Anděl strážný
- Porod
- baldurka
- 27.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh mého druhého porodu, o tom, jak člověk míní a život mění... Ahoj, nejdříve pár slov o mně. Je mi 35 let a jsem 4 roky vdaná. V roce 2013 jsem prodělala mimoděložní těhotenství, měsíc poté konizaci děložního čípku. Měla jsem strach jak a kdy zase otěhotněním, ale štěstí stálo na naší straně a 3 měsíce po konizaci jsem byla opět těhotná.
Vše bylo tentokrát v pořádku, těhotenství bez problémů, nakonec jsem porodila plánovaným císařem ve spinální anestezii, protože malá měla nožičky v porodních cestách. Když bylo prvorozené zhruba rok a půl, tak jsme si s manželem řekli, že je čas na druhý mimčo.
Otěhotnění mi trvalo tentokrát rok. Tím jsem se vůbec nestresovala, od 18 měsíců malé jsem byla opět ve své práci, která mě baví a užívala jsem si ji. V dubnu 2016 jsem našla // a těšila se na těhotenství a doufala v pohodový porod. Osud tomu však chtěl trošku jinak.
Jsem ve 35. týdnu těhotenství. Je 25.11. večer a Eliška (první dcerka, 3 roky) je nějaká zelená. Stěžuje si na bolest bříška. Zkoušíme jí různě ulevit, pak usíná. Kolem 23. hodiny přichází první zvracení, převlíkáme s manželem komplet postel, podařilo se jí trefit všechno. Valím se s povlečením dolů do prádelny, hážu do pračky. Eliška opět usíná.
Po 2 hodinách zvracení číslo 2. Opět povlíkáme postel, zase cesta dolů do prádelny, první várku hážu do sušičky, druhou do pračky. No zkrátím to… lítali jsme celou noc, snaha nasměrovat blindící polospící dítě směrem ke kýblu prostě nevychází. 
Je 5 hodin ráno, naspáno nula nula nic. Začíná mě bolet břicho. Manžel odjíždí do práce, dělá 24 hodinové směny. Pracuje 90 km od domova, jezdí vlakem, ale tentokrát si raději bere auto. Je hodně nevyspalý, kladu mu na srdce, ať jede opatrně a hlavně ať je raději stále na telefonu.
Břicho mě bolí víc a víc, ale v kuse. Jdu si na chvíli lehnout k dcerce, ta sladce spí. Tak na hodinu se mi podaří usnout, pak si jdu zkusit dát sprchu, že to budou asi poslíčci, který jsem nikdy doposud nezažila. Teplá voda se mnou nedělá vůbec nic.
Kolem půl osmé Eliška vstane, už vypadá líp, jde koukat na pohádky. Já se kroutím v posteli a píšu na eMimino k nám do skupiny. Jestli mezi kontrakcema musí být pauza, anebo můžou bolet v kuse. Začíná mi být opravdu ouvej, rozhodnu se, že půjdu nahoru za tchánem (tchánovci bydlí s námi v jednom domě), aby mě odvezl do nemocnice.
Zvedám se a lup… bojím se podívat dolů, protože tuším, že to nebude plodová voda. Můj instinkt mě neklame, teče ze mně krev jako z kohoutku. Ihned jsem si vybavila deníček jedné zdejší uživatelky, které se stalo to samé. 
V tu chvíli vím, že je zle, že mám s největší pravděpodobností abrupci placenty a že si možná naši holčičku nepochovám. Ač mě strach svírá celý tělo, jednám absolutně s chladnou hlavou. Jdu na WC, krvácení se zmírňuje. Vytáčím 155, popisuji situaci, paní dispečerka mi dává pár pokynů a uklidňuje mě, že rychlá je na cestě.
Poté vytáčím svoji tchýňku, která je u mě snad ve vteřině. Vidím v jejích očích veliké obavy, ale jedná racionálně, dobaluje mi pár věcí do tašky, jde z ní klid a to mi pomáhá. Dodnes jí za to děkuju. Eliška je stále naštěstí zabraná do pohádky.
Během 10 minut přijíždí sanita. Posádka je moc milá, odvádí mě do sanitky na lehátko, napichují kanylu. Mám už dost nízký tlak, jsem bledá a apatická. Bolesti břicha už mám hodně veliký, ale myslím jen na jedno… prosím, ať se malá pohne, ať jí bije srdíčko, ať to přežije.
Za chvíli jsme v nemocnici, vezou mě na monitor… přikládají sondy na břicho, nechci se tam ani podívat… „Srdíčko bije,“ říká sestřička a já poprvé děkuju někam tam nahoru. Převáží mě na sál. Udělají mi ultrazvuk, abrupce placenty je potvrzená. Rychle mě připravují na operaci, pořád krvácím a začínám být mimo. V hlavě mi hučí… už mě řízněte, už ji vyndejte. Usínám…
Slyším hlasy, probouzejí mě z narkózy. Jsem mimo, ale ptám se, co malá. „Slyšeli jsme ji plakat,“ říká nějaká sestřička, v tu chvíli zase usínám. Probouzím se na JIP, všechno mě bolí, jsem úplně vyšťavená. Po prvním císaři jsem byla jako laňka. Zjišťuju, že mám v krku napíchlou kanylu, z břicha mi jdou 3 dreny. Je mi to divný.
Hned se ptám sestřičky na malou. Ta neví nic konkrétního, volá na dětskou JIP. Pan doktor mi prý přijde říct. Jsem vyplašená… za chvíli přichází a po pár větách děkuju tam někam nahoru podruhé. Malinká to zvládla.
Museli ji po porodu trochu prodýchnout, teď je na podpoře dýchání, ale doktor je veliký optimista. Jsem šťastná! Po chvíli za mnou přichází „můj“ anesteziolog a doktor, který mě operoval. Oba se na mě dívají nějak vyplašeně a já se dozvídám, proč… Měla jsem masivní krvácení, srážlivost krve na nule, museli o mě hodně zabojovat.
Kanylu na krku jsem dostala kvůli transfúzím krve, tímto místem to do těla teče nejrychleji. Nakonec jsem dostala 5 krevních transfúzí a 4 plazmy. Teď jsem zase vyplašená já, ujišťuji je, že je mi už líp a moc jim děkuju. Když odešli, tak jsem si začala v plný síle uvědomovat, co se vlastně stalo a že náš anděl strážný měl s námi oběma ten den hodně práce.
Závěrem: Naše Štěpánka se narodila 26.11.2016 v 10:30 hodin. Vážila krásných 3060 gramů, měřila 48 cm. Na podpoře dýchání byla 36 hodin, poté už zvládala všechno perfektně sama. Apgar skore 4-6-6.
Riziko postižení je minimální, placenta od abrupce do porodu fungovala ještě na 30 %. Všechny vyšetření dopadly dobře. Co se týká mě, tak na JIP jsem strávila 2 dny. Poté 4 dny na normálním pokoji. Hojila jsem se dobře, vyndání drenů byla sice docela lahůdka, ale pak se mi hodně ulevilo. Proč nastala abrupce placenty, se neví. Z nemocnice nás pustily 10. den, z toho 4 dny jsme spolu strávily na pokoji, které mají k dispozici dětské JIP.
Děkuju manželovi a celé mojí rodině, která pomáhala, kde se dalo. Děkuju všem lékařům a sestrám, jejich přístup byl po celou dobu profesionální a lidský. A v neposlední řadě přeju všem maminkám, ať jejich příběhy mají vždy šťastný konec!
Přečtěte si také
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 9
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2905
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2000
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3659
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12919
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 991
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7400
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3174
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 1564
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 1529
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Velika gratulace ke Stepance - krasne jmeno, mame taky v sirsi rodine jednu - a opravdu 
a manžela jsem viděla poprvé brečet, myslím že si to taky užil 
Preju vam uz jen to dobre a hlavne zdravicko 
jsem ráda, že to nakonec všechno dobře dopadlo, přeji Vám s malou moc zdravíčka a hyčkejte ty andílky, je dobré mít je na své straně 
každopádně moc gratuluju k Adince 
Holky statečné, přeji už jen hodně štěstí