CIPÍSKOVA PARTA - 40. DÍL

Jinak závidím všem, kdo píše, aže se jim děti zlepšily v jídle, nebo baští stále stejně dobře, u nás je skoro hůř a hůř. Včera a dneska Ondra pohrdl dříve vcelku oblíbeným kuřetem s rýží a zeleninou od Hami tím stylem, že pro jistotu ani nezavřel pusinku a začal dělat, že se tím dáví. A dneska, když jsem mu tam přistříkla moje mlíko, tak se tvářil úplně stejně - prostě místo aby začínal jíst víc, tak je čím dál kojený kojenec. Nicméně mu to jde evidentně k duhu, přibírá a paní doktorka si jenom tak pro sebe zkonstatovala: ?Problémy s jídlem nemáte, že?? Tak jsem jí to odsouhlasila, jednou jíst začne, tak mu to nebudu teďka nějak zhnusovat, stejně bych asi neuspěla, že.

Ale musím ho, myšáčka, taky pochválit, dneska na požádání třikrát předvedl paci paci, jednou dokonce tatínkovi. Když mu chci totiž vyměnit plínku, tak mu musím něčím zabavit ruce, většinou je to nějaká tuba s krémem, nebo obzvláště oblíbená je pasta na zuby. Tu čmajzl v koupelně asi před týdnem, a když se každý večer ozývalo něco jako ?Ondrášu, ty opičáku? apod., tak jsem mu jednu vyčlenila a Petrovi dala novou. No a tak prostě mu vždycky něco vrazím do tlapek. Dneska jedna tuba nestačila, tak jsem mu přidala druhou do druhé ruky a řekla, ať s nimi dělá paci paci ? holky ? on vážně začal. A pak i s ručičkama a má je konečně rozevřené, doteďka dělal taková ta neslušná gesta ? jednu ruku v pěst a druhou bušil o ni. No a večer pro Petra už to bylo prostě suveréní.
Kromě pasty taky ještě stále zbožňuje hadičkovou odsávačku plus se přidala cestovní krabička na ubrousky Pampers, tu vydrží otevírat a zavírat i deset minut. A bohužel stále trvá jeho nadšení pro šňůry, šňůrky, kabely…musela jsem zrušit lampičky na nočních stolcích, stejně jsme je teď ale nepoužívali.

A taky už se se mnou chlapec hádá!!!! Právě u zmíněných kabelů od lampiček ? chytl je do ruky, já řekla ne, on na to něco jako abe nebo ade, uličnický výraz v očičkách a tak to šlo dokola asi pět minut. Měla jsem co dělat, abych zachovala kamennou tvář a nezačala se chechtat. No nakonec jsem mu to samo sebrala.
Na kolínka se taky snaží, ale spíš na měkkým, to bude asi ještě chvilku trvat, ale já nespěchám. I tak je to děs běs, jak to tady musím všechno ohlídat a zlikvidovat.

Tak to tak nějak v kostce o nás......holky, ale co o vás, o vás, hlavně o vás z Prahy nějak poslední dobou nevíme vůbec nic. Skoro to vypadá jako kdyby jste se rozhodly, že když není Zuzka, nebudete ani vy…:o( Ale to je strašná škoda, Zuzka se nám určitě vrátí a tipla bych, že si nás i čte (že jo Zuzi?) A co si přečte…nic, leda tak jaké je zrovna v Brně počasí a nebo že si tady dopisujem samy se sebou.

No nic, chtěla jsem původně taky napsat něco v tom smyslu, že tohle je čtyřicátý jubilejní deníček, že to uteklo strááááášně rychle ve srovnání s nekonečným těhotenstvím a tak…ale to asi prožíváme všechny stejně. Potkala jsem dneska souseda, prý, že se musí na Ondráška mrknout, jaký je to miminko, ale když ho viděl, tak říká, to už není vůbec žádný miminko…tak mi to přišlo líto. I když - každé období má své ? musíme si užívat přítomnost a ne se hrabat v minulosti, jak říká můj manžel.
Takže si to hezky s těma miminkama nemiminkama užívejte, ať vás kluci v pondělí moc nezmydlí ? mimochodem, Ondrovi dopoledne děda přivezl novou mrskačku, z čerstvýho proutí, tak ji napřed ochutnával a pak s ní děsně mával, až málem vymával Petrovi oko. Prostě krásný první maminkovský velikonoce a prosím vás PIŠTE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mějte se pohádkově
Sylva a Ondrášek, příští neděli třičtvrtě roční