Jestli se nechám naočkovat? Ani omylem!
- O životě
- Anonymní
- 23.11.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Covid jako chřipečka? Tak to fakt ne. Protože jsem nenašla žádné novější info ohledně průběhu covidu, zde je ve stručnosti jedna zkušenost z října 21. Já a devatenáctka, subjektivně mýma očima.
Covida rozhodně nijak nepopírám – s námi tu už nějakou dobu je, no a je otázka, jestli někdy zmizí. Takže já si tak nějak díky vší té masáži na nutnost nepovinného očkování, tečkování, jak to všechno díky tomu skončí a blabla, plus samozřejmě ten nenápadný tlak a naprosto nenápadné zvýhodňování očkovaných, kterých se netýká ani karanténa, ani testy, ani nic, přitom můžou vesele rozsévat tuhle dobrotu dál, vytvořila jakýsi blok a na očkování se vyprdla. Nikdo nezjišťuje, jakou má naočkovaný jedinec hodnotu protilátek a protilátky po prodělání se neřeší – třeba můj otec má rok po prodělání C19 hodnotu IgG 15× vyšší, než je uvedená referenční mez. A je mu to k… Proč? No, jestli to nebude proto, že z toho nic neteče… Takže ano, jsem nezodpovědná, tj. neočkovaná. Jinak ale zdravá, pravidelný dárce krve/plazmy, X let v registru dárců kostní dřeně, většinou 2× týdně celoročně sauna, nějaké to cvičení.
Jak to celý začalo? Ve středu dopo, v práci, mi nebylo úplně OK. Bolely mě oči, měla jsem citlivou kůži na dotyk. Sbalila jsem se a jela jsem domů, pokračovat na homeoffice. Po cestě jsem se stavila na PCR skrz víkendovou saunu a před tou středeční si udělala POC s výsledkem ihned - negativní. Doma jsem chvíli zavřela oči a tím, že se mi udělalo úplně dobře + jsem měla negativní test, dala jsem si dvě hoďky v sauně. Po sauně klasická únava, spát jsem šla brzo, ostatně jako tradičně. Vzbudila jsem se dost pozdě, to už jsem měla na mobilu pozitivní výsledek PCR. Kolem oběda volala hygiena, musela jsem nahlásit zaměstnání, s kým žiji a pod.. Naočkovaní kolegové z kanceláře jsou v pohodě, ti nemusí vůbec nic, pokud nechtějí, neočkovaný kolega automaticky dva týdny karanténa, test, a i při jeho negativním výsledku tuto karanténu musí dodržet… debilita Obvodní po 2 týdnech od pozitivního testu vystaví lejstro, že budu 180 dní hájená a nebudu muset opičkovat, což je fajn. Poslala recepis na Erdomed na vykašlávání, Isoprinosine na podporu imunity, k tomu beru Acylpyrin, kterej by snad i měl ředit krev, což je pro mě docela strašák, ta zvýšená rizikovost plicní embolie nebo vznik trombózy.
To byl čtvrtek, já měla rýmu, bolest v krku při polykání, ztráta hlasu. Jinak OK, jen mě bolí záda z toho neustálýho válení se v posteli.
Pátek byl obdobný, možná bolest v krku trochu lepší, rýma přetrvává, chuť i čich na jedničku. Spím i přes den, nikdo neotravuje, manžel se naučil sám od sebe ovládat myčku, pračku i indukční desku s pečicí troubou. Na oběd vystřihnul luxusní kuře.
V sobotu už mi bylo zase o něco líp, rýma teda šílená pořád. Plus jsem zjistila, že nic necítím. Je to docela sranda, ani zrnka kávy, ani silný parfém, hovno, hlad, rajskou, nic. Fakt nic. Večer asi 20minutový záchvat kašle, ale nic hroznýho.
Nedělní ráno opět ve znamení vykašlávání a smrkání… Už nejsem tolik zahleněná, ale svoji kašlací večerní čtvrthodinku si stále nechávám v zásobě.
Pondělí, 5. den od pozitivní testu. Stále absolutně bez čichu, chuti, v noci sem tam pokašlávám, ale žádný dušení se nekoná. V pohodě zvládám práci, schody taky nejsou problém. Občas to zalomím i přes den, ale to spíš z nedostatku spánku posledních let, než že bych nevydržela z důvodu C19. V průběhu dne opět sem tam kašel, rýma už je o něco lepší.
Úterý, středa i čtvrtek stav stejný, bez chuti, čichu, trochu škrábání v krku, ale nic než ‚nachlazení‘. Nemít pozitivní test, neřádit tohle ‚čínský zlo‘, fakt tomu nedávám větší význam, než že to vyležím v posteli s čajem a teplým obkladem na krku.
V pátek nastal velkej zlom - začala jsem chvilkama cítit. Sice jenom silný aromata, ale aspoň něco. Začíná mi svítat naděje, že plánovaná husa bude i o jiným zážitku než tom vizuálním.
Od soboty dál už jen hrubší hlas, sem tam jsem zakašlala, ale půl hodinky na elipticalu už v pohodě, únava normální, rýma pryč, v pohodě. Po delším mluvení mě to nutí ještě trochu kašlat, ale jinak OK. Ve středu konec karantény, čtvrtek na rozehřátí 1 km v bazénu, v pátek sauna a v neděli už klasických 1,5 km plavání. A v pondělí do práce, schody do druhýho patra bez problému, čich a chuť ve 100% kondici.
Z Covidu mám respekt, stejně jako z rakoviny, sražení autem, zřícení letadla… Je tu, je potřeba se vedle něj naučit žít. Můj tatínek prodělal C19 loni touto dobou. Letos ho hygiena poslala na PCR z důvodu kontaktu s pozitivním. Byl pozitivní. Na test šel den poté, co uběhl půlmaratonový okruh. Nic mu není, jen je, resp.byl, pozitivní. Jestli se nechám naočkovat? Ani omylem.
Krevní obraz na jedničku, asi 2 týdny od pozitivního testu mi vyskočily drobné fleky na kolenou, možná imunitní reakce. Zmizelo samo.
A já jsem ráda, že mám aspoň na půl roku pokoj a patřím aspoň na chvíli mezi ty lepšolidi, co si nemusí dělat test, když se chtějí jít vyčůrat.
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 1218
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 696
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 670
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 631
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 554
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1763
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 1950
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1340
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 936
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 738
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...