porodnice domů, první den proplakal jen z půlky, pak už to byla hrůza. Kolika několikrát za den, do toho nespokojenost (což bylo asi bříškem), kolikrát večer jsem syna dávala manželovi vedle do pokoje, kde si on nasadil sluchátka a my museli nechat vyplakat, ač mi to bylo líto, alá já už se bála, že mu něco udělám. Okolo třetího - čtvrtého měsíce vydržel být déle v kočárku, tak jsem v zimě dělala několikrát za den 2,5hodinové procházky i delší.
Po tom čtvrtém měsíci se trošku zlepšíl, ale stále byl uplakaný, taky ráno vstával okolo 4-5 hodiny, vydrželo mu to hodně dlouho. Hodně ho to ovlivnilo v motorice, sice něco málo uměl lépe než ostatní děti, ale ve většině byl pozadu. Pozornost vyžaduje do dneška (má 8 let), hrát si občas dovede sám, ale není to ono, potřebuje k tomu někoho, většinou navádí svou mladší sestru. Je hodně velký rozdíl, když jsem někde jen s ní (třeba u lékaře), ten klid a pohoda, nebo jen s ním. Jinak my po letech došli na to, že problém byl od intolerance laktozy, což odpovídalo tomu dni návratu z porodnice (den předtím jsem začala kojit MM), krom bolení bříška se to u něj odráželo a odráží v psychomotorice a chování (není to pravidlo).
A nejvíc mě štve to, že jsem tomu od určitého věku mohla zabránit a nikdo mi nevěřil. Prostě testy na klasické alergie byly negativní, tak ho prostě krmte tímto, jinak jste krkavčí matka a ditě nebude mít potřebné živiny.

  • Upravit
Manticora
1865
10.11.11 11:03

Ahoj,
u nás to bylo hodně podobné. Malý neustále vyžadoval pozornost, když jsem ho nechala jen na pár minut samotného, následoval řev (ne pobrekávání, ale řev že rezonovaly okenní tabulky). Záchod nebo sprcha byl každodenní boj. Mažel pracuje na 1,5 úvazku, takže doma moc nebývá. Domácnost vypadá jak prasečí chlívek, já věčně hladová, špinavá a na pokraji sil.
Přesně jak píšeš, neustále změny poloh, snaha o zabavení a utišení. Navíc přes den vůbec nespal, jen na chvíli v kočárku venku, ale protože s ním nemá kdo jiný chodit, stejně jsem si nemohla odpočinout.

Uklidňovala jsem ho jediným možným způsobem a to prsem. Sice se to nemá, ale mě to bylo jedno. Při hysteráku to byl jediný způsob jak ho trochu uklidnit. Když měl prso v puse neřval, jen hrdelně mručel.

U nás nastalo zlepšení po dvou měsících. Malej vydrží i pár minut sám v sedačce, když na mě kouká. Pořád nespí a večerní uspávání je dvouhodinový boj se řvaním, ale celkově je to o mnoho lepší. Přeju ti, aby i u vás nastalo brzo zlepšení a Míša byla spokojené miminko. Hodně trpělivosti.

  • načítám...
  • Zmínit
niliremka
15
10.11.11 13:41

Ahoj Lesí,
moc mě mrzí, že máš takovéto trápení a nemůžeš si plnně užívat roly mámy. Na své první dítě teprve čekám, takže zkušenosti vlastní žádné. Ale okoukala jsem u vlastní sestry, když měl její Honzík záchvat vzteku (bylo mu tenkrát tak do 1 roku), mimochodem sestra není též žádný kliďas a nesnesla, že by ji Honzík řval víc než ona :-), tak na něj prostě zařvala, zacloumala s ním a hlasitě tleskla dlaněma. Honzík vykulenej jak blázen, nechápal, ale byl klid. Myslím, že si tak malej uvědomil, že si jen tak nic nevyřve, a ani mu není dovoleno se vzteka. Asi bych udělala to samé, a když to nezabere, normálně bych pustila nahlas rádio a dělala si to co je momentálně nutné. :lol: Jinak Honzíkovi je už 9 let a je to strašně hodnej kluk.
Držím ti moc palce a přeju pevné nervy.

  • načítám...
  • Zmínit
Brunička
125
10.11.11 13:41

Ahoj. Přesně chápu tvoje zoufalství. Naší Elišce je čerstvě 1 rok a přezdíváme jí hyperaktivní, hysterická holčička :jazyk: Jako malé miminko o ní příbuzní prohlásili, že řve jako páv. Vždycky byla slyšet na celou ulici, dokonce se cizí lidé zastavolali zděšeně u okna, že ji snad ubližujeme. Vždycky když mi kamarádky předváděly, jak „řvou“ jejich děti, tak jsem se jen schovívavě a závistivě usmívala, protože, když to pak Elda „rozbalila“, tak zíraly… :lol: U paní dr. jsme taky vyhlášený hysterky, už u dveří prohlašovala :„ááá, Eliška, a máme po klidu…“ což mě dost uráželo :evil: Vojtovku musíme nyní cvičit tak, aby si nevšimla, že cvičí :mrgreen: jinak u ní hrozilo, že si při tom spíše ublíží. Naše rehabilitační magistra zaskočeně prohlásila, že „toto“ještě NIKDY neviděla, tak chodíme jen na konzultace, cvičení je NEMOŽNÉ!
Nechat vyřvat u nás nejde, protože by se uřvala a udusila. Nesnáží zavřené dveře, ohrádky, mříže a poutání ( v kočárku, v židličce atd)a jakékoli omezení osobní svobody :roll:
Ale potěším tě, čim je starší, tak se dá snadněji odvést pozornost jinam, něčim zaujmout. Naše Elda se např. nesmí nudit, takže jsme pořád po návštěvách, po výletech.. Nesmí se přeháhnout, takže nutné je dát ji VČAS spát. Pak to na veřejnosti vypadá, že je to naprosto hodňoučká holčička :kytka:
Jo, manduku máme taky - ze začátku to probíhalo jako u Vás, tak jsem ji nasr. schovala, za pár dnů zkusila znovu atd.až ji vzala na milost. Ale musím jí v ní dostatečně natřásat a juchat. A jen na ven, doma v ní být nechce.
A na závěr důležitá věc, kterou jsem vypozorovala. Elišky nálada se hodně odvíjí od mé, takže když se vyprudim, že řve a jsem vzteklá, tak je to jen horší, když se nad to povznesu (což nejde vždycky), tak je o moc lépe. Takže pokud jsi nervák jako já, musíš se naučit ovládat a zklidnit sama sebe, pak se snad zklidní i Míša. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
masinka9
5358
10.11.11 13:44

Ahoj, mám relativně hodné mimčo, na utišení nebo uspání zabírá prso. Zatím… :nevim: nicméně můžu doporučit http://www.youtube.com/watch?… Dunstan baby language, poslal mi to bratranec ze Zélandu, systém vymyslela maminka s dráždivým chlapečkem. Třeba ti to pomůže dešifrovat aspoň některý řev. U nás 90% hlad :dance: nejsou jí ani 2 měsíce, tak má asi malej žaludek. Když je vzhůru, kojím po hodině, cca 20 minut, pro prsa mazec :zed: Držím ti palce, kamarádka měla taky náročného kluka, ale do dvou let už byl v pohodě, je chytrý, hodný, samostatný a kámoška mu zvládla na 2 letech pořídit sestřičku a nezbláznit se.

  • načítám...
  • Zmínit
Brunička
125
10.11.11 13:52

Jo, ale některé věci se prostě bez řevu a vzteku neobejdou : oblékání, přebalování, když jí pes nechce dát svou psí hračku ( nakonec radši ustoupí pes), když ji zavře myčku, skříňku, dveře, když jdu na WC ( to je obzvlášť zážitek sedí se psem za dveřmi, Elda řve,až jí přeskakuje hlas a pes vyje…)když není po jejím tak se na mě věší a řve nebo s sebou flákne o zem válí se a řve :lol:
Jo a nevařim - neboť se to přes týden nedá, tatínek se musí najíst venku a uklízim když spí, mám na to hodinu denně.
A ještě jedna „zábavná“ historka - Jako malé miminko když měla jeden ze svých záchvatů, tak dědeček seděl u stolu a plakal, že to není přece normální, že tomu dítěti něco je, že musí k doktorovi. Tak šla… a prý je to dědičný… :mrgreen:
Takže druhé dítě jedině až bude Eldě 18 let.
Pevné nervy, nejsi v tom sama

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
10.11.11 14:25

Je to těžký, viď? Moje děti jsou relativně v klidu, starší adam měl jen nějaká údobí, kdy řval, ale když babi a děda prohlásili, nech ho v postýlce, musíš se najíst v klidu, ať vidí, že tu není sám, tak po půl hodině neustálého řevu mi říkali, ať ho pochovám. To už nešlo, viděl by, že si něco vybrečí, tak to museli vydržet (Adamovi byl skoro rok). Maldší BArborka je bečivka, jak o ní prohlásil její bráška. První 2 měsíce proječela. Ve dne, v noci. Jak začala víc vnímat, tak to pomalu přechází. Takové dítko, jak popisuješ, měla sestra. Její starší dcerka byla taky hodně ubrečená a vyžadovala pozornost. Pořád. Jezdila jsem k nim a s malou si hrála, aby se sestra vyspala, protože její tchýně, švagrová a (dnes už naštěstí bývalý)manžel prohlásili, že Verunku rozmazluje. No, když dítko ztichlo, když jsem mu četla a ukazovala všechno kolem, asi to nebylo rozmazlením, prostě chtěla vidět všehno. Začala se zklidňovat, když se začala pohybovat po vlastní ose. Jak si mohla sednout, dolézt, dojít, hned bylo líp. Zase nastala éra rozbitého nosíku a odřených kolen, ale zuřivé vzteklé ječení pomalu ustávalo. TeĎ je Verdě 20, studuje vysokou, randí jako divá a je to pohodová holka. A už vůbec neječí vzteky. Tedy skoro vůbec :-) Některé děti jsou prostě mentálně rychlejší než motoricky a štve je to. Je to moc náročné, ale vytrvej, ona ti to vrátí :-) Nech jí klidně vyšetřit, ať se potvrdí, že je zdravotně v pořádku a pak doufej a vydrž a často piš, ať se ti uleví aspoň psaním. Držíme palce.
Jo a o mém prvorozeném jedna paní prohlásila, když viděla jeho hysteráček (neci papat, ci auto tééééď hnéééd!), že by měl jít na psychyatrii a dostat uklidňují kapičky, že má určitě hyperaktivitu a je narušenej. Tak jsem jí sklidem přes ten jeho ryk řekla, že není hyperaktivní ani narušený, že je to jen uřvaný zlobivý sprateček :-D A je fakt, že teĎ, v jeho 3,5 letech se u něj hyperaktivita asi neprojevuje, za to vztekat se umí pořád pěkně. NAštěstí ne moc často.

Příspěvek upraven 10.11.11 v 14:31

  • načítám...
  • Zmínit
BarborkaB
81
10.11.11 16:19

Meli - a mame - doma to same. Prvni rok s nasi prvorozenou byl jednim slovem STRASNY. Prosim Te, snaz se to skutecne jen prezit. VYROSTE z toho, neboj. To jsem si jista,driv nebo pozdeji. Ja strasne nerada na ten prvni rok vzpominam. Sebral mi klidny spanek uz asi naporad, a taky hodne iluzi o detech a o mne jako o matce. Ale to je chyba. Predevsim se vykasli na kecy okolo o rozmazlovani. Nektery deti jsou takovy, nektery ne. Nemyslim,ze by rozmazlovani byl prvopocatek problemu. Kdyz je clovek vycerpanej do morku kosti tezko je schopny delat nejake systemove rozhodnuti. Jen preziva. Tedka mam druhou holcicku, ta je uplne jina. Klidas, hodna, vesela. pritom tehotenstvi bylo jedna velka krec a spousta strachu. Neres co by bylo kdybys mela vic deti. Mas jedno a je hodne problematicke. Tim to hasne. Tecka. Nikomu se neomlouvej a pokud mas od koho, prijimej pomoc. Potrebujes ji. Nase prvorozena je cile dite stale, je s ni narocny zivot, ale uz se to da, a hlavne uz se da odlozit na hlidani nekomu jinemu. A taky bude hodne chytra. Asi to byla dan za chytrou sikovnou holcicku :lol: . A jeste jedno na uklidnenou - jedna znama, co ma deti 4 mi rikala, ze ty deti, co byly narocne jako miminka, mely uplne bezproblemovou pubertu a naopak, tak to Te muze utesit! Drz se, hodne s Tebou soucitim! :hug:

Příspěvek upraven 10.11.11 v 16:20

  • načítám...
  • Zmínit
1081
10.11.11 16:19

Ahojky :-)
jen jsem tě chtěla povzbudit a uklidnit, opravdu to jednou zkončí. Naše první holčička byla to stejné,nespala ani ve dne ani v noci a plakala a plakala a plakala. Naštěstí se jí líbilo v šátku tak jsem se na dlouhou dobu stala indiánskou babičkou a s šátkem dělala vše. První celou prospanou noc nám darovala až někdy po třetích narozeninách ( nejdřív jedla x-krát za noc a pak nás trápily noční děsy)
Do dneška je to živé dítě (hyperaktivita a porucha soustředění) ale od roka si přes den vystačila sama a už od 6m se všechno začlo zlepšovat. O rozmazlení to není! naší druhé holčičce jsou tři měsíce a je to to nejhodnější miminko na světě, jen spí, jí, pohrajem si a zase spí a nemyslím si, že bych dělala něco jinak něž poprvé ;-)
Každé miminko je jiné, chce to prostě vydržet a vypozorovat co řev vyvolává. Já jsem se teda u Adušky po půl roce prakticky bez spánku zatvrdila a opravdu jsem jí klidně nechala brečet/řvát když jsem měla práci a v noci spala i když kvílela :oops: spala u nás v posteli takže jsem jí v polospánku jen držela za ruku aby věděla, že jsem u ní ale nijak jsem jí netišila. Nechala jsem jí dokud se neunavila, zní to drsně ale věděla jsem, že i kdybych běhala po pokoji a hojdala jí v náručí tak řve stejně. Na řev nic nepomáhalo, nechtěla se chovat, ležet, hrát si, byla najedená, přebalená ale pořád řvala a řvala. Tak jsem si řekla, že když chce ať řve.
Užívej si ty chvíle kdy někdo vozí a máš klid, vykašli se na uklízení a spi kdy jen to jde ;-) Já bohužel neměla nikoho kdo by pomohl a přítel byl pořád v práci. Držím palečky a přeju hodně sil :srdce:

  • Upravit
sedaj
14
10.11.11 18:22

Lesi, mam doma temer to stejne. A k tomu jeste trilete ditko. Byl to pro me sok, protoze prvorozena dcerka byla stasne hodna, ale az tedy extremne, neplakala, hodiny spala a jen tak si sama hrala. A pak se narodila ta druha… prvni 3 mesice mam nejak v mlze, prezit mi je pomohla jen manduca. Vzpominam si jen na hodiny a hodiny revu. Nemam ani jednu fotku, protoze mala jen brecela a nebrecela pouze ve spanku a v podstate ale nespala. Zlepsilo se to ve 3,5 mesicich. Ted ji je 4,5 mesice a je to mnohem lepsi. Kdyz se ji venuju tak neplace, naucila se i spinkat pres den. Ovsem nechat ji jen tak v lehatku nebo na dece neexistuje, to vydrzi tak 3 minutky a okamzite zacne brecet. Ale kdyz ji chovam a povidam si s ni, tak se hodne smeje. Vyplakat bych ji take nenechala. Jinak jsme byly 3× na neurologii a i na UTZ hlavicky - ten dopadl dobre. Vojtovka nam doporucena nebyla, jen nam bylo sdeleno, ze mame hypertonicke miminko. Je to uz opravdu mnohem lepsi, ale byl to vazne sok. A jsem na ni v podstate sama,manzel je dlouho v praci, babicky a dedove pracujici a bydli i daleko a k tomu ta triletacka… Ale uvidis bude brzy mnohem lepe,

  • načítám...
  • Zmínit
tripetri
9622
10.11.11 20:06

Ahoj :hug:
Máme to podobné…Tedy teď už ani tak ne, ale dřív to bylo to samé v bledě modrém…
A teď se to zlepšilo proto, že malá už se sama všude dostane, takže když potřebuju umýt nádobí, jdu do kuchyně, ona začne natahovat a já na ni zavolám, ať jde za mnou (nejde, ale plazí se :mrgreen: ) a ona se za mnou dopíďalí. Už neřve, už je celkem spokojené mimčo. Teda stále se jí musím 95% času věnovat, musím sedět s ní na dece a zpívat a povídat a ukazovata a tak, ale já to koneckonců dělám ráda (teď když už stíhám jít na záchod bez malé a umýt nádobí, uvařit a zastlat postele, umýt si zuby - ne až před spaním, jako to bylo dřív :roll: ; a převlíct se z pyžama - ne až příde manžel, jako to bylo dřív).

Přeju hodně sil :hug: :hug: :hug: Pevné nervy :hug: :hug: :hug: A doufej, že se to taky brzo zlomí a budeš si mateřství konečně užívat!

  • načítám...
  • Zmínit
P.
2302
10.11.11 20:10

melinjsme to samy!!!!doslova! a taky jsme s dcerou byli u ty pani v poradne v motole, ale me taky dost nastvala, rpesne, rekla mi, ze je to moje vina a ze ji mam nechat vyrvat.ja kontrovala, ze ji nechta nemuzu, ze se bojim, ze se zadavi tim krikem, a ona se mi vysmala…tak uz jsme tam nesli..nejak jsme to pytlikovali..ja byla zrala na skok z okna..jak ja milovala vikendy, kdyz byl manzel s nama doma!!no, kazdopadne po 4 mesicich to zacalo ustavat…do roka byla porad drazdivejsi, ale uz to byla pohoda proti tem prvnim mesicum..a ted? ted je z ni paradni moc fajn mala slecna!takze vydrz, i kdyz je to obcas silenost!fakt te chapu!!

  • načítám...
  • Zmínit
verpa
1214
10.11.11 20:34

Potěším tě můj teď už roční „krakýnek“ byl jako miminko šilenej, řval až modral, nikdo mi ho nechtěl hlídat(báli se ho všichni) a ted je mu rok a je to o kousek lepší, ale jak psala BRUNIČKA nesmí se nudit, takže taky chodíme po návštěvách…Zlom a trošku zlepšení nastalo až se začal plazit a doplazil se ke mě aby mohl řvát u me…Je to histerák, ale já jsem histerka taky…a musím říct že BRUNIČKY komentář je uplně stejny jako u nás…takže věř že to bude lepší a prostě se jí věnuj, nevař já ani nádobí neumývala, vždycky jsem maleho dala do kočárku zaparokovala v koupelně za 2 min byla vysprchovana a vyčurana na celý den a pak jsme jen si povidali, chovali a jezdili po venku to jediny mel rad

  • načítám...
  • Zmínit
tripetri
9622
10.11.11 21:02

Jooo, taky je pravda, že chodíme hodně po návštěvách, pže malá je nejspokojenější, když je kolem ní alespoň pět lidí, který se jí věnujou :roll: Nojo, ale musíme doufat, že nám tu péči čsem vrátí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
vvero
1113
10.11.11 21:46

Ahoj Lesí, nedá mi to nereagovat :palec:
Když byl náš malý doma z porodnice, zažili jsme to podobné co Vy. Byl silně dráždivý, když nebyl v náručí nebo si s ním někdo zrovna nehrál, řval. Nemodral u toho, protože jsem ho nikdy řvát dlouho nenechala. Neměl vůbec důvod, prdíky netrpěl, spíš chtěl naši společnost. Přičítala jsem to tomu, že jsme byli dlouho odděleni po porodu. Zkoušela jsem šátek, balon, přes den a někdy i v noci nebo k ránu jsme uspávali v autosedačce (v ní se cítil jistější), v noci se budil skoro každou hodinu. V noci jsme zavinovali ruce, aby se jimi nebudil. Byla jsem úplně vyřízená a nevěděla, kdy řve hlady a kdy jen tak, takže jsem permanentně kojila a vytvořila si závisláčka. O pohodovém šestinedělí jsem si mohla nechat zdát. Navíc byla zrovna krutá zima, takže ven jsme moc nemohli. Později na procházkách řval, pokud zrovna nespal. Styděla jsem se, tak jsem jezdila pryč od lidí do přírody. Ale vždy jen po tu dobu, co spal. Potom rychle domů. Přes den spával asi třikrát vždy přesně půl až třičtvrtě hodiny, takže to byly moje chvilky klidu. Nevařila jsem. Pouštěla jsem uklidňující hudbu. Pořídili jsme cestovní postýlku do obýváku, aby přes den mohl spát tam kde jsem já. Když jsem ho po usnutí přestěhovala do ticha jeho postýlky, okamžitě probuzení a křik. Chodila jsem do kurzu masáže miminek a doufala, že mu budou dělat dobře, ale ouvej. Jenom řev. To samé bylo při jakékoli péči kromě koupání v kyblíku. To měl rád. V ostatních kurzech - plavání, cvičení kojenců - jsme taky pěkně vyváděli. Ach jo. Připadala jsem si (hlavně mezi lidmi a ostatními maminkami) jako neschopná matka. Zlepšení nastalo až když začal být samostatnější, myslím, že když začal lézt a dostal se, kam potřeboval. Taky pomohlo přestěhování z korby do sporťáku, kde měl lepší výhled na svět. A v neposlední řadě - brzy jsme pořídili autosedačku po směru jízdy. Ve vajíčku se mohl uřvat a já se nemohla soustředit na řízení. No a teď jak chodí, už je to opravdu mnohem mnohem lepší :palec: Neříkám, že občas nezazuří a nevyžaduje pozornost, ale už naštěstí něco uvařím i něco uklidím. Jeho nálada je jako počasí. Chvíli se směje a za vteřinu řev. Rád mi pomáhá, děláme vše společně. A mezitím ho zabavuju jak se dá. A taky ho stále víc trénuju samostatnosti. Doufám, že se to naučí brzy, čekáme totiž další miminko. Doufám, že tentokrát nás čeká dáreček v podobě klidného drobečka :andel:
Držím palce, aby to u Vás bylo taky tak a časem se vše zlepšilo. A ve všem Tě plně chápu. I to, že nemůžeš nechat malou plakat. Mně to trhalo srdce a vyplakat jsem nikdy nenechala. Někdo tu psal, že jsou miminka, která jsou prostě mentálně napřed a štve je, že musí jen bezmocně ležet. Určitě pak pomůže, když jsou samostatnější.
Krásný večer.. :hug: :mavam:

Příspěvek upraven 10.11.11 v 22:11

  • načítám...
  • Zmínit
klarushka
3931
10.11.11 22:01

ahojky, náš malej ze začátku taky takhle vyvaděl bylo to strašný nevěděla jsem co mám dělat jak ho utěšit :zed: :zed: mám sice skvělého přítele(ťuky ťuk) kterej mi pomáhal jak to šlo ale musí bohužel chodit do práce a má 3 směnej provoz takže to taky nešlo furt :( byla jsem úplně hotová a na pokraji sil. tak jsem si jednou večer řekla a dost sice ho bezmezně miluju :srdce: :srdce: ale budu matka kruťák a musím ho nechat vyřvat. tak jsem ho dala vztekajícího do postýlky pustila mu kolotoč a šla do obýváku kde jsem si naplno pustila telku abych ho nemusela poslouchat a nenutilo mě to jít a utěšovat ho a chodila jsem ho jenom kontrolovat jestli se nedusí nebo tak a po hodině světe div se usnul úplně sám bez problémů a vztekání. Teď už usíná sám normálně bez řevu kouká na kolotoč a usne ale pokud se vzteká přes den a nic ho neutěší (vím že je najedenej vykaděnej (kadí 2× deně a je přesnej jak hodinky :) ) má čistou plínku, nemá horečku, prdí jak o život a přesto všecko je vzteklej ) tak ho dám do postele zapnu kolotoč a buď do 10 min. spinká a nebo se uklidní a opět se usmívá takže jsem sice musela přežít křičení ale tejď je to zlatíčko :srdce: :srdce: (ťuky ťuk) a je hroooooozně hodnej a usměvavej :) budu držet palečky ať se je malá hodná a hlavně Ti přeju silné nervy někdy je to fakt o nervy :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Káka74
920
10.11.11 22:19

AHoj Lesí!
1. Ten deníček se krásně četl
2. Neboj vyroste z toho. Já mám sice děti hodné, ale sama jsem prý byla taky takový uřvánek. Máma je psycholožka a vyřvávat mě nenechala. Od dvou měsíců jsem přes den skoro nespala a vyžadovala akci. Tak se mnou cvičila, chodila, povídala, zpívala..... Období vzdoru se mnou asi taky byla lahůdka, leh a kopání kdekoli byl standard. Na druhou stranu jsem ve všem byla napřed - přetáčela jsem se ve dvou měsících, seděla ve čtyřech a chodila v devíti.Ve třech letech jsem uměla nazpaměť encyklopedii (dneska jsem ráda, že vím, jak se jmenuju :potlesk: ) Četla jsem než jsem šla do školy. Takže se Míše věnuj, ono se ti to vrátí. Dneska jsem mírně cholerická, ale jinak normální :-D Jo a máma se mnou studovala VŠ :palec:
3. Taky nic nestíhám, a to mám děti poměrně hodné, prostě nastavuju noci, když to teda jde. A raději si užívám děti než vysavač.

Z tvého deníčku cítím, že v tom máš jasno a potřebuješ v podstatě jen potvrdit, že to, co děláš, je ok. A já si myslím, že je.

  • načítám...
  • Zmínit
paajjinna
76
10.11.11 22:25

Lesí ani nevíš jak ti rozumim :roll: Našemu malýmu je půl roku a z toho tak čtyři a půl měsíce prořval, doslova prořval :cert: Teď je to trochu lepší, ale taky žádná sláva, uplakanej je pořád. Na půlroční prohlídce jsme se s doktorkou neslyšely, jak vyváděl a to ho jen vážily a měřily…katastrofa :roll:
Oblíkání je další životní tragédie, celý panelák ví, že jdeme ven…hrůza :twisted: Usínání, další hrůza..
No a to ještě nemáme žádnej zub, takže až to příjde a začnou se klubat, tak to bude určitě další romantika :pankac: 8-o Ale já pořád věřím, že to všechno přejde a z malýho bude anděl ze dne na den :pankac: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Nimuel
618
10.11.11 22:52

Tak já taky se svojí troškou, Kačka byla také hypertonické a dráždivé miminko. První tři měsíce peklo na zemi. Spala denně cca 6 hodin - ve třech dvouhodinových intervalech. S tím, že pokaždé jsem musela unosit v šátku nebo uhoupat v křesílku Fisher price.

Ve třech měsících přišel zlom. Jednak jsme najeli na nutrilon, protože z vyčerpání jsem přišla o mlíko. Druhak jsem si na neurologii přečetla, že od tří měsíců umí děti usínat samy a začala doma nekompromisně praktikovat večerní usínací rituál. Někdy tedy jsme takhle cvičily i tři čtyři hodiny :twisted: ale povedlo se. Kačka si zvykla, že po koupání je lahev a po lahvi se jde spát. Vyřvat jsem jí nikdy nenechala, Estivill se u nás nekonal. Jo a teda já tu vojtovku vydržela i když řvala. Ale u nás byla fakt potřeba.

A teď ta nejlepší zpráva: tím, jak jsem s Kačkou pořád něco vyprávěla, prohlížely jsme si knížky atd. tak je z ní mimořádně vnímavá, komunikativní a poslušná holčička. Žádná hyperaktivita ani vzteklounství se u nás nekoná, protože velmi dobře ví, že lepší je se se mnou domluvit než neúčinně vřískat. Takže vydrž, všechno zlé je pro něco dobré a tím, že se malé teď víc věnuješ, Ti ona oplatí v budoucnu. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
resli
746
11.11.11 00:31

ahojky,jak já vím co prožíváš!!Byla jsem na tom stejně,no naše Eliška nespala ani v noci.Bylo to vyčerpávající,šílený,nikdy by mě nenapadlo,že moje třetí mimi mi dá takhle zabrat.Řvala celej den,noc.Spala po 20ti minutách,skákáli jsem celá rodina na míči,tedy s Eliškou v náručí :-D to jí uklidnovalo.Ještě jí nebylo 6týdnů a zkončily jsme pro ten řev v nemocnici.Prosly jsme všim možnym vyšetřením a nic,miminko je v úplnym pořádku,byla jsem štastná jako blecha,ale řev nepřestával.Nakonec mě sestřičky naučily Elišku pořádně zavinout,utáhnout do larvičky,to docela pomohlo,byla klidnější.Jezdily jsme tak i v kočárku,no lidi koukali divně.Tak jsme fungovaly něco přes tři měsíce,pomalu se všechno uklidnilo.Elišce je dneska 18měsíců a je to pohodová holčička.
Držim pěsti a přeju pevný nervy,vyroste z toho,jen chce svůj čas. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jannes
4854
11.11.11 11:17

Mám doma podobného rošťáka. První 4 měsíce řval a řval a řval. Já často řvala s ním, protože jsem byla úplně bezmocná. Pak Adámka přestaly trápit prdy.Každopádně jedno zůstalo stejné od narození do teď ( je mu 6 měsíců ) - neustále vyžaduje pozornost. Musím ho nosit, něco mu ukazovat - třeba ho baví koukat, jak si myju vlasy a jak se fénuju :-D Pár minut vydrží v houpačce, pár minut v lehátku, chvíli v postýlce. Ale chce, abych u něj byla a něco mu říkala a prostě se mu věnovala. Dokonce mu vadí, když se při kojení třeba dívám jinam než na něj :roll: :roll: 8-o 8-o
Postupně se to ale zlepšilo, posledních 14 dní si hraje třeba 5 minut sám na dece, pak se mu věnuju. Pak se chvíli houpá v houpačce a dívá se u toho pár minut na TV .. :oops: :oops: :oops: Nechávám ho.
Taky nemám čas na vaření a uklízení, to jen když spí.
V noci k němu vstávám tak 5 - 8 krát, jsem totálně KO.
Tak doufám, že se to oběma brzy zlepší a že si začneme mateřskou užívat.

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
11.11.11 12:24

Ahoj Lesí,

řeknu ti, že ne vždy souhlasím s tím, co psychologové říkají. Psychologie je věda. Věda = zkoumání. Neznamená to tedy, že vše, co ti řeknou, je správně a měla by ses tím řídit. Co lékař, to názor. To víme všichni.

Dokonce si myslím, že takhle malé dítě se snad ani nedá rozmazlit. Podle mne je to sociální potřeba. Závislost, která se zmírní, až dítě začne chodit a bude si hrát s jinými dětmi. Až dítě pochopí, že matka existuje, i když ji nevidí, bude všechno mnohem lepší.

Podívejme se na staré indiánské/domorodé kmeny. Jejich mámy mají miminko neustále u sebe. A když ne ony, někdo z kmene pomůže. Ony nemusejí prát, žehlit, vytírat. O jídlo se postará někdo z tlupy. Mateřství je u nich skoro posvátné. Matka s dítetem ná svou chýši nebo teepee a nemá být nikým rušena, nemusí pracovat, je o ní postaráno. Tak si říkám, nebylo by fajn taky žít v nějaké tlupě? :D

Hlavu vzhůru, Lesí, lepší doba určitě přijde :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
sterezie
12.11.11 10:24

ahoj, předem posílám velkou dávku trpělivosti :kytka:
naše malá byla to samé, tak do 4.měsíce taky primárně řvala, ale ona naštěstí byla hrozně spokojená v kočárku, takže jsme trávily dny venku, doma sice bordel jak v tanku, ale aspoň mi neruply bubínky z toho řevu :-P pak se to postupně zlepšovalo (podotýkám, že jsem taky nenechávala vyřvat, prostě bych se dřív zcvokla, jednou jsme jeli autem po dálnici a malá spustila, takže jsem 20minut probrečela s ní, než jsme zastavili :oops: ), ale zlom nastal nějak po půl roce, kdy se rozlezla, začala sedět, stoupat si, fakt z věčně ukňouraného dítěte se stalo zlato :srdce: teď je jí deset měsíců, vydrží si hrát půl hodinky s hračkami, další půlhodinu leze pobytě a všechno zkoumá a je strašně vysmátá :wink: (pro mě je to teda pořád náročný, protože hlídám, aby si něco neudělala, ale o moc příjemnější :wink: )

  • Upravit
sterezie
12.11.11 10:25

jo a měla také diagnózu dráždivého dítěte, doktorka nám poradila koupit pyridoxin a gtrochu to zlepšil..je to tuším vitamin B.. :think:

  • Upravit
Silky123
12.11.11 13:17

Milá Lesí,

při čtení tvého deníčku jsem ve všech bodech poznala naši Valičku, hyperaktivní, mírně hypertonické dítě, které ji dvě minuty po porodu dostalo přezdívku „dračice“.

Ve všem s tebou soucítím??? Jak jinak to napsat, taky se mi nechce nechat Váju vyřvat, je to vždycky hysterák, že to slyší všichni sousedi, kteří bydlí kolem nás (žijeme na vesnici), druhý den mi všichn pohotově hlásí, kdy jsme byly s Vájou vzhůru. Naštěstí to jsou velmi milí lidé, takže to berou s humorem. Posílají pro Valičku jablíčka a tak :). Kiedroňová, Karp, zavinovačky, houpací křesílka, lautr nic nefunguje. Valinka se nerada chová klasicky, ale jen pěkně na letadýlko a musím chodit, to je pak celkem v klidu, takže všichni doktoři znají krásnou modrookou velkou holčičku, jak se vznáší nad podlahou. Nejdřív to nechápali, pak už pochopili…

Jsou nám čtyři měsíce, Valička se narodila 3. 7., a já pořád čekám, kdy TO nastane, nejdřív mi říkali po 6tinedělí (neexistovalo), po dvou měsících (říše snů), po třech jsem to zabalila a říkala si, že přeci do nástupu do první třídy takový hysteráky mít nemůže. Všechno ji vadí, nebaví, vzteká. Pak ji přebaluju a ona se usměje a já bych se zbláznila radostí a štěstím.

Taky znám maratony, kdy si hraju s Vájou čtyři pět hodin denně, snídám a pak „obědvám“ v 19:00, když přijde manža z práce domů.

Dneska už jsem tak vyřízená, že jsem si řekla: „Děj se vůle boží.“ Na špryncle u postýlky rozvěsila hračky Lamaze (šustí, zvoní, cinkají) a šla na vytoužený záchod, nešlo to jinak - úplně mě Vája dostala, už si 10 minut hraje a neřve, nechápu to (ťuk, ťuk, ťuk na dřevo)…

Ona je milounká, jen když ji někdo rozesmívá, běda, když potřebuju čůrat, nebo se jen vysmrkat, začíná pobekávat (asi tak 20 vteřin) a pak řev. Proto mě dostal neurolog, když mi řekl, že pobrekávat ji mohu nechat, ale ne vyřvávat… Jen mi nesdělil, jak to udělat, za 20 vteřin se opravdu nevyčůrám…

Takže, pozdravuj čumáčka Michalku, že ji zdraví stejně uječená holčička Valinka… :kytka:

  • Upravit
lenulab
250
13.11.11 21:49

Ahoj,
no to je jako bys psala o nás..Ale opravdu doslova. Když jsem četla Tvůj deníček tak jsem si připadala, že jsem ho psala já.
Naše malá je taky zvyklá na celodenní společnost do těch 4 měsíců, když spala hodně i přes den jsem si říkala jak zlatou mám holčičku..
Pak nám to ale začalo, nechtěla ležet, nechtěla být ani chviličku sama tak ju pořád někdo choval (babi nebo děda) ale to chovali i od narození takže tam už návyk byl. A já si v duchu říkala, že to není rozhdně dobrý, a měla jsem pravdu. Naše malá prostě nikdy rozhodně sama nebude! Vždycky si vyřve, abych přestala dělat to co dělám (wc, pošťačka, nějaký ten úklid..) o vaření vůbec nemluvím. Zaplať bůh za skleničky, fakt! Je rozmazlená a já to vím, a teď už teda rozhodně nic nejde dělat. Snaží se chodit, lozí, no ale já ju rozhodně nenechám samotnou, když jdu od ní pryč. Takže jde do postýlky a to je řev, že si myslím, že sousedi zavolají sociálku.. Když už teda něco dělám a nechám ju lozit mi kolem noh tak neudělám vůbec nic, musím počkat až dojde manžel z práce nebo babi..Jakmile je venku z postýlky nebo ohrádky je klid. Ten řev není pláč jako pláč, je to opravdu jak kdyby ju na nože brali okamžitě když se jen přiblížíme k postýlce. Takhle je to u nás od té doby co se začala pohybovat. Když byla na zemi na dece a ležela a byla oblkolepá hračkama tak to yblo OK

  • načítám...
  • Zmínit
lenulab
250
13.11.11 21:53

A to se prostě nedá, připadám si jak ta nejneshopnější matka :cry: ,když ju byť je na chvilku, abych vůbec mohla existovat, nechám takto řvát :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
BaraF
2724
14.11.11 11:14

Naše starší byla taky uřvan. První dva měsíce ječela asi hlady (kojila jsem pořád a na příkrm přejít nechtěla), pak jsme začali přikrmovat a to znamenalo, že se najedla a na pár minut (někdy i hodin) usnula. Jinak řev, celodenní, nelidský, sílící s rostoucími plícemi. Procházky ven očistec, prořvala i první kurz manipulace (pět hodinových lekcí každý čtvrtek mezi 4 a 5 odpoledne, měla jsem z toho hrůzu, cpala ji aby byla v klidu a ne, řvala pokaždé). Naštěstí se večer uřvala až do úplného vyčerpání a spala skoro celou noc. Vyřvávací metodu jsem zavedla tak, že jsem se prostě jednou únavou nad ránem nevzbudila no a princezna (tak 5 měsíců stará) vřískala asi dvě hodiny a pak usnuula. Podle lékařky byla už tehdy dosti vitální, takže jsme začali její přebytečnou energii ventilovat jinak, začali jsme plavat, cvičit, lítat v chodítku, skákat ve skákadle… Opravdové zlepšení se dostavilo okolo 10 m, zvedla se, začala chodit a pak běhat, pak chodit do jeslí a pak se narodila mladší dračice (taky uječená, ale ne už tolik)…
No a dnes je jí šest, je to premiantka 1.A, čte, zpívá a hraje, sportuje - v sobotu získala další medaili na VC Třince v plavání.
Vydržet a nezbláznit se, to ti přeju do nejbližší budoucnosti.

  • načítám...
  • Zmínit
Pribik
64
16.11.11 20:29

Ahoj Lesí, jsem mamčou tří pišťíků (9, 8 a 4 měsíce). A chci Ti říct určitě z toho vyroste. Náš problém byl opačný. Malá (nejstarší dnes 9 let) byla andílek až jsem z toho byla nešťastná pláč si vůbec nepamatuju. Hned v porodnici spala přes noc 6 hodin. Lehounké kňourání naznačovalo že chce baštit, a přes den po třech hodinách. Nakrmit a spát a pořád dokola. Stíhala jsem všechno vařit, uklízet, prát. A to musím říct že jsme neměli automatku, ale prala jsem pěkně ve vířivce a ždímačka. Prádlo máchala na několikrát ve vaně a vodu ohřívala na plotně :).
Mamka mi vždycky říkala pán Bůh Ti to vrátí na dětech jen počkej. Nemohla mi tedy zapomenout jak můžu mít já tak hodné dítě. Zase jsem si to užila jinak. Byla pomalejší takže všelijaké poradny od neurologie po cvičení. Trénování u kterého řvala jako tur. Ve výchově jsem musela ustupovat hodně ale opravdu hodně chovat. Jako mimčo jsem jí měla přivázanou v šátku na břiše a později pak neustále v kapse. Takže permanentní klokaní máma. Chodit začala sama až v 16 měsících. Ale můžu říct čím mě ušetřila při miminkovském věku mi teď vynahrazuje. Drzejší, tvrdohlavější a vynalézavější dítě není široko daleko. Jak jí zkrotit leckdy tápu. Není jedničkářka ale dokážu říct že se o sebe dokáže postarat.
Malý (8 let), byl to stejné jako jeho sestřička. Hodné dítě bych hledala široko daleko marně. Stejně jako malá byl prostě jedním slovem. Žádné bolesti bříška (větříky) žádné problémy se zoubkama. Po psychické stránce vše v pořádku. Jen tělesná stránka trochu pokulhávala. Ve vývoji byl strašně dopředu první samostatné krůčky konec osmého měsíce. Jenže tím že začal chodit tak brzy a pohybový aparát nebyl na to připraven se mu vykřivyly nožičky ( do o). Musel nosit něco jako strojek na každou nožičku zvlášť a páskama jsem přitahovala holeň páskem abych eliminovala „o“ vykloubení. Nesměl chodit a upřímně bylo to k zešílení ječel ječel a ječel. Nesměl chodit. Nožičky jsme rovnaly 3 roky a ani dnes je nemá úplně rovné. Jen tímto manévrem se mu bohužel zase špatně vyvýjely kyčelní klouby takže točí špičky nohou dovnitř (škrtá špičkama). Ven e nedá. Klouby jsou už zatvrdlé. Jediné řešení je to operovat. Říznou do obou kostí pootočit a nechat srůst. 3 měsíce ležet, ale to až v 18 letech. Nechám to na něm. Žít se dá i s křivými nožičkami. Vyvynula se u něj hyperaktivita. A můžu říct že je to opravdu někdy na odstřel. Neposlechne ani na podvacáté. Je živý takže chodí po kraji chodníku až mám strach že spadne do vozovky. Leze na všechny ploty, vyvýšeniny. V krámě sedí na parapetě, kam si dávají lidi nákup a já jen očkem sleduju co na to lidi. Samozřejmě že je to moje vyna že je nevychovaný. Jenže už nevidí že výchovou to bohužel není, protože na hyperaktivitu sice prášky jsou ale nepomáhají každému. Jedinou mojí nadějí je že stoho vyroste. Já vím že vyroste, ale kdy za rok? Dva? nebo 5 Let? Já jsem se stím smířila. Težké je ovšem vysvětlit okolí, které odsoudilo. Čekám co se bude dít teď náš nejmenší a nejmladší 4 měsíční si opakuje stejný diagram jako starší sourozenci. Hodně papá a spinká. Když ho dám na hrazdičku hraje si třeba 2 hodiny a nepotřebuje mě, jen když je čas jíst tak se hlasitě ozývá. Také má rád když ho uspávám houpáním na břiše. Ale spí v postýlce od 7 večer až do 6 do rána a to bez krmení. Na mých bedrech spočívá celá domáctnost 3 děti, manžel který vydělává penízky aby náš uživil - takže celý den není doma, malý pejsek a také mám na starost postiženou sestru svého manžela ( po mozkové obrně), říkám si že práce mám až nad hlavu. Nekdy lapu po dechu únavou. Ale jsem šťastná že můj život má smysl, že tu pro někoho jsem a že jsem užitečná. A znovu říkám vše se v dobré obrátí a kdyby ne pro tvoje děťátku budeš tou nejlepší maminkou na celém světě. A věř že jestli měl vyžehleno uklizeno nebo vymydlenou mamku mu bude ukradené. To na co si bude pamatovat je kolik času jsi mu věnovala. Za dva 3 roky se osamostatní a bude dělat první samotné výlety do okolí. Pak už mamku potřebovat nebude. Uvidíš jak pak budeš ráda za každé pomazlení nebo společnou chvilku. Máminy přeci milují svoje dítě bezezbytku s chybama i přednostma. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Mondík
5135
17.11.11 22:09

Chuderko, to mi je moc lito, ja nevim, o cem mluvis, protoze nam se narodilo klidne, spave a flegmaticke miminko, ktere temer neplakalo a klidne i hodku si vystacilo samo se sebou. Presto kdyz byly nejake problemy, mela jsem nervy v kyblu, i s tak hodnym miminkem jsem byla casto vycepana, takze to te fakt obdivuju :hug: :hug:. Jak ale nase holcicka zacala vnimat, tak vyzadovala hodne velkou pozornost, clovek si nemohl zajit uz ani za zachod, tak jsem uvazovala racionalne a proste jsem ji nechala plakat. Velice rychle si zvykla na to, ze u ni nebudu v jednom kuse a zabavila se sama, pak byla klidna i beze me. Ono je to tezke, ale dulezite je si uvedomit, ze i ty mas svoje potreby, mozna to zni sobecky, ale ani ty nejsou o nic min dulezite nez potreby tveho ditete. Protoze jedine tak muze byt matka spokojena a to je pro prcka nejdulezitejsi. Nase dcera to taky na nas zkousela, kdyz jsme se ji venovali vic, tak pak nedokazala byt sama, vecer plakala a chtela se nosit, ja jsem proste jen stala u ni, hladila ji, ale byla jsem silna a nezvedla jsem ji a ona si proste okamzite zvykla na to, ze usnout musi sama. Ted pokud ji netrapi zoubky nebo neco jineho, tak chce pozornost az kdyz u ni nejakou chvilku nejsem, v klidu si doma vsechno udelam, vecer ji polozim do postylky, behem chvilky spinka a vydrzi spat tak 12 hodin, nekdy i dyl. Obcas je i tak toho na me moc, ale jsem vyrovnana. Hodne se ji venuju, takze nemam z niceho vycitky. Takze na tvrzeni toho tveho odbornika asi neco bude, proste pokud potrebujes udelat neco jineho, tak ji proste nech treba 10 minut plakat (v pripade, ze nema hlad a nic jineho krome tebe ji nechybi) a snaz se to ignorovat, zni to krute, ale myslim si, ze si zvykne a pak mozna bude vsechno v pohode, mas vsechnu moji podporu! :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vánoční přání

Nakonec totálně nepřipravená

Jak naše Miška přišla na svět