Cesta k těhotenství
- Těhotenství
- Misheila
- 02.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Snaha o miminko někdy dokáže v člověku udělat pěkný guláš. Ze své zkušenosti můžu říci, že jsem si to představovala všechno strašně jednoduše. Ale opak byl pravdou. S prvním potratem (a já pevně doufám, že byl poslední) se ve mně ale vše přetočilo a já jsem začla bláznit ještě víc.
Abych pravdu řekla, původně jsem nic takového psát nehodlala. Nejsem moc dobrá spisovatelka a slohové práce mi dělaly problém i na škole. Ale jak tak pročítám deníčky porodů některých z vás, tak si říkám, že by byla škoda si to nepřipomenout a nepodělit se o svůj příběh nejen z porodu. Každá z nás časem, chtě nechtě, zapomíná, takže jsem nakonec usoudila, že se o to alespoň pokusím ![]()
Miminko jsme s manželem plánovali, bohužel nebo možná bohudík, jsme si museli nějakou dobu počkat. Čas utíkal strašně pomalu a já se s každým dalším měsícem pořád dokola testovala. Po prvním samovolném potratu jsem to ale vzdala a přestala se konečně tak urputně soustředit na to jediné. Na dítě. Nechala jsem tomu volný průběh a začala si užívat do sytosti.
Obíhala jsem různé večírky, dopřávala si alkoholu a už se tak nevěnovala manželovi. Což mě ale ostatně na doteď hodně mrzí, protože jsem v té době byla opravdu sobecká. SP se mnou prostě zamával, a já? Jako bych to vlastně já ani nebyla. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a já jsem marně čekala na menstruaci
Marně říkám proto, jelikož mě ten bezstarostný život začal najednou nějak bavit. Miminko jsem stále chtěla, ale dvě čárky na testu mě opravdu překvapily. Nebojte se, to netrvalo dlouho
Následující den jsem se objednala na gynekologii a s potvrzením a ultrazvukem jsem se začala z těhotenství opět těšit.
Těhotenství bylo celkem v pohodě, až na začátek, kdy jsem občas strávila nejenom rána na wc. To ale s 3. měsícem odeznělo. A to se mi opravdu ulevilo. Prošla jsem si všemi odběry, testy s výbornými výsledky ale od 24. tt náhle první ALE. Hrozící předčasný porod. Takže následovala nemocenská a klidový režim. Což pro mě bylo strašně ubíjející. Gynekoložka mě neustále varovala a říkala, ať vydržíme alespoň do 34. tt. Nakonec se podařilo a já jsem přestala dodržovat to, co jsem měla zakázané.
Při další KO mi doktorka s úsměvem řekla, že už to vypadá, že každým dnem porodím. Cesty se začaly připravovat a já jsem byla propustná skoro na 2 prsty. Utvrdila mě v tom, že opravdu už nic nehrozí, že jsem ve 36. tt a to má už miminko vše plně vyvinuté. Důležitá je pro nás v této době už jen váha miminka. Což tedy myslím, je dost zásadní a ne žádná banalita. Ale vem to čert. Pořád jsem netrpělivě čekala, kdy to přijde a jak to přijde.
Po večerech jsem začala cucat červené vínko, pila čaj z maliníku, uklízela a dělala prostě vše, co by malou přesvědčilo jít už na svět. Nakonec jsem to takhle vydržela skoro až do 2. TP.
Pěkné co? Z hrozícího předčasného porodu jsem na závěr málem přenášela. Den před termínem jsem porodila krásnou, a to je nejhlavnější, zdravou holčičku. S manželem jsme ti nejšťastnější rodiče pod sluncem. I přes ten těžký začátek snažení a zklamání, můj „potratový spurt“ došel přes zdlouhavé těhotenství až k porodu krásné holčičky.
Děkuji všem na eMiminu, kteří to prožívali se mnou. Našla jsem si tu zpovědní vrby, bez kterých nevím, co bych si počala ![]()
Jelikož by to bylo na román, tak jsem se rozhodla ten můj příběh rozdělit na dva. Takže průběh a mé pocity z porodu přidám dodatečně, až opět budu mít spisovatelské choutky ![]()
Přečtěte si také
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 448
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 176
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 208
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 153
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 117
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 684
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 337
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 671
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1287
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 441
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...