Jak naše Miška přišla na svět
- Porod
- Lesí
- 22.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porodu jsem se bála snad od půlky těhotenství. Pročítala jsem denně deníčky tady na eMimču a dokonce jsem se sebetýrala i sledováním videí a nechápala, jak to stvořeníčko může projít tak malým otvorem. Bože, už se mi o tom i zdálo, například sen o tom, jak jsem porodila ročního chlapečka v pyžamu pokrytého mázkem. Hodně jsem si to v hlavě programovala, jak to vše bude, chodila na kurzy, bylo to nakonec jiné, ale snad možná i lepší.
Je mi 31 let, tedy bude… za pár dnů. Miminko bylo moc chtěné a plánované, tikaly mi hodiny už pěkně dlouho, jen jsem neměla štěstí na kloudného chlapa. A pak nakonec… jsem se našla s tím nejlepším, kterého jsem vlastně znala už 16 let, ale to by bylo na jiný deníček.
Moje těhotenství probíhalo docela bezproblémově. Jen ty moje nervy, pořád jsem se něčím stresovala - jestli zvládneme prvních 12 týdnů, jestli dobře dopadnou testy, pak další, pak ultrazvuk atd. atd., a pak jsem se zase stresovala kvůli porodu 
Ale zároveň jsem se na něj těšila - příroda to dobře vymyslela, že rodička už se v posledních týdnech modlí, aby tomu byl brzy konec, zvlášť ve vedrech, která byla a já jak vyvržený vorvaň přežívala s různými bolestmi den za dnem. Kohokoliv jsem potkala doma, začala jsem mu vykládat, co mě zrovna bolí, jak jsem zas oteklá a jak jsem těžká, ten můj chlap aby měl svatozář!
Termín porodu jsem měla 13. července, dle měsíčků, podle ultrazvuku na 17. Nevím proč, ale já, moje mamka a táta, i přítel, jsme si mysleli, že porodím poslední týden v červnu… mamka o tom byla tak přesvědčená, že si vzala i dovču v práci 
Měla totiž věštící sen. No, sen toho moc nevyvěštil ,protože bylo 8. 7. a já jela do poradny do nemocnice, kde jsem měla naplánováno rodit. Tam mi milá paní doktorka řekla, že to vypadá nadějně, že se něco málo děje, otevřená na prts a půl a čípek zaniklý, hlavička silně naléhá, byla jsem ráda. Hned jsem doktorce taky oznámila, že mi ve středu odešla hlenová zátka, dr. na to, že většinou do týdne od zátky TO přichází.
Šla jsem za přítelem do práce, kde jsem na toaletě zjistila, že jsem totálně prokrvácená, vím, že špinění je normální po vyšetření - zvlášť ke konci těhu, ale toto bylo nějak moc. Volala jsem to porodní asistentce a ta mě docela uklidnila, že když se to do hoďky zmírní, tak je to v pořádku. Zmírnilo. Doma jsme si udělali pohodový podvečer, hráli člověče, já snědla kýbl zmrzliny a půl melounu lžičkou a v osm večer si šla lehnout, byla jsem nějaká moc unavená.
Jak jsem ulehla, začala jsem pociťovat poslíčky (byla jsem na ně zvyklá, už asi od sedmého měsíce mě pravidelně trápily), tyhle poslíčci ale měly trochu jiný charakter. Byly jakoby kratší a víc do zad, taky mi ta křeč přišla víc než na menstruaci, tak jakoby na kakání. Do desíti se opakovaly po 20 minutách, pak jsem usnula. Vzbudila jsem se v jedenáct a ty křeče tu byly zase, tedy spíš mě vzbudily. Jenže byly už po 7 minutách. Vstala jsem, přítel se díval na film a pospával u toho. Šla jsem do obýváku. Říkám si, to není možné, že by to už bylo ono, začala jsem stahy zapisovat a to byl pořádný maglajz, bylo to jednou po 7, pak po 5 minutách, potom po minutě a takhle různě se to střídalo, prostě žádná pravidelnost!
Dala jsem si horkou vanu, au au, nepřešlo to, naopak, byly jakoby silnější, mátly mě ty intervaly křečí, chjo, bolelo to ale už docela dost. Vytáhla jsem míč a hopsala. Pořád au au. Začala jsem si to prodýchávat, tedy spíš profuňovat. V pět ráno jsem šla vzbudit přítele, který stejně nespal tvrdě, něco tušil, podle mého šamtání po bytě. Rychle jsem dobalila věci, mezi stahy, protože mi to přitom moc nemyslelo a vyjeli jsme směr porodka. 50 km vzdálená. Cesta mi přišla nekonečná, bolelo to, ale tak nějak se to pořád dalo. Funěla jsem, dýchala, počítala intervaly, stále nepravidelné, ale nejvíc tak po pěti minutách.
Dorazili jsme na místo, zazvonili na sál a otevřela sestřička, nebo porodní asistentka, to nevím. Dobré ráno, říkám, mám asi stahy Zrovna jsem je neměla a sestra na to, aha, no, ale nevypadáte, tak pojďte dál, natočíme monitor a uvidíme. Přítel čekal venku. Na monitoru jsem se různě kroutila, už mi to začínalo vadit. Sestřčka mi přišla změřit tlak a koukla na monitor, povídá mi, ty kontrakce jsou slaboučké, nic moc,že, to možná budou poslíčci Koukám se zděšeně… slabé? To to bude jako ještě o hodně horší? Ona se jen usmála a vedla mě na vyšetřovnu za paní doktorkou.
Myslela jsem si, tak to je hezké, jestli tohle jsou jen poslíčci, tak já porod fakt nevydržím 
Paní doktorka s nadšeným výrazem povídá, no, tak na prvorodičku krásný nález, jste na 3 prsty otevřená, uděláme ultrazvuk a půjdete na přípravnu - rodíte! Svlékněte si věci a pošlete přítele na hoďku a půl na snídani. Koukala jsem najednou vyjeveně a nechápavě, já jako rodím?! Joo, byla jsem asi ráda a zároveň strašně vyděšená z toho, co přijde. Přítel mě opusinkoval na rozloučenou a vzdálil se, ale tak, aby byl na dosah.
Vyrazila jsem směr přípravna… no, křeče už docela slušné, klystýr do toho - nevěděla jsem, co mě jako vlastně bolí, jestli otevírání nebo plná střeva. Snažila jsem se to tam udržet co nejdéle a kroutila se a kroutila a pak… jéé… to byla úleva. Trůnila jsem asi 5× a křeče pořád a pořád a dokonce jsem po půlhodině od klystýru zjistila, že bolí sakra víc. Prověšovala jsem se na žebřinách, hekala, kroutila se. Balon nepomáhal, ten mi nedělal vůbec dobře. Spíš chůze, sem tam. Občas přišla sestřička a natočila monitor. Po osmé hodině přišla PA a vyšetřila mě… dlouze a bolavě, při kontrakcích žůžo. Omlouvala se, že ví, že je hnusná, ale že mi pomáhá, že mi branku roztahuje a pak povídá: maminko, jste už na 5, na 6 prstů, jdeme na sál prasknout plodovku a půjdeme na věc, dejte vědět tatínkovi. Opět moje vykulené oči, šlo to nějak rychle! Ale říkala jsem si, no, bolí to, ale jako to se docela dá, pořád se to dá.
Na sále (který byl mimochodem hezký, barevný, útulný a takový pozitivní) mi prdli vodu, to vůbec nebolelo, jen neustále vytékající teplíčko. Co nastalo potom, bylo docela husté Kontrakce rapidně zesílily. Už jsem viděla trochu mlhu přede mnou, mlhu za mnou. Intervaly byly snad po minutě. Do té mlhy vkročil můj miláček, který mi byl tak velkou oporou a pomocí!Moc mu za to dodnes děkuji a musím říct, že to všechno neuvěřitelně prohloubilo náš vztah. Jsem ráda, že tam byl se mnou! S námi
Porodní asistentka mě vyšetřila a že jsem na osm prstů a jestli cítím už nutkání tlačit, já ho ale necítila, jsem asi exot, ale necítila jsem ho ani na konci, spíš jsem pak tlačila vlastní vůlí a silou, kontrakce byly, ale nutkání na tlačení ne, ani ta úleva, kterou maminky pociťovaly, když mohly tlačit, nebudu ale předbíhat, ještě jsem netlačila a porodní asistentka mě vyzvala k tomu, abych se otočila na bok a dala jednu nohu nahoru do kozy, toto byla strašná poloha, ty bolesti byly velké a já byla hlasitá Musím se veřejně přiznat,že jsem řvala a nařikala, ač jsem si říkala, že toto dělat nesmím! Jenže mi to děsně ulevovalo. Vždy - kontrakce a řev… pak pauza a moje omluvy… a tak dokola, prosila jsem o epidural, prý už to nemá cenu:-) Naproti mně byly hodiny - bylo něco po půl desáté, asi půl a deset minut, když mi PA řekla, ať si lehnu na záda a že jdeme už tlačit, že naše malá sestupuje a jestli budu šikovná a budu tlačit pořádně, že do deseti porodím. Kurňa, to byla motivace!
Tlačila jsem, samozřejmě blbě, mezi kontrakcemi jsem úplně vždy vytuhla - hotová… zase kontrakce a zas tlačení (přítel mi pak vyprávěl, že jsem měnila barvy jak chameleon - fialovo-modrá apod.), na kontrakci vždy dva nádechy… ohromná motivace od PA - tlačte tlačte, vidím hlavičku, vlásky, zatlačte pořádně, hlavička bude venku… přítel mi dával kyslík a já tlačila, jak jen jsem mohla. Pak PA volá - dost, teď netlačte, hlavička je venku Prodýchejte, odpočiňte si a teď… tlačte! Ohromný tlak tam dole, cítila jsem neustálé obkružování branky, jak mi to PA roztahovala… brrr… měla jsem chuť zařvat -ještě jednou mi tam hrábneš a budu kopat!
Ale pak… v takových jakoby vlnách… žbluňk žbluňk žbluňk a úleva! Děsná úleva a ten tvoreček, co byl v utajení v mém bříšku tolik týdnů, byl najednou tady! S námi - s maminkou a tatínkem Totální euforie. Malá na bříšku v mázku… přítel slzy v očích. Hladili jsme ji a nechápali… fakt zázrak! Malou jen na chvilinku odnesli a pak už jsme si jí užívali 2 hoďky A já potom už rovnou i na pokoji… což bylo dost náročné a náročné období trvá doteď. Malá je dosti plačtivé a uprděné miminko… ale to bude potom v dalším deníčku
Když bych to shrnula - tak po porodu jsem říkala, už nikdy víc, nejhorší bolest v životě! Ale teď, když si chci vybavit tu bolest, už si jí nevybavím… zapomenuto. Když to tak vezmu, měla jsem nádherný porod, výborně postupující, bez nástřihu a bez stehů. Ještě na sále jsem si sedla, vyčůrala se, snědla si oběd - špagety
Takže, holky, držím vám palce, ať to máte taky tak rychlé a ať vám vše dobře dopadne!
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 1025
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 359
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 497
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 1095
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 339
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1226
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 1821
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 926
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1521
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 2148
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
a moc gratuluju k holčičce 
tak gratuluju k malé, je moc krásná 
Přeji hodně zdravíčka 
