Bezcitnost...
- O životě
- Jeess
- 17.01.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se to mohlo stát? Začalo to roku 1986. Jako prvorozené dítě jedné ženy. Bohužel ne tak moc chtěné! Moc si z dětství nepamatuji, jen pár útržků ze školky. Největší peklo začalo cca v pěti letech.
Matka si ze mě udělala otloukánka a důvod nenávisti vůči otci. Nežil s námi, ale moc mě miloval. Ovšem ne matku. Což byl velký problém, tak se na chvilku vrátil, přivedl matku do jiného stavu a odešel.
Dost předčasně se narodila sestra, měla zdravotní problémy. Nepřijala ani mateřské mléko, ale měla to, co já ne. Modré oči, blond vlásky, a matčinu podobu. Začalo teprve peklo… Bití, kopaní, nadávky, ponižování. Ve svých deseti letech jsem se ještě občas pomočovala, křičela ze spaní. Což dělám často i teď - strašný noční můry.
Často jsem schytala matčin hněv, za neuklizený obývák, za to, že sestra spadla v mé přítomnosti…
Ale přesto všechno jsem ji měla ráda. Hodně to matka přeháněla, nesměla jsem za kamarády, nikdy škola v přírodě… bylo mi to moc líto.
Sestra měla, na co si ukázala. Když rány přestaly fungovat, byla jsem trestaná hladem. Všímaly si i lidé v okolí, že není vše v pořádku, ale nikdo to neřešil. Možná ze strachu, možná, že to nebyla jejich věc. ![]()
Mám za sebou nespočet zlomenin (přestala jsem počítat u třinácti), obražené ledviny, otřesy mozku… Nějak jsem se dostala do dospělosti. V devatenácti nás vyhodil majitel domu z bytu a já jsem se to dozvěděla od sousedky týden před vystěhováním.
Prostě mi to nikdo neřekl.
Ze zoufalství jsem se nastěhovala v listopadu do zahradní chatky se zahradou. Měla jsem ji s přítelem od léta v pronájmu. Byla mi velká zima, ale otupělost mozku po posledních slovech matky mi ji pomohla přemoct.
Poslední slova matky byla: „Chcípni!“
Bohužel se tak nestalo.
Poté exekuce… Za neplacené popelnice od patnácti do osmnácti let.
Smůla pro mě, neměla jsem dobrou práci a ještě exekuce. No nic, splatila jsem ji. Matka mě během dalších let několikrát kontaktovala, ale vždy chtěla peníze. Ségra šla v jejích stopách! Párkrát jsem se snažila ji dostat ze spárů matky, ale beznadějně. ![]()
Dnes matka v noci zemřela. A já nic necítím. Možná jsem bezcitná, bezpáteřní, ať si tomu říká každý jak chce, ale city jsou dávno pryč.
Děkuji všem, co se dočetly až sem na konec. Jsem ráda, že existuje někdo, kdo si třeba jen tento článek přečte, ať už jej zkritizuje, nebo obdivuje či cokoli. Ten pocit mi dává naději. Všem vám moc děkuji, i eMiminu.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 256
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 203
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 436
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 268
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 178
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1915
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1148
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2075
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 850
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?