Denníček Matýskov č. 89 - ´89
- Snažení
- Baboo
- 29.07.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Priložila som dlane na okennú tabuľu a pritlačila nos na sklo. Steny sú iné, vtedy boli farebné a teraz sú čisto biele, samozrejme chýba aj vtedajšia klasika vkusný valček na maľovke... Namiesto nej sú sem tam nejaké obrázky, postavičky. Vymenili aj stoličky a stoly, sú na nich čisté hladké biele obrusy, nič iné... Napriek tomu sa mi zdá všetko v podstate rovnaké, tak povedomé a keď pritlačím nos na sklo ešte trošku viac áno, vidím sa tu. To dievčatko so strapatými neposlušnými vlasmi, v manchestrových nohaviciach na kolenách trochu ošúchaných a v svetri, ktorý mi štrikovala mama ten hnedý, s lodičkovým výstrihom a uzlíkami (mala som ho tak rada!) áno, to, čo sedí tam v kúte, to som ja ...
Vybavujem si tie otrasné žlté a hnedé fúkané vázy z hrubého skla a umelé kvietky v nich, strkali sme do nich mäso-pľúcka a nechutnú bielu fazuľovú polievku, len aby sme mohli „zaniesť“ - teda odovzdať tanier pri okienku a odísť… Je to jedáleň mojej základnej školy a ja sa na ňu pozerám prvý krát po takmer presne… preboha, po 17tich rokoch…!
Ukazujem ju svojej dcére a potichu a priznávam - so zvláštnym pocitom a vlhkými očami - jej šepkám : Slniečko, tu chodila tvoja maminka do školy a toto bola osem rokov jej jedáleň.
Vidím svoje učiteľky, tú protivnú škatuľu Duškovú, má práve dozor… Vždy nás škrekľavým hlasom vracala od okienka naspäť za stôl a nútila všetko zjesť, asi preto, že v socializme bolo všetko spoločné a ničím sa nemrhalo… Pod jej vedením sme ako stratené húsatá pobehovali po školskom dvore a snažili sa zoradiť do nacvičovaného prvomájového sprievodu… tie modré košele a dederónové červené šatky boli posledný výkrik módy, doslova a do písmena fakt vždy p o s l e d n ý… Ešte že ma každý rok postihol záhadný prvomájový vírus a ja som musela aj s maminkou zostať doma… Blažeková, tá celkom ujde, mladá, sympatická, ešte nevykukaná, páči sa jej, ako hádžem oštepom a kriketovou loptičkou (vážne sa to volalo kriketová??? Kde sa tu vzalo niečo tak imperialistické ako kriket?
), aj to, že do piesku skočím cez 4 metre… Molnár, náš triedny - bože, ten debil - aspoň som si to vtedy o ňom myslela - on a jeho nami nenávidené technické práce a prírodopis, ktorý by som inak tak mala rada… Triedne hodiny o siedmej, jeho milovaná a naša nenávidená špecialita… Fišerová, konečne pani učiteľka s veľkým P, vlastne pardon, vtedy súdružka, ale ona taká našťastie nikdy nebola… k slovenskému jazyku a literatúre mi dala krásny vzťah a prežila som s ňou aj stredovek, zemianstvo a nájazdy Hunov… Aha, a tam sa nesie Sládková, umeloplatinová hriva, veľké nosné dierky a… a to je všetko.. Ak sa o niekom dá povedať, že ma nenaučil ani H, tak to je presne ona… no, tak dobre, k tomu H ma ešte naučila O, V, N a ďalšie O, ale to už je vážne všetko… a to sa nás toľké roky snažila hudobne vychovávať, ha ha.. hlavne asi kazdému utkvela svojou chemickou vetou „keď všetky molekuly pôjdu preč, je to vákuum“.. to hej ![]()
Kto nás učil ruštinu? Preboha, to si už nespomeniem… Što ty delaješ letom? Letom ja guľaju v parke. A oseniu? Oseniu ja tože guľaju v parke. A zimoj? Zimoj ja neguľaju…
A ďalší a ďalší, plejáda veľkých a malých postavičiek, spolužiaci, nižšie aj vyššie ročníky, učitelia, kuchárky, upratovačka a školník… Na toľko mien si už neviem spomenúť! V to leto 1989 som tu bola posledný krát. Neviem, čo povedať, niet slov, snáď len povzdych - naozaj sa to stalo, naozaj som to tu všetko prežila? To už snáď ani nie je pravda…
Tá jeseň, čo prišla, tá mi priniesla nástup na strednú školu a myslím, že aj stratu detstva. Zrazu bolo všetko iné, iné tváre iných ľudí, iný prístup, iný spôsob „učenia“… a iný pocit. Boli sme deti a pritom zrazu akýsi dospelejší. Bolo mi ťažko, dlho som si nevedela zvyknúť. Ale o tom nechcem písať, chcem písať o tom, prečo ma vlastne celý tento denníček napadol - má číslo 89 a ja som si spomenula na tento rok, aký bol a čo mi priniesol.. Takže pre mňa naozaj prelomový - koniec základnej školy, nástup na strednú a potom, potom v novembri - zamatová revolúcia. Spomeniete si ešte niekedy ?
Všetci boli zrazu iní. Žiaci - oops, vlastne vtedy nás už (až na jednu súdružku a pani profesorku) všetci oslovovali hrdo „študenti“ - boli akýsi roztopašnejší a akoby odtrhnutí z reťaze a profesori? Tí boli opatrní, pretože sa väčšinou báli, teraz to už viem… Cestou do školy som všade stretávala ručne vyrábané „plagáty“ - spomínam si, jeden mi utkvel, bolo na ňom napísané „Nedovoľme, aby vo vláde hrali prvé husle trúby!“ strašne som sa na tom vtedy smiala… Odvtedy ubehlo toľko rokov a my, koľkokrát sme to už dovolili? V galantérkach boli vypredané stužky trikolóry… A vtedy, keď na námestí mal byť veľký štrajk a mnohí sa na ňom chceli „zúčastniť“ - dali si nás nastúpiť na školskom dvore a vlastne nám tú účasť povolili namiesto vyučovania, nikto z profesorov nemal odvahu nám to zakázať, iba jediná, áno, tá, ktorá nás stále oslovovala „iba“ žiaci, tá jediná nám vysvetlila, čo sa práve deje a aká je to zodpovednosť a nechala na naše uváženie, ako s tým ďalej naložíme, či nám ide naozaj o účasť a vieme, o čo ide, alebo sa len chceme uliať z vyučka.. koľkí mali vtedy sklonené hlavy a hanbili sa?!
Tak toto bol môj rok 1989.. Ten, čo bol tak strašne strašne dávno.
Baboo
ps: A čo vy, kde ste vtedy boli, čo ste robili? Ako ste ho prežívali a čo vám z neho utkvelo? Splnili sa vám vtedajšie očakávania?
A čo vaše školské časy? ![]()
Přečtěte si také
Tchyni je 80, ale celé léto nás honila po své zahradě. Makali jsme jak diví
- Anonymní
- 06.09.26
- 1110
Tchyni je sice osmdesát, ale pořád je bohužel při síle. Když k ní přijedeme, stává se z ní doslova generál. Než stačíme vystoupit z auta, už ví, co budeme dělat. Jeden pleje záhony, druhý stříhá...
Byt byl psaný na exmanžela. O peníze jsem pak bojovala roky
- Anonymní
- 06.09.26
- 902
Když jsme se s manželem před lety rozhodli koupit byt, vůbec mě nenapadlo, že jednou budu stát před otázkou, jestli z něj vůbec něco dostanu zpátky. Byli jsme manželé, měli jsme společný účet,...
Moje dcera má novou učitelku. Byla zvyklá na vstřícný tón, teď jí čeká křik
- Anonymní
- 06.09.26
- 577
Moje dcera právě nastoupila do druhé třídy. K našemu překvapení nás všechny čekala velká změna. První školní den nám představili novou učitelku. Bez předchozí informace, bez debat, prostě tam byla...
Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost
- Anonymní
- 06.09.26
- 316
Začalo září, děti nastoupily do školky a já šílím. Být mámou v dnešní době totiž znamená, že musíte mít z dítěte už v pěti letech pomalu olympionika a diplomata. Pokud vaše dítě nemá na každý den...
Nesnáším září. Končí letní pohoda a začíná chaos, vstávání, výdaje a kroužky
- Anonymní
- 06.09.26
- 261
Nevím, jak to mají ostatní rodiče. Některé mé kamarádky se na září dokonce těší. Ale já patřím mezi ty, kteří by si přáli, aby prázdniny nikdy neskončily.
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 30931
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 19988
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 43144
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 20375
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 6249
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...