Denníček Matýskov č. 89 - ´89
- Snažení
- Baboo
- 29.07.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Priložila som dlane na okennú tabuľu a pritlačila nos na sklo. Steny sú iné, vtedy boli farebné a teraz sú čisto biele, samozrejme chýba aj vtedajšia klasika vkusný valček na maľovke... Namiesto nej sú sem tam nejaké obrázky, postavičky. Vymenili aj stoličky a stoly, sú na nich čisté hladké biele obrusy, nič iné... Napriek tomu sa mi zdá všetko v podstate rovnaké, tak povedomé a keď pritlačím nos na sklo ešte trošku viac áno, vidím sa tu. To dievčatko so strapatými neposlušnými vlasmi, v manchestrových nohaviciach na kolenách trochu ošúchaných a v svetri, ktorý mi štrikovala mama ten hnedý, s lodičkovým výstrihom a uzlíkami (mala som ho tak rada!) áno, to, čo sedí tam v kúte, to som ja ...
Vybavujem si tie otrasné žlté a hnedé fúkané vázy z hrubého skla a umelé kvietky v nich, strkali sme do nich mäso-pľúcka a nechutnú bielu fazuľovú polievku, len aby sme mohli „zaniesť“ - teda odovzdať tanier pri okienku a odísť… Je to jedáleň mojej základnej školy a ja sa na ňu pozerám prvý krát po takmer presne… preboha, po 17tich rokoch…!
Ukazujem ju svojej dcére a potichu a priznávam - so zvláštnym pocitom a vlhkými očami - jej šepkám : Slniečko, tu chodila tvoja maminka do školy a toto bola osem rokov jej jedáleň.
Vidím svoje učiteľky, tú protivnú škatuľu Duškovú, má práve dozor… Vždy nás škrekľavým hlasom vracala od okienka naspäť za stôl a nútila všetko zjesť, asi preto, že v socializme bolo všetko spoločné a ničím sa nemrhalo… Pod jej vedením sme ako stratené húsatá pobehovali po školskom dvore a snažili sa zoradiť do nacvičovaného prvomájového sprievodu… tie modré košele a dederónové červené šatky boli posledný výkrik módy, doslova a do písmena fakt vždy p o s l e d n ý… Ešte že ma každý rok postihol záhadný prvomájový vírus a ja som musela aj s maminkou zostať doma… Blažeková, tá celkom ujde, mladá, sympatická, ešte nevykukaná, páči sa jej, ako hádžem oštepom a kriketovou loptičkou (vážne sa to volalo kriketová??? Kde sa tu vzalo niečo tak imperialistické ako kriket?
), aj to, že do piesku skočím cez 4 metre… Molnár, náš triedny - bože, ten debil - aspoň som si to vtedy o ňom myslela - on a jeho nami nenávidené technické práce a prírodopis, ktorý by som inak tak mala rada… Triedne hodiny o siedmej, jeho milovaná a naša nenávidená špecialita… Fišerová, konečne pani učiteľka s veľkým P, vlastne pardon, vtedy súdružka, ale ona taká našťastie nikdy nebola… k slovenskému jazyku a literatúre mi dala krásny vzťah a prežila som s ňou aj stredovek, zemianstvo a nájazdy Hunov… Aha, a tam sa nesie Sládková, umeloplatinová hriva, veľké nosné dierky a… a to je všetko.. Ak sa o niekom dá povedať, že ma nenaučil ani H, tak to je presne ona… no, tak dobre, k tomu H ma ešte naučila O, V, N a ďalšie O, ale to už je vážne všetko… a to sa nás toľké roky snažila hudobne vychovávať, ha ha.. hlavne asi kazdému utkvela svojou chemickou vetou „keď všetky molekuly pôjdu preč, je to vákuum“.. to hej ![]()
Kto nás učil ruštinu? Preboha, to si už nespomeniem… Što ty delaješ letom? Letom ja guľaju v parke. A oseniu? Oseniu ja tože guľaju v parke. A zimoj? Zimoj ja neguľaju…
A ďalší a ďalší, plejáda veľkých a malých postavičiek, spolužiaci, nižšie aj vyššie ročníky, učitelia, kuchárky, upratovačka a školník… Na toľko mien si už neviem spomenúť! V to leto 1989 som tu bola posledný krát. Neviem, čo povedať, niet slov, snáď len povzdych - naozaj sa to stalo, naozaj som to tu všetko prežila? To už snáď ani nie je pravda…
Tá jeseň, čo prišla, tá mi priniesla nástup na strednú školu a myslím, že aj stratu detstva. Zrazu bolo všetko iné, iné tváre iných ľudí, iný prístup, iný spôsob „učenia“… a iný pocit. Boli sme deti a pritom zrazu akýsi dospelejší. Bolo mi ťažko, dlho som si nevedela zvyknúť. Ale o tom nechcem písať, chcem písať o tom, prečo ma vlastne celý tento denníček napadol - má číslo 89 a ja som si spomenula na tento rok, aký bol a čo mi priniesol.. Takže pre mňa naozaj prelomový - koniec základnej školy, nástup na strednú a potom, potom v novembri - zamatová revolúcia. Spomeniete si ešte niekedy ?
Všetci boli zrazu iní. Žiaci - oops, vlastne vtedy nás už (až na jednu súdružku a pani profesorku) všetci oslovovali hrdo „študenti“ - boli akýsi roztopašnejší a akoby odtrhnutí z reťaze a profesori? Tí boli opatrní, pretože sa väčšinou báli, teraz to už viem… Cestou do školy som všade stretávala ručne vyrábané „plagáty“ - spomínam si, jeden mi utkvel, bolo na ňom napísané „Nedovoľme, aby vo vláde hrali prvé husle trúby!“ strašne som sa na tom vtedy smiala… Odvtedy ubehlo toľko rokov a my, koľkokrát sme to už dovolili? V galantérkach boli vypredané stužky trikolóry… A vtedy, keď na námestí mal byť veľký štrajk a mnohí sa na ňom chceli „zúčastniť“ - dali si nás nastúpiť na školskom dvore a vlastne nám tú účasť povolili namiesto vyučovania, nikto z profesorov nemal odvahu nám to zakázať, iba jediná, áno, tá, ktorá nás stále oslovovala „iba“ žiaci, tá jediná nám vysvetlila, čo sa práve deje a aká je to zodpovednosť a nechala na naše uváženie, ako s tým ďalej naložíme, či nám ide naozaj o účasť a vieme, o čo ide, alebo sa len chceme uliať z vyučka.. koľkí mali vtedy sklonené hlavy a hanbili sa?!
Tak toto bol môj rok 1989.. Ten, čo bol tak strašne strašne dávno.
Baboo
ps: A čo vy, kde ste vtedy boli, čo ste robili? Ako ste ho prežívali a čo vám z neho utkvelo? Splnili sa vám vtedajšie očakávania?
A čo vaše školské časy? ![]()
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 4820
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 4603
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1489
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 901
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 444
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 3157
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1530
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 1210
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 3123
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1901
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...