Adenoviroza
- Zdraví
- krukynka
- 01.04.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sebastiankova první zkušenost s českým zdravotnictvím
Ve středu 9.3. začal být můj malý pětiměsíční syn nemocný. Měl teploty, které jsem srážela Nurofenem, a říkala jsem si, že to brzy přejde. Jedl málo, to jsem logicky přisuzovala tomu, že je nemocný a že nemá chuť.
Po dvou dnech začal absolutně odmítat kojení, a to jsem začala být mírně nervózní. V pátek 11.3. jsem šla za praktickou doktorkou, ta to zhodnotila jako běžnou virozu, ale že prý pokud se stav zhorší, máme jet o víkendu do nemocnice v Novém Jičíně, že tam je ORL i o víkendu, když by to náhodou byly uši.
V neděli 13.3. brzy ráno jsem naměřila horečku 40,5°C, a tak jsem hned malého naložila do auta a vystřelila s ním na pohotovost do Nového Jičína. Sebastianek má tu „nevýhodu“, že se stejně pořád směje a smál a byl v dobré náladě. Na pohotovosti tahal za sluchátka visící nad lehátkem a doktorka se mě samozřejmě hned ptala: „A vy tady jako chcete zůstat?“
Když ho vyšetřila, tak asi zjistila, že opravdu ano, že chceme. Podle přijímací zprávy už na tom byl s tekutinami opravdu špatně. Dali nás na úplně pidi pokojíček s tím, že dostane přes noc kapačku a ráno už bude malý v pořádku a pojedeme zase domů.
Ráno Seba sice vypadal trošku líp, měl ale pořád teploty a stále nechtěl prso, přesnídávku ani flašku. Až v úterý mu udělali vyšetření stolice, kde byla zjištěna adenoviroza. Třetí den v nemocnici a alespoň začali hledat, co mu je.
Ve středu jsme s malým byli na rentgenu plic, Laborant nález popsal asi tak, že tam něco může být, ale nemusí. Na základě tohoto nejasného popisu dostal prcek antibiotika! Stále byl na kapačkách, protože nechtěl nic jíst a pít, což bylo přisuzováno tomu, že ho bolí bříško z adenovirozy.
V nemocnici na oddělení pro mladší děti neměli k dispozici vůbec žádné přesnídávky, musela jsem si je chodit kupovat sama do Kauflandu. Až pátý den naší hospitalizace jsem se dozvěděla, že existuje něco jako realimentační přesnídávky a dají se koupit jen v lékárně. Hned jsem pro ně šla, koupit si je opět sama (jsem OSVČ a platím si zdravotní pojištění a pak nemají pro syna v nemocnici přesnídávky!?)
V lékárně jsem si taky objednala Nutrilon na zažívací obtíže s tím, že něco přeci musí pomoci. Celý týden v nemocnici jsem moje zlatíčko doslova držela pod krkem, držela jsem mu ruce i nohy, abych do něj dostala alespoň pár lžiček přesnídávky. Plakal on i já. Musela jsem, vyhrožovali, že pokud do něj něco nedostanu, dostane sondu nosíkem rovnou do žaludku. Opět jsem plakala.
V sobotu 19.3. jsem se rozhodla, že prát se s ním můžu i doma a po domluvě s doktorkou nás odpoledne pustili domů.
Doma byl Seba v pohodě kluk, on byl vlastně v pohodě celou dobu, dokud po něm někdo nechtěl, aby něco pil. Hlad už byl asi silnější než on, pít ale stále nechtěl. Moje zoufalost se zvětšovala. Myslím, že ty tři dny doma už měl můj muž větší strach o mě než o Sebu. Moc jsem plakala a neměla na nic náladu.
V úterý dopoledne dostal Sebík opět horečku. Ihned jsem ho sbalila a jeli jsme k praktické doktorce. Ta ho prohlídla, tak jako už asi 20 doktorů před ní se mu podívala do pusy a s tím, že je dehydratovaný, nás odeslala do nemocnice.
Vydali jsme se do nemocnice Vsetín. Ten den Sebastian slavil půlnarozeniny. Doktorka s námi udělala příjem, vyšetřila ho a konečně se mu podívala pořádně do pusinky. On se ten malý čipera už docela umí prát, ale tato se nedala odbýt a že má na mandlích a na krku kvasinky a to ho tam bolí.
Uložili nás na pokoj. Přijeli jsme s tím, že malý nechce pít, záhy na to přišla staniční sestra s flaštičkou čaje, ať mu nabídneme. To opravdu ani neví, s čím jsme přijeli? Museli objednat z lékárny lék Mycomax.
Asi za hodinu ho měli a vytřeli mu tím pusinku. Sebastianek si vzal flašku a začal si jí cumlat, dokonce si párkrát čaje cucnul. Super, je to vyřešené, už jsem těšila domů. Protože byl Seba opět dehydratovaný, opět dostal infuzi. Vytírala se mu pusinka a kapala mu infuze.
Druhý den přestal i jíst. Ještě aby ne, když dostával cukry i minerály přímo do žíly. Kvasinky pomalu zmizely. Sebastianek ale stále nechtěl ani jíst, ani pít. Naštěstí jsem se dostala k tomu, domluvit se o případu s primářem. Ten řekl, že není problém rychlost kapačky snížit, musí přeci někdy dostat hlad nebo žízeň.
A tak mu ji snížili ze 30ml/hod na 15ml/hod.
Další den začal brouček alespoň zase pěkně papat. Flašky s pitím se ale stále ani nedotkl. Jen ji odstrkoval ručičkama nebo ho bavilo s ní mlátit do šprušlí v postýlce. 
Další den přišla doktorka a že minimální příjem a bla bla a tabulky a nevím co a zvýšila mu to zase na 20ml/hod. Takhle se nikam nedostaneme!! Říkám, že jsme s primářem domlouvali, že se to bude postupně snižovat. Odpovědí na to bylo, že to by se jí to pak ale špatně počítalo do dokumentace! Nakonec jsem jí to vysvětlila a snížilo se to alespoň zpět na 15ml/hod.
Dětské oddělení, kde leží nemocné děti a asi v 11 hodin v noci vrchol zábavy na sesterně. Mám radost, že měli dobrou náladu, lepší než nas*ané sestry, ale hulákaly, fakt hlasitě se smály, a to jsme leželi pět pokojů od sesterny.
Ještě v Novém Jičíně sestra vzbudila o půlnoci (vlastně v 23:15) Sebu, aby ho přebalila, protože si potřebuje ukončit příjem a výdej. Potom jsem ho hodinu uspávala. Můj chlapeček, který je zvyklý celou noc spinkat. A ještě ke všemu nemocný, potřeboval odpočívat.
A zase Vsetín: Sebík vstává v 5 ráno a zpravidla míval hlad. Když už ho dostal. V kuchyňce byla k dispozici převařená kojenecká voda. Jenže až od osmi ráno. Když jsem to sestřičce říkala, že by bylo vhodné, aby tam byla dřív, řekla mi, že si nejdřív musejí předat službu (ach, ty jejich papíry) a pak mohou jít vařit vodu. Takže jsem si musela „schovat“ kojeneckou vodu už večer. Super, čerstvá.
Trošku jsem si připadala spíš na výcvikovém táboře. Místo toho, aby řešili, jak vyléčit Sebu, tak mi pořád chodili uklízet noční stolek, brali mi moje lžičky, ať si srovnám oblečení, ustelu. Opravdu je to tak nutné, když se staráte o nemocné miminko, btw. Sama jsem onemocněla a třetí den ve Vsetíně měla horečky, dostala antibiotika a můj táta na návštěvě, když mě viděl říkal, že v nemocnici leží Sebík se mnou, ne já s ním.
Ve čtvrtek 24.3. přišla sestřička a řekla, že prostě do něj musím to mlíko dostat násilím. Přinesla mi opět stříkačku a opět jsem Sebastianka držela za ručičky za nožičky a stříkala mu mlíko do pusinky násilím. A pak plakal Sebík i já.
Říkala jsem si, to je strašné! On není zlobivý kluk. On k tomu má důvod že tu flašku nechce! V poledne když jsem malého krmila mrkvičkou přišla ta samá sestra a říká: "A pak čajík stejně jako ráno.“
To určitě, takhle už svého chlapečka stresovat nebudu. Asi začaly zabírat antibiotika a já začala zase trochu uvažovat.
Přišly Velikonoce a ve čtvrtek odpoledne všichni odjeli na prodloužený víkend. Nejen ve čtvrtek večer, ale ani na Velký pátek ráno nepřišel žádný lékař na vizitu. Chtěla jsem si s lékařem promluvit o tom, že Sebastiankovi vykape 360 ml infuze denně + 2 přesnídávky + 2× kaše o 100 ml. Tzn. celkem 860 ml celkového objemu.
Takže si myslím, že prostě nemá potřebu pít. Mimochodem, naproti v pokoji maminka říkala sestřičce: „Ona doma alespoň něco vypila a teď je na té infuzi, tak mi tu flašku odmítá.“ Jooo, to nás bylo víc. Opravdu se lékaři tak slepě řídí svými tabulkami a nepodívají se na to trošku lidsky?
Řekla jsem si, že se pokusím oklamat lékaře, kteří chtějí neuvěřitelný příjem tekutin, i Sebastianka, který z pochopitelných důvodů pít nechtěl. Udělala jsem UM s úplně řídkou kaší. Sebík si myslí, že jí a nepije a lékař si snad přečte na lístečku, že měl dostatek UM.
Dnes je sobota 26.3. Venku to vypadá, že už je príma jaro na vycházky. Sebastianek „vypil“ za dopoledne 350 ml mléka - v kaši. Nevím, jestli se to počítá, doufám, že ano, klidně ho budu krmit takhle, když nemá rád flašky. Ale divíte se mu, když mu ji už 14 dní někdo rve do pusy? Co se bude dít dál, se dozvím, až přijde někdo na vizitu. Je sobota 13.27 hodin a od čtvrtka stále nepřišel lékař. Přestože jsem se po něm už třikrát ptala.
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 1574
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 2086
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 736
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 494
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 543
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3807
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2601
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2805
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1712
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 7107
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Přeju chlapečkovi brzké uzdravení! 
jasně, že nečekám, že se budu mít jako v hotelu s all inclusive, ale též jsme si zažili dvě hospitalizace se synem, měl zánět močových cest, byl už dva dny bez teplot, přesto šla sestra o půlnoci!!! nutně měřit teplotu, ve tři znovu a jako vysvětlí mi někdo, proč musí nutně v 5.30 být budíček, aby mohla uklízečka vytřít??? protože sestry pak přišly až před sedmou a vizita o půl desáté!! ty děti přece v první řadě potřebují spánek a vyčerpané maminy taky, navíc to jednání je mnohdy opravdu příšerné, člověk z nich musí informace doslova tahat, vyprošovat si je nebo být nepříjemný..přece není normální, že mi přinesou dva kelímky se sirupy, dvě tablety se slovy „tohle mu nějak dejte“, aniž bych věděla CO mu dávám?? je to hrozně o lidech, jako všechno, dobře vím, jak to mají lékaři i sestry v nemocnicích náročné a jak je celý systém špatně nastavený, ale holt se to rozhodli jednou dělat a musí chápat i nás, vystrašené matky…když tam ležím „sama se sebou“, tak takové věci fakt neřeším, ale s těmi dětmi je to úplně jiné
myslíš, že furt lepší prcka vzbudit než pak řešit komplikace…
…Stěžovat si, že nemáš v noci čerstvě převařenou kojeneckou vodu, to už je až k smíchu. Ani matky, co nekojí, se nedělají v noci s čerstvou vodou-večer převaří, dají do termosky a v noci použují- jak jednoduché-ale ne, ty hrozivě strašné a neochotné sestry 
a nelita tam uklizecka na budicek(to by mi asi taky vadilo),ale ostatni veci jsou zcela normalni-nemuze byt malej bez vody, je to nebezpecne.
nedivim se ze má tolik doktorů bozskej komplex kdyz i pacienti jsou zvyklí, ze si doktoři můžou dovolit prakticky cokoliv… 