Dlouhá cesta?
- Snažení
- Barčí1411
- 31.01.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouhá cesta? Proč když člověk chce, tak to nejde... Proč když člověk po něčem touží, tak to ne a ne přijít?
Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak jsme se snažili, snažili a snažili …
S Honzou jsme spolu téměř 5 let, z toho 4 roky manželé. Od první chvíle jsem věděla, že chci, aby tento muž byl otcem mého - mých dětí. Od prvního pohlavního styku jsme se nechránili. Prostě jsme se na sebe podívali a řekli: Co má přijít, přijde a chci, aby to bylo s Tebou…
Bylo to jako z červené knihovny.
Téměř rok jsme se tím, že i bez ochrany pořád nejsem těhotná, nijak nezabývali. Po roce, kdy jsme se vzali a plánovali už opravdovou rodinu jsme si řekli, že to tedy budeme zkoušet intenzivně. Každý neúspěch byl zklamáním. Jednoho dne, dy jsem vlastně začala mít problémy se zády a vůbec od pasu dolů, mi byla dopurečena prohlídka gynekologa. Před tím jsem to, bohužel, flinkala.
Při první návštěvě mě fyndr. udělal kultivaci a za pár dní jsem se dozvěděla, že mám akutní chlamydii a ureaplasmata. Byly mi nasazeny antibiotika, stejně tak jako manželovi. Můžu vám říct, že jsem se cítila jako nějaká prašivka. Ptala jsem se, kde jsem k tomu mohla přijít, štítila jsem se sebe. no, každé ženské by tobylo asi nepříjemné. Kromě vaginálních klobulek jsem musela polykat i další atb., abych se té hrůzy zbavila. Při každém požití toho léku jsem měla pocit, že je to má poslední hodina. Hlava se mi motala, měla jsem pocit, že to se mnou klepne, dýchyt jsem nemohla. Ani to, že jsem je užívala mezi jídlem, nepomáhalo. Ale hlavní bylo - přeléčit To !
Při kontrolní kultivaci mi zůstaly „už jen“ ureaplasmata, které se přeléčily užíváním vaginálních globulek. No a pak to začalo . . .
Při třetí návštěvě gyndr. jsme začali řešit otázku, jak dlouho se snažím otěhotnět. Rok jsme se snažili intenzivně, vlastně vždy, když to šlo, někdy i při menstruaci. Můj gynekolog je zároveň gynekologem v Centru Asistované Reprodukce v Plzni - NATALART. Takže se o mě staral s veškerou možnou péčí. Radil mi, co a jak bych měla dělat. Když ani po 3 měsících nic, doporučil mi objednat se na Genetiku, kde nás s manželem detailně vyšetřili.
Co „Ten nahoře“ nechtěl… Honza měl katastrofální spermiogram, já a moje vajíčka, která jsem snad neměla, ovulace-neovulace… Dostali jsme vitamíny a honem další vyšetření v Natalartu už u kvalifikovaných „asistentů oplodnitelů“. Sestřičky i doktoři byli úžasní, lidští, cítili s každým, kdo měl nějakým problém. Léčili nás zde téměř 2 roky. Jsem po 7 IUI a když navrhli IVF, tak jsme to chtěně-nechtěně vzdali. Na to manžel onemocněl, takže a´t jsme chtěli nebo nechtěli, miminko muselo počkat… Byl konec června 2009. Tedy přesně 3 roky od toho, kdy jsme se začali snažit.
Všechny ty zásahy do organismu, leč nebyly zas tak velké, IVF je určitě zásah větší - mě psychicky i fyzicky vyčerpávaly. každý neúspěch byl tím největším zklamáním a bral kousek po kousku další naději otěhotnět.
V září jsem si řekla, že nemůžu jen tak nečinně doma sedět, čekat. Vrhla jsem se po hlavě do školy s vešerou vervou, která se ve mně našla. Tohle byl ten nejrozumnější krok z celého mého života, který jsem udělala.
V listopadu jsem dostala od kolegyně k narozeninám těhotenstký test. Pár dní jsem se cítila trošku vzrušeně, akčně. Přesněji - jako bych se vznášela. Takový pocit štěstí jsem nikdy nezažila. Ale myslela jsem si, že je to tím, že mi Honza uzdravuje a že bude zase dobře.
13.11. kolem 23 hodiny jsem si udělala v práci těhotenský test. Seděla jsem chvíli na záchodě, pak jsem šla s tou počůranou tyčinkou na halu a byla nervozní jako nikdy před tím. Bylo to nejdelších 5 minut ! Potom jsem se podívala na test a jen jsem řekla vyplašeně: „Jsou tam dvě čárky !? "Pamatuji si to jako dnes. Grétka se podívala a v očích měla slzy. Slzy radosti. Ano, byly tam // ! 
Najednou mi projel po zádech takový mráz, tak strašně jsem se bála, že to není pravda. I tak jsem běžela za všemi, kteří to vše s námi prožívali od začátku, abych jim ukázala ten počúranej proužek, na kterém byly //. Volala jsem mámě, babičce, Honzovi a naší rodinné přítelkyni, že mám pozitivnéí těhotenský test. Nikdo tomu nechtěl věřit. jistější jsem si byla až po kontrole u mého gyndr., který mě uvítal se slovy: "Jak se Vám to povedlo?“ a následovalo to nejkrásnější: „No jo, je tam, podívejte se. Tady ta malá fazolka. To je Vaše děťátko!“ Byla jsem tak šťastná. Tu radost nemůžu ani popsat. krásnější dárek k narozeninám jsem nemohla dostat !!! Děkuju, Emičko ! 
A tady začalo něco nového. Nový život ve mně… Náš maličký, vymodlený poklad 
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 593
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 374
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 5458
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 3373
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 2938
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2071
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1130
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2596
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 868
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 2864
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Krásný deníček, držím moc palečky, aby vše bylo v pořádku a Vaše fazolka byla zdravá a dělala jen radost!!! 
