Dlouhá cesta?
- Snažení
- Barčí1411
- 31.01.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dlouhá cesta? Proč když člověk chce, tak to nejde... Proč když člověk po něčem touží, tak to ne a ne přijít?
Chtěla bych se s vámi podělit o to, jak jsme se snažili, snažili a snažili …
S Honzou jsme spolu téměř 5 let, z toho 4 roky manželé. Od první chvíle jsem věděla, že chci, aby tento muž byl otcem mého - mých dětí. Od prvního pohlavního styku jsme se nechránili. Prostě jsme se na sebe podívali a řekli: Co má přijít, přijde a chci, aby to bylo s Tebou…
Bylo to jako z červené knihovny.
Téměř rok jsme se tím, že i bez ochrany pořád nejsem těhotná, nijak nezabývali. Po roce, kdy jsme se vzali a plánovali už opravdovou rodinu jsme si řekli, že to tedy budeme zkoušet intenzivně. Každý neúspěch byl zklamáním. Jednoho dne, dy jsem vlastně začala mít problémy se zády a vůbec od pasu dolů, mi byla dopurečena prohlídka gynekologa. Před tím jsem to, bohužel, flinkala.
Při první návštěvě mě fyndr. udělal kultivaci a za pár dní jsem se dozvěděla, že mám akutní chlamydii a ureaplasmata. Byly mi nasazeny antibiotika, stejně tak jako manželovi. Můžu vám říct, že jsem se cítila jako nějaká prašivka. Ptala jsem se, kde jsem k tomu mohla přijít, štítila jsem se sebe. no, každé ženské by tobylo asi nepříjemné. Kromě vaginálních klobulek jsem musela polykat i další atb., abych se té hrůzy zbavila. Při každém požití toho léku jsem měla pocit, že je to má poslední hodina. Hlava se mi motala, měla jsem pocit, že to se mnou klepne, dýchyt jsem nemohla. Ani to, že jsem je užívala mezi jídlem, nepomáhalo. Ale hlavní bylo - přeléčit To !
Při kontrolní kultivaci mi zůstaly „už jen“ ureaplasmata, které se přeléčily užíváním vaginálních globulek. No a pak to začalo . . .
Při třetí návštěvě gyndr. jsme začali řešit otázku, jak dlouho se snažím otěhotnět. Rok jsme se snažili intenzivně, vlastně vždy, když to šlo, někdy i při menstruaci. Můj gynekolog je zároveň gynekologem v Centru Asistované Reprodukce v Plzni - NATALART. Takže se o mě staral s veškerou možnou péčí. Radil mi, co a jak bych měla dělat. Když ani po 3 měsících nic, doporučil mi objednat se na Genetiku, kde nás s manželem detailně vyšetřili.
Co „Ten nahoře“ nechtěl… Honza měl katastrofální spermiogram, já a moje vajíčka, která jsem snad neměla, ovulace-neovulace… Dostali jsme vitamíny a honem další vyšetření v Natalartu už u kvalifikovaných „asistentů oplodnitelů“. Sestřičky i doktoři byli úžasní, lidští, cítili s každým, kdo měl nějakým problém. Léčili nás zde téměř 2 roky. Jsem po 7 IUI a když navrhli IVF, tak jsme to chtěně-nechtěně vzdali. Na to manžel onemocněl, takže a´t jsme chtěli nebo nechtěli, miminko muselo počkat… Byl konec června 2009. Tedy přesně 3 roky od toho, kdy jsme se začali snažit.
Všechny ty zásahy do organismu, leč nebyly zas tak velké, IVF je určitě zásah větší - mě psychicky i fyzicky vyčerpávaly. každý neúspěch byl tím největším zklamáním a bral kousek po kousku další naději otěhotnět.
V září jsem si řekla, že nemůžu jen tak nečinně doma sedět, čekat. Vrhla jsem se po hlavě do školy s vešerou vervou, která se ve mně našla. Tohle byl ten nejrozumnější krok z celého mého života, který jsem udělala.
V listopadu jsem dostala od kolegyně k narozeninám těhotenstký test. Pár dní jsem se cítila trošku vzrušeně, akčně. Přesněji - jako bych se vznášela. Takový pocit štěstí jsem nikdy nezažila. Ale myslela jsem si, že je to tím, že mi Honza uzdravuje a že bude zase dobře.
13.11. kolem 23 hodiny jsem si udělala v práci těhotenský test. Seděla jsem chvíli na záchodě, pak jsem šla s tou počůranou tyčinkou na halu a byla nervozní jako nikdy před tím. Bylo to nejdelších 5 minut ! Potom jsem se podívala na test a jen jsem řekla vyplašeně: „Jsou tam dvě čárky !? "Pamatuji si to jako dnes. Grétka se podívala a v očích měla slzy. Slzy radosti. Ano, byly tam // ! 
Najednou mi projel po zádech takový mráz, tak strašně jsem se bála, že to není pravda. I tak jsem běžela za všemi, kteří to vše s námi prožívali od začátku, abych jim ukázala ten počúranej proužek, na kterém byly //. Volala jsem mámě, babičce, Honzovi a naší rodinné přítelkyni, že mám pozitivnéí těhotenský test. Nikdo tomu nechtěl věřit. jistější jsem si byla až po kontrole u mého gyndr., který mě uvítal se slovy: "Jak se Vám to povedlo?“ a následovalo to nejkrásnější: „No jo, je tam, podívejte se. Tady ta malá fazolka. To je Vaše děťátko!“ Byla jsem tak šťastná. Tu radost nemůžu ani popsat. krásnější dárek k narozeninám jsem nemohla dostat !!! Děkuju, Emičko ! 
A tady začalo něco nového. Nový život ve mně… Náš maličký, vymodlený poklad 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20649
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Krásný deníček, držím moc palečky, aby vše bylo v pořádku a Vaše fazolka byla zdravá a dělala jen radost!!! 
