Co se stalo v roce 2012?
- Snažení
- Sindy17
- 03.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po dlouhých měsících, ve kterých jsme si s přítelem prošli nelehkým obdobím, jsem se rozhodla vypovídat se. A to proto, protože jsi to třeba právě Ty, která máš stejný problém jako já...
Na začátku bych asi měla začít vyprávět o mně a příteli. Tak fajn, je mi 17 a Honzíkovi je 24. Poznali jsme se před třemi lety a byla to láska na první pohled. Honza mi svou lásku dokazoval mnoha způsoby. Vlastnil hospodu, mně se ale hospodský smradlavý od kouře nelíbil. On neváhal a hospodu pustil. Za celou dobu přinesl mnoho obětí. Jsem mu za to moc moc vděčná. Náš vztah sice prošel nejednou krizí, ale přesto bych neměnila. Myslím si, že většina vztahů může fungovat výborně do té doby, než se začnou řešit závažnější životní situace.
Netrvalo to dlouho a jedna taková situace nastala i u nás. Se svojí mamkou mám už od malička špatný vztah, vždycky jsme kolem sebe spíš proplouvaly, než se kamarádily. A věřte mi, že žádná pohádka to nebyla. Přesto jsem se snažila být ukázkovou dcerunkou. Ve škole vždy dobré známky, vybrané chování a nikdy jsem matce neřekla křivé slovo. Problémy jsem dusila v sobě, což mě dovedlo k tomu, že se u mě v dubnu 2012 projevily psychické potíže. Nevěděla jsem, jak jí to říci. Nikdy pro mě neměla pochopení.
Pro sebe jsem problém s nemocí nechat nemohla, už proto, že moje okolí (spolužáci, přítel a jeho rodina) si prostě nemohli nevšimnout, co se děje. Paní ředitelka ve škole mi zařídila návštěvu u psychiatričky. Začala jsem brát léky a chodit na sezení. Sebrala jsem všechnu odvahu a šla za mámou. Nikdy na to nezapomenu. Řekla jsem jí, že mám psychické problémy, snažím se je řešit a že chci, aby byla se mnou. A ona? Řekla mi, že jestli jsem psychicky nemocná, půjdu do ústavu. Nečekala jsem ani minutu, zabalila si věci a odešla k rodičům přítele. Mimochodem s jeho rodiči mám úžasný vztah, lepší než s vlastními, za což jsem strašně ráda.
Hned první noc matka volala policii, že mě můj pedofilní přítel zadržuje u něj doma. Nezbylo nám nic jiného, než se bránit soudně. Mamča přítele podala žádost o svěření do péče. Okresní soud nám vyhověl. Za měsíc ovšem přišlo odvolání právníka mé matky. Krajský soud naši žádost zamítl. Byla nám doporučená monitorovaná schůzka na odboru péče o dítě. V životě mi nebylo trapněji než v tu chvíli, kdy jsem musela problémy s matkou řešit před zraky sociálních pracovnic. Nakonec na jejich doporučení souhlasila s tím, abych nadále bydlela u přítele. On a jeho rodina mi byli v těchto nelehkých chvílích tou největší oporou. Situace se uklidnila a já jsem dál žila s přítelem.
Přišel další měsíc a s ním další problém. 24. 5. 2012, na moje narozeniny, jsem byla na běžné gynekologické prohlídce. Pan doktor ale při ultrazvuku mlčel. Kroutil hlavou a mlčel. Byla jsem vyděšená a měla jsem důvod. Pan doktor mi řekl, že mám velké cysty na vaječníkách a jsem částečně neprůchodná. Poslal mě na pozorování do nemocnice. Než jsem ale vůbec stihla nastoupit, spadla jsem z lehátka a válela se na zemi v křečích. Při pádu mi cysty popraskaly a v dutině břišní jsem měla volnou tekutinu. Ležela jsem v Motole (k mostecké nemocnici nemáme s přítelem důvěru).
Když mě propustili, bylo mi doporučeno co nejrychleji otěhotnět. Prvním krokem bylo vysadit léky na psychiku, což se povedlo, neboť jsem je brala teprve krátce. Dva měsíce jsme se s přítelem snažili přírodně, ale pořád se nám nedařilo. A to jsem antikoncepci vysadila v lednu. Pan doktor tedy poslal přítele na spermiogram, který byl ukázkový, všechno bylo naprosto v pořádku. Pak následovalo mé podrobnější vyšetření. A verdikt? Polypy oboustranné, levý vaječník neprůchodný a pravý průchodný na 30 %. Pan doktor mi napsal Clostylbegyt a Utrogestan.
Snažili jsme se a mělo to cenu. Když jsem v září našla // na tt, brečela jsem radostí. Všichni jsme měli radost. Byla jsem na ultrazvuku, a dr. pak viděl dvě embrya. Byly to nejkrásnější okamžiky v mém životě. V 8. tt je ale vystřídal samovolný potrat vyvolaný hyperstimulačním syndromem. Byla jsem na dně. Přítel se snažil nedat to najevo, ale já ho znám a vím, že se držel jen kvůli mně. Nemohla jsem spát, ani být vzhůru, prostě jsem jen brečela. Po lékařském ošetření nám bylo doporučeno snažit se dál bez hormonů, že prý to máme pohnojené a mohlo by se to povést. Ne. Nedařilo se. Každou ms jsem oplakala.
Teď v prosinci mi lékař zase nasadil Clostilbegyt a Utrogestan s tím, že u Clostíku mi snížil dávkování, aby zase nedošlo k OHSS. Hormony jsem brala. Snažili jsme se každým dnem. Dnes jsem 22. DC. Neslavím Silvestra jako moji vrstevníci, ale ležím v posteli mé nejlepší kamarádky a strašně se bojím. Bojím se, aby vše nedopadlo stejně jako v září. Čekám, až si budu moc udělat test a modlím se, abychom tam našli //.
Jsem na dně. Je mi 17 a řeším problémy, které prostě nezvládám. Je ale zvláštní, že péčí o dítě jsem si 100% jistá v kramflecích. Od narození jsem se starala o dvě sestřenice, bratrance, sestru a kamarádky synáčka. Jsem v tom zběhlá a děti miluji. Rok 2013 má být rokem plodnosti a já se modlím za nás všechny, které chceme najít //, aby se nám konečně splnil náš sen. Prostý a přesto někdy nesplnitelný.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 325
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 242
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 522
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 346
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 193
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1917
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1156
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2100
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 860
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 514
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Držím palečky 
ted uz jsem ve 14 tt. Nevzdavej se, clovek si nekdy musi sahnout na dno, aby se odrazil. Moc drzim palecky
Dneska jsem byla u lékaře (25.DC) a říkál, že mám sice znovu hyperstimulační syndrom, ale že je mírnější než minule. Folykuly viděl pěkné a říkal, že si myslí, že se mohlo zadařit. Mám počkat, zda to dostanu a pak znova utz. Tak moc si to s přítelem přejeme, že se snažíme dokonce ještě ted, na poslední chvilku 
Hned, jak budu vědět něco bližšího, napíšu sem. Mějte se pěkně 
Držím palečky aby vše dobře dopadlo
Jsi mladounka a musis resit takovýhle problemy je mi to líto 
a doufám že ty // čarecky najdes 