Cesta k těhotenství
- Těhotenství
- Misheila
- 02.11.12 načítám...
Snaha o miminko někdy dokáže v člověku udělat pěkný guláš. Ze své zkušenosti můžu říci, že jsem si to představovala všechno strašně jednoduše. Ale opak byl pravdou. S prvním potratem (a já pevně doufám, že byl poslední) se ve mně ale vše přetočilo a já jsem začla bláznit ještě víc.
Abych pravdu řekla, původně jsem nic takového psát nehodlala. Nejsem moc dobrá spisovatelka a slohové práce mi dělaly problém i na škole. Ale jak tak pročítám deníčky porodů některých z vás, tak si říkám, že by byla škoda si to nepřipomenout a nepodělit se o svůj příběh nejen z porodu. Každá z nás časem, chtě nechtě, zapomíná, takže jsem nakonec usoudila, že se o to alespoň pokusím ![]()
Miminko jsme s manželem plánovali, bohužel nebo možná bohudík, jsme si museli nějakou dobu počkat. Čas utíkal strašně pomalu a já se s každým dalším měsícem pořád dokola testovala. Po prvním samovolném potratu jsem to ale vzdala a přestala se konečně tak urputně soustředit na to jediné. Na dítě. Nechala jsem tomu volný průběh a začala si užívat do sytosti.
Obíhala jsem různé večírky, dopřávala si alkoholu a už se tak nevěnovala manželovi. Což mě ale ostatně na doteď hodně mrzí, protože jsem v té době byla opravdu sobecká. SP se mnou prostě zamával, a já? Jako bych to vlastně já ani nebyla. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a já jsem marně čekala na menstruaci
Marně říkám proto, jelikož mě ten bezstarostný život začal najednou nějak bavit. Miminko jsem stále chtěla, ale dvě čárky na testu mě opravdu překvapily. Nebojte se, to netrvalo dlouho
Následující den jsem se objednala na gynekologii a s potvrzením a ultrazvukem jsem se začala z těhotenství opět těšit.
Těhotenství bylo celkem v pohodě, až na začátek, kdy jsem občas strávila nejenom rána na wc. To ale s 3. měsícem odeznělo. A to se mi opravdu ulevilo. Prošla jsem si všemi odběry, testy s výbornými výsledky ale od 24. tt náhle první ALE. Hrozící předčasný porod. Takže následovala nemocenská a klidový režim. Což pro mě bylo strašně ubíjející. Gynekoložka mě neustále varovala a říkala, ať vydržíme alespoň do 34. tt. Nakonec se podařilo a já jsem přestala dodržovat to, co jsem měla zakázané.
Při další KO mi doktorka s úsměvem řekla, že už to vypadá, že každým dnem porodím. Cesty se začaly připravovat a já jsem byla propustná skoro na 2 prsty. Utvrdila mě v tom, že opravdu už nic nehrozí, že jsem ve 36. tt a to má už miminko vše plně vyvinuté. Důležitá je pro nás v této době už jen váha miminka. Což tedy myslím, je dost zásadní a ne žádná banalita. Ale vem to čert. Pořád jsem netrpělivě čekala, kdy to přijde a jak to přijde.
Po večerech jsem začala cucat červené vínko, pila čaj z maliníku, uklízela a dělala prostě vše, co by malou přesvědčilo jít už na svět. Nakonec jsem to takhle vydržela skoro až do 2. TP.
Pěkné co? Z hrozícího předčasného porodu jsem na závěr málem přenášela. Den před termínem jsem porodila krásnou, a to je nejhlavnější, zdravou holčičku. S manželem jsme ti nejšťastnější rodiče pod sluncem. I přes ten těžký začátek snažení a zklamání, můj „potratový spurt“ došel přes zdlouhavé těhotenství až k porodu krásné holčičky.
Děkuji všem na eMiminu, kteří to prožívali se mnou. Našla jsem si tu zpovědní vrby, bez kterých nevím, co bych si počala ![]()
Jelikož by to bylo na román, tak jsem se rozhodla ten můj příběh rozdělit na dva. Takže průběh a mé pocity z porodu přidám dodatečně, až opět budu mít spisovatelské choutky ![]()
Přečtěte si také
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 9
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 595
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1859
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1183
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4908
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1510
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4797
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3679
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1882
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1999
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...