Chodítka

Tak jak vzniknou rozpory v rodině při nákupu kočárku, pak určitě vzniknou rozpory i pokud se týče nákupu chodítka.

Otázka však zní, zda chodítko vůbec kupovat. Pokud se zeptáte svého dětského lékaře nebo ortopeda, ke kterému chodíte s nožičkama, pak se vám určitě bude snažit nákup chodítka rozmluvit. Dítě má stát na nožičkách, až když to samo dokáže (tedy bez pomůcek) - příroda se nedá ošálit. Při pobytu v chodítku jsou nadměrně zatěžovány klouby, které ještě nejsou na tuto zátěž nachystány, navíc tato zátěž je často dlouhodobá, neboť rodičům i miminku se docela líbí, jak je najednou mobilní a tak tam často tráví celé hodiny. To vše může způsobit nenávratné poškození kloubů miminka.

Zcela chybné jsou argumenty, že chodítko naučí dítě rychleji stát a chodit. Každé dítě je v rychlosti stání a chůze individuální a zatímco některé je schopno samo chodit v jedenáctém měsíci, jiné se bojí jít bez držení ještě v měsíci patnáctém.
Také je chybná teorie, že miminko je v chodítku ve větším bezpečí, než kdyby se snažilo chodit samo. Dítě je najednou daleko mobilnější a rychlejší, snadněji také může dosáhnout tam, kam by jinak nedosáhlo - na takovou změnu nejsou rodiče nachystáni a tak hrozí nebezpečí, že dítě na sebe něco převrhne, že se rychleji dostane do míst, kde hrozí pád (schody).
Navíc chodítka nejsou zrovna dvakrát stabilní a snadno dochází k převrhnutí - pády jsou daleko nebezpečnější, jelikož nejde o pád přirozený, kdy dítě padá na zadeček a je schopno pád brzdit rukama.
Dále jsou chodítka velmi široká a zabírají spoustu místa nejen při stání, ale hlavně při nekoordinované chůzi dítěte, takže do paneláků jsou velmi nevhodná (pro svou šířku by například neprošlo dveřmi v našem bytě, kde jsou shrnovací dveře).
Argumentem proti nákupu je i vysoká cena chodítka. Rodina s malým dítětem určitě dokáže tuto částku zužitkovat lépe.

Moje kamarádka mi líčila, jak kvůli chodítku málem došlo k hádce mezi ní a její tchýní. Babička v dobré vůli chtěla chodítko nadělit pod stromeček a udělat tak velikou radost oběma rodičům. Ti však poučeni názory lékařů babičce začali dárek rozmlouvat a ta se urazila, protože „její kluci se naučili díky chodítku sami chodit“. Nakonec babička ustoupila a koupila jim tzv. chůvičky (dvě vysílačky, kdy jedna je umístěna v místnosti, kde spí miminko a druhá v místnosti, kde je matka - takže maminka okamžitě ví, když její miminko pláče).
Babička nejenže nakonec mohla koupit drahý dárek, ale navíc je neustále za něj chválena, neboť oběma rodičům spadl díky chůvičkám kámen ze srdce a již nemají strach, že by ve svém velikém baráku někdy neuslyšeli práč svého dítka.

Pokud tedy mohu radit, umožněte babičkám nakupovat drahé dárky, ale pouze takové které jsou praktické a bezpečné. Můžete si vzít příklad z mojí kamarádky.