Dítko z lásky
- Porod
- Anonymní
- 11.06.16 načítám...
Narodila se naše druhá láska. Jak se narodila naše druhá největší láska? No z lásky přece. Tentokrát hezky po svatbě bylo na naše miminečko zaděláno a v dubnu se narodil.
Celé těhotenství bylo docela v pohodě. Jen jsem se víc zadýchávala. Poslední tři měsíce těhotenství už jsem špatně spala. Nemohla jsem usnout. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat, bylo to nervozitou z porodu. Taky obavou, jak to logisticky zvládneme s hlídáním staršího syna během porodu. A že mi bude staršího syna líto. Když už nebude jediný, a ačkoliv se budeme moc snažit, určitě bude trochu odstrčený.
V noci to přišlo, zase poslíčky… Přála jsem si, aby mi tentokrát praskla voda a já věděla, že už je to ono. Porod je tady. A ony zase poslíčky. Mírné bolesti co 20 minut, 15 minut, 10 minut a pak hodinu nic. A tak celý den.
Manžel zůstal raději doma. Večer už to bylo intenzivnější a pravidelné po 10 minutách. Řekla jsem si, že vydržím do 10 hodin večer a zavoláme hlídání pro syna. Chvíli před půlnocí jedeme do porodnice.
Na vrátnici nám řeknou, že už tam jely tři nedočkavé čekající maminky. Zvoníme na zvonek a jdu nejdřív na ozvy. Manžel čeká v čekárně. Na ozvách jsem snad hodinu. Chvíli nestíhají. Pak, že malý spal a pak se na mě asi i trochu zapomnělo. Konečně kontrola. Jsem na 3 cm. Je to ono! Porod! Úleva, že jsme nejeli zbytečně a nepojedeme domů.
Porod se rozjel. Čekáme, až se uklidí porodní sál. Po dvou a půl hodinách od příjezdu do porodnice jdeme konečně tam, kde porodím naše druhé dítko. Vypadá to tam překvapivě hezky a je tam hlavně sprcha. Jsem v ní před klystýrem i po klystýru. Je to fakt lepší být během stahů tam.
Otvírám se pomalu a porodní asistentka mi slíbí, že se to více rozjede, až mi praskne vodu. Čekáme ještě hodinku a jdeme na to. Praskne mi vodu. Konec srandy. Už to bolí fakt fest. Většinou se to po snažím vydržet na boku vleže (zkušenost z předchozího porodu) a zkouším i jiné polohy. Vymýšlím a stejně to není lepší.
Bolí to tak, že nadávám a řvu jak tygr. Chci tlačit, fakt už chci tlačit! A ono to na tlačení pořád není. Necítím to. Jdu tu hnusnou bolest ulevit do sprchy. Dřepnu si. Je to tady! Už to cítím, chci tlačit. Manžel mi pomůže na lůžko. Po 45 minutách od prasknutí vody můžu konečně tlačit.
Poslouchám pokyny porodní asistentky. Chudák, jak já řvu a kroutím se. Porodní asistentka vidí lezoucí hlavičku a pobídne manžela, ať se podívá. 
Jsou vidět vlásky. Cítím tlaky na hráz. Bez nástřihu to nepůjde. S tím jsem počítala. Bude to další macek. „Halelujá,“ zvolám. Malý je venku. Brečí. Přisaje se. Jsem šťastná.
Pro mě byl ten druhý porod horší. Možná věkem snáším bolest hůře. Ale stálo to za to. Malý je krásný, úžasný a zdravý.
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 327
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 193
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 132
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 171
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 159
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1495
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 3301
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2711
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1939
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1052
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Gratulace k synkovi. 
denicek je fajn dobre se cte Jen mi prijde az moc strucny. Kazdopadne gratuluju 
