Cvrček 12. měsíc

No co se dá dělat. Roku jsem neutekl, ale za to je ze mě pěknej divoch. Až někdy rodičům lezou oči z důlků co vyvádím. Jsem přece kluk a tak dělám lumpárny. Otvírám skříně a vyhazuji z nich věci, škubu noviny s programem, okusuji smetáček, vypínám počítač, televizi, přelaďuji kanály u televize, jím hlínu, házím jim s mobilama, tahám záclony a tak podobně.

Kromě toho, že jsem oslavil své první narozeniny a tedy už nejsem kojenec ale batole, se tento měsíc celkem nic nového nestalo. O oslavě mých narozenin si můžete přečíst v samostatném článečku UŽ JE MI ROK. Z hrníčku stále ještě pít sám neumím. Maminka se stále zlobí, že jsem lenoch. Když totiž přede mě postaví lahvičku, nebo hrníček, tak já si k němu prostě přilezu, skloním se a čekám, až něco poteče do pusinky, ale nic se většinou neděje, protože už jste viděli téct vodu nahoru? Já tedy ne, ale alespoň takhle docílím toho, že mi ho někdo přidrží. Jak už jsem říkal, první krok jsem už udělal. Bylo to jednou ráno v postýlce na babiččin svátek, ale od té doby nic. Nějak mě nechtějí ty moje nožičky poslouchat.

Zoubků mám stále osm další zoubky nelezou. Asi jich už víc mít nebudu. Ale moje kamarádka Terezka už má o 3 zoubky víc a to je jen o 1 měsíc starší. Tak nevím.

A co mi maminka zařadila nového do jídelníčku? Už jsem ochutnal filé (neobalené) s bramborem, brokolici, pšeničné chlebíčky ? ty mám moc rád, protože pěkně chřoupou a maminka mi je dává raději než rohlík, protože s nimi neudělám takový binec. Rohlík totiž s oblibou mažu všude kolem sebe. Na sedačku, po stole, opatlám televizi a skleněné vitríny. Alespoň vědí, že mě mají. Přece si nemohli myslet, když si mě pořizovali, že budu sedět na místě, načinčanej a budu poslouchat na slovo.

Opět jsme byli na preventivní prohlídce ve 12. měsících. Všechno jako obvykle v pořádku. Paní doktorka mě prohlédla, zkusila jestli slyším, vidím a chtěla vědět, jestli něco povídám. Tak jsem samozřejmě nepředvedl nic, i když doma stále něco vykládám. Rozumím tomu sice jen já, ale to stačí. Jinak říkám hopiky, pika, bum. Také se zeptala jestli chodím. Maminka smutně odpověděla, že ne a tak jsem se rozhodl, že jí potěším alespoň úsměvem. Pak se maminka s paní doktorkou rozloučila a vzala si mojí kartu. Nevím proč, ale asi už k doktorce chodit nemusím.

Spinkám přes den 2× ? dopoledne po svačince a odpoledne po svačince. Když ale nechci dopoledne spát, jdu až po obědě a to pak spím přes den jen 1×. Večer chodím spát jak kdy. Někdy jsem tak unavený, že usnu už v 19.30 a někdy se mi vůbec spát nechce a jdu až s maminkou ve 22.00. Ráno už jsem vzhůru kolem 7.00. A už přemýšlím, jakou lumpárnu vyvedu.

Moje poprvé

Hmotnost

Délka

500×319 .{border:1} ] [ 386×500 .{border:1} *]