Dlouhá cesta
- Snažení
- Lojza01
- 17.02.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Některé cesty jsou k cíli jsou opravdu dlouhé, ta moje mi z pohledu těch mnoha let připadá jako nekonečný příběh. Je mi 39 let a dosud nemám žádné děti. Kdyby mi někdo před 15 lety, kdy jsem se vdávala, řekl, co mne čeká, asi bych na něj zírala jako na mimozemšťana.
Odjakživa jsem byla obrovský životní optimista, měla jsem skvělé zaměstnání, fůru koníčků a hezký vztah. Ani mi nepřipadlo, že uběhly dva roky, a dítě nikde. Nepovažovala jsem to za žádný problém, to se přece stává, netřeba hysterčit, ale k doktorovi jsem přece jen zašla. Doporučená „léčba“ po uspokojivém vyšetření spermiogramu partnera sestávala z měření bazální teploty - 1/2 roku, pak dalšího 1/4 roku, pak několik vitaminových injekcí a důležitých rad, jak je nutné zachovávat klid a nenervovat se, odjet na dovolenou atd. Ačkoli jsem si nepřipouštěla, že se klube na svět problém jako hrom, a žila jsem si skutečně v klídku jako dosud, stejně jsem neotěhotněla. Můj lékař přesto zkonstatoval, že na to zaručeně myslím od rána do večera a trápím se a zde že je ten zakopaný pes. Tehdy jsem poprvé změnila ordinaci, jenže na dalekém severu si zase tak moc nevyberete. U dalšího doktora jsme opět začali měřením teplot…a opět jsme skončili obligátní větou „vy se tím musíte neustále trýznit“. Nebylo mi nic platné oponovat, že to není pravda, že mám krásný život a že si myslím, že se stále žádná tragédie neděje. Nikdo mne neposlal na ultrazvuk, neabsolvovala jsem žádné odběry, podle slov lékařů nebylo třeba, vždyť podle běžného gynekologického vyšetření jsem v pořádku. Takto jsem přišla o mnoho cenných let, mezitím se nám sice manželství rozsypalo (ze zcela jiných důvodů než bezdětnosti), ale já pak našla skvělého člověka - a otevřeli jsme společně nový list v této knize. Přestěhovali jsme se do centra vlasti a našla jsem nového gynekologa. Ouha, ani tady nebyla volba nejlepší - tenhle pro změnu po roce a půl bez žádného spec. vyšetření prohlásil, že jsem v přechodu. A tu se ve mně poprvé probudila bojovnost, požádala jsem o doporučení do některého sanatoria na umělé oplodnění, tam mně nikdo nebude bez řádného vyšetření vyprávět báchorky. Nepochodila jsem. Prý není důvod a já jsem hysterka.
Nikdo mne nikdy kvůli mému problému neviděl na kolenou, nikdy jsem neklesala na mysli, neplakala jsem a neprožívala bezesné noci, všichni moji zasvěcení známí mi skládali ovace, jak to vše statečně nesu, tak proč bych měla poslouchat takovéhle nepodložené nesmysly, a odešla jsem z ordinace.
Až můj nynější gynekolog mi udělal všechna vyšetření, laparoskopii, kromě neustále se tvořících cyst nikde žádný zádrhel neobjevil. Po cvicích paní Mojžíšové se mi na podzim r. 2001 podařilo otěhotnět, v 7. týdnu jsem však potratila. Následovala příprava k IVF v Iscaru, půlroční anabáze s vyháněním cyst a první pokus. Bez úspěchu.
Na podzim 2002 jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem vděčná svému lékaři, že mne nechal od samého začátku doma, strávím 4 hodiny denně dojížděním do zaměstnání. Ani teď ale má cesta nekončí happyendem. V 8. týdnu jsem začala krvácet a ukázalo se, že se jedná o prázdný plodový váček. V životě jsem o ničem takovém neslyšela, připadlo mi do nebe volající, že si tahle anomálie našla zrovna nás. V současné době mám doma připravené léky na druhý pokus (vzhledem k mému věku možná poslední pojišťovnou hrazený). Ale abych to neměla tak jednoduché, připlížila se viróza, smetla mne jako tisíce jiných a zmrazila ve mně menstrauční cyklus… Možná poslední smítko na mé dlouhé cestě!
Poučení z mého příběhu? Měla jsem dříve začít bít na poplach. Navzdory tomu, co mi kdo podsouval, pouhá víra a přesvědčení někdy nestačí. Ale nedám se. Při podzimní revizi jsem na sále totiž prohlásila: ještě mně tu uvidíte, ale tentokrát na porodním oddělení.
Ať z mých řádků vyzařuje tolik energie, kolik jen lze, pro vás všechny, kdo jste se ocitli v podobné situaci, a nezoufejte, zítra zase sluníčko vyjde!
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 285
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 229
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 483
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 300
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 186
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1152
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2092
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 856
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Možná je to náhoda, ale Tvůj příběh je přesně 1000-ím článkem uveřejněným na emiminu, takže to musí přinést štěstí!!!