Andělíček

Příběh o tom, jak jsme s přítelem byli šťastní, jak vše šlo podle krásných snů a představ a jak vše skončilo úplně jinak... 31. týdnů štěstí se rozplynulo ve vteřině...

*

Téměř dva roky jsme se s přítelem snažili o miminko. On v pořádku, já trošku rozházené cykly, ale zatím jsem to nijak neřešila. Odmítla jsem hormony a nějaké zákroky či umělé oplodnění, věděla jsem, že to prostě půjde a nechtěla jsem do sebe cpát hormony a jiné léky. Věřila jsem bylinkám (nakonec mi gynex krásně srovnal cykly) a aleternativním věcem. Nijak jsem si zatím nedělala hlavu, že to nejde a neplakala jsem každý měsíc na wc s těhotenským testem, který byl pouze s jednou čárkou… já věděla, že to vyjde, uvnitř jsem si byla jistá!!

Jednoho dne jsem dostala kontakt na jednoho léčitele, který se zabývá poruchami plodnosti a má úžasné výsledky. Tak jsem si řekla, že to zkusím, věřím těmto věcem… byla jsem tam v březnu… bylo to úžasné, jen se mě dotkl a věděla jsem že se v těle něco děje… březen byl vůbec krásný, po 8 letech mě přítel požádal o ruku… a co se dále nestalo?… ano… v dubnu, přesně 28. 4., měsíc po návštěvě léčitele a téměř dvou let snažení, jsem na wc seděla konečně s pozitivním testem. Nevěděla jsem zda plakat radostí, křičet, skákat, úžasný pocit. Každá, která jste to zažila, víte jak nádherný pocit to je. ❤️

Věděla jsem, že je ještě brzy na to jít k doktorovi, tak jsem se objednala až na 7tt, aby bylo už něco vidět… a ano bylo… krásný puntík s blikajícím srdíčkem… opět nádherný pocit ❤️… vše šlo krásně, každá kontrola v pořádku, oba screeningy negativní a potvrzen můj vytoužený chlapeček Kubíček.❤️

Dny a týdny utíkaly… já měla už vše téměř nakoupené i kočárek… bylo mi krásně, žádné nevolnosti, žádné tvrdnutí břicha, cítila jsem krásné pohyby, chodila jsem do práce, bříško jsem měla malé, téměř žádné, ale vše bylo v pořádku dle paní doktorky… jednoho dne jsem z ničeho nic začala cítit pohyby hrozně málo, max jednou za den, ale měla jsem angelsound, kde srdíčko bylo krásně slyšet. Přítel je lékař, tak mě vzal na uzv a tam srdíčko také krásně blikalo. Říkala jsem si, už jsem ve 30tt tak má méně místa a pohyby budou menší. Placenta je vpředu tak to bude normální. Žádné bolesti, žádné krvácení, žádné tvrdnutí… pak přišel onen osudný den…

Byl pátek 20.10. a já šla normálně do práce a od rána jsem měla lehké tvrdnutí břicha, ale nic hrozného… odpoledne přišel přítel z práce a jeli jsme domů za rodiči (bydlíme kvůli práci v severních Čechách a oba máme rodiny v jižních Čechách). Přijeli jsme asi v 9 večer, vše v pořádku, až na malé tvrdnutí břicha… najedli jsme se a šli jsme si lehnout asi kolem půl 11 večer, stále vše v pořádku, já se cítila úplně v pohodě…

Jedna bolest… druhá… třetí… ale nic hrozného… nic jsem příteli neříkala, aby sem ho nestresovala. Myslela jsem, že ještě počkám a pak bychom raději jeli do nemocnice, pokud to nepřejde. Nebyly to nijak velké bolesti, ale opakovaly se tak po 3 minutách… to už jsem příteli řekla, že je mám… v tu ránu ale „lup“… myslela jsem, že mi praskla voda, ale začala jsem silně krvácet…záchranka mě rychle transportovala do nemocnice, kde mě vzali na ozvy… bylo mi jasné, že je to zlé… sestřička hledala a hledala… najednou se ozvy našly, mě spadl obrovský kámen ze srdce… rychle tedy na uzv… a tam konec…

Během toho, než jsem přešla z jedné místnosti do druhé na ultrazvuk, malému přestalo srdíčko tlouct… obrazovka přede mnou a na ní krásné miminko, které se nehýbalo a to krásné blikání srdíčka, které jsem vždy tak ráda sledovala na uzv, najednou nebylo… zhroutila jsem se… přítel byl ve vedlejší místnosti a když přišel, podle mého pláče poznal, že je to špatné… ještě mě zatamponovali, dali léky proti krvácení a dali nás na porodní sál… dostala jsem epidural a bolesti přešly až do rána…celou dobu jsem krvácela, tlak téměř žádný, bylo mi zle, chtěla jsem císaře, ale teď zpětně jsem ráda, že jsem mohla rodit normálně… v 7 ráno mi zavedli tabletu, dali oxytocin na vyvolání a bolesti se rozjely… naštěstí mi neustále mohli připichovat epidural, tak se bolesti daly vydržet… asi po hodině mi píchli vodu a pak už vše šlo hrozně rychle…

Malý se narodil 21. 10. 2017, v 9:53, ve 31tt, s 1066 g… nechtěla jsem ho vidět, ale najednou jsem věděla, že musím.. nechala jsem si ho zabalit a pochovala jsem si ho, rozloučila jsem se s ním… přítel mi udělal krásné ač smutné fotečky… oba jsme se rozloučili a pak nám Kubíčka odnesli… navždy… byl tak krásný, byl mi tak moc podobný a vypadal jakoby spinkal… měl krásné vlásky… přesně takhle jsem si ho představovala…

Pak už si moc nepamatuji. Vím, že mě hodně šili, ač byl Kubíček menší, tak mě hodně potrhal a museli mě nastřihnout, ale psychická bolest byla tak obrovská, že jsem fyzickou necítila žádnou… převezli mě na pokoj, kde jsme s přítelem tiše plakali… 4 dny jsem byla v nemocnici, pak jsem se vrátila domů… bylo to hrozné, to prázdno. Všechny věci naštěstí přítel s mou sestrou uklidili, ale to prázdno najednou… nikde nic… skříň, kde jsem měla všechny věci pro malého, byla prázdná, přebalovací pult zmizel… tak prázdná duše ve mně… nedokážu to popsat, pochopí pouze maminky které si tímto prošly…

Nemít přítele, nezvládla bych to. Byl a je úžasný. Tak obrovská podpora od něj… ač jsem ho také slyšela tajně plakat, nedal to na sobě znát a hrozně mě podporoval a podporuje. Moc mu za to děkuji a neskutečně moc ho miluji. Náš vztah tato tragédie ještě více posílila.

Bohužel můj psychicky stav se zhoršoval, trpím od té doby na hrozné úzkosti a pláč, deprese, nespavost a tak jsem začala užívat antidepresiva, ač sem se jim zprvu bránila… díky za ně, moc mi pomohly a začínám se pomalu cítit lépe…

Jinak příčina toho co se stalo byla placenta… utrhla se a já mohu děkovat Bohu, že jsem mezi živými, že mám dělohu a nemusela jsem na císařský řez, který by prodloužil dobu na další snažení… placenta byla moc malá, měla na sobě hematom a snad i nějaké infarkty… malý strádal už 3 týdny a zaostával, proto to malinké bříško a menší pohyby… dávat si otázky „kdyby a kdyby“ nemá teď cenu, ale samozřejmě mi v hlavě vrtá, zda to má doktorka nemohla nějak poznat, vždyť ho měřila. Kontroly ale byly vždy během vteřiny hotové, ultrazvuk tak dvě vteřiny… Kubíčka mi to už nevrátí a já musím žít dál… žiji díky příteli, ale mám také obrovskou podporu od rodiny a přátel, za což všem moc děkuji!!!

Nakonec bylo štěstí, že jsme jeli za rodiči domů neboť u nás není porodnice a nevím, jak by to vše dopadlo, než by mě převezli jinam… Kubíček to věděl a počkal až dojedeme domů, opět mám takový pocit…

Měla jsem rodit na Vánoce, místo toho zapalují svíčku Kubíčkovi a Vánoce pro mě letos neexistují… za 14 dní jsem objednána opět k tomu léčiteli. Vrátila jsem se ke svému původnímu gynykologovi a věřím, že se mi vrátí Kubíčkova dušička nebo mi sešle dušičku miminka a bude na něj/ní dávat pozor. ❤️Počkáme ještě na jednu ms a věřím, že to vyjde brzy…

Kubíčku, moc Tě s tatínkem milujeme a nikdy nepřestaneme, myslím na Tebe každý den a vím, že jsi stále po mém boku, cítím Tě.” ❤️

Všem maminkám, kterým se stalo něco podobného, přeji hodně moc sil a věřím že každá z nás se dočká té dušičky ❤️… já to vím!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
12169
10.12.17 16:22

Tady bych řekla, že to zadrbala dr. Malej mohl být venku, sice by to taky nebyla žádna sranda, ale asi by to dal.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
10.12.17 16:28

Jsou věci mezi nebem a zemí, které se neovlivní.

Přeji vám brzké // a pevné nervy. A je fajn, že máš nového gynekologa, taky bych to udělala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
10.12.17 17:29

Je mi to moc líto. Přeji hodně sil, at se brzy dočkáš vytouženého miminka. Kubíček na vás bude dohlížet :hug:

  • Upravit
132
10.12.17 17:49

Moc Vam drzim palce, at se dockate tehotenstvi brzy a vse at probiha bez problemu. Je to opravdu velka rana osudu, co zazivate. Nemam osobni zkusenost, ale vetsinou myslim cas postupne otupi bolest i v pripade takove velke ztraty. Jednoho dne bude bolest o neco malo snesitelnejsi a potom o dalsi kousicek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9865
10.12.17 17:57

Je mi to moc líto, a držím palečky ať brzy najdete zase dvě // :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
10.12.17 18:01

Tohle by se stávat nemělo :( snad se vám brzy podaří znovu otěhotnět..
ale nechápu, proč ti ten text někdo neopravil, vypadá to, že to žádná z adminek ani nečetla

  • Nahlásit
67
10.12.17 18:31

Milá Raciolko,

přijde mi to, jako kdybych četla svůj deníček, který jsem tu před pár dny zveřejnila, s názvem Měli jsme být tři. Náš Venoušek mi umřel v bříšku ve 34+5 tt a 14. 11. 2017 jsme ho porodila. Termín porodu jsem měla 21. 12.
Kromě toho krvácení a utržení placenty je můj příběh opravdu stejný. Čím více si čtu o SGA, který náš Vašík zřejmě měl, tím více si myslím, že šlo tomuhle neštěstí předejít. Jako první krok jsem změnila gynekoložku, která mi okamžitě udělala veškeré krevní testy, včetně trombofilních mutací (doporučuji ti požádat svého dr. také). Ale opravdu, otázky typu kdyby, co by, nám naše lásečky nevrátí. :( Musíme jít dál, být silné a doufat, že ta mocná čarodějka příroda ví, co dělá.
Nyní se musíme soustředit na sebe, abychom byly připravené, až nám ti naši andílci pošlou sourozence. :srdce:
Přeji tobě i partnerovi mnoho sil na překonání toho nejhorší období. Jak píšeš, opravdu to máme stejně, tato tragédie nás posílila a přesvědčila jsem se, že mám oddaného parťáka do života.
Bolet nás to bude už navždy, ale jak i mě psaly skvělé uživatelky eMimina, čas tu bolest začne otupovat a přijmeme tuhle úděsnou skutečnost. Je smutné, kolik párů toto neštěstí potkalo… :,( Na dálku posílám velké objetí a držím palce, ať se brzy zbavíš antidepresiv. Já se jim zatím vyhýbám, doufám, že nenastane nějaká regrese…
Takže ještě jednou, posílám velké objetí a pohlazení a těším se, až si napíšeme, že nám naši prvorození synové poslali další zázrak. :srdce: :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.17 18:37

Ach jo :,(. Proc se tohle deje… :(. Je mi to moc lito. preji brzy plnou naruc.

  • Nahlásit
  • Zmínit
193
10.12.17 21:55

Je mi moc líto, co se vám přihodilo :hug: přeji hodně sil a ať se brzy dočkáte vytouženého miminka. Váš malý andílek na Vás bude dohlížet… :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.17 22:08

Moc smutný, s citem napsaný, rozbrečelo mne to. Přeju oboum miminko a ať je dobře…

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.17 23:07

@eva valoi souhlasim. tohle je na žalobu

  • Nahlásit
  • Zmínit
12735
10.12.17 23:18

@Doe_Jane

Hezký večer,

původní verze textu byla napsána v prostředí bez diakritiky. Právě z toho důvodu nám pravděpodobně utekly diakritické chyby. Text jsem ještě jednou překontrolovala a děkuji za upozornění.

@Raciolka22222 děkujeme za důvěru, posíláme sílu a myslíme na Vás. :kytka:

adminka Zuzi

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
10.12.17 23:27

Asi je to blbost holky, ale napada me holky, ze kdyby doktori provedli okamzite sekci a resuscitaci maly mohl prezit nee? Jinak autorce preji aby dalsi tehotenstvi dopadlo tak jak ma.

  • Nahlásit
  • Zmínit
403
11.12.17 00:54

Tohle by se nemělo stávat :(

Zakladatelko, přeji ti a všem maminkám, které pláčou pro své děti, přeji vám všem z celého srdce co nejvíc sil a hlavně ať se vám maličké brzy vrátí v podobě dalšího miminka. :hug: :hug: :hug: Čas nejde vrátit zpátky, můžete se dívat jen kupředu a jít dál.

Minulost nezměníš, přítomností žiješ a budoucnost si tvoříš. Přeji vám, ať vám osud ukazuje již jen tu přívětivější tvář!

Příspěvek upraven 11.12.17 v 03:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
868
11.12.17 07:54

@jizerka no já nevím. Než by ji odvezli na sál, uspali, řízli, tak by, myslím, nemohli být dost rychlí. Přinejlepším by vzkřísili dítě s hodně poškozeným mozkem.

Hodně sil zakladatelce. Je to hrozné. Snad k vám aspoň bráška nebo sestřička dorazí brzy a bezpečně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4697
11.12.17 08:18

@jizerka napadlo mne to same :nevim:
Zakladatelko preji mnoho sil a brzy zdrave miminko v naruci. Je to obrovska tragedie a nemelo by se to dit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
11.12.17 08:43

Ach jo, je mi to moc líto.

  • Nahlásit
  • Zmínit
959
11.12.17 09:27

Jezis to mi úplně trhá srdce :,(
Tohle by se nemělo stávat. Upřímnou soustrast a moc vám přeji miminko co nejdříve.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2220
11.12.17 10:15

Moc mě to mrzí Raciolko :hug: prijď za námi, maminkami andílků, do skupiny Prázdná náruč, tady na emiminu :hug: nejsi na to sama, hlavně máš svého muže, ale taky se můžeš opřít o nás a vždycky, když budeš potřebovat, tak se vypovídat. Posílám Ti hodně sil, Kubíček je s ostatními :andel: a zároveň v tobě, nikdy úplně neodejde. Vím, jak moc to bolí, taky se mi rozplynul sen… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11.12.17 13:20

Určitě bych nesouhlasila s takovýmto rychlovysetrenim..u Dr. Vždyť za tu chvíli nemohla nic vidět.
Nedivila bych se, kdybyste gyndarku hnali k soudu. Ale myslím, že by si to i tak obhájila. Moje sestřenice takto přišla o jedinou dceru v osmém měsíci. Také je nezalovali. :roll:
Přeji hodně štěstí v budoucím životě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11.12.17 19:05

Děkuji za podporu maminky, budouci maminky :srdce: Je to tezke obdobi pro me, ale zivot jde dal a cas je opravdu lek ac to hrozne boli stale a bude bolet…Bohuzel Kubicek zaostaval uz delsi dobu dle doktora na pohotovosti takze kdovi zda by nebyl nejak postizeny…Uz stejne nic nevratim a soudit se nemam silu, nikam by to nevedlo.Mam ted sveho puvodniho gynekologa kteremu verim na 110%,ceka me za par dni opet muj uzasny lecitel, cyklus mi uz naskocil a jede se dal.Na Kubicka nikdy nezapomenu, byl nadherny, ano treba mohl zit, byl uz na to dost velky, ale to uz ted bohuzel nevratim, osud a asi i priroda to chteli jinak.
Dekuju❤️

  • Nahlásit
  • Zmínit
11645
12.12.17 08:04

Ja nechci byt hyena, ale treba to nekomu dalsimu pomuze - nas v tehotenstvi trochu varovali pred pouzivanim Angelsounds v pokrocilejsim stadiu tehotenstvi, ze po 28tt jsou pohyby lepsi ukazatel, takze u kazde kontroly i na predporodnim kurzu nam neustale zduraznovali, ze pri vyraznejsi zmene pohybu je nutne prijit na kontrolu - poradnou kontrolu, ne jen poslech srdicka.

Ale je mi to moc lito, ono s tou abrupci (je to to spravne slovo?) placenty je to zradne, stalo se to kolegyni bez jakychkoliv varovnych signalu, takze ono jistota, ze by to kontrola byla odhalila, asi uplne taky neni.
Preji moc sil :hug: Tohle musi byt hrozne tezke.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.12.17 13:06

Bohuzel uz to nevratim :,( k abrubci by i tak asi doslo neb placenta byla moc malinka, nevyvinula se dobre… mrzi me ze jsem nesla k lekari, ale ja pohyby citila jen mnohem mene…byla jsem tehotna poprve, nevedela jsem to :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
586
12.12.17 14:13

Deníčky obvykle nečtu, ani nevím, co mě přimělo rozkliknout tento..Opravdu smutné, je mi to moc líto. Doufám, že čas bolest aspoň trochu otupí a brzo vám osud miminko dopřeje :srdce:

@beruska9 Já třeba pořádně pohyby ani necítila, malý byl v břichu tak líný, že se párkrát za den protáhl a jinak nic, nějaké kopance vůbec neznám. Někdy se nepohnul skoro celý den…Na ozvách mi museli třást s břichem a nadopovat mě sladkým, aby se něco dělo. Kdybych se měla řídit jen podle pohybů, tak strávím celé těhotenství v nemocnici, přitom se narodil naprosto zdravý. Prostě co se má stát se stane a netřeba vyvolávat v autorce nějaké pocity viny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.12.17 15:35

To je smutný :( Kubíček n vás dává pozor a je s Bohem :hug: přeji Ti aby se to neopakovalo a zdravé miminko

  • Nahlásit
  • Zmínit
945
12.12.17 15:49

:,( :,( Tohle nepřeji nikomu v životě. Nevím co napsat, je mi z toho do pláče :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
711
12.12.17 16:21

Tak toto se přesně stalo mně,. ale už druhý uzlíček, co šel do nebíčka :(
hematom na placetně a já přežila nebot jsem byla v nemocnici, ale já musela na řez a čekat 1 rok

drž se ten uzlíček k nám přišel a má 4 měsíce tak hodný dítě neexistuje.
Ono příjde asi vše má svůj důvod my bysme se asi nikdy nepřestěhovaly, až nám zemřelo 2 dítě behem 1 roku a pul jsme se stěhovaly.

Drž se a věřím, že to musí být šílené

já skončila 24/12 2015 v porodnici a chudák holky a tak se na brášku těšily a dočkali se až za 2 roky.

A spěchat se má pomalu takže hlavně poalu at se ta placenta dobře nalepí., mně se udajně nalepila blbě po tom nevydařeném porodu.

Takže hlavně hlavně klid bude miminko časem, ale příjde.
Pak jsem už si říkala, budu spěchat leda do pekla my čekali 1 rok řez a 1 rok další k tomu.

Krásné Vánoce je ironie, ale s přítelem to půjde lépe uvidíš.

  • Nahlásit
  • Zmínit
744
12.12.17 21:04

Upřímnou soustrast, Kubíček Vám určitě brzo pošle další miminko!

  • Nahlásit
  • Zmínit
11645
13.12.17 12:47

@Froseth : pocit viny jsem vyvolavat nechtela, chtela jsem mozna pomoct nekomu dalsimu. To varovani pred pouzitim Angelsounds bohuzel prameni z presne takovych pribehu. Jsem v zahranici, mozna v CR se o tom moc nemluvi. Dlouho jsem premyslela, zda to sem psat, snad mi autorka odpusti, jestli se ji to dotklo, opravdu jsem jeji bolest prohlubovat nechtela, ale mozna si to precte nekdo jiny, komu to treba pomuze.
A mluvim o ZMENE pohybu, tj pokud se dite hybe vyrazneji mene nez predtim apod. Taky jsem mela malo aktivni dite a trochu me to desilo, ale bylo tak nejak furt stejne line.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3201
20.12.17 19:29

@Raciolka22222 Moc mě mrzí vaše ztráta. Člověku se jen těžce hledají ta správná slova útěchy. Už jsem tady v jedné diskuzi zmiňovala, že jsme nedávno řešily s holkama takové to mezi nebem a zemí a že se holky ptaly dětí jestli si pamatují jak byli v bříšku a odpověď jedné holčiny mě úplně rozplakala. Malý jí řekl, že ano že už tam byl předtím ale musel odejít. Holčina před narozením tohoto chlapečka o jedno miminko přišla. Pevně věřím, že Kubíček se k vám brzy vrátí. Je dobře že ses z toho vypsala, ty emoce musí ven. Držím palce. Buď silná. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit