Dlouhá cesta ke štěstí
- Snažení
- Khalmati
- 08.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I dlouhé cesty vedou ke štěstí, i proplakané noci nám dávají sílu a díky nim si můžeme všeho o to více vážit. Na popud své kamarádky jsem se také rozhodla sepsat naši dlouhou cestu ke štěstí a dodat tak sílu „několikaletým“ snažilkám. Udělejte si kávu a pohodlí, protože to bude asi delší počteníčko.
První pozitivní test
- 1
Naše svatba ve 33. týdnu
- 1
Toníček pár minut po narození
Nejkrásnější uzlíček
- 1
Náš brouček roste jako z vody :-)
- 6
Všechno to začalo v červnu 2007, kdy jsme se s přítelem (nyní už manželem) rozhodli, že bychom chtěli miminko. Nikomu jsme nic neřekli, abychom se vyhnuli větám: „Tak co? Už se vám zadařilo?“ Nepočítala jsem s tím, že by se to povedlo hned (i když ve skrytu duše jsem v to doufala). Nepovedlo se to první měsíc, tak jsem si říkala, že nemá cenu nic hrotit, že se to povede třeba příště. Ale ani příště, ani další měsíc. V práci mi otěhotněla kolegyně, moc jsem jí to přála, snažili se půl roku, tak ještě aby ne. Jen u srdíčka to trochu zabolelo. Ale co, my se dočkáme příště.
Čas plynul a blížily se Vánoce. Doufala jsem, že ty už budeme trávit s pupíkem, ale nestalo se, tak jsme si aspoň do nového roku přáli, aby přinesl lepší zprávy. Optimismus mě opouštěl vždy jen během menstruace – když tedy dorazila. Začala jsem s ní mít problémy, protože nepřišla třeba i několik měsíců. Ale pořád jsem si říkala, že se to povede. Přišly další Vánoce a zase bez pupíku, zase bez pozitivního testu. Moje nálada byla jako na houpačce, od probrečených nocí, přes naprostou apatii až k zoufalství. Rozhodla jsem se proto změnit práci. V té nové se mi líbilo, dařilo se mi, miminko jsem hodila za hlavu, povedlo se mi krásně zhubnout, ale postupem času se v mé hlavě znovu rozezněl ten zvoneček a navíc proběhly další Vánoce jen ve dvou. Málokdo to pochopí :-/
V březnu 2009 se svěřila i kamarádka, že čeká miminko. Dodnes mám to datum v paměti – 11. března – přišla mi fotka s pozitivním testem. Jak já jí to přála a zároveň jí tak strašně záviděla. Neměla ani potuchy, jak velký boj jsem v sobě sváděla s každou fotkou jejího rostoucího bříška. Bolelo mě to a přitom jsem prahla po dalších fotkách, po dalších informacích, jak jí je, jak děťátko roste, jak kope, jestli to bude holčička nebo kluk, jakou výbavičku pořídila. Prožívala jsem s ní celé těhotenství, jako by bylo moje vlastní. Alespoň zprostředkovaně jsem vnímala, jaký ten „jiný stav“ je. Její beruška se narodila v listopadu 2009. Byla překrásná. Když jsem na ni v porodnici koukala, říkala jsem si, že teď už jsem určitě „na řadě“ 
Sice následovaly další Vánoce bez uzlíčku, ale co, ono se to prostě povede a basta!
Do roku 2010 jsme vstoupili s hlavním cílem – změnit gynekologa a jít tomu našemu štěstí naproti. Podstoupila jsem laparoskopii, přítel spermiogram a vystřídal se několikrát Pregnyl a Clostylbegit – bez úspěchu. V červnu jsme začali docházet do Gennetu. Pan doktor mi zjistil syndrom PCO – tak konečně víme, kde je problém! Než byly výsledky všech vyšetření pohromadě, byl začátek srpna. Dohodli jsme se, že po dovolené přijdeme a vrhneme se nejdřív na IUI a potom uvidíme, jak budeme postupovat, „Po menstruaci si pak zavolejte, domluvíme se.“ Dovolená byla nádherná, MS měla dorazit začátkem září a nic, zase nic… Test negativní, pitomý PCO, říkala jsem si. Záda mě bolela, nebylo mi dobře, asi chřipka.
Když jsem jela 22. září do práci, udělalo se mi špatně v tramvaji. Když jsem dopoledne mluvila s přítelem, tak se ještě ptal: „A nemůžeš být těhotná?“ No jistě, mě léčí neplodnost a já budu těhotná. Ten si chudák vyslechl. Ale červík začal hlodat, tak jsem si o polední pauze skočila do lékárny. Nedalo mi to a hned jsem si jeden test udělala, vždyť mám ještě jeden na zítra na ráno. Koukám na test, no jasně – jedna čárka, co bych čekala. Šup s ním do koše. Po půl hodině vyhazuji papír a pohledem jsem zavadila o test. Jsou tam dvě čárky a stejně silné! To není možné, beru ho znovu do rukou a nevěřícně si ho prohlížím. Letím na záchod a počůrávám i druhý test. Přímo před očima mi leze druhá čárka – po 3 letech 3 měsících 3 týdnech a 4 dnech! Letím do lékárny a kupuji další 3 krabičky. Testuji jak smyslů zbavená každý den a čárka sílí. DOČKALI JSME SE! S přítelem jsme si doma štěstím pobrečeli – konečně je to tu!
Termín jsme měli 28. května 2011. Celé těhotenství probíhalo v naprostém pořádku. Přestěhovali jsme se do většího bytu a ve 33. týdnu jsme se brali. Já jsem si říkala, jak je to báječné, že budeme mít májové „koťátko“, já sama jsem květnová, moje maminka taky, tak to bude krásné a slavit budeme pohromadě. Pořád jsem našemu chlapečkovi do bříška šeptala, ať se „vylodí“ o nějaký ten den dřív, ať je Býček stejně jako já.
A asi to pomohlo. 17. května mi ve 22:38 praskla voda, když jsem se chytala do postele. Utíkala jsem do koupelny a houkla jsem na manžela, že asi pojedeme, že mi praskla voda. Ten samozřejmě začal hned zmatkovat, tak ho uklidňuji, že mě zatím nic nebolí a pokud nic nezačne, tak máme ještě 2 hodiny, než bychom měli být v nemocnici. Pomalu se to ale rozjíždělo. Po půl hodině jsem se oblékla a vyjeli jsme. V porodnici jsme byli chvilku před půlnocí, tak udělali test na plodovku a monitor. Na monitoru nic moc, děložní činnost mezi hodnotami 40 – 60, tak to vypadalo, že se nic neděje, ale já jsem PA říkala, že mě nebolí břicho, ale že to jde v pravidelných intervalech do zad, to už jsem měla kontrakce po 3 minutách – vyšetření od dr. – otevřená na 6 cm – „Tak to budete mít maminko docela rychlý, nebojte.“
Vylezla jsem ven už v jejich košili, manžel se šel taky převléknout a šli jsme do boxu, tam jsem zamířila rovnou do sprchy, moc mi pomáhala teplá sprcha na záda. Před druhou hodinou jsem mohla začít tlačit, tak jsem si vylezla na postel a s PA tlačila. Malej nechtěl úplně sestoupit, tak jsem ještě musela slézt a 3 kontrakce vydržet s tlačením vestoje, pak jsem si lehla, jednou zatlačila, volali doktora, a na dvě kontrakce byl Toníček venku. Slyšela jsem, jak se manžel za mou hlavou štěstím rozbrečel, byl to nádherný pocit – úleva, radost, štěstí… neskutečné! Manžel šel se sestřičkou Toníčka ošetřit.
18. května 2011 se uzavřel ten začarovaný kruh a po 3,5 hodinách se nám narodilo naše největší štěstí – syn Toníček s váhou 3300 g a mírou 49 cm. Po dlouhých letech, po potocích bolavých slz přišly ty slzy štěstí a úlevy. Všechno zlé je k něčemu dobré a osud věděl, proč nám miminko poslat až v tuto dobu. Mnohem víc si teď vážím toho zázraku, co nám oddechuje v postýlce. Toho největšího štěstí.
Přečtěte si také
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 1869
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2120
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2707
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 1926
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1275
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4676
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2704
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5344
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 2019
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 918
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
U nás sice nebyl problém otěhotnět, ale měla jsem u druhé dcerky stejný termín porodu 
, nakonec je 24.5.
mi se snažíme teprve přes rok, ale taky už s Clostybegitem a zatím žádná reakce. V dubdu nás čeká první návštěva CARU a já strašně doufám, že nebude potřeba 
…věřím, že se všechny dočkáme… 
Jsi úžasná, vydržela jsi to tak dlouho..tak moc dlouho!!! 
