Cesta k těhotenství
- Těhotenství
- Misheila
- 02.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Snaha o miminko někdy dokáže v člověku udělat pěkný guláš. Ze své zkušenosti můžu říci, že jsem si to představovala všechno strašně jednoduše. Ale opak byl pravdou. S prvním potratem (a já pevně doufám, že byl poslední) se ve mně ale vše přetočilo a já jsem začla bláznit ještě víc.
Abych pravdu řekla, původně jsem nic takového psát nehodlala. Nejsem moc dobrá spisovatelka a slohové práce mi dělaly problém i na škole. Ale jak tak pročítám deníčky porodů některých z vás, tak si říkám, že by byla škoda si to nepřipomenout a nepodělit se o svůj příběh nejen z porodu. Každá z nás časem, chtě nechtě, zapomíná, takže jsem nakonec usoudila, že se o to alespoň pokusím ![]()
Miminko jsme s manželem plánovali, bohužel nebo možná bohudík, jsme si museli nějakou dobu počkat. Čas utíkal strašně pomalu a já se s každým dalším měsícem pořád dokola testovala. Po prvním samovolném potratu jsem to ale vzdala a přestala se konečně tak urputně soustředit na to jediné. Na dítě. Nechala jsem tomu volný průběh a začala si užívat do sytosti.
Obíhala jsem různé večírky, dopřávala si alkoholu a už se tak nevěnovala manželovi. Což mě ale ostatně na doteď hodně mrzí, protože jsem v té době byla opravdu sobecká. SP se mnou prostě zamával, a já? Jako bych to vlastně já ani nebyla. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a já jsem marně čekala na menstruaci
Marně říkám proto, jelikož mě ten bezstarostný život začal najednou nějak bavit. Miminko jsem stále chtěla, ale dvě čárky na testu mě opravdu překvapily. Nebojte se, to netrvalo dlouho
Následující den jsem se objednala na gynekologii a s potvrzením a ultrazvukem jsem se začala z těhotenství opět těšit.
Těhotenství bylo celkem v pohodě, až na začátek, kdy jsem občas strávila nejenom rána na wc. To ale s 3. měsícem odeznělo. A to se mi opravdu ulevilo. Prošla jsem si všemi odběry, testy s výbornými výsledky ale od 24. tt náhle první ALE. Hrozící předčasný porod. Takže následovala nemocenská a klidový režim. Což pro mě bylo strašně ubíjející. Gynekoložka mě neustále varovala a říkala, ať vydržíme alespoň do 34. tt. Nakonec se podařilo a já jsem přestala dodržovat to, co jsem měla zakázané.
Při další KO mi doktorka s úsměvem řekla, že už to vypadá, že každým dnem porodím. Cesty se začaly připravovat a já jsem byla propustná skoro na 2 prsty. Utvrdila mě v tom, že opravdu už nic nehrozí, že jsem ve 36. tt a to má už miminko vše plně vyvinuté. Důležitá je pro nás v této době už jen váha miminka. Což tedy myslím, je dost zásadní a ne žádná banalita. Ale vem to čert. Pořád jsem netrpělivě čekala, kdy to přijde a jak to přijde.
Po večerech jsem začala cucat červené vínko, pila čaj z maliníku, uklízela a dělala prostě vše, co by malou přesvědčilo jít už na svět. Nakonec jsem to takhle vydržela skoro až do 2. TP.
Pěkné co? Z hrozícího předčasného porodu jsem na závěr málem přenášela. Den před termínem jsem porodila krásnou, a to je nejhlavnější, zdravou holčičku. S manželem jsme ti nejšťastnější rodiče pod sluncem. I přes ten těžký začátek snažení a zklamání, můj „potratový spurt“ došel přes zdlouhavé těhotenství až k porodu krásné holčičky.
Děkuji všem na eMiminu, kteří to prožívali se mnou. Našla jsem si tu zpovědní vrby, bez kterých nevím, co bych si počala ![]()
Jelikož by to bylo na román, tak jsem se rozhodla ten můj příběh rozdělit na dva. Takže průběh a mé pocity z porodu přidám dodatečně, až opět budu mít spisovatelské choutky ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 212
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 169
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 323
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 142
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 108
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17631
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2366
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2567
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2284
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1518
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....