Cesta k miminku
- Snažení
- Kishikutoka
- 29.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl rok 2007, kdy jsem začala mít při MS bolesti. Pořád se to stupňovalo a nakonec mi zjistili endometriózu.
Byla jsem v pozorování a brala léky. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem se při svých dnech nemohla postavit ani na nohy. Byla jsem na několika operacích, ale ta mrcha se vždycky vrátila. Dostala jsem léky, které mě dostaly do přechodu - žádná MS, byl klid a hlavně, hlavně žádné bolesti.
V tu dobu už jsem věděla, že to jednou nebude tak jednoduchý. Je hrozný slyšet, že taky nemusíte otěhotnět. Léčila jsem se dál, ono nebylo ani s kým se o miminko pokoušet.
V roce 2010 jsem potkala kluka, který se stal mým nejlepším přítelem. Od začátku věděl, jak na tom jsem, jak se cítím bezradná a zoufalá. Psal mi textovky, které mě vždycky povzbudily, a jezdil za mnou do nemocnice. Jednou mi dovezl všechny svoje plyšáky, abych tam nebyla tak sama.
Slovo dalo slovo, přeskočila jiskra (která už tam byla dlouho) a už jsme ruku v ruce chodili po staré Praze a byli jsme bláznivý. Nastěhovala jsem se a dělali jsme si srandu, že se rovnou vezmeme. Když svatba, co rodina? Dala jsem mu čas, on nebyl připravený a já přeci nikoho nebudu nutit.
Po roce jsme se shodli, že bysme to mohli zkusit. Vysadila jsem prášky s tím, že kdyby se to povedlo, byli bysme rádi. Odjela jsem do lázní a když jsem se vrátila, stále to nešlo.
Přišlo to, co jsme čekali - centrum asistované reprodukce, celý cyklus IVF, injekce, vyšetření, odběry vajíček, kdy nám zbylo jediné embryo, transfer a negativní těhotenský test.
Zklamání.
Nejhorší snad bylo to, že najednou okolo mě byla epidemie těhotných. To bylo nejtěžší. Do CARu už se mi nechtělo a můj přítel držel se mnou. Řekli jsme si, že budeme rodina i tak a plánovali jsme svatbu. Vybrali jsme si krásný datum 13.7.1013, třináctky a sedmička to budou naše osudová čísla.
Stali jsme se manželi, šťastnými, ale pořád něco chybí. Na podzim jsem manželovi řekla, že jsem si vybrala narozeninový dárek, jen se na mě mlčky podíval a řekl TAK JO. Bylo jasno - druhý pokus.
Objednali jsme se na kliniku, tentokrát jinam a začalo druhé kolo. Klinika se nám líbila a doktor ještě víc. Byla jsem v pohodě, v takovým klidu jako nikdy. Vyrovnaná a i když to byl risk, jinej než pozitivní výsledek jsem si nepřipouštěla. Tak znova injekce, tentokrát dvakrát tolik, odstranění cysty, odběr vajíček a transfer. Uvítala jsem embyjko doma a víc jsem neřešila. To bylo 9.února 2014.
A teď nás čekalo 14 dní do testů. Dlouhé dva týdny. Po celou dobu mě ani nenapadlo, že by to nemuselo vyjít. Každý den jsem děkovala něčemu tam nahoře, za tuhle možnost a za lásku mého manžela.
Po 11 dnech jako by se obrátil list a já začala panikařit. V hlavě mi blikalo, že jsem asi blázen, když si nepřipouštím jinou možnost než pozitivní. Nevydržela jsem a šla si pro test.
Jedna čárka, byla tam jen jedna. Srdce se mi sevřelo a v hlavě jsem najednou neměla vůbec nic. Když jsem test vyhazovala, něco se zalesklo. DUCH. Byl tam. Ruce se mi začaly třást a já se rozbrečela. Obrovská úleva a naprosté štěstí. Manželovi jsem nic nechtěla říkat, aspoň do víkendu. Takže dva dny. Jenže ten chlap přišel domů a zeptal se mě „Ty sis dělala test, že jo?“ 
Objala jsem ho a začala brečet. Mezi vzlyky jsem říkala, jsou tam, DVĚ ČÁRKY!
V centru bylo těhotenství potvrzené. Hned jsem dostala fotečku, objednali se na další vyšetření a jako ti nejšťastnější jeli domů. Můj doktor, který se o mě staral celých 7 let, byl nadšený a krásně se o nás stará i teď. První i druhý screening byl v pořádku a jsem hrozně ráda, že malé není po mně (rozštěp rtu a patra).
Jsem v 21.tt a čekáme kluka. Pěkně se mi v bříšku kroutí a vždycky mě to rozesměje. Samozřejmě nikdy nezapomenu před spaním poděkovat tomu mému Andělu za tenhle zázrak.
Přečtěte si také
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 2847
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1131
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 643
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 664
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 3337
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1781
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 1590
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 3692
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 2903
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 1666
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
, má ho každý a záleží na nás jestli se k tomu postavíme 
