Chybí mi rodina
Prázdná náruč navždy, ale stejně musíme mít úsměv na tváři. Jediné, co zbude, je vzpomínka.
Drahé holky,
Přišlo mi pár mejlíků, ať se k vám přidám, tak se s vámi chci podělit o můj příběh a i třeba já vás trochu namotivovat.
Život mi dal v životě spoustu ran. Otec alkoholik, máma se se mnou stěhovala od čerta k ďáblu. Nikdy jsem neměla pocit domova. Prošla jsem pár vztahama a pak přišel můj úžasný muž. Po dvou letech jsme si řekli, že to posuneme dál, a začali jsme se snažit o zázrak. Během dvou měsíců tam byla to úžasné stvoření. V 15.tt mi začaly problémy, odtékala mi plodová voda. Začal první strach, že o malou přijdu.
Vše se uklidnilo až ve 30.tt. Byla to chvíle, kdy mi všichni řekli, že teď už to zvládne, že už můžu rodit, ale mám to vydržet do 34.tt. Bylo to nejkrásnější období a já konečně pocítila, jaké to je mít rodinu. Už to nebylo o tom jen nikam nepatřit, už jsem věděla, že nebudu sama, že budeme my dvě: já a moje dcerunka Natálka. Ve 33.tt se mi rozjely kontrakce a jela jsem do porodnice. Vše v pořádku, začali mě ládovat magnéziem, malé dali kortikoidy a řekli, že se nic neděje, že ji tam zkusí ještě chvilinku udržet, ale když se narodí, už to zvládne. Týden nato znovu jedeme rodit. 3.3.2018 cesta do porodnice.
Věta… Tak nic…
Rozchrápaný doktor mi oznámil: „Tak nic…“
Malé už netlouklo srdíčko…
Věta… Chcete epidurál? Nebudete mít odměnu, dítě…
Chování porodníka hrozné. Po 7 hodinách se mi narodila moje beruška, měla 2 020 g. Rodina mě přemluvila, ať se na ni nedívám, že to bude lepší. Nebylo, lituju do dnes.
Bylo to těžké. Cesta domů, všude věci. Uklidit. Pohřeb, urna…
Tohle nikomu nepřeju.
Ale pojďme dál. Začátky byly těžké, jako pro každou z vás tady. Žádná slza nebyla zbytečná. Jedno jsem ale měla v hlavě pořád, musela jsem si říct, jaký měla úkol. A už to vím. Můj andílek mi chtěl ukázat, že ta rodina už je dávno vedle mě. Že je to můj úžasný manžel. Chtěla mi ukázat štěstí, které mám.
Moc mi chybí. Chybí mi to být máma.
Je zajímavé jak čas začne utíkat úplně jinak. Měsíc je najednou jako hodina a den jako minuta. Svět je jiný, já jsem jiná. Myslela jsem si, že jsem silná, ale zjišťuji, že té síli můžu mít ještě víc.
Myslím na tebe ❤️
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1609
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20665
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....