Vánoce v slzách

Musím fungovat a usmívat se, vždyť už je to dost dlouho na to, abych byla v pohodě...

Znovu vás tu zdravím,
za chvilku to bude 10 měsíců, co tu není má dcerunka. Jsou tu Vánoce a všichni po mě chtějí, abych už byla v pohodě. Copak oni vědí, jak dlouho to má trvat? Tohle je něco, co mě od těch lidí někdy štve. Na jednu stranu mi tvrdí, že neví, jak se mnou mluvit, ale na druhou stranu jsou přeborníky v tom, kdy mám být v pohodě.

Musím říct, že doba léčení nemá žádné časové období. Minulý týden jsem byla v čekárně a přišla tam paní s 14denním miminkem, moc mě to bolelo. Najednou jsem si uvědomila, že jsem od té doby neviděla žádné malé miminko. Jezdím za přáteli, co mají miminka, ale všichni jsou starší 4 měsíců a ze začátku to bylo těžší, ale pak si na to člověk zvykne. Asi jako na reklamu z Malých lásek. Nesnáším to, jak tam slyším brečet ty malé broučky. Pokaždé mi jde husina po těle. Já svoji malou moc chtěla slyšet brečet. Dřív jsem tolik nevnímala všechny ty reklamy a pořady a najednou jsou VŠUDE.

Snažím se být silná, protože když 10 měsíců po tom, co vám umřelo miminko, začnete brečet před blízkými, koukají na vás, jako že jste divní, protože to přeháníte, když už je to tak dlouho. Co na to říct. Já se vždy obrním, utřu slzu a jdu se vztyčenou hlavou dál.

Bolí mě otázky od mých nejbližších „Tak co, už jsi těhotná? Snažíte se vůbec?“
Vánoce… Ano svátek, který mi moc neříká. Místo toho, abych kupovala dárky malé, musím vlézt do hračkárny a nakupovat pro mé přátele. Moje ségra si vymyslela nějakou pískací hračku pro malého, ale vlastně ji vůbec nenapadlo, že musím prolézt asi 4 hračkárny a lézt do každé poličky s dětskými hračkami.

Nejradši bych vlezla do jednoho krámu a vzala 40 párů ponožek a dala každému ponožky :-P

Dnes sedím a koukám na stromeček, je mi smutno protože jediné, co tu mám je malá ozdobička se jménem mojí dcerunky.

A co vy holky jak zvládáte Vánoce? Jaké byly vaše první po tom, co jste přišly o andílky?

Myslím na vás ❤️

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (2. díl)

Život na vedlejší koleji (2. díl)
  • Anonymní
  • 27.04.26
  • 756

Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jahudka82
16896
27.12.18 00:37

Tedy, to jako jde, byt v pohode, kdyz nekomu umre dite? :think: Na odstrel jsou vsichni tihle chytrolini… :pocitac: Muzu se zeptat, ty jsi o tu malou prisla jeste v tehu nebo az po porodu? To me mrzi, 10 mesicu neni tak dlouho… :hug: Ja bych ani ne po roce v pohode nebyla urcite, at tak ci tak…tohle by se nemelo stavat vubec!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.12.18 01:27

Toto jsem osobně neprožila, ale roli jsem v tom měla, švagrová takhle přišla o syna. Byl mu necelý rok. Malý byl na operaci s nožičkou (už si nepamatuji s čím přesně), ale potom co přišli z nemocnice jí malý zemřel. Tehdá u ní byl můj přítel, kdy ona vlítla do kuchyně s tím, že jí malý nedýchá. Přítel okamžitě malého vyndal z postýlky, položil na postel a oživoval. Volala se záchranka, po dobu příjezdu byla na telefonu s operátorem, co radil. Jenže za tu dobu malý nejevil známky života. Pokračovali záchranáři, dlouho a marně. Malý odešel. Když mi volal chlap, že přijede domů dýl, klepal se mu hlas, říkala jsem, co se děje a on mi jen řekl, Jméno malého a pak ti to povím. (Začala jsem brečet, nevěděla jsem, co se stalo, ale malý měl 2 dny zpět horečky a v nemocnici jim nic nedali a poslali domů, max prý panadol). Chlap přijel, seděla jsem na schodech a čekala na něj. Když mi řekl, že malej umřel, on ho oživoval a nešlo to, kdybych viděla, jak tam prcek jen ležel, byl bílej a jak panenka gumovej, asi by mě odvezli taky! Hrozně obdivuju muže, že hned zakročil a nekoukal kolem! Bohužel malého nezachránil, ani nemohl. Pitva ukázala šílený zánět. Nepochopili jsme, že je z nemocnice pustili a neřešili horečky malého… Samozřejmě byly soudy a nikdo nic přece nezanedbal, škoda slov. Je to už 8 let, stále to bolí, stále brečíme a Vánoce jsou vždy nejhorší!!! Sice už má mamina dvě holčičky, co jí vše vynahrazují. Jenže ztráta dítěte, nikdy nepřestane bolet, NIKDY! A kdo tvrdí, že jo, je to jen člověk bez srdce! :pocitac: :zed:
Omlouvám se, ale musela jsem to napsat. Plně Tě chápu, vím, co se v Tobě odehrává. Jen věř, že i Tvá holčička je anděl, který na Tebe dohlíží a je s Tebou každým okamžikem, žije totiž v Tvém srdci. Buď silná, s žiješ se s tím, ale NIKDY nezapomeneš. Posílám Ti sílu, krásná duše :hug: :srdce: :*
( omlouvám se za anonym, ale nechci, aby do mě někdo hučel ;) )

  • Upravit
Cuddy
30913
27.12.18 06:18

Nikdy nezapomeneš a ti, co to od tebe očekávají, jsou v tomto ohledu bohužel hloupí. Posílám velké objetí.

  • načítám...
  • Zmínit
saphire
7041
27.12.18 07:26

Nejde zapomenout, ani když se jedná o velmi časné stadium těhotenství, vždy si člověk vzpomene. Dej si času kolik sama potřebuješ a narovinu to všem okolo řekni, že potřebuješ truchlit. Navíc hezky napsáno, že oni nevědí jak s tebou mluvit ale pak radí, že už máš být v pohodě - to jim řekni. Drž se :hug: :hug: :hug: a do budoucna přeji spousty lásky s plnou náručí :srdce: :srdce: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Citronkalekninka
1231
27.12.18 08:22

@Jahudka82 34 tyden. Mala umrela v ni. Rodila mrtve dite :,( .

  • načítám...
  • Zmínit
Barunkaska
1313
27.12.18 08:37

Je to 27 let co mamce umrel novorozeny syn. I presto si myslim ze je smutna nekdy ikdyz to neda najevo. Cas sice dava silu, da ji dostatek aby clovek sel dal, ale srdce nikdy nezapomene. Neumim si to predstavit ale myslim ze by cas neotupil bolest po ztrate ani po x letech. Na vsechny okolo se vykasli, kdo je ti opravdu blizkym, pochopi tvou bolest. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.12.18 09:07

Moje maminka porodila chlapečka v 7. měsíci, před 30ti lety. Byl mrtvý. Dodnes pláče, když si na něj vzpomene. Přeji ti sílu, abys mohla jít dál. :hug:

  • Upravit
terkaaaa
51
27.12.18 12:07

@Jahudka82
O Natálku jsem přišla před porodem . Bohužel jsem přijela rodit a malá už nežila .
Nemělo by se to stávat ale je náš tu bohužel spousta . Děkuju

  • načítám...
  • Zmínit
terkaaaa
51
27.12.18 12:07

@Cuddy
Děkuju moc

  • načítám...
  • Zmínit
terkaaaa
51
27.12.18 12:09

@Barunkaska
To je mi líto mamky že ji také posílám obětí .
Co se týče rodiny bohužel od nich to nejvíc bolí . Lidi od kterých bych to nečekala jsou mi nejvíc oporou ;-)
Děkuju moc

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.12.18 13:14

Milá neznámá, deníček jsi začala " už je to 10 měsíců… a je to tak, že je to " TEPRVE" 10. měsíců a ty jsi prožila a prožíváš tu nejhorší ztrátu co může ženu potkat-totiž ztrátu dítěte. Máš nárok prožívat bolest a hluboký zármutek! A ano, tyto vánoce jsi se měla těšit se svým miminkem, takže to co prožíváš je logické. Jen okolí s už " muselo " posunout dál. Víš lidský mozek funguje tak, že ten kdo to neprožil přímo, tak ten s Tebou sdílí bolest, ale protože by to dlouhodobě nevydržel, tak se musí posunout dál. Nemůže si to zármutek dlouhodobě ponechávat, protože by byl blokován pracovat na všedních věcech, proto se Tě logicky " snaží vytáhnout" za sebou. Jenže Ty jsi přímým účastníkem a bude to trvat tak dlouho, dokud Ty budeš potřebovat. Promiň , že jsem to napsala tak „vědecky“, jen jsem " chemicky" přiblížila způsob chování okolí.
Ty svou bolest prožívej a zpracovávej, jak budeš potřebovat. Jen dej prosím pozor, aby se nestala
Tvým dlouhodobým průvodcem ve Tvém životě. Myslím to tak, že se při každé příležitosti budeš upínat , na to co mohlo být… Prosím, plakej, zoufej, ale pracuj na tom..vím, že to děláš. Jak Ti tady psaly holky, bude to bolet celý život, nikdy nezapomeneš, ale až to budeš schopna zpracovat, bude to o něco lehčí. Moc Ti přeji, aby jsi na to měla sílu, a aby jsi měla sílu mít další dítě! :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
P.S.Prosím , mysli ve svém zármutku i na svého muže. I on to jistě nese těžce, jenže i on jako muž, už se musel posunout dál.
Z důvodu citlivých údajů, prosím o anonym..

  • Upravit
Jahudka82
16896
27.12.18 13:15

@Citronkalekninka Jezismarja, to je strasny. Ja uz si nasla a precetla prvni denicek, tak uz jsem v obraze, omlouvam se timto autorce za zbytecny dotaz a preju hodne sil jit dal :hug: a aby ji andilek brzy poslal zdrave miminko - na to uz urcite da pozor a doktori taky… :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.12.18 15:18

Soucítím a znám..
Byla jsem ještě v 6tinedělí když jsem si musela dát se širší rodinou kávu a jeden milý strýček začal řešit, kdo asi letos bude mít nějaké dítě, kdo je teď na řadě a vesele VŠICHNI debatovali.
Pak se ještě začali bavit o tom, jaká je to radost vždycky..
Myslím, že mu tohle nikdy nezapomenu. Zbytečná diskuze.. Exla jsem kafe a odešla beze slova…

Drž se. MY mámy andílků nikdy nezapomeneme. Vždycky budeme mít +1… dětátko… jen v nebi.. :srdce:

  • Upravit
Jahudka82
16896
27.12.18 15:42

@Citronkalekninka Jezismarja, to je strasny. Ja uz si nasla a precetla prvni denicek, tak uz jsem v obraze, omlouvam se timto autorce za zbytecny dotaz a preju hodne sil jit dal :hug: a aby ji andilek brzy poslal zdrave miminko - na to uz urcite da pozor a doktori taky… :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25016
27.12.18 18:33

Matka nikdy nezapomene na své dítě. Poděkuj svému andilkovi nahoru, že na tebe dává pozor a poprosit ho, ať ti z nebe pošle zdravé miminko. Už tam určitě čeká ve frontě na skvělou maminku :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
vertunka
5283
27.12.18 19:03

Jsi neuvěřitelně statečná žena :srdce: Jako všechny, které přišly o miminko a nezhroutily se.

Já jsem ,,jenom'' potratila v prvním trimestru a přesto si občas vzpomenu a slza ukapne.

  • načítám...
  • Zmínit
dedrichov
7354
27.12.18 20:46

ach bože, samozřejmě že máš právo truchlit :hug:
Soucítím s Tebou, s Tvým mužem … a ztotožňuji se s tím, co psala anonymní, jistě to byla vlastní zkušenost, tak procítěná.
Přeji Ti hodně sil, štěstí, zdraví a úsměv na tváři, až se na to budeš cítit.

  • načítám...
  • Zmínit
Barunkaska
1313
27.12.18 21:49

@terkaaaa Dekujeme :) to me mrzi, rodina by mela byt prvni ktera umi pochopit a podrzet… Ale kdyz nechapou drz se tech, co ti pomoci dokazi, hlavni je ze mas v nekom oporu. :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.12.18 22:17

Popravdě, u nás to jsou 3roky, kdy nam umrelo 2denni miminko a „v pohodě“ nejsem ani dnes…mam doma dvě děti a i přesto to stále hrozně bolí a stále pro něj pláču… Moc bych si přála aby to někdy přešlo… Sny , vzpomínky byť na jeho krátký život… bohužel… Nezbývá nic, než to přijmout jakou svou součást a naučit se s tím žít… přeji mnoho sil :hug:

  • Upravit
Anonymní
27.12.18 22:23

Prvni Vánoce jsme po smrti syna neslavili (7 měsíců po ztrátě) …vubec,jeli jsme na dovolenou a dělali, že nejsou. Bolela mě ta rodinná pohoda, dětičky v rodině…rodina to pochopila a nic neříkali.
Tvé pocity jsou naprosto normální, nejsi v tom sama…prozila jsem to úplne stejně. Bolel mě pohled na miminka, najednou byly všude reklamy o dětech, všichni rodili jako na pase…
Bohuzel čím je to je déle od ztráty dítěte, člověk je na to čím dál tím více sám. Ostatni lidé jdou dal, časem i rodina…a maminka na to zůstává sama. Jen já už dospělá do stadia, i kdy jim to nemám za zlé,je to holý fakt. Ale pamatuji si, jak mě vytacelo, když měl někdo rady, kdy by to mělo být lepší a prebolet.
Bude to pet, co syn zemřel a stále mě to bolí…netruchlim každý den, ale třeba v období vánoc je mi více smutno. Chybí nám…a myslím, že bude celý život.
Přeji hodně sil do tohoto náročného obdobi :srdce:

  • Upravit
paja246
41
27.12.18 22:42

Nevím ani jak začít. Soucitim s Vámi.Ta bolest je zničující. Sestricka mě umrela jako miminko a umřela mě i mamka a pořád to stejně bolí. Cas to vůbec nezahojil. Rodina mě taky nepomohla a paradoxně mě nad vodou držela kamarádka. Take jsem to měla stejně, dělaly mi špatně filmy, reklamy… Stačilo se na něco podívat, vybavily se mi vzpomínky a byla jsem na hromadě. Asi mám takovou povahu. Do dneška to není dobré, nikdy nebude. Zemřeli mi milování lidé, kteří mi moc chybi. Jen moje úžasné tři dcery, které se mi po tom všem narodily, mě natolik zaměstnávají, že nemám čas na to myslet. Ony jsou důvodem, proč stálo za to, všechno nezabalit a jít dál. Diky ním jsem lepší člověk a neučím já je, ale ony mě. Držte se.

  • načítám...
  • Zmínit
terkaaaa
51
29.12.18 09:26

@vertunka
Jak jenom? Neschazuj se tak jako scházejí me že to bylo jen těhotenství i tvoje to je strata . Posílám obětí i tvému andilkovi 😊

  • načítám...
  • Zmínit
veronyk
16
29.12.18 23:44

Vím jaké to je. Před 10. lety mi v jednom roce umřely dvě miminka, narodily se předčasně. na jaře syn ve 24. týdnu ,na podzim holčička ve 23. týdnu. Měly to být první Vánoce s našim prvním synkem, nebyly… měla jsem být v 9 měsíci těhotná s dcerkou, termín jsem měla v lednu a také ani s bříškem jsem nebyla pod stromečkem, jen sama. Napsala jsem Ježíškovi, poprvé v životě, dopis zmáčený slzami. Měla jsem jen jediné přání být máma a příští vánoce pod stromečkem ležel náš chlapeček, naše vymodlené miminko. dnes už jsem čtyř násobná máma, ale na Štědrý den je mi smutno, chybí mi u stolu i stromečku naše první děti. Někdo tu mohl být a není, bolí to. A letos je mi smutno mnohem víc, týden před Vánoci mi umřela babička…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Otevřelo mi to oči i srdce

Chybí mi rodina