Cesta k miminku
- Snažení
- Kishikutoka
- 29.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byl rok 2007, kdy jsem začala mít při MS bolesti. Pořád se to stupňovalo a nakonec mi zjistili endometriózu.
Byla jsem v pozorování a brala léky. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem se při svých dnech nemohla postavit ani na nohy. Byla jsem na několika operacích, ale ta mrcha se vždycky vrátila. Dostala jsem léky, které mě dostaly do přechodu - žádná MS, byl klid a hlavně, hlavně žádné bolesti.
V tu dobu už jsem věděla, že to jednou nebude tak jednoduchý. Je hrozný slyšet, že taky nemusíte otěhotnět. Léčila jsem se dál, ono nebylo ani s kým se o miminko pokoušet.
V roce 2010 jsem potkala kluka, který se stal mým nejlepším přítelem. Od začátku věděl, jak na tom jsem, jak se cítím bezradná a zoufalá. Psal mi textovky, které mě vždycky povzbudily, a jezdil za mnou do nemocnice. Jednou mi dovezl všechny svoje plyšáky, abych tam nebyla tak sama.
Slovo dalo slovo, přeskočila jiskra (která už tam byla dlouho) a už jsme ruku v ruce chodili po staré Praze a byli jsme bláznivý. Nastěhovala jsem se a dělali jsme si srandu, že se rovnou vezmeme. Když svatba, co rodina? Dala jsem mu čas, on nebyl připravený a já přeci nikoho nebudu nutit.
Po roce jsme se shodli, že bysme to mohli zkusit. Vysadila jsem prášky s tím, že kdyby se to povedlo, byli bysme rádi. Odjela jsem do lázní a když jsem se vrátila, stále to nešlo.
Přišlo to, co jsme čekali - centrum asistované reprodukce, celý cyklus IVF, injekce, vyšetření, odběry vajíček, kdy nám zbylo jediné embryo, transfer a negativní těhotenský test.
Zklamání.
Nejhorší snad bylo to, že najednou okolo mě byla epidemie těhotných. To bylo nejtěžší. Do CARu už se mi nechtělo a můj přítel držel se mnou. Řekli jsme si, že budeme rodina i tak a plánovali jsme svatbu. Vybrali jsme si krásný datum 13.7.1013, třináctky a sedmička to budou naše osudová čísla.
Stali jsme se manželi, šťastnými, ale pořád něco chybí. Na podzim jsem manželovi řekla, že jsem si vybrala narozeninový dárek, jen se na mě mlčky podíval a řekl TAK JO. Bylo jasno - druhý pokus.
Objednali jsme se na kliniku, tentokrát jinam a začalo druhé kolo. Klinika se nám líbila a doktor ještě víc. Byla jsem v pohodě, v takovým klidu jako nikdy. Vyrovnaná a i když to byl risk, jinej než pozitivní výsledek jsem si nepřipouštěla. Tak znova injekce, tentokrát dvakrát tolik, odstranění cysty, odběr vajíček a transfer. Uvítala jsem embyjko doma a víc jsem neřešila. To bylo 9.února 2014.
A teď nás čekalo 14 dní do testů. Dlouhé dva týdny. Po celou dobu mě ani nenapadlo, že by to nemuselo vyjít. Každý den jsem děkovala něčemu tam nahoře, za tuhle možnost a za lásku mého manžela.
Po 11 dnech jako by se obrátil list a já začala panikařit. V hlavě mi blikalo, že jsem asi blázen, když si nepřipouštím jinou možnost než pozitivní. Nevydržela jsem a šla si pro test.
Jedna čárka, byla tam jen jedna. Srdce se mi sevřelo a v hlavě jsem najednou neměla vůbec nic. Když jsem test vyhazovala, něco se zalesklo. DUCH. Byl tam. Ruce se mi začaly třást a já se rozbrečela. Obrovská úleva a naprosté štěstí. Manželovi jsem nic nechtěla říkat, aspoň do víkendu. Takže dva dny. Jenže ten chlap přišel domů a zeptal se mě „Ty sis dělala test, že jo?“ 
Objala jsem ho a začala brečet. Mezi vzlyky jsem říkala, jsou tam, DVĚ ČÁRKY!
V centru bylo těhotenství potvrzené. Hned jsem dostala fotečku, objednali se na další vyšetření a jako ti nejšťastnější jeli domů. Můj doktor, který se o mě staral celých 7 let, byl nadšený a krásně se o nás stará i teď. První i druhý screening byl v pořádku a jsem hrozně ráda, že malé není po mně (rozštěp rtu a patra).
Jsem v 21.tt a čekáme kluka. Pěkně se mi v bříšku kroutí a vždycky mě to rozesměje. Samozřejmě nikdy nezapomenu před spaním poděkovat tomu mému Andělu za tenhle zázrak.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 1037
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 954
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1478
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1210
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 739
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2073
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1278
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2348
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 966
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 586
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
, má ho každý a záleží na nás jestli se k tomu postavíme 
