Dlouhá cesta?
- Snažení
- Barčí1411
- 31.01.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouhá cesta? Proč když člověk chce, tak to nejde... Proč když člověk po něčem touží, tak to ne a ne přijít?
Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak jsme se snažili, snažili a snažili …
S Honzou jsme spolu téměř 5 let, z toho 4 roky manželé. Od první chvíle jsem věděla, že chci, aby tento muž byl otcem mého - mých dětí. Od prvního pohlavního styku jsme se nechránili. Prostě jsme se na sebe podívali a řekli: Co má přijít, přijde a chci, aby to bylo s Tebou…
Bylo to jako z červené knihovny.
Téměř rok jsme se tím, že i bez ochrany pořád nejsem těhotná, nijak nezabývali. Po roce, kdy jsme se vzali a plánovali už opravdovou rodinu jsme si řekli, že to tedy budeme zkoušet intenzivně. Každý neúspěch byl zklamáním. Jednoho dne, dy jsem vlastně začala mít problémy se zády a vůbec od pasu dolů, mi byla dopurečena prohlídka gynekologa. Před tím jsem to, bohužel, flinkala.
Při první návštěvě mě fyndr. udělal kultivaci a za pár dní jsem se dozvěděla, že mám akutní chlamydii a ureaplasmata. Byly mi nasazeny antibiotika, stejně tak jako manželovi. Můžu vám říct, že jsem se cítila jako nějaká prašivka. Ptala jsem se, kde jsem k tomu mohla přijít, štítila jsem se sebe. no, každé ženské by tobylo asi nepříjemné. Kromě vaginálních klobulek jsem musela polykat i další atb., abych se té hrůzy zbavila. Při každém požití toho léku jsem měla pocit, že je to má poslední hodina. Hlava se mi motala, měla jsem pocit, že to se mnou klepne, dýchyt jsem nemohla. Ani to, že jsem je užívala mezi jídlem, nepomáhalo. Ale hlavní bylo - přeléčit To !
Při kontrolní kultivaci mi zůstaly „už jen“ ureaplasmata, které se přeléčily užíváním vaginálních globulek. No a pak to začalo . . .
Při třetí návštěvě gyndr. jsme začali řešit otázku, jak dlouho se snažím otěhotnět. Rok jsme se snažili intenzivně, vlastně vždy, když to šlo, někdy i při menstruaci. Můj gynekolog je zároveň gynekologem v Centru Asistované Reprodukce v Plzni - NATALART. Takže se o mě staral s veškerou možnou péčí. Radil mi, co a jak bych měla dělat. Když ani po 3 měsících nic, doporučil mi objednat se na Genetiku, kde nás s manželem detailně vyšetřili.
Co „Ten nahoře“ nechtěl… Honza měl katastrofální spermiogram, já a moje vajíčka, která jsem snad neměla, ovulace-neovulace… Dostali jsme vitamíny a honem další vyšetření v Natalartu už u kvalifikovaných „asistentů oplodnitelů“. Sestřičky i doktoři byli úžasní, lidští, cítili s každým, kdo měl nějakým problém. Léčili nás zde téměř 2 roky. Jsem po 7 IUI a když navrhli IVF, tak jsme to chtěně-nechtěně vzdali. Na to manžel onemocněl, takže a´t jsme chtěli nebo nechtěli, miminko muselo počkat… Byl konec června 2009. Tedy přesně 3 roky od toho, kdy jsme se začali snažit.
Všechny ty zásahy do organismu, leč nebyly zas tak velké, IVF je určitě zásah větší - mě psychicky i fyzicky vyčerpávaly. každý neúspěch byl tím největším zklamáním a bral kousek po kousku další naději otěhotnět.
V září jsem si řekla, že nemůžu jen tak nečinně doma sedět, čekat. Vrhla jsem se po hlavě do školy s vešerou vervou, která se ve mně našla. Tohle byl ten nejrozumnější krok z celého mého života, který jsem udělala.
V listopadu jsem dostala od kolegyně k narozeninám těhotenstký test. Pár dní jsem se cítila trošku vzrušeně, akčně. Přesněji - jako bych se vznášela. Takový pocit štěstí jsem nikdy nezažila. Ale myslela jsem si, že je to tím, že mi Honza uzdravuje a že bude zase dobře.
13.11. kolem 23 hodiny jsem si udělala v práci těhotenský test. Seděla jsem chvíli na záchodě, pak jsem šla s tou počůranou tyčinkou na halu a byla nervozní jako nikdy před tím. Bylo to nejdelších 5 minut ! Potom jsem se podívala na test a jen jsem řekla vyplašeně: „Jsou tam dvě čárky !? "Pamatuji si to jako dnes. Grétka se podívala a v očích měla slzy. Slzy radosti. Ano, byly tam // ! 
Najednou mi projel po zádech takový mráz, tak strašně jsem se bála, že to není pravda. I tak jsem běžela za všemi, kteří to vše s námi prožívali od začátku, abych jim ukázala ten počúranej proužek, na kterém byly //. Volala jsem mámě, babičce, Honzovi a naší rodinné přítelkyni, že mám pozitivnéí těhotenský test. Nikdo tomu nechtěl věřit. jistější jsem si byla až po kontrole u mého gyndr., který mě uvítal se slovy: "Jak se Vám to povedlo?“ a následovalo to nejkrásnější: „No jo, je tam, podívejte se. Tady ta malá fazolka. To je Vaše děťátko!“ Byla jsem tak šťastná. Tu radost nemůžu ani popsat. krásnější dárek k narozeninám jsem nemohla dostat !!! Děkuju, Emičko ! 
A tady začalo něco nového. Nový život ve mně… Náš maličký, vymodlený poklad 
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 1917
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 908
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 692
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 769
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 978
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 6695
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 6490
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 2048
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1276
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 660
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Krásný deníček, držím moc palečky, aby vše bylo v pořádku a Vaše fazolka byla zdravá a dělala jen radost!!! 
