Brečím snad i u reklamy

Nikdy jsem neměla pocit, že musím vyjadřovat moc nahlas své myšlenky a pocity. Teď mám ale dojem, že dělám všechno špatně. Je mi 36 let a právě jsem uprostřed 3x IVF. Odběrem se získala 4 vajíčka a čekám na ET.

Jsem ze všech těch injekcí a léků unavená a bojím se doufat. Měnila jsem teď CAR, přešla jsem z Gennetu do Iscare, takže ke všemu ještě nové prostředí a lékaři. Snažíme se s manželem už pět let, z toho tři roky po CAR a vyšetření.

1× IVF nebylo s transferem, embryjka se vyvíjela špatně. Pak chvíli pauza, vyzkoušení 3× IUI a za rok 2× IVF, to už s transferem, tehdy se přenášely dvě embryjka. Bohužel, mrcha přišla přesně.

Pak jsem na začátku roku 2012 podstoupila laparo a hyst. Výsledek? Vaječníky průchozí, ale objevili mi tzv. juvenilní dělohu. Znamená to, že se děloha chová jako u dospívající ženy. Snaží se vyloučit jakoukoliv cizí záležitost. Další tři 4 měsíce léčby Prednisonem a kyselinou listovou. Teď jsme tedy u 3. IVF a já mám nervy na pochodu.

Můj muž stojí při mně, já to vím, ale poslední dobou skončí náš rozhovor skoro pokaždé hádkou. Já mu říkám, že potřebuji podporu hlavně slovní, alespoň to tak cítím. Chtěla bych slyšet, miláčku mám tě rád a všechno bude ok. Ale ono nic. Vím, že reaguji přehnaně a že jsem podrážděná. Když jsem skončila s injekcemi, nasadili mi Prednison, Estrofem, Utrogestan, Duphaston. Mám pocit, že mě rozbrečí i reklama.

Nevím jak vy, ale já mu to neumím vysvětlit. Vím, že to pro něj není asi přirozené, protože si spoustu věcí nechává pro sebe.

Možná jsem sobec, ale mám prostě pocit, že jsem v tom sama.

Děkuji, že jsem se mohla vypsat alespoň tady a že v tom možná nejsem sama.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
maxi2408
731
29.6.12 05:26

Vždyť to nemusí být pravda, že jsi na to sama :kytka:
Oni to prostě berou jinak a může být momentálně tématem otěhotnění přehlcen, unaven a nechce se mu vše probírat znovu. Třeba se mu nechce říkat ani tolik potřebná slovíčka, aby zase nebyla zbytečná…
Přecitlivělost je určitě daná jak léčbou, tak celkovým stavem. Kdo by nebyl…zkus si najít, je toho na netu spousta, nějakou relaxační hudbu a jednou denně totálně vypni a zaposlouchej se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Dice
10048
29.6.12 07:08

Já si myslím že na to nejsi sama, ale on potřebuje „utěšit“ někdy taky a možná už pak nemá sílu ti to opakovat každej den…nezdávejte se!! Zvládnete to! :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
LadyLada
4624
29.6.12 07:18

Sama v tom rozhodně nejsi. Však i on se musí s danou situací vypořádávat. Kdyby byl v pohodě, nehádá se s tebou. Je také vypjatý a poskytovat slova útěchy je pro něj nadlidský výkon. Unavení jste oba. Věř, že tě miluje a přeje si to samé co ty.

Příspěvek upraven 29.06.12 v 07:19

  • načítám...
  • Zmínit
Kajuli
2248
29.6.12 07:38

Sama v tom rozhodně nejsi, počti si některé deníčky o snažení… Moc ti přeji, aby se prcek chytil a už vás nepustil :palec:
Ještě mne napdalo, vím, že za tvými náladami jsou jak hormony tak vyčerpání z neúspěšných pokusů, ale pokud chceš po partnerovi slovní oporu a sama si necháváš vše pro sebe, nediv se mu. Co má chudák vlastně dělat? Chlapi jsou už od přírody málomluvní a navíc ani pořádně neví, co se v tobě odehrává, když mu nic neřekneš. Je to jako s dítětem, ty se také učí napodobováním…
Neboj se, bude lépe :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
milena13
4133
29.6.12 07:39

Sama s tím rozhodně nejsi je s tebou muž a taky ho to trápí podle mě a taky máš svoji rodinu co drží určitě při tobě! A neboj jednou ty vysněné //čárky budou a pak budeš mít ten nejhezčí dar co můžeš dostat a drží všechno co se dá aby co nejdřív tam na tom testu byly //čárky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
79Kate
1250
29.6.12 09:11

Jasánek - IVF a celej ten kolotoč okolo je příšerně a nechutně těžkej. Je to nápor na zdraví i psychiku a v neposlední řadě mám pocit, že je to i zkouška partnerství. Jsem přesvědčená, že na to nejsi sama, protože tvůj partner s ochotou podstupuje pro něj taky nepříjemný věci a věř, že to pro něj taky neni jednoduchý. Můj muž taky neni zrovna nějakej ukecanej rétora (stačí jim poskytnout zásadní informace a víc vědět nepotřebujou a řešej si to spíš v sobě než to ventilovat :nevim: ), takže mě občas přepadaly stejný pocity, ale oni jsou chlapy prostě trochu jiný, proto jsem začala chodit sem. :palec: Radim, vykecej se tady, postěžuj si a doma dej trochu prostoru i jiným věcem, i když se to líp říká než dělá. :mrgreen:
Moc ti přeju, aby toto bylo vítězným IVF a vy jste řešili to, kdo v noci bude vstávat k mimču. :mrgreen: A že při tom může bejt taky pěkně rušno!!! :mrgreen:
Takže hodně a hodně sil. Vím, že je to hrozně těžký!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucienkaaa
3162
29.6.12 09:51

Jak moc ti rozumím :hug: Jsem právě 4.den po ET a nervy taky pracují. Zrovna včera jsem brečela a vůbec nevím proč, prostě se mi chtělo :zed: Je to koktejl hormonů, léků, stresu, nekonečného čekání atd. Jak píšou holky přede mnou, IVF je obrovský nápor na psychiku pro oba partnery a to je třeba si uvědomit. Při prvním pokusu sem měla dost podobné pocity jako ty a taky jsem si říkala, že mě v tom partner nechává. Nemluvil o tom, tak jsem zkrátka měla pocit, že je mu jedno, jestli se to povede. Ale je to hloupost, oni si to prostě jen drží v sobě a snaží se působit jako ta opora, která tě vždycky podrží. Vím, že jsou i chlapi, kteří partnerce po ET pořád hladí bříško a „domlouvají“ prckům, aby se udrželi, ale myslím, že naprostá většina chlapů to takhle nemá :nevim: Kdyžtak mi to holky vyvraťte… Ale chtěla jsem každopádně říct, že při našem prvním IVF jsem byla dost sobecká a byla jsem schopna vidět jen vlastní bolest a nervy, aniž bych byla schopná připustit, že nejsem jediná koho to trápí. Taky jsme se každej den hádali a často se to vyhrocovalo do velkých scén a mých afektů. To byl možná i jeden z důvodů, proč to nevyšlo :nevim: Teď už máme vše vyjasněno a já vím, že partner si přeje úspěch stejně jako já, i když o tom stále nemluví. Kupodivu tentokrát ani já nemám potřebu moc o tom mluvit, jsem v klidu (až na ten občasný pláč :roll: ) a prostě jen věřím. Určitě bych ti doporučovala založit diskuzi nebo se přidat do nějaké existující :palec: Je spousta holek, co jsou na tom podobně a těm se můžeš kdykoliv vykecat :kytka: Mně to moc pomáhá. Tak hodně štěstí a pevných nervů do boje a ať výsledek stojí za to :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
29.6.12 10:16

Očekáváš od něj pochopení ale sama se nesnažíš o pochopení svého muže. Zeptej se ho jak se cítí. Možná budeš překvapená co vše se dozvíš. :kytka: Jste v tom spolu, o tom nepochybuj, jen je toho na něj moc stejně jako na tebe. I oni mají své city, obavy a touhy, ne jen my ženy. ;) Přeji mnoho sil a brzy mimíska :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
xCharlie
3764
29.6.12 10:20

Jééé, Jasanku, to je jako bych to psala já u našeho ivf jsem byla jak nasr**ý buldok a na všechno reagovala podrážděně, občas jsem brečela, občas si stěžovala, že se mi manža nevěnuje apod. prostě se divím, že se mnou ten chlap vydržel… :zed: :zed: :zed:
Dokonce jsem mu v jednom období, když jsme zjistili, že to nevyšlo dělala scény aby mě opustil a našel si jinou a hlavně plodnou ženskou, protože jsem věděla, že jednou z něj bude perfektní otec - neudělal to. Stojí při mě a bojuje se mnou, i když o tom mluvit nechce a na moje řeči reaguje typem - no nebudem to teď řešit, nemysli na to, uvidíme…apod. tak vím, že to prožívá se mnou už jenom proto, že tu je. Tvůj manžel to má určitě stejně, oni ti chlapi moc komunikativní nejsou a zvlášť pokud je to neúspěch, který vysí i na nich, má prostě pocit, že je neschopný a i když všechny víme, že to není pravda, tak oni ti chlapi si to myslí a nechtějí to rozebírat. Prostě se musíš smířit s tím, že s ním si o tom nepokecáš, je to těžké, ale jde to, já už se snažím svého manžela těmito věcmi nezatěžovat vůbec a jen se občas v období ovulky vzteknu, že já mám ovulaci a on nemá chuť na sex… :mrgreen: a to to potom lítá, jak řeknu kouzelné slůvko ovulace, tak mám sex kdykoliv se mi zamane :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Omlouvám se za román :oops: ale nevěš hlavu, jednou to vyjde a všechny tyhle problémy budou zapomenuty… :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 29.06.12 v 10:23

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
29.6.12 10:32

Ahoj, nejsi na to sama, je nás hodně s podobnými osudy a jsou to fakt hormony, co tě točí - já mám po 1. IVF, čekám na KET a jedu „jen“ estrofem a utrogestan a je to šííííílenéééé! Tak vydrž, bude hezký víkend, plácni se u vody a relaxuj!

  • načítám...
  • Zmínit
handa30
891
29.6.12 11:25

Přesně takhle se teď taky cítím, mám po 1.IVF. Jsem podrážděná, náladová, nesnesitelná a také mám pocit, že jsem na to všechno sama.
Je to náročné a kdo nezažil, ten nepochopí. Ale my jsme silné ženské a zvládnem to. Všechno zlé je pro něco dobré. Tak se drž!! A přeju Ti moooc štěstí!
Nevím, co radit aby jsi na to tolik nemyslela, protože já na to myslím 24 hod. denně a připadám si, že mě brzy odvezou do Bohnic.
Hodně štěstí!! Do třetice všeho dobrého :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Altche
578
29.6.12 11:40

No, svým způsobem jsi na to sama, protože jen ty víš, jak moc miminko chceš, jen ty víš, jak se cítíš…Podpora okolí je zásadní, ale stejně si člověk musí všechno vybojovat sám, zkoušky, nemoci, stresy, těhotenství, porod…Na druhou stranu manžel taky určitě chce miminko moc a taky má obavy a naději…Takže ho zkus taky podpořit, řekni mu, co chceš slyšet od něj a k tomu si zkuste udělat ještě nějakej jinej projekt než dítě - dovolená, rekonstrukce, zkouška, zvíře…potřebujete odvést myšlenky, pak se to podaří! Držím palce, ať to vyjde. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43034
29.6.12 12:00

Seš chudák
nutně potřebuješ podporu jiných neplodek
tady jich zrovna najdeš víc, než dost. Já jsem se narodila v „Psychice snažilky“.

  • načítám...
  • Zmínit
manka30
63
29.6.12 12:03

Moc dobře vím, čím procházíš.. Já jsem si vším prošla dvakrát. Poprvé se bohužel ani jedno emborio neujmulo. Naštěstí po druhé nám to vyšlo. Nejdříve jsem čekala dvojčata, ale bohužel se jedno přestalo vyvíjet, takže ted čekám jedno mimčo.
Já jsem IVF podstoupila v Iscare. Jsou tam moc milí doktoři i doktorky.

Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
martulkasloník
12262
29.6.12 13:40

Ahoj já jsem sice nezažila umělko ale měli jsme za sebou potrat, operaci a nedařilo se, taky jsem byla na dně a myslela jsem si že jsem na to sama, že je to manžovi jedno, chtěla jsem obejmout a říct to bude dobrý. a pak jsem zjistila že celou tu situaci nese manža hůř než já, jednou si šel do lednice pro jídlo a najednou začla házetvěcma o zeď jak už toho má dost, brečet normálně se psychicky složil. chlap to prostě neumí ventilovat jak ženská, já si depky obrečela a vykecala kámoškám na netu ale chlap nemá kde a má pocit že musí být ten „chlap“ silný co ho nic nerozhází ale můj to teda fakt nebyl. trápil se a jednoho dne to prostě muselo ven. rady ať si s ním promluvíš a zeptáš se jak se cítí u nás nefungovali, hlavně po potratu se stáhnul do sebe a absolutně o tom nechtěl mluvit s nikým nejen se mnou ale ani s kamarádem kterého jsem poprosila aby se ho zeptal někdy až půjdou na pivko a nic. prostě jediný co ti můžu říct že ti moc držím palce aby brzo ty // na testíku byli a pak uvidíš jak je šťastný a pochopíš že prostě to moc chtěl i on ale jako chlap to prostě neuměl dát najevo.

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
29.6.12 16:59

Ono je to pro manzela asi taky tezke, vis…

  • Upravit
Sion
4521
29.6.12 19:09

Sama v tom nejsi, jsme tu ještě my a můžeš si s náma popovídat. Já když si o tom mluvím s přítelem, tak taky necítím takové úplné pochopení, i když se o to snaží. Chlapy to cítí a berou jinak než my.

Moooc ti držím palečky, aby se vám to podařilo :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jaja84
6792
30.6.12 11:56

Ahojky, je mi to opravdu moc lito a drzim ti palce! Bohuzel mam nekdy stejne pocity! chlapi proste nejsou hold od toho aby nas utesovali. Podle meho jim to hlava poradne nebere. Museli by si to vyzkouset aby uznali ze potrebujeme podporu! ja se dozvedela ale prosim te to neni tak hrozny ty injekce!!! tak yjsme se rafli, chtela jsem slyset ze jsem silna a statecna..urco mne ted chapes ale bohuzel! proto chodim na emimino a nechavam se konejsit tady od mych holek :hug: :hug: vydrz to!!! vsichni tady jsme s tebou a jsme silne, dame to! :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jaja84
6792
30.6.12 11:59

Jo a jinak taky chodim do ISCARU, zatim jsem spokojena tak uvidime jak to dopadne :)

  • načítám...
  • Zmínit
tevevka
15.7.12 20:41

Já si taky myslím, že je to jen tím, že je to chlap :D oni to maj jinak, třeba má strach, že když se trochu víc projeví, tak bude naměkko a Vy v něm tu oporu neuvidíte už vůbec. A vy jste možná trošku víc přecitlivělá z těch hormonů, to bude zase dobrý, uvidíte, přeji hodně štěstí

  • Upravit
Jasanek
6
16.7.12 08:57

Děkuji

za všechny Vaše přípěvky :) To, že v tom nejsem sama vím, ale potřebovala jsem to slyšet.
Dneska tj. 16.7.12 se dozvím výsledky z krve, tak uvidíme.
Držím všem palce, ať už se netrápíme.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář