Dítko z lásky
- Porod
- Anonymní
- 11.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Narodila se naše druhá láska. Jak se narodila naše druhá největší láska? No z lásky přece. Tentokrát hezky po svatbě bylo na naše miminečko zaděláno a v dubnu se narodil.
Celé těhotenství bylo docela v pohodě. Jen jsem se víc zadýchávala. Poslední tři měsíce těhotenství už jsem špatně spala. Nemohla jsem usnout. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat, bylo to nervozitou z porodu. Taky obavou, jak to logisticky zvládneme s hlídáním staršího syna během porodu. A že mi bude staršího syna líto. Když už nebude jediný, a ačkoliv se budeme moc snažit, určitě bude trochu odstrčený.
V noci to přišlo, zase poslíčky… Přála jsem si, aby mi tentokrát praskla voda a já věděla, že už je to ono. Porod je tady. A ony zase poslíčky. Mírné bolesti co 20 minut, 15 minut, 10 minut a pak hodinu nic. A tak celý den.
Manžel zůstal raději doma. Večer už to bylo intenzivnější a pravidelné po 10 minutách. Řekla jsem si, že vydržím do 10 hodin večer a zavoláme hlídání pro syna. Chvíli před půlnocí jedeme do porodnice.
Na vrátnici nám řeknou, že už tam jely tři nedočkavé čekající maminky. Zvoníme na zvonek a jdu nejdřív na ozvy. Manžel čeká v čekárně. Na ozvách jsem snad hodinu. Chvíli nestíhají. Pak, že malý spal a pak se na mě asi i trochu zapomnělo. Konečně kontrola. Jsem na 3 cm. Je to ono! Porod! Úleva, že jsme nejeli zbytečně a nepojedeme domů.
Porod se rozjel. Čekáme, až se uklidí porodní sál. Po dvou a půl hodinách od příjezdu do porodnice jdeme konečně tam, kde porodím naše druhé dítko. Vypadá to tam překvapivě hezky a je tam hlavně sprcha. Jsem v ní před klystýrem i po klystýru. Je to fakt lepší být během stahů tam.
Otvírám se pomalu a porodní asistentka mi slíbí, že se to více rozjede, až mi praskne vodu. Čekáme ještě hodinku a jdeme na to. Praskne mi vodu. Konec srandy. Už to bolí fakt fest. Většinou se to po snažím vydržet na boku vleže (zkušenost z předchozího porodu) a zkouším i jiné polohy. Vymýšlím a stejně to není lepší.
Bolí to tak, že nadávám a řvu jak tygr. Chci tlačit, fakt už chci tlačit! A ono to na tlačení pořád není. Necítím to. Jdu tu hnusnou bolest ulevit do sprchy. Dřepnu si. Je to tady! Už to cítím, chci tlačit. Manžel mi pomůže na lůžko. Po 45 minutách od prasknutí vody můžu konečně tlačit.
Poslouchám pokyny porodní asistentky. Chudák, jak já řvu a kroutím se. Porodní asistentka vidí lezoucí hlavičku a pobídne manžela, ať se podívá. 
Jsou vidět vlásky. Cítím tlaky na hráz. Bez nástřihu to nepůjde. S tím jsem počítala. Bude to další macek. „Halelujá,“ zvolám. Malý je venku. Brečí. Přisaje se. Jsem šťastná.
Pro mě byl ten druhý porod horší. Možná věkem snáším bolest hůře. Ale stálo to za to. Malý je krásný, úžasný a zdravý.
Přečtěte si také
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 16404
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 9907
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 18707
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 8143
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 2790
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1293
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 11497
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 40739
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 9344
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 4560
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
Gratulace k synkovi. 
denicek je fajn dobre se cte Jen mi prijde az moc strucny. Kazdopadne gratuluju 
