„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice

Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období svého života. Začínám mít pocit, že žiju s naprostým cizincem, který mě hluboce nenávidí. Naše manželství se rozpadá v přímém přenosu a já už nevím, kudy kam.

„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice „Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice Zdroj: Canva

Už je to delší dobu, co se cítím fyzicky i psychicky připravená na to, abychom s manželem obnovili náš intimní život. Chybí mi jeho blízkost, objetí i sex. Jenže pokaždé, když se o něco pokusím, narazím na ledovou zeď. Manžel mě chladně odstrkuje. Nedávno navíc přešel k taktice, která mě naprosto lidsky i žensky ničí.

Začal mi tvrdit, že smrdím.

„Nešahej na mě, prosím tě. Smrdíš mi, dělej se sebou něco,“ řekne s ledovým klidem pokaždé, když se k němu na gauči jen přisednu a chci ho chytit za ruku.

Jsem z toho už úplně zoufalá a paranoidní. Každý den se samozřejmě sprchuju, peru oblečení po každém nošení, používám deodorant, čistím si zuby několikrát denně. Koupila jsem si drahý nový parfém, změnila značku kosmetiky za úplně jinou vůni – nic nepomáhá. Je to stále stejné. Jakmile mě vidí, znechuceně nakrčí nos, podívá se na mě s čistým odporem a prohodí: „No, ty zase vypadáš.“

Naše domácnost už nepřipomíná rodinu, ale spíš ubytovnu. Manžel si z domova udělal hotel. Chodí se sem prakticky jen najíst, vyspat a odhodit špinavé prádlo, abych ho vyprala. O naše půlroční dítě nejeví téměř žádný zájem. Když přijde z práce, sotva se na malého podívá, natož aby ho pochoval nebo mi na chvíli ulevil.

Se mnou se absolutně nebaví. Když už tu hrobovou atmosféru nevydržím a přímo se ho zeptám, co se děje, proč je na mě takový a co má za problém, dočkám se jen ignorace.

„Chovám se úplně normálně, nic mi není. Jsem unavený to teď řešit,“ odsekne mi, otočí se na patě a zaleze do postele.

Nedávno mě dorazil definitivně. Prohlásil, že se v noci potřebuje lépe vyspat do práce a že by bylo nejlepší, kdybych se i s malým odstěhovala do dětského pokojíčku. Byla jsem tak vyčerpaná a zlomená, že jsem ho poslechla. Přestěhovala jsem nám tam postel a věci.

Teď, s odstupem pár týdnů, vidím, jak fatální chyba to byla. Tím, že jsem odešla z ložnice, jsem mu dala přesně to, co chtěl. Teď už se doma nepotkáváme prakticky vůbec. Míjíme se jako dva duchové.

Pláču skoro každou noc. Nechápu, jak se z milujícího muže mohl stát takhle bezcitný člověk. Pořád přemýšlím, jestli je v tom jiná žena, nebo jestli ho otcovství vyděsilo natolik, že mě začal trestat. Ale tvrdit vlastní manželce, která mu porodila dítě, že se mu fyzicky hnusí a smrdí, i když to prokazatelně není pravda? To je rafinované psychické týrání. Nevím, jak dlouho tohle ještě zvládnu snášet, ale kvůli synovi vím, že takhle žít dál nemůžu.

Přečtěte si také

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
  • SOVIČKA93
  • 29.06.26
  • 860

Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
117
17.6.26 09:02

Byl u porodu??

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.6.26 10:03

@Trapka6 byl

  • Upravit
Anonymní
17.6.26 19:29

Panebože!!! To je strašný přístup :zed:

  • Upravit