Ve školce je chlapeček, který ubližuje dětem. Učitelky i rodiče jsou zoufalí

Jenže do stejné třídy chodí také chlapeček, kterého se děti bojí. Nechci ho odsuzovat ani nálepkovat. Je mi jasné, že za jeho chování možná nemůže a že může mít nějakou diagnózu nebo jiné potíže. Faktem ale je, že opakovaně ubližuje ostatním dětem. Strká do nich, bere jim hračky, kouše, kope a několikrát už některé děti přišly domů s modřinami nebo škrábanci.

Moje dcera se mu raději vyhýbá. Když ráno zjistí, že už je ve třídě, úplně se jí změní nálada. Několikrát se rozplakala, že nechce do školky, protože má strach, že si ji zase vybere. A nejhorší je, že když se brání, tak to většinou schytá ona. Učíme ji, aby se neprala, ale myslím, že když jí někdo ubližuje, tak je dobré si to nenechat líbit.

Mluvila jsem s učitelkami a bylo vidět, že je to trápí stejně jako nás rodiče. Snaží se být pořád ve střehu, ale když je ve třídě přes dvacet dětí, nemohou stát celý den jen u jednoho. Řekly mi, že mají svázané ruce. Chlapce nemohou ze školky vyloučit a personálu je málo. Když se něco stane, mohou situaci řešit až zpětně.

Nejvíc mě štve, že se vlastně nic neděje. Pořád se jen poslouchá, že se to řeší, že je to složité a že učitelky nemají možnosti. Jenže mezitím tam každý den chodí další děti, které mají strach. Moje dcera není jediná, kdo se tomu klukovi vyhýbá. Rodiče si o tom mezi sebou šeptají před školkou, ale nahlas se stejně nic nezmění.

Je mi toho chlapečka svým způsobem líto. Pokud má nějaký problém, potřebuje pomoc. Jenže proč to odnášejí ostatní děti? Proč mají ony chodit domů s modřinami, škrábanci nebo se ráno bát otevřít dveře do třídy? To mi prostě hlava nebere.

Mám pocit, že se dneska strašně řeší práva toho dítěte, které ubližuje, ale už mnohem méně práva těch ostatních, které se mají ve školce cítit bezpečně. A to je podle mě špatně. Nečekám zázraky ani vyhazov ze školky. Jen bych konečně chtěla vidět, že se něco opravdu děje a že se nečeká, až se stane něco mnohem horšího. To přece není normální.