Člověk míní, život mění

Dlouho jsem uvažovala, jestli deníček napsat. Když už jsem se rozhodla, že tedy ano, přemýšlela jsem, jestli ho napsat anonymně, nebo se pod něj podepsat. Po delším váhání jsem se rozhodla pro první variantu. Třeba se časem přihlásím, protože to, o čem vám budu dneska psát, je pro mě citlivé téma.

Příběh, který vám budu vyprávět, začal hned po mém narození. Tedy, plus-minus před třiceti lety. Jednoho podzimního dne se devatenáctileté paní narodila dcera. S mužem, mým otcem, byla čtyři roky a brali se jen kvůli tomu, že moje máma otěhotněla.

Po mém narození se chování táty otočilo o 360° a všechno se změnilo. Skončilo to rozvodem, když mi byly tři roky. V tomhle ohledu musím říct, že mámu obdivuji, protože to, co si prožila, by, hlavně v dnešní době, zvládl málokdo. (Ale o tom psát nebudu, třeba příště.)

Nový táta


Když mi bylo pět/šest let (nepamatuji si přesně, jen vím, že jsem byla předškolák), máma si našla přítele - mého nového tatínka. Celý život jsem mu však říkala strejdo. Nevím, nějak mi to oslovení „tati“ nešlo. Ve druhé třídě se mi narodila sestra. Byla jsem strašně ráda, protože jsem vždycky všem sourozence záviděla - no a já se konečně dočkala!

V ségřiném půlroce si máma nového tátu vzala. Časem mi řekla, že ji o ruku žádal snad rok, ale vždycky odmítla. Pak teda povolila, protože ho čekala operace srdce a nikdo nevěděl, jak dopadne, tak, aby měla alespoň část jeho majetku. (Neberte to jako zlatokopectví, šlo spíše o to, že kdyby zemřel, máma by neměla v domě co dělat a musely bychom všechny tři - já, máma a ségra pryč.)

Čas plynul, my se sestrou rostly. Do nějaké šesté třídy jsem byla velmi aktivní dítě, navštěvovala jsem po škole Základní uměleckou školu, kde jsem studovala tři obory - zpěv, hru na flétnu a výtvarku. K tomu jsem chodila do pěveckého sboru a náboženství. Skoro každý měsíc jsem měla vystoupení, takže jsem trávila doma málo času.

Naši však se mnou nikdy nikam nejeli. Neměla jsem jim to za zlé, ségra byla malá. (Časem mi došlo, že sestřin věk byl jen výmluva.) Do toho jsem začala být v pubertě, kterou jsem neměla - podle mámy - nejlehčí. Já si však časem uvědomila, že jsem vše dělala jen proto, abych na sebe upozornila. Chtěla jsem být taky někdy středem pozornosti, poněvadž se vše točilo jen kolem sestry.

Střední škola


Pak nastaly dva velké okamžiky: sestřin nástup do první třídy a můj nástup do deváté třídy. Ihned po tom, co ségra nastoupila do školy naši věděli, že: „Janička půjde po páté třídě na gympl, tady na této škole by se zazobala.“

Hodně mě to mrzelo, hlavně z toho důvodu, že já došla na té stejné škole až do devítky, protože když jsem se s mámou v páté třídě bavila já, že bych zkusila gymnázium, tak to nepřipadalo v úvahu, protože na něj nemám. Stejně tak, jako jsem na něj neměla v deváté třídě.

Popravdě jsem na něj ani nechtěla, jen jsem to zkusila navrhnout - chtěla jsem vědět reakci. Nepřekvapila mě. Nakonec jsem nastoupila na Obchodní akademii, kde jsem strašně moc chtěla, a kterou mi, mmj. rodiče také rozmlouvali, protože mi nešla matematika a na Obchodce jí je hodně. Má už i přece v názvu - Obchodní akademie, že ano. (Dodneška tam žádné spojení s matematikou nevidím, ale budiž.)

Začala jsem být člověk, který si jde za svým snem a udělá pro to maximum. Do toho ségra začala navštěvovat několik kroužků, včetně tanečního. Naši lezli trenérce do zadku a jezdili s nimi na každé vystoupení. Cokoliv sestra chtěla, měla to. Za každou kravinu byla pochválená.

Teď, když tohle píšu, tečou mi slzy. Je mi to všechno líto, jaké rozdíly mezi námi dvěma dělali.

Přítel

Škola mě neskutečně bavila. Střední jsem si užila naplno a ty čtyři roky, které jsem tam prožila, považuji za ty nejlepší! Na konci prvního ročníku jsem však naše obeznámila s tím, že mám přítele. První setkání proběhlo v pohodě. Strejda si přítele oblíbil, máma se taky zdála spokojená.

Nevím, kdy se to zlomilo, ale strejdovo láska k příteli přešla v nenávist. Zakazoval mi k němu jezdit (bydleli jsme 30 km od sebe), zakazoval jezdění jeho k nám, když on bude doma (což on byl doma pořád). Dokonce jsem jednou byla u přítele, měla jsem jet domů a před nosem mi ujel autobus.

Nebylo na něm napsané číslo, tak jsem to psala mamce, že přijedu autobusem, který jede za 45 minut, dočkala jsem se odpovědi v SMS: „Však se teš, až přijdeš!“ Vím, že jsem tenkrát brečela. Přítelovi rodiče z toho byli nešťastní a snažili se mě uklidnit.

Když jsem přijela domů, hned jsem vlezla do pokoje. Za chvíli mě volala máma, přišla jsem za nimi do obýváku a opatrně pozdravila. Strejda se pak zvedl z křesla, přitlačil mě na zeď, chytl pod krkem a začal mi nadávat, že budu zdravit normálně, a že už za přítelem nikdy nepojedu.

Všechno to viděla ségra a začala brečet. Pak jsem ještě dostala seřváno, že za to můžu já. Strašně mě bolelo, když holky okolo mě byly se svými polovičkami každý víkend a já se bála zeptat na jeden víkend za měsíc.

Mezitím, co jsem chodila s přítelem a byla na střední, tak jsem slyšela plno nadávek typu, že se rozejdeme, že jsem lehká dívka, že nic neumím, že nikdy nic nedokážu, že neodmaturuji, že se nedostanu na vysokou školu…

Jak to u nás chodilo


Doma jsem měla hodně povinností. Vařila jsem každý víkend, každý týden vysávala, vytírala, smýčila celý barák. Všechno bylo podle mámy špatně a nedoceněné. Začala všechno, co jsem dělala, brala jako samozřejmost. Věděla totiž, že když v pátek odpoledne odejde ke kamarádce, přijde do uklizeného baráku. Věděla, že jí vyperu, vyžehlím, a když se jí nebude chtít, o víkendu uvařím. A tohle všechno jsem trpěla už od druhého stupně základky.

Jsem člověk, co se chová k lidem tak, jak oni k němu. Doma to však nešlo. Tam šla jen taktika: držet hubu a krok. A milá sestřička nemusela nic. Hodně jsem se doma i kvůli toho hádali. Když jsem upozornila na to, že já musím všechno a ona nic, začala jsem být častována nadávkami, které se nehodí ani psát.

Vyvrácení všech keců a snů


Odmaturovala jsem úspěšně, měla jsem vyznamenání. Dostala se na vysněnou vysokou školu a dnes se můžu pyšnit titulem Ing. Ihned po maturitě jsem se nastěhovala k příteli. Jeho rodiče mě naprosto zbožňovali a dodnes spolu máme krásný vztah. Z přítele se stal manžel a plánujeme rodinu. Máme krásný baráček, dva psy a vysněnou práci. Doma mám uklizeno a to, co uvařím, tak manželovi chutná.

No a jak dopadla sestra?
Po páté třídě na gymnázium vážně šla. Avšak tam dodělala jen devítku, pak zkusila asi pět středních škol, kdy skončila na učňáku. Fetovala, kouřila, kradla doma peníze, každý víkend vymetala diskotéky. V šestnácti byla na přerušení těhotenství a každý týden měla jiného kluka.

Máma z toho byla špatná. Holt, její dceruška nebyla taková, jakou si vysnila. Ani jedna. Já jsem nebyla laborantkou a sestra veterinářkou. Vím, že když jsem vždycky k našim přišla na návštěvu, říkala, kolik zase ukradla, že jí hrozí podmínečné vyloučení ze školy…

Klepe si na hlavu a ptá se sama sebe, kde se stala chyba. Svádí to na to, že za zmařenou výchovu může strejdovo máma. Kdo ví. (Já si o tom myslím svoje.) Každopádně, nedokáže uznat svou chybu. A dokonce se mi nedokáže ani omluvit. Že mi křivdila. Strejda už to udělal, jen čekám, jestli to udělá i máma.

Aktuálně


Jak po fyzické stránce, tak psychické, máma strádá. Každý víkend za ní jezdím, uklidím jí barák, vezmu špinavé věci na vyprání a přivezu čisté, vyprané a vyžehlené - a opět jsem se nedočkala vděku, bere to jako samozřejmost. Ačkoliv už mám svůj život a za to, jak mě dusila, bych se na ni mohla vytento, nedostala jsem se od ní ani jednou slova „děkuji“.

Ptám se sama sebe, jestli jí už karma nepotrestala dost v podobě Jany. Nepřeji jí to, nezaslouží si to, ať je, jaká je. No, uvidíme, třeba se chystá ještě něco spešl. Jana je totiž už půl roku v Německu a nikdo o ní neslyšel ani půl slova.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Martina D.
5711
9.6.16 01:03

Moc nerozumím tomu, proč si celý deníček stěžuješ na matku, že tě neměla až tak ráda a nutila tě posluhovat, a přitom za ní každý víkend jezdíš a uklízíš jí. Nemáš na práci nic lepšího??? Stejně tě nikdy nepochválí a Jana bude pořád ta lepší, i kdyby dělala v Německu prostitutku, smiř se s tím a přestaň o lásku žebrat, ničíš život jen sama sobě. A být tvým manželem, tak mi to leze slušně na nervy. Musí poslouchat fňukání, jak ti maminka ublížila, a každý víkend má manželku v trapu, protože musí matce sloužit, a pak ještě manželka doma skuhrá, že ji zase matka nepochválila. By mě z tebe trefilo, prober se.

  • načítám...
  • Zmínit
Putuska1
714
9.6.16 01:17

:nevim: Tak to je sila… a ty jsi moc hodna, že mámě pořád pomahas. :potlesk: na tvému miste bych dělala totéž, takže to chápu. Ale cítím, že máš naději v to, co te v živote ceka, tesis se na to. A to je nejdůležitější. Mámě pomahej dál, nejsi fakan Jana, a az budeš mít svou rodinu, tak už se soustred jen na ni. Ji ať pomáhá její manžel a ta super dcera, ktera je půl roku nezvěstna. chápu taky, že je těžký se na mámu i jen v myšlence vyprdnout :(

Stejne ti davam palec nahoru, za to, jak se chováš. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lear
1109
9.6.16 03:37

@Martina D. Amen a aplaus ve stoje.
Za mě -a co od toho vlastně chceš ty? Chlapa máš, kde bydlet taky, všem i sobě jsi dokázala, že na to máš, sestra se životem trápí a kdo ví, kde je jí konec, a TY máš pocit, že ti bylo ublíženo? Napadlo tě někdy taky vidět věci z její strany?

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie66
1671
9.6.16 05:43

Tady pochopeni nedostanes.Muj osobni nazor je, ze tohle se stava kdyz se zmeni tatinek a pribude jeho dite.Coz je ted jak na bezicim pase v kazde druhe rodine.

  • načítám...
  • Zmínit
protection
9.6.16 06:00

Myslím, že tu dostaneš pořádnou čočku a vyjdeš z toho ty jako ta špatná. Já ti rozumím a držím ti palce. Bud šťastná, za to, jak žiješ ty..

  • Upravit
kve-tinka
6876
9.6.16 06:26

Někteří lidé jsou tak hodní, až jsou blbi… :roll: prosím tě výroční se na uklízení, přání u matky!!!. Ona jevzdrava ženská a že je zabskla životem :nevim:. ty máš konečně kolem sebe štěstí, tak ho drž za Pačesi a raduj se že života!! Matku navštěvují, ale nedelej ji poskoka!!!
Přeji jen to dobré. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
HanickaK
249
9.6.16 06:52

Jako bych četla o svojí kamarádce. Taky měla mladší rozmazlenou sestru co nic nemusela. A ona od časné puberty musela doma všechno. A všechno co udělala, bylo špatně. Vytvořila si vlastní svět, psala vymyšlené příběhy na své webovky. Asi jí to pomáhalo to všechno přežít. Měla pár měsíců do konce školy, když mi napsala zprávu že jí táta chytil tak, že nakonec musela navštívit chirurgii. Hned po škole se odstěhovala k příteli a dnes po cca 6 letech je šťastně vdaná a malého klučíka.
Držím pěsti ať už máš jen samé štěstí ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Kakika
16694
9.6.16 07:21

To, co dělala matka s tvoji sestrou, teď děláš ty s matkou (krom toho, že jsi to dělala i dřív). Matka sestře ušlapávala cestičku a podívej, jak to dopadlo. Ty teď ušlapáváš cestičku matce. Proč? Je obdivuhodné, že se o ní staráš, ale týráš tak hlavně sama sebe. O ni se má kdo postarat, má manžela. Tak ji přestaň dělat služku, protože ona to nepotřebuje. Potřebuje se o sebe umět starat sama.

  • načítám...
  • Zmínit
lleennttiillkkaa
27266
9.6.16 07:29

@Martina D. a vlastně s tebou souhlasím.
Ráda bych jen doplnila, že starší sourozenci mají vždycky pocit, že musí doma dělat všechno a mladší nedělají nic a je jedno, jestli jsou vlastní nebo nevlastní. Prostě to tak je. Jsem starší sourozenec a vždycky jsem měla víc povinností, než ségra.
Obdivuju tě, že máme pomáháš a obdivuju manžela, že to snáší.
Moje matka mi zmatlala dětství a hlavně teda dospívání jak mohla a já jí snad už i opovrhuju. Ona bohužel dodneška nechápe, co udělala špatně a myslí si, že máme krásný vztah. Bohužel je jednostranný a taky ještě ne 100%.

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
9.6.16 08:20

Deníček byl čtivý a zajímavý. Rozdílný přístup k sourozencům se promítne v jejich chování vždy - vím z vlastní zkušenosti. Přeji ti, ať taky dojdeš k odpuštění..na druhou stanu tě tato „tvrdá škola“ dobře připravila na život ;) z chyb svojí mámy se můžeš pak poučit a vyvarovat se jich u vlastních dětí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
dadulam
425
9.6.16 08:43

Ahoj, pěkný deníček. Já to chápu, že za mámou pořád jezdíš i když ti ublížila. Je to prostě tvoje máma, ale nečekej poděkování nebo omluvu. Ona to bere všechno jinak než ty. Přeji ti aby jsi byla s manželem šťastná a dočkali se brzo malého prcka. A od mámy se snaž alespoň trochu odpoutat a žít svůj život. Držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
suricata
6638
9.6.16 08:49

:hug: jsi prostě hodná holka, až do roztrhání, budeš hodná holka, abys ukázala, že jsi lepší a že si zasloužíš stejně, ne-li víc než ségra, ale láska není za zásluhy, láska prostě je, je to těžké vymanit se z té role, ale jsi dospělá, už nikomu nic dokazovat nemusíš, ani sobě, jsi prostě lepší než ségra, určitě k tomu přispěla i výchova tvých rodičů, takže vlastně můžeš být vděčná, že tě drželi zkrátka, zkus otočit svůj pohled, vždyť chudák ségra měla všechno a jak dopadla? je nešťastná, fetovala, je nezvěstná, třeba tvoji malou sestřičku trápilo, když viděla, jak se k tobě rodiče chovají, každá mladší ségra vzhlíží a obdivuje tu starší, co všechno umí, co už má kluka, co už je skoro dospělá, třeba ji rodiče dusili. Mluvily jste o tom někdy spolu?
Co by se stalo, kdybys nešla mámě uklidit? Je to opravdu to, co chceš dělat? Je to ten nejlepší program, který si umíš vymyslet? Děláš to s láskou, abys mamce pomohla nebo je to síla zvyku a dokazování, že jsi úžasná a potřebuješ uznání? Přináší ti to bolest nebo radost z dobře vykonané práce? Už nemusíš nic dokazovat, už se můžeš jen radovat :dance: :srdce:
přeju ať jsi šťastná :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Katy 7
5598
9.6.16 08:54

Noo myslím, že by jsi měla s tím sebemrskačským, životním stylem přestat. Přestaň mámě dělat služku, není chromá a lásku si s tímhle přístupem nevydobudeš a jen se ponižuješ.
To, že si pomáhala v dětství je přirozené a v pořádku, ale teď už je to čistě na tobě, jak se k tomu postavíš.
Tvoje mamka, tvojí sestru jasně protěžovala a špatně jí vychovala, všechno měla evidentně zadarmo a ničeho si neváží. Proto bys to měla brát positivně. To, že ti neumetali cestičku jako sestře, bylo sice k vzteku, ale zároveň díky přísnějším pravidlům z tebe vyrostl mnohem lepší člověk. :palec: Nejsi líná, dokážeš se životem bojovat. Tak teď bojuj za to, aby ses víc měla ráda a nepotřebovala dělat mámě poskoka, aby se nad sebou zamyslela. Takhle toho nikdy nedocílíš a nic tím nedokážeš. Snad jen to, že ses ještě od mámy neodpoutala a stále tě hodně ovlivňuje. Takže je na tobě, kdy tu pupeční šňůru přestřihneš ;) Už je na čase. :)

Příspěvek upraven 09.06.16 v 08:55

  • načítám...
  • Zmínit
Melpel
2902
9.6.16 09:25

Smutný deníček, ale bohužel někteří rodiče jsou takoví a dítě se jim nezavděčí, ať udělá, co udělá. A až pak děti mají děti, tak bývá celkem obvyklé, že vnoučata od oblíbeného dítěte jsou na prvním místě, i kdyby to byli sígři. Čeká tě ještě pořádný kus cesty. Asi by bylo dobré zapracovat na psychice, smířit se s tím, že máme se nikdy nezavděčíš. I kdyby sestra vyrobila sebešílenější průšvih, v okamžiku, kdy by za mámou došla, by jí máma velmi pravděpodobně přijala s otevřenou náručí. Zapracuj na svém sebevědomí, dokázala jsi toho hodně a k životu opravdu nepotřebuješ slyšet máminu omluvu. Určitě by potěšila, ten pocit zadostiučinění, ale bohužel lidé jen velmi neradi uznávají své chyby. Jako pravděpodobnější bych viděla, že se omluvy nedočkáš. Zkus se od mámy odstřihnout, je to těžké, ale pokud to dokážeš, bude ti líp. (Nemyslím utnout kontakt, ale minimálně přestat se snažit se jí zavděčit, neuklízet jí, vždyť není nemohoucí. U starého, nemocného člověka by to bylo naprosto pochopitelné, ale toto není ta situace.)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
9.6.16 09:43

Fandím ti!

Já bych s takovou atmosférou už nebyla schopna ani vystudovat vysokou.
Něco podobného se mi stalo.
Naši, hlavně matka mě taky pořád ponižuje a když jsem šla na výšku, tak bylo „jasné“ že ji nezvládnu, že na to nemám a jsem neschopná…
A „oni“ mají vždycky pravdu… a když už pravdu nemají, tak si ji udělají že…
Takže se se mnou přestali bavit a snížili mi mé kapesné tak, že jsem nebyla z toho schopna vyjít natož si koupit sem tam nějaké skripta…
Takže jsem musela školu opustit a pak doma poslouchat, že jsem ostuda rodiny, že nikdo z výšky neodešel a že věděli, jak to dopadne.. „my jsme to říkali“.
Vůbec jsem nevěděla, jestli chci jít znova na výšku a tento scénář opakovat.
Měla jsem ale víc jak půl roku na to abych si vydělala nějaké peníze, které by mě aspon pokryly část mého studia + našetřené z předchozích brigád..
Nakonec jsem se přihlásila na podobný obor. Naši mysleli, že mě zabijou.
Bez jejich schválení jsem šla na školu, kterou jsem prostě chtěla studovat.
První rok jsem vydala ze sebe maximum, ignorovala jsem jejich uštěpačné poznámky a ikdyž jsem z toho byla sem tam rozhozená, né už tolik, abych to znova vzdala, jak si přáli.
Po 2 letech školy už skoro ani nemuknou…
Ale žít v takové atmosféře, to je strašné. Člověk prostě potřebuje ke své spokojenosti klid a být si jistý v kramflecích(zabezpečení)

Píšeš sice pod anonymem
Ale sakra si všecko zasloužíš co ted máš!!! :potlesk:
Vydřela sis to :potlesk:

A budou tu psát lidi hloupí a mít furt nějaké kecy…
Ale na ně se vykašli! Jsou to tací, kteří nic podobného nezažili a jen se nudí…

  • Upravit
cecetka
27073
9.6.16 09:47

Smutne a kdo to nezazil, tak nepochopi :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Danča_87
326
9.6.16 10:41

Asi bych se v prvé řadě vybodla na matinku za ty kecy. :cert: Vyprat prádlo si umí i manželova babička, která má přes sedmdesát. Jsem nejstarší a sice naše mamka byla spravedlivá, ale babka z otcovy strany do mě ryla, že nemám ani na maturitu a podobné kydy. Taky jsem za ní už hezkých pár let nebyla, protože jí nikdo a nic není dobrý, takže ani neviděla pravnučku, z čehož mám až škodolibou radost… :)

  • načítám...
  • Zmínit
Kikuška90
19198
9.6.16 10:54

Tak úplně nechápu proč tohle všechno pro mámu děláš. Nezaslouží si to ani trochu, né od Tebe… Pro mě je rodina základ a vůbec si nedokážu představit, že by se ke mě moje máma chovala tak jako ta tvoje k Tobě.
Je super, že alespoň rodina od manžela je skvělá. Ať se vám daří :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
radúna
12154
9.6.16 11:06

Z vlastní zkušenosti (velice podobné té tvojí) ti radím - nedělej jí služku. Zhoršuješ si to.
Ale mě se to radí, já „matku“ odstřihla v 18-ti a nestýkáme se prostě. Nemám zájem, užila jsem si celkem dost. Celé moje dětství bylo po psychické i fyzické stránce celkem krušné. A i když matka dneska už ví, co provedla a zavinila, nějak ve mně umřely jakékoliv city k ní.
Sice jí nic nevyčítám svým způsobem jsem jí i odpustila, ale nějak nemám potřebu v ní vidět maminku. Obzvláště, když já jsem byla celou dobu jen ta kurwa a zmetek, co jí zničil život tím, že jsem se vůbec narodila.

  • načítám...
  • Zmínit
Bebuše
8056
9.6.16 11:26

Klobouk dolů, tvoje vůle je neuvěřitelná. Znám jen jednoho dalšího člověka, který funguje podobně, a lehká cesta životem to není… Na prádlo a úklid se vybodni, už jsi dávno dokázala, že jsi lepší, uznání se stejně nedočkáš…
Některé komentáře jsou teda opravdu nechutné, nic si z toho nedělej, prostě jen nechápou ;)

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
9.6.16 11:44

Zakladatelko, chápu tvůj hlad po matčině (rodičovské) pozornosti a lásce, máš v tomhle směru deficit. Mám s tím do jisté míry také zkušenost.
Ale mámin zájem a city si posluhováním nekoupíš. Počítám, že je jí lehce přes 50, to se nemůže v tomhle věku postarat o sebe, partnera a dům? Samozřejmě že může, ale proč by to dělala, když má zadara služku! Přestaň s tímto sebemrskačským životním stylem a věnuj svůj čas a energii těm (tomu), kdo si to skutečně zaslouží. Je velké životní štěstí, že kolem sebe máš lidi, kteří tě opravdu milují. :kytka:
PS. ještě k tvé sestře. Chápu, že tě leccos mrzí, ale já v ní vidím taky oběť, ne viníka. Za prvé jí rodiče věčným umetáním cestičky nepřipravili pro život, za další nerovnocenným přístupem postavili mezi vás sestry obrovskou bariéru. I ona mohla mít problém ji překonat. Pokud je to možné, zahoď ukřivděnost vůči ní :kytka:

Příspěvek upraven 09.06.16 v 11:46

  • načítám...
  • Zmínit
zuzouš
10351
9.6.16 11:57

Vymanila ses jen fyzicky, psychicky v tom litas porad stejne. Predpokladam, ze si malujes, jak jednou, az budes mit dite, tak nikdy nebudes, jak matka, budes takova a makova, tvoje dite bude to nejstastnejsi. Tak si jen uvedom, ze prvni predpoklad, abys mela dite skutecne stastne, je abys poslala matku do pr.dele (misto toho, abys ji tam vytrvale lezla).

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
9.6.16 12:11

@zuzouš promiň, mám otázku mimo téma…Ten Rosenbergerův „citát“, který máš v podpisu, on skutečně někde řekl? To snad ne? 8o

  • načítám...
  • Zmínit
redbulka
9.6.16 12:47

To co si tady nastínila-výrazné upřednostnování jen jednoho ze sourozenců, se bohužel děje v mnoha rodinách, byť ne tedy tak okatě.

Jen jsem si říkala při té zmínce o 2 psech - že zase psi místo dětí :nevim:,to je špatné

  • Upravit
redbulka
9.6.16 12:50

@zuzouš taky jsem si divila, když počítám, matce je kolem 50ti a zakladatelka kolem ní poskakuje jako kolem 90leté stařeny. S tímhle chováním asi určitě nebudou spokojeni tvůj přítel a ani jeho rodiče, byť jim, těm rodičům alespon teda, do toho nic není, ale asi jsou tak taktní, že se ani nezmíní.
Ale fakt byses měla mnohem víc orientovat na vl. rodinu, máš ještě plno práce před sebou v tomto směru, jako např. vychovávat děti a nejen psy.

  • Upravit
zuzouš
10351
9.6.16 12:57

@pe-terka :mrgreen: samozrejme ne :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
redbulka
9.6.16 13:04

@Kakika :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • Upravit
kekelecnik
46
9.6.16 13:08

Moc se mi líbilo, jak to bylo napsané.
Chápu Vás a ty komentáře nechápavých neberte vážně.
Podle mého názoru děláte dobře, že i tak matce pomáháte. Nebudete si mít jednou co vyčítat. Mějte se již jen pěkně :-)

  • načítám...
  • Zmínit
madanga
4144
9.6.16 13:12

Smutný deníček, ale dobře jsi to zvládla..a ti co mají blbý keci si nevšímej..chtěla bych vidět jak by tvou situaci zvládly ony a jak by ony určitě nepomohly matce, lterá na tom není nejlíp..držím ti pěsti.. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
9.6.16 13:21

@madanga Proč blbý kecy? Co brání cca 50ti leté ženské navařit si, vyprat, uklidit, co jí brání s dcerou ohleduplně komunikovat (omluvit se, poděkovat za pomoc)? Je snad chromá, němá nebo jinak nemocná?

  • načítám...
  • Zmínit
Martina D.
5711
9.6.16 13:29

@kekelecnik Moc se mi líbilo, jak to bylo napsané.
Chápu Vás a ty komentáře nechápavých neberte vážně.
Podle mého názoru děláte dobře, že i tak matce pomáháte. Nebudete si mít jednou co vyčítat.Mějte se již jen pěkně :-)
A co by si měla zakladatelka vyčítat? Její maminka s otčímem jsou nemohoucí, že by jim měla chodit poklízet, aby neměla špatné svědomí?? 8o To je normální pracovat u rodičů jako uklízečka?? 8o 8o

  • načítám...
  • Zmínit
madanga
4144
9.6.16 13:35

@pe-terka Jak po fyzické stránce, tak psychické, máma strádá…
no já nevím jak ty, ale já bych za mou mamkou taky chodila, přeci jen je to máma a i když se nechovala podle toho, jde vidět, že zakladatelce její matka není i tak lhostejná..

  • načítám...
  • Zmínit
pe-terka
25179
9.6.16 13:58

@madanga Ano, odpuštění je důležité, ale něco jiného je mamku navštěvovat a něco jiného jí (bez jakékoli odezvy) posluhovat…Osobně si myslím, že na různá strádání je právě PRÁCE či jakákoli rozumná ČINNOST lékem…Prostě nevidím důvod, proč by se 50ti letá relativně zdravá žena nemohla o sobe postarat. Zvlášť když vděk a sebereflexe není její silnou stránkou :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
9.6.16 13:59

Rada bych ti zatleskala, ze si to navzdory osudu zvládla dobre.. Ale evidentne mas velký psychicky problém.. A abys mohla jít dal, musíš se vsech tehle, hov*n zbavit, jinak te minulost protahne vzdycky zpátky.. Odpust jim.. A nezadej satisfakce. Ale separuj se. Udelej to pro sebe, manžela i jednou vaše ratolesti. Oni jiní nebudou. Ty muzes :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
kekelecnik
46
9.6.16 14:06

@Martina D.
A co by si měla zakladatelka vyčítat? Její maminka s otčímem jsou nemohoucí, že by jim měla chodit poklízet, aby neměla špatné svědomí?? 8o To je normální pracovat u rodičů jako uklízečka??

Pokud to správně chápu, nikdo zakladatelku do ničeho nenutí. I když ji celá situace mrzí, matku má ráda a prostě pomůže když vidí, že něco potřebuje. Podle mě je takto vnitřně nastavená a nezmění to ani když bychom ji tady psali, ať už toho nechá. Samozřejmě, že máte pravdu, že toto dělat nemusí, přeji pěkný den :-)

  • načítám...
  • Zmínit
MiaRimonta
1322
9.6.16 14:17

Myslím, že existuji lidé co měli daleko horší dětství, tvrdá výchova tě vyšvihla tam kde jsi teď psychicky a fyzicky. Nechápu, že obskakuješ matku upřímně bych se na to vykašlala a soustředila se na vlastní život. Taky mám mladší sestru a také byla vychovávana hodně laxněji než já bez přisnějších pravidel a taky nemá školu a neumí se o sebe sama postarat.

  • načítám...
  • Zmínit
sebaanez
1025
9.6.16 14:20

Preji Ti, abys jednou pochopila, ze Tvoje mama.Te ma na haku, a jsi jen Milagros. Nic vic, navic Milagros na tom byla.lip, ta mela lasku a dostavala za uklid penize. Ty plytvas svym case, ktery Ti nikdo nikdy nevrati. Nikdy nebudes stastna, dokud to bude tak, jak je to ted. Vykasli se na ni, at ji jde uklizet Jana. A Ty se budes mit krasne. Preji Ti to :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
9.6.16 16:18

Děkuji všem za komentáře. Mámě pomáhám proto, že nejsem fracek. Je to holt jednou moje máma a s tím já nic neudělám.

  • Upravit
suricata
6638
9.6.16 16:29

Taky nejsem fracek a mámě neuklízím.

  • načítám...
  • Zmínit
Nika079
1240
9.6.16 16:30

Já tě obdivuji, jsi silná žena a dokazujes mamce, ze se snazis být správnou dcerou, i když ona nebyla matkou, jakou by sis zasloužila. Na druhou stranu, je mi líto i Jany. Z toho, co o ní pises, neni v životě šťastná a to i díky výchově. Ono vyrůstat vedle dokonalé segry na psychice nepřidá a její chování není náhoda. Navíc mam teda pocit, ze takový vztah je mezi sestrami běžný, u vás akorát umocneno tim, ze nemáte stejného tátu. Přeji do života uz jen dobré a ať se Jana z Německa ozve a je vše v pořádku!

  • načítám...
  • Zmínit
Jitusee
10206
9.6.16 16:40

Je rozdíl mezi,,nebýt Fracek" nebo nechat se zneužívat. Mama určite ma ruce i nohy, stejne tak strejda.

  • načítám...
  • Zmínit
Nika079
1240
9.6.16 16:46

Tak to s tím frackem mnohé vysvětluje :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Martina D.
5711
9.6.16 17:54

Děkuji všem za komentáře. Mámě pomáhám proto, že nejsem fracek. Je to holt jednou moje máma a s tím já nic neudělám.
Jak už tu někdo psal, já se taky necítím být fracek a mámě každý týden opravdu negruntuji. Jestli chceš pokračovat v tom, co děláš, tak v tom klidně pokračuj a nič se dál, nikdy pak ze svých psychických problémů nevybředneš. Jen si pak nestěžuj, protože komu není rady, tomu není pomoci. A zkus mít sestru trochu ráda, připadá mi, že jí její osud přeješ. Přijde mi zvláštní, že o ni nemáš ani strach, aspoň to tak vyznívá.

  • načítám...
  • Zmínit
veria
45767
9.6.16 18:25

A ona je máma nejak nemocna, ze si nemuze uklidit vyprat vyzehlit? Jestli ne, tak vubec nechapu, proc to pro ni delas :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Cullenova
5728
9.6.16 18:31
:,( :,(

Příspěvek upraven 09.06.16 v 18:31

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
9.6.16 18:31

Nebylo to myšleno tak, že ty, co máme neuklízí, tak jsou fracci, to vůbec ne. Máma celý život šila a ještě šije. Má v pr… karpály a páteř, proto jí pomáhám. Je to jednou moje máma, vychovala mě, porodila, starala se o mě. Sestru mám ráda, ale jí není rady a ani pomoci. Za každou pomoc nás kopla vždycky do zadku, proto na ní kašleme. Je dospělá, ať si dělá, co chce. Kdo chce kam, pomozme mu tam. :kytka:

  • Upravit
Pennya
3274
9.6.16 18:51

Ani si nedokáži představit to cos zažívala. Tu oporu co mám v rodičích je skvělá, vždycky mě snad ve všem podporovali. Buď silná osobnost i nadále..ale stou mamkou bych snad vážně něco udělala. Teda promluvila..
no těžko říct takhle z hlavy že :)

  • načítám...
  • Zmínit
Ennyka
139
9.6.16 19:38

Jsi hodná že tak pomáháš přestože jsi nebyla nikdy pochválena. Znám to, moje mamka toto dělá celý život pro svou mámu (mou babičku) a má rada pokud jí chceš slyšet je. Mamce pomáhej ale nedělej to formou sebemrskačství nebo to jednou odnesou tvé děti. Ony vycítí, že jezdíš za mamkou z „povinnosti“ nebo z pocitu, že chceš někomu něco dokázat. Raději věnuj ušetřený čas své rodině a za mamkou jezdi občas a ne jakou uklízečka. Věř mi, já v tom žiji celý život a „nechápu“ postoj mé mamky, proč nadává a přesto každý víkend tráví pomocí u své mamky. Vše má své meze a neubližuj ač nevědomky své nové rodině.

  • načítám...
  • Zmínit
suricata
6638
9.6.16 20:28

@Ennyka posílám ti :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
9.6.16 22:32

Jako bych cetla o sobe a o bratrovi… jenze u nas se bratr omlouva stale, i kdyz je gambler a prohral cca pul milionu :,( stesti, ze mam svou rodinu a uz s nimi nebydlim.

  • Upravit
Vložit nový komentář