Člověk se nesmí těšit
- Porod
- veru saruch
- 03.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem se těšila na porod a jak to dopadlo. Ahoj, potřebuji se ze všeho vypsat, tak jdu na to, bude to asi dlouhé, nevím, zda si to někdo přečte, ale snad mi to pomůže.
Miminko jsme si s přítelem moc přáli, otěhotněla jsem po 4 měsících na dovolené ve Španělsku. Těhotenství bylo úžasné, bez problémů. Moc jsem se těšila na porod, četla deníčky a pořád si představovala, jak to začne, ale vše bylo jinak. Mimo mělo vysoký tep, na monitory jsem chodila 2× denně po dobu 14 dnů, až si nás v nemocnici nechali, to bylo pondělí. V út se rozhodli, že porod vyvolají z důvodu špatných monitorů a že je mimi větší. Těšila jsem se, že už to za chvíli bude.
Ve středu o půl 8. ráno jsem dostala tabletu na vyvolání, o půl 9. mi praskla voda, ještě jsem stihla napsat příteli, ten hned přijel. Začala nepředstavitelná neutichající bolest, vážně hrozné, vůbec to nepřestávalo, bylo to v kuse. Když doktor po hodině přišel, zda chci epidural, vůbec jsem nepřemýšlela, ten mě zachránil. Ale to nejhorší mělo teprve přijít, přeskočím průběh, asi ve 2 začaly kontrakce po 1 minutě, ty byly v pohodě, o půl 3. jsme začali tlačit, tak jsem si řekla, dle přečtených deničků, 3× zatlačím a bude, ale nic se nedělo. Tlačila jsem jako blázen, bylo to hrozné, přicházeli další doktoři a sestřičky, byl plný porodní sál. 1. doktor mi tlačil na břicho, 2. se snažil mimi vytáhnout. Říkali, jak jsem šikovná, že pěkně tlačím, pak mi přítel řekl, že kroutili hlavami a nechápali, co se děje.
Ztrácela jsem pojem o tom, co se děje, jediné, na co jsem myslela, bylo, že chci umřít a že prostě neporodím. Nakonec jsem sebrala poslední sílu a v 15.30 se nám narodila holčička, měla omotanou šnůru a vzhledem k tomu, že se špatně přerotovala (proto nelezla), tak měla 2× takovou hlavu. Ale už je v pořádku, naštěstí. Mě museli dát narkózu, byla jsem tak potrhaná a zničená, že bych to už jinak nezvládla. Malou jsem si pochovala až po narkóze, po porodu mi ji nedali ![]()
V porodnici dobré, u sebe jsem ji sice měla až 3. noc, ale dávala jsem se do kupy a myslela, že už bude dobře. Ale není. Zjistilo se, že se mi roztrhaly svěrače, takže neudržím stolici, čekají mě operace, nejdřív mi budou dělat vývod z tlustého střeva, aby se to dole léčilo, a pak se pokusí o rekonstrukci svěračů, pak rehabilitace, a pokud to bude v pořádku, tak vývod zruší. Léčba minimálně na rok a nevím, zda budu v pořádku. Viktorka je úžasná a drží mě při životě. Pořád se ptám proč já?! Jsem na tom psychicky hrozně, ale jsem šťastná za přítele, je pro mě velkou oporou, a taky za to, že malá je v pořádku.
Přečtěte si také
Kdy se po porodu vrátíme do normálu? Jsem šťastná, že nikdy!
- Angelika741993
- 28.07.26
- 813
Narazila jsem na další z těch příspěvků na Instagramu, co vyvolává emoce a rozebírá ožehavé téma: Jak dlouho trvá, než se žena po porodu vrátí do normálu?
Moje dcera má příšerné vtipy. Lidé si myslí, že je drzá
- Anonymní
- 28.07.26
- 1000
Moje dcera se snaží zapadnout mezi dospělé a napodobuje jejich způsob komunikace. Jenže zatím nechápe ironii, nadsázku ani to, kdy se který vtip hodí. A protože vypadá starší, okolí od ní očekává...
Rodiče financují stavbu našeho domu. Chtějí rozhodovat o každé cihle
- Anonymní
- 28.07.26
- 1798
Stavba vlastního domu je pro většinu mladých parů životním krokem a splněným snem. My s manželem jsme byli nadšení, když nám moji rodiče nabídli výraznou finanční pomoc. Na hypotéku dnes z...
Manžel po letech odmítl čistit odpady. Brala jsem to jako samozřejmost
- Anonymní
- 28.07.26
- 5313
Čištění odpadů byla jediná domácí práce, které jsem se vždy vyhýbala. Manžel ji bez řečí přebral a roky to fungovalo. Až minulý týden mi řekl, že už to dělat nechce. Jeho důvod mě přiměl zamyslet...
Pořád jsem srovnávala dceru s ostatními dětmi. Jedna její otázka mi otevřela oči
- Anonymní
- 28.07.26
- 1224
Když jsem byla těhotná, říkala jsem si, že svoje dítě nikdy nebudu srovnávat s ostatními. Každé je přece jiné a vyvíjí se svým tempem. Jenže postupem času jsem to stejně začala dělat.
Je mi 35 a jsem těhotná. Přítel jásá, já v noci brečím do polštáře
- Anonymní
- 27.07.26
- 3070
Nikdy jsem nebyla žena, která by snila o svatbě, kočárku a dětském pokojíčku. Když si kamarádky posílaly fotky miminek, jen jsem se usmála a téma rychle změnila. Měla jsem ráda svůj život přesně...
Kvůli obyčejným botám jsem se rozbrečela. Připadám si jako nejhorší máma
- Anonymní
- 27.07.26
- 2700
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu brečet kvůli tomu, že si dítě nechce obout boty. Než jsem měla syna, říkala jsem si, že rodiče občas zbytečně vyšilují. Dnes už vím, že realita je úplně jiná.
Tchyně měla jen zalévat květiny. Po návratu jsem nepoznávala vlastní byt
- Anonymní
- 27.07.26
- 1963
Když jsme s manželem odjížděli na týden pryč, poprosili jsme jeho maminku o jedinou laskavost. Aby jednou za dva dny přišla zalít květiny a zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Má klíče od...
Na svatbu jsme měli přijít bez dětí. Jenže hlídání nám nikdo nezařídil
- Anonymní
- 27.07.26
- 1646
Když nám přišla pozvánka na svatbu manželova bratrance, měla jsem radost. Oba máme novomanžele rádi a dlouho jsme se neviděli. Pak jsem si ale všimla malé věty napsané úplně dole: „Prosíme, přijďte...
Nechtěla jsem být za tu nepříjemnou. Kvůli dceři jsem ale promluvila
- Anonymní
- 27.07.26
- 1350
Nejsem konfliktní typ a většinou podobné situace přejdu. Když se ale na mě ve frontě podívala dcera a upozornila mě, že nás někdo předběhl, měla jsem pocit, že se tentokrát musím ozvat. Netušila...