Dlouhá cesta ke štěstí
- Snažení
- Khalmati
- 08.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
I dlouhé cesty vedou ke štěstí, i proplakané noci nám dávají sílu a díky nim si můžeme všeho o to více vážit. Na popud své kamarádky jsem se také rozhodla sepsat naši dlouhou cestu ke štěstí a dodat tak sílu „několikaletým“ snažilkám. Udělejte si kávu a pohodlí, protože to bude asi delší počteníčko.
První pozitivní test
- 1
Naše svatba ve 33. týdnu
- 1
Toníček pár minut po narození
Nejkrásnější uzlíček
- 1
Náš brouček roste jako z vody :-)
- 6
Všechno to začalo v červnu 2007, kdy jsme se s přítelem (nyní už manželem) rozhodli, že bychom chtěli miminko. Nikomu jsme nic neřekli, abychom se vyhnuli větám: „Tak co? Už se vám zadařilo?“ Nepočítala jsem s tím, že by se to povedlo hned (i když ve skrytu duše jsem v to doufala). Nepovedlo se to první měsíc, tak jsem si říkala, že nemá cenu nic hrotit, že se to povede třeba příště. Ale ani příště, ani další měsíc. V práci mi otěhotněla kolegyně, moc jsem jí to přála, snažili se půl roku, tak ještě aby ne. Jen u srdíčka to trochu zabolelo. Ale co, my se dočkáme příště.
Čas plynul a blížily se Vánoce. Doufala jsem, že ty už budeme trávit s pupíkem, ale nestalo se, tak jsme si aspoň do nového roku přáli, aby přinesl lepší zprávy. Optimismus mě opouštěl vždy jen během menstruace – když tedy dorazila. Začala jsem s ní mít problémy, protože nepřišla třeba i několik měsíců. Ale pořád jsem si říkala, že se to povede. Přišly další Vánoce a zase bez pupíku, zase bez pozitivního testu. Moje nálada byla jako na houpačce, od probrečených nocí, přes naprostou apatii až k zoufalství. Rozhodla jsem se proto změnit práci. V té nové se mi líbilo, dařilo se mi, miminko jsem hodila za hlavu, povedlo se mi krásně zhubnout, ale postupem času se v mé hlavě znovu rozezněl ten zvoneček a navíc proběhly další Vánoce jen ve dvou. Málokdo to pochopí :-/
V březnu 2009 se svěřila i kamarádka, že čeká miminko. Dodnes mám to datum v paměti – 11. března – přišla mi fotka s pozitivním testem. Jak já jí to přála a zároveň jí tak strašně záviděla. Neměla ani potuchy, jak velký boj jsem v sobě sváděla s každou fotkou jejího rostoucího bříška. Bolelo mě to a přitom jsem prahla po dalších fotkách, po dalších informacích, jak jí je, jak děťátko roste, jak kope, jestli to bude holčička nebo kluk, jakou výbavičku pořídila. Prožívala jsem s ní celé těhotenství, jako by bylo moje vlastní. Alespoň zprostředkovaně jsem vnímala, jaký ten „jiný stav“ je. Její beruška se narodila v listopadu 2009. Byla překrásná. Když jsem na ni v porodnici koukala, říkala jsem si, že teď už jsem určitě „na řadě“ 
Sice následovaly další Vánoce bez uzlíčku, ale co, ono se to prostě povede a basta!
Do roku 2010 jsme vstoupili s hlavním cílem – změnit gynekologa a jít tomu našemu štěstí naproti. Podstoupila jsem laparoskopii, přítel spermiogram a vystřídal se několikrát Pregnyl a Clostylbegit – bez úspěchu. V červnu jsme začali docházet do Gennetu. Pan doktor mi zjistil syndrom PCO – tak konečně víme, kde je problém! Než byly výsledky všech vyšetření pohromadě, byl začátek srpna. Dohodli jsme se, že po dovolené přijdeme a vrhneme se nejdřív na IUI a potom uvidíme, jak budeme postupovat, „Po menstruaci si pak zavolejte, domluvíme se.“ Dovolená byla nádherná, MS měla dorazit začátkem září a nic, zase nic… Test negativní, pitomý PCO, říkala jsem si. Záda mě bolela, nebylo mi dobře, asi chřipka.
Když jsem jela 22. září do práci, udělalo se mi špatně v tramvaji. Když jsem dopoledne mluvila s přítelem, tak se ještě ptal: „A nemůžeš být těhotná?“ No jistě, mě léčí neplodnost a já budu těhotná. Ten si chudák vyslechl. Ale červík začal hlodat, tak jsem si o polední pauze skočila do lékárny. Nedalo mi to a hned jsem si jeden test udělala, vždyť mám ještě jeden na zítra na ráno. Koukám na test, no jasně – jedna čárka, co bych čekala. Šup s ním do koše. Po půl hodině vyhazuji papír a pohledem jsem zavadila o test. Jsou tam dvě čárky a stejně silné! To není možné, beru ho znovu do rukou a nevěřícně si ho prohlížím. Letím na záchod a počůrávám i druhý test. Přímo před očima mi leze druhá čárka – po 3 letech 3 měsících 3 týdnech a 4 dnech! Letím do lékárny a kupuji další 3 krabičky. Testuji jak smyslů zbavená každý den a čárka sílí. DOČKALI JSME SE! S přítelem jsme si doma štěstím pobrečeli – konečně je to tu!
Termín jsme měli 28. května 2011. Celé těhotenství probíhalo v naprostém pořádku. Přestěhovali jsme se do většího bytu a ve 33. týdnu jsme se brali. Já jsem si říkala, jak je to báječné, že budeme mít májové „koťátko“, já sama jsem květnová, moje maminka taky, tak to bude krásné a slavit budeme pohromadě. Pořád jsem našemu chlapečkovi do bříška šeptala, ať se „vylodí“ o nějaký ten den dřív, ať je Býček stejně jako já.
A asi to pomohlo. 17. května mi ve 22:38 praskla voda, když jsem se chytala do postele. Utíkala jsem do koupelny a houkla jsem na manžela, že asi pojedeme, že mi praskla voda. Ten samozřejmě začal hned zmatkovat, tak ho uklidňuji, že mě zatím nic nebolí a pokud nic nezačne, tak máme ještě 2 hodiny, než bychom měli být v nemocnici. Pomalu se to ale rozjíždělo. Po půl hodině jsem se oblékla a vyjeli jsme. V porodnici jsme byli chvilku před půlnocí, tak udělali test na plodovku a monitor. Na monitoru nic moc, děložní činnost mezi hodnotami 40 – 60, tak to vypadalo, že se nic neděje, ale já jsem PA říkala, že mě nebolí břicho, ale že to jde v pravidelných intervalech do zad, to už jsem měla kontrakce po 3 minutách – vyšetření od dr. – otevřená na 6 cm – „Tak to budete mít maminko docela rychlý, nebojte.“
Vylezla jsem ven už v jejich košili, manžel se šel taky převléknout a šli jsme do boxu, tam jsem zamířila rovnou do sprchy, moc mi pomáhala teplá sprcha na záda. Před druhou hodinou jsem mohla začít tlačit, tak jsem si vylezla na postel a s PA tlačila. Malej nechtěl úplně sestoupit, tak jsem ještě musela slézt a 3 kontrakce vydržet s tlačením vestoje, pak jsem si lehla, jednou zatlačila, volali doktora, a na dvě kontrakce byl Toníček venku. Slyšela jsem, jak se manžel za mou hlavou štěstím rozbrečel, byl to nádherný pocit – úleva, radost, štěstí… neskutečné! Manžel šel se sestřičkou Toníčka ošetřit.
18. května 2011 se uzavřel ten začarovaný kruh a po 3,5 hodinách se nám narodilo naše největší štěstí – syn Toníček s váhou 3300 g a mírou 49 cm. Po dlouhých letech, po potocích bolavých slz přišly ty slzy štěstí a úlevy. Všechno zlé je k něčemu dobré a osud věděl, proč nám miminko poslat až v tuto dobu. Mnohem víc si teď vážím toho zázraku, co nám oddechuje v postýlce. Toho největšího štěstí.
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 210
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 153
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 306
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 136
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 189
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1011
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1192
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 722
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 620
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1968
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
U nás sice nebyl problém otěhotnět, ale měla jsem u druhé dcerky stejný termín porodu 
, nakonec je 24.5.
mi se snažíme teprve přes rok, ale taky už s Clostybegitem a zatím žádná reakce. V dubdu nás čeká první návštěva CARU a já strašně doufám, že nebude potřeba 
…věřím, že se všechny dočkáme… 
Jsi úžasná, vydržela jsi to tak dlouho..tak moc dlouho!!! 
