Dlouhá cesta
- Snažení
- Lojza01
- 17.02.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Některé cesty jsou k cíli jsou opravdu dlouhé, ta moje mi z pohledu těch mnoha let připadá jako nekonečný příběh. Je mi 39 let a dosud nemám žádné děti. Kdyby mi někdo před 15 lety, kdy jsem se vdávala, řekl, co mne čeká, asi bych na něj zírala jako na mimozemšťana.
Odjakživa jsem byla obrovský životní optimista, měla jsem skvělé zaměstnání, fůru koníčků a hezký vztah. Ani mi nepřipadlo, že uběhly dva roky, a dítě nikde. Nepovažovala jsem to za žádný problém, to se přece stává, netřeba hysterčit, ale k doktorovi jsem přece jen zašla. Doporučená „léčba“ po uspokojivém vyšetření spermiogramu partnera sestávala z měření bazální teploty - 1/2 roku, pak dalšího 1/4 roku, pak několik vitaminových injekcí a důležitých rad, jak je nutné zachovávat klid a nenervovat se, odjet na dovolenou atd. Ačkoli jsem si nepřipouštěla, že se klube na svět problém jako hrom, a žila jsem si skutečně v klídku jako dosud, stejně jsem neotěhotněla. Můj lékař přesto zkonstatoval, že na to zaručeně myslím od rána do večera a trápím se a zde že je ten zakopaný pes. Tehdy jsem poprvé změnila ordinaci, jenže na dalekém severu si zase tak moc nevyberete. U dalšího doktora jsme opět začali měřením teplot…a opět jsme skončili obligátní větou „vy se tím musíte neustále trýznit“. Nebylo mi nic platné oponovat, že to není pravda, že mám krásný život a že si myslím, že se stále žádná tragédie neděje. Nikdo mne neposlal na ultrazvuk, neabsolvovala jsem žádné odběry, podle slov lékařů nebylo třeba, vždyť podle běžného gynekologického vyšetření jsem v pořádku. Takto jsem přišla o mnoho cenných let, mezitím se nám sice manželství rozsypalo (ze zcela jiných důvodů než bezdětnosti), ale já pak našla skvělého člověka - a otevřeli jsme společně nový list v této knize. Přestěhovali jsme se do centra vlasti a našla jsem nového gynekologa. Ouha, ani tady nebyla volba nejlepší - tenhle pro změnu po roce a půl bez žádného spec. vyšetření prohlásil, že jsem v přechodu. A tu se ve mně poprvé probudila bojovnost, požádala jsem o doporučení do některého sanatoria na umělé oplodnění, tam mně nikdo nebude bez řádného vyšetření vyprávět báchorky. Nepochodila jsem. Prý není důvod a já jsem hysterka.
Nikdo mne nikdy kvůli mému problému neviděl na kolenou, nikdy jsem neklesala na mysli, neplakala jsem a neprožívala bezesné noci, všichni moji zasvěcení známí mi skládali ovace, jak to vše statečně nesu, tak proč bych měla poslouchat takovéhle nepodložené nesmysly, a odešla jsem z ordinace.
Až můj nynější gynekolog mi udělal všechna vyšetření, laparoskopii, kromě neustále se tvořících cyst nikde žádný zádrhel neobjevil. Po cvicích paní Mojžíšové se mi na podzim r. 2001 podařilo otěhotnět, v 7. týdnu jsem však potratila. Následovala příprava k IVF v Iscaru, půlroční anabáze s vyháněním cyst a první pokus. Bez úspěchu.
Na podzim 2002 jsem zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem vděčná svému lékaři, že mne nechal od samého začátku doma, strávím 4 hodiny denně dojížděním do zaměstnání. Ani teď ale má cesta nekončí happyendem. V 8. týdnu jsem začala krvácet a ukázalo se, že se jedná o prázdný plodový váček. V životě jsem o ničem takovém neslyšela, připadlo mi do nebe volající, že si tahle anomálie našla zrovna nás. V současné době mám doma připravené léky na druhý pokus (vzhledem k mému věku možná poslední pojišťovnou hrazený). Ale abych to neměla tak jednoduché, připlížila se viróza, smetla mne jako tisíce jiných a zmrazila ve mně menstrauční cyklus… Možná poslední smítko na mé dlouhé cestě!
Poučení z mého příběhu? Měla jsem dříve začít bít na poplach. Navzdory tomu, co mi kdo podsouval, pouhá víra a přesvědčení někdy nestačí. Ale nedám se. Při podzimní revizi jsem na sále totiž prohlásila: ještě mně tu uvidíte, ale tentokrát na porodním oddělení.
Ať z mých řádků vyzařuje tolik energie, kolik jen lze, pro vás všechny, kdo jste se ocitli v podobné situaci, a nezoufejte, zítra zase sluníčko vyjde!
Přečtěte si také
Nechala jsem manžela udělat test otcovství. Výsledek našel vedle mého prstenu
- Anonymní
- 04.11.26
- 4726
Manžel položil krabičku s testem otcovství vedle odsávačky a zeptal se, kdy bude mít malý čistou pusu, aby mu mohl udělat stěr. Synovi bylo jedenáct týdnů. Zrovna jsem měla na rameni látkovou plenu...
Babička tvrdila, že nic neumím. Teď mi tleskala celá vesnice
- Anonymní
- 04.11.26
- 1117
Každý z nás si v sobě nese nějaké ty rodinné šrámy z dětství, které se s námi táhnou až do dospělosti. Někdy stačí málo a staré vzorce chování vás dokážou zasáhnout s nečekanou silou, i když už...
Do českého Kauflandu už nechci. Kvůli německému nákupu jsem se pohádal i doma
- Anonymní
- 04.11.26
- 2767
Žena mi položila vedle talíře účtenku z německého Kauflandu a zeptala se, jestli těch osm čokolád taky patřilo k nutným zásobám. Řekl jsem, že byly v akci. Vzala kalkulačku a přisunula si židli. V...
Pracuju z domova, a tak hlídám nemocné děti. Jenže práci doháním v noci
- Anonymní
- 04.11.26
- 432
Od té doby, co pracuju z domova, automaticky zůstávám s nemocnými dětmi. Nejdřív mi to připadalo praktické. Letos na podzim už ale přepínám mezi poradami, teploměrem a pohádkami tak dlouho, že...
Myslela jsem, že má mladou milenku. Pak jsem zjistila, komu posílá naše peníze
- Anonymní
- 04.11.26
- 2262
Kdybych zahlédla Tondu s mladou, upravenou blondýnkou, ani mě nenapadlo dělat scénu. Spíš jsem si říkala, že jestli si našel milenku, možná to bude pro všechny zúčastněné docela praktické řešení....
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 1002
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 2268
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 1857
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 1663
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 813
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
Možná je to náhoda, ale Tvůj příběh je přesně 1000-ím článkem uveřejněným na emiminu, takže to musí přinést štěstí!!!