Manžel mě seřval proto, že jsem si, stejně jako on, v neděli odpoledne lehla

Neděle by měla být dnem klidu a rodinné pohody. Pro mě se ale ta uplynulá změnila v den naprostého ponížení a vzteku. Opět se totiž ukázalo, že v naší domácnosti platí naprosto odlišná pravidla pro mého muže a odlišná pro mě. Zatímco on má právo na vyčerpání a odpočinek, já jsem očividně robot, který nesmí ani na chvíli vypnout systém a to ani když padají teplotní rekordy.

Manžel mě seřval proto, že jsem si, stejně jako on, v neděli odpoledne lehla Manžel mě seřval proto, že jsem si, stejně jako on, v neděli odpoledne lehla Zdroj: Canva

Byl to klasický náročný týden a navíc ta vedra. Úmorné. Oba chodíme do práce, odpoledne kolotoč kolem dětí, kroužky, úkoly, vaření, nákupy. V neděli po obědě už toho měli všichni dost. Děti byly mrzuté z horka a únavy, já sotva pletla nohama. Můj manžel na nic nečekal, hned po jídle se svalil v obýváku na gauč, pustil si televizi a do deseti minut tvrdě spal. Spal tak hluboce, že ho neprobudily ani mrzuté protivné děti.

Zhruba po hodině, kdy už i děti sotva držely otevřené oči, jsem si řekla, že udělám totéž. Vzala jsem obě děti do ložnice, zalezli jsme si do velké postele, četli si pohádku a během chvíle jsme všichni tři spokojeně usnuli. Bylo to krásné, klidné odpoledne. Jenže idyla netrvala dlouho.

Probudil mě ostrý hlas. V ložnici stál manžel, ruku v bok, a tvářil se, jako by nás přistihl při páchání zločinu.

„To jako myslíš vážně?“ spustil na mě hned ve dveřích s takovou intenzitou, že se děti okamžitě vyděšeně probudily.

„Co se děje?“ mžourala jsem do světla a snažila se probrat.

„Co se děje?! Vy se tady všichni válíte v posteli! To nemáš nic lepšího na práci?“ vyjel na mě naštvaně. „Já se vzbudím, dům prázdný a ty si tu chrápeš. Alespoň uklidit bys mohla, v kuchyni je nádobí a v předsíni se válí hračky!“

Zůstala jsem na něj zírat a myslela jsem, že špatně slyším. „Počkej, ty na mě křičíš proto, že jsem si šla po obědě lehnout? Vždyť ty jsi spal na gauči celé hodiny!“

„To je něco úplně jiného,“ odsekl bez mrknutí oka. „Já jsem unavený z práce, já si potřebuju odpočinout. Ale ty neděláš nic, jenom se válíš a doma je akorát bordel.“

V tu chvíli se mi chtělo brečet vzteky a bezmocí. Doma přitom nebylo nijak extra neuklizeno. Jasně, vždycky je co zlepšovat, na lince sice stálo pár hrnků od kafe a na zemi bylo pár kostek lega, ale rozhodně to nebyla žádná katastrofa, která by nesnesla odklad.

Představa, že se můj muž probere ze svého dvouhodinového spánku a jeho první krok vede k tomu, aby mě seřval, že jsem si dovolila hodinu spát s dětmi, mi přijde naprosto zvrácená. Proč on může a já ne? Copak já do té práce nechodím taky? Copak se o ty děti a celou domácnost nestarám sedm dní v týdnu?

Ta nespravedlnost a absolutní absence respektu mě neskutečně bolí. Nejhorší na tom je, že on to své chování vidí jako naprosto oprávněné. Žena má podle něj prostě kmitat, dokud nepadne, a odpočinek je pro ni luxus, který si nezaslouží, dokud není dům sterilně čistý. Od neděle spolu mluvíme jen v jednoslabičných větách. Měla jsem se obhajovat? Má to vůbec nějaký smysl?

Přečtěte si také

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
  • SOVIČKA93
  • 29.06.26
  • 1004

Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
370
30.6.26 06:28

Předpokládám, že do konce roku už to bude tvůj ex manžel.

  • načítám...
  • Zmínit
7551
30.6.26 07:33

A tak se změnil až po dětech, že? předtím to byl skvělý chlap co tě na rukách nosil… Bože kde se na takové chlapy chodí??? Co to je za atrapu?

  • načítám...
  • Zmínit
117
30.6.26 08:43

Tak ten by jel :cert: takový chování bych absolutně nikdy a nikomu netolerovala

Příspěvek upraven 30.06.26 v 08:43

  • načítám...
  • Zmínit
1
30.6.26 21:25

Není to normální. Nenechala bych si to líbit. Na odpočinek mají právo oba

  • načítám...
  • Zmínit
2707
1.7.26 09:03

A ty ses nebránila? Proč mu neřekneš, že to nádobí mohl umýt stejně dobře jako ty, ostatně jsou z vaření a podávání jídla, které ty jsi připravila pro vás všechny, samo by se to neudělalo.
A že ty děti jsou vás obou, takže i úklid hraček, práce kolem dětí a péče o ně je na vás obou.
Ty děláš chybu, že jsi se automaticky ztotožnila s podřadnou rolí a že vše, co se děje doma, veškeré práce tam, je jen a pouze na tobě. Ale takhle to nefunguje. Možná by fungovalo - kdybys byla čistě doma a on by vydělával. Ty ale chodíš do práce, takže by vše opravdu mělo jet v režimu půl na půl.
Dupni si, nastav hranice. Jinak se z toho zblázníš a dřív nebo později HO budeš nenávidět.

  • načítám...
  • Zmínit