Dlouhé čekání

Již dlouho navštěvuji tyto stránky a hlavně sekci neplodnost, protože ta se i mě bohužel týká. Rozhodla jsem se, že i já zde vypovím svůj příběh. Potřebuji se vypovídat a kdo jiný by mne pochopil lépe než ti, kteří mají stejné problémy a pocity jako já? Brzy mi bude 31 let a o miminko se s jednou přestávkou snažím již sedm let. Po dvou letech marného snažení jsem se rozhodla situaci řešit návštěvou gynekoložky, která mne nejdříve dávala různé preparáty a později odeslala na laparoskopické vyšetření.

Zde žádný problém nenašli, a tak nám paní doktorka řekla, že to chce čas. Po dalším půl roce, kdy se nic nedělo, jsme se rozhodli, že již déle nebudeme čekat a navštívíme centrum asistované reprodukce. Vybrali jsme si Pronatal. Zde se nás ujali a po všech testech nám bylo sděleno, že i já i manžel jsme v naprostém pořádku, takže můžeme podstoupit inseminaci.

Dostala jsem injekce ke stimulaci vaječníků, ale v den D nám bylo sděleno, že výsledky manželova spermiogramu jsem katastrofální, takže insiminaci sice provedou, ale ať nepočítáme s žádným výsledkem. Samozřejmě jsem to obrečela. Takže nám bylo vzhledem ke špatnému spermiogramu doporučeno IVF. To jsme podstoupili, ale bohužel se první pokus nepovedl (měl to být můj dárek k mým 28, narozeninám :o(). Já to nevzdala a chystala se na další pokus.

Injekce se odrazily na mé postavě a já přibrala 10 kg, což mne dost trápilo, ale co by člověk neudělal pro vytoužené miminko? Když jsme si s manželem měli jet pro další dávku injekcí (bohužel jsme po předchozím IVF neměli žádná miminka na mrazáčku), zažila jsem největší šok svého života. Manžel mi sdělil, že na další pokus nemá nervy, a že nikam nepojede. Tento šok jsem bohužel nedokázala přestát a naše manželství skončilo rozvodem. Později jsem zjistila, že ani tak nešlo o nervy, jako o to, že si manžel našel jinou ženu. Ale to už je zase jiná kapitola.

Asi po roce jsem se seznámila se svým současným přítelem a po půl roce známosti jsme se začali snažit o miminko. Byla jsem plná euforie, že tentokrát se to již určitě povede. Navíc přítel již jedno dítě má z prvního manželství, takže proč by se to nepovedlo, že? Po roce bezvýsledného snažení jsem opět navštívila ordinaci svého nového gynekologa, který mi opět dal další prášky s tím, že pokud se do půl roku nezadaří, že „s tím začnem něco dělat“.

Na mé protesty, že mi je přece jenom již třicet a už toho mám dost za sebou se usmál a řekl mi, že když na to nebudu stále tak myslet, že se určitě zadaří. Ale jak na to člověk nemá myslet?? Před svou další návštěvou jsem měla zpoždění 10 dní (což je pro mne, která má MS přesně na den dost). Pan doktor mi sdělil, že jsem byla pravděpodobně těhotná, ale že jsem to „neudržela“.

Bylo to pro mne dost těžké období, to mi věřte. Pan doktor mi řekl, že už pro mě udělal vše, ať se tedy opět obrátím na Pronatal. Já však již ztrácím sílu. Neumím si představit, že budu muset absolvovat všechno znovu. V současné době jsem z toho všeho dost psychicky na dně.

Nedávno mi zemřel tatínek a když jsem teď po delší době zašla na sedánek se svými kamarádkami, musela jsem opět čelit stejným otázkám jako již několik let: „A co mimčo, nebude?“ Co jim mám stále říkat? Všechny mé kamarádky, které se rozhodly mít mimčo už ho dávno mají a mně nezbývá jen jim tiše závidět a zároveň jim to přát. Ale to vám určitě nemusím popisovat.

Tak jsem se vypovídala. A musím uznat, že se mi docela ulevilo. Všem nám přeji hodně sil do dalšího boje, i když to někdy je vážně dost těžké.

Cibka

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
4.7.03 07:54

Milá Cibko,
neztrácej odvahu.Sice tvůj příběh není jednoduchý,ale přeci máš ještě dost času.Povím ti tedy můj příběh.V 18 letech jsem otěhotněla,ale jelikož jsem měla před sebou neodkladnou operaci nohy,musela jsem na interrupci protože bych prý potom nemohla chodit.Bylo to strašné,ale jinak to nešlo.Pak jsem si téhož muže stejně vzala a děti se nevedly.Když konečně po několika letech jsem přišla opět do jiného stavu,tak jsem do 6 týdne potratila.Byla jsem na dně.Po asi 3 letech opět radostná zpráva-2 čárky na testu.Navštěvovala jsem poradnu pro maminky a měla těhotenský průkaz.Byla jsem šťastná,ale bohužel mě kolem 12 týdne začalo bolet břicho a na Ultrazvuku mi bylo sděleno,že mám mimoděložní těhotenství.Odebrali mi vejcovod s tím,že můžu normální cestou stejně otěhotnět.Byla jsem vyřízená.Za dva roky opět těhotná a opět mimoděložní.Myslela jsem že mi děti nejsou souzené a že pikám za něco o čem ani nevím.
Nic jiného mi nezbylo než Pronatal.Měla jsem 2 IVF a 1 KET a nic.Pak už jsem si říkala,že děti fakt asi mít nemůžu.Ale kamarádka porodoila holčičku a já byla na dně.Začala mě přemlouvat ať to ještě zkusím a já se nechala přemluvit.Musela jsem ale podstoupit hysteroskopii a pak se začala připravovat na :,-(u asi 50 injekcí a vše znovu podstoupila.Nyní jsem ve 12 týdnu těhotenství a já nemůžu pořád tomu uvěřit.Jenom mám strach aby nějaká rána osudu mne opět o mimi nepřipravila.
Píši ti to proto abys našla odhodlání a vše v klidu opět zkusila.Nejsem tady jediná,která měla takové problémy a přece se dítěte dokala,je jich oravdu hodně,nejsi sama.Držím palečky a hlavu vzhůru.
Martina

  • Upravit
Anonymní
4.7.03 10:54

Milá Cibko,
při čtení tvých řádků jsem si úplně vzpomněla na své vlastní zkušenosti s doktory. Sice jsem o kapánek mladší jak ty, je mi 28l. a o mimčo se snažíme něco přes dva roky. Ke své dr. jsem chodila dva roky na různá vyšetření, nemůžu si stěžovat, postupovala opravdu dobře, ale pořád mi tvrdila, že to chce čas, že je to vše o psychice, a že nechápe proč chci tak spěchat s přechodem do nějakého spec.střediska. Jo prý kdyby mi bylo 32 tak se nediví, ale prý jsem ještě dost mladá na braní hormonů. To že pořád mluvila o psychice mě dost štvalo, protože vím, že jsme se s manželem více jak rok nijak při milování nechránili, nepoužívali žádnou antikoncepci, ačkoliv jsme mimčo vůbec neplánovali a psychicky jsem tedy vůbec nebyla „postižená“ nějakou snahou, a stejně se nepodařilo. Prostě myslím si, že v tomhle směru spoustu doktorů uvažuje stejně - apaticky a zastarale.
Nedokážu si představit, že bych až ve 32l. zahájila jakýkoliv podrobnější postup, když jenom zjištění toho proč mám vysoký prolaktin trvalo více jak rok. No a těch dalších vyšetření co mě ještě čeká, bude spoustu.
Takže se nevzdávej přejdi hned do nějakého spec.centra (tam můžeš jít i bez doporučení od gynekologa) a držím pěsti ať se co nejdřív zadaří. Petra

  • Upravit
Cibka
6
4.7.03 13:43

Ahoj Martino,
díky za upřímná slovíčka. Vím, že to žádná z nás nemá jednoduché. Ono to naše snažení, podnikání všeho možného za účelem otěhotnění a další a další zklamání při každé MS je vážně hrozně náročné na psychiku. Moje kamarádka na tom byla stejně jako ty. Během dvou mimoděložních těhotenství přišla o oba vejcovody, a tak jí opravdu zbylo jen IVF. Doporučila jsem jí Pronatal. Hned po prvním pokusu jí oznámili, že je těhotná. To bylo radosti!! V sedmém týdnu však o miminko přišla. Po půl roce šla na další pokus. Když ještě nevěděla výsledek a já s ní mluvila, nechápala jsem s jakým optimismem mluví o svém těhotenství, bříšku, mimču atd. V duchu jsem si říkala, že pokud se to nepovede, tak bude hrozně zklamaná a „na dně“ (já po svých zkušenostech už radši o miminku nemluvím. Mám takový pocit, že bych to zakřikla…) No a představte si, že se jí to opravdu na 2. pokus podařilo a za měsíc už má termín porodu. Moc jí to přeju, protože to vážně neměla lehké. Na druhou stranu je mi líto, že mně se to stále nedaří. Plánovaly jsme si, že spolu budeme vozit kočárky… Já vím, že člověk má do budoucnosti hledět s optimismem, ale mně se to poslední dobou moc nedaří. Věřím, že během léta načerpám další sílu do dalších pokusů. Přeji ti, aby tvé těhotenství proběhlo v pořádku a ty se radovala z tak dlouho očekávaného mimíska. Ahoj Cibka

  • načítám...
  • Zmínit
Cibka
6
4.7.03 13:56

Milá Petro,
díky za tvoje slova. Máš pravdu. Člověk by neměl zůstat v péči „pouze“ gynekologů, a měl by se obrátit na specializovaná centra. Určitě bysme si ušetřili někdy i zbytečné roky čekání (o slzičkách při každé MS ani nemluvím). Já bych v září měla jít na insiminaci. To se ale ještě uvidí podle spermiogramu mého partnera. Ale na výsledky si musíme ještě měsíc počkat. Takže teď máme takové odpočinkové období na načerpání duševních sil. Měj se hezky a drž se při všech těch vyšetřeních, která tě čekají. Cibka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.7.03 22:53

Ahoj Cibko,

přečetla jsem si s velkým zájmem tvůj článek. Můj je na této stránce pod tvým. Zjišťuji, že je nás mnoho, kterým se nedaří a nedaří. Já jsem teď v červenci měla jít na ICSI, tenhle víkend jsem si měla začít píchat hormony, ale bohužel vše se odkládá. Šla jsem ke své obvodní lékařce na předoperační vyšetření a nakazila jsem se tam pásovým oparem. Takže po dohodě s Pronatalem vše odsouváme minimálně o měsíc. Z jedné strany jsem z toho ubrečená, ale říkám si, že tomu osud asi tak chtěl, aby se to zkusilo až za měsíc, tak uvidíme.
Tobě přeju, ať se ti to s tvým novým partnerem povede a věř, že ten předchozí si tě nezasloužil. Přeju tobě i sobě, ať máme co nejdřív ty dvě čárky na testu. A ještě jsem chtěla dodat, že jsi mi přesně kápla do noty s tím, jak se každý vyptává a co mimčo, kdy bude. To mě dohání k nepříčetnosti. Takže hlavu vzhůru a držím pěsti. Sierra

  • Upravit
Anonymní
5.7.03 02:25

Sierro,
doufám, že vám to za měsíc vyjde. S tím vyšetřením a pásovým oparem - pásový opar je způsoben stejným virem, jako plané neštovice. Pokud jsi měla plané neštovice, tak tento virus máš v krvi - a může se - při oslabení imunity, stresu atd. - projevit právě pásovým oparem.
Jediné nakažlivé na pásovém oparu je situace, kdy by jsi neměla za sebou plané neštovice - pak by jsi mohla od člověka s pásovým oparem dostat plané neštovice (ale ne pásový opar).

  • Upravit
Anonymní
6.7.03 17:16

Ahoj Cibko,

i já občas navštěvuji stránky emimina a pak si říkám, že v tom nejsem aspoň sama. Dnes jsem dostala menses a jsem pro třetím pokusu IVF. Jinou šanci nemám, operačně mi byly odstraněny oba vejcovody. Obrečela jsem to, ale už teď si říkám, že příště jdu do toho znovu.

Mám trochu podobný příběh jako ty. V 28 letech, kdy jsem si začala přát miminko a kdy mi to již i lékařsky bylo doporučeno, mne opustil po čtyřleté známosti partner. Řekl, že dítě zatím nechce a ať si najdu někoho jiného, s kým ho budu mít. Bylo to těžké období. Po dvou letech mi pak z důvodů zánětlivých procesů byly odstraněny vejcovody.

Teď mám fajn manžela, který se mnou „do to ho“ jde a nemá s tím žadné problémy. Bere to sportovně. Bude mi ale za chvíli 32 let a říkám si, do kdy ještě budu čekat, co jsem udělala při tomto pokusu špatně. Snažila jsem se být v klidu, hodně jsem ležela, ale pozitivní výsledek se nedostavil.

Asi je to hodně o psychice. Vyšetření, injekce, jsme pod tlakem a je těžké být každý den v pohodě. Do toho všeho ještě ty hormony…Už teď jsem si ale řekla, že budu bojovat, že musím udělat něco víc…urovnat sama sebe. Občas cvičím jógové cviky a vím dobře, jak mi to pomáhá. Dnes jsem se rozhodla, že se přihlásím i na „tai či“. Je to cvičení pro zdraví. Uvidím, nesmím jenom sedět v depresích.

Otázku „Kdy budeš mít mimčo?“ už docela zvládám. Říkám, až to přijde, tak to přijde. Ale je fakt, že už to, že chodím na umělé oplodnění, moc netajím. Lidé se aspoň znovu neptají. No a kamarádky, ty mi drží při každém pokusu strašně moc palce, přestože i ony samy to nemají s početím miminka snadné.

Cibko, přeju ti hodně sil a štěstí. A hlavně pohodu, ta je asi nejdůležitější.

Míla

  • Upravit
Anonymní
6.7.03 23:51

Ahojte děvčata,
po čtení mám slzy na krajíčku.Ale věřte,já jsem taky ten případ,kdy se potvrdilo pravidlo,když se štěstí unaví.......
S manželem jsme se pokoušeli 3 roky.Díky péči předchozího doktora jsem totiž skončila taky s ořezanými vyječníky.Mám za sebou inseminaci,IVF a moje zlatíčko se narodilo ze schovaných mražáčků.V půlce těhotensví jsem skončila opět v nemocnici s krvácením.A na konci to završil vyvolávaný porod.Ale Adrianka za to všechno stála a za rok jdu do toho kolotoče znovu.Proto naprosto chápu ty nervy,beznaděj a slzičky.Mně to možná vyšlo jen ,že jsem na to nemyslela.První IVF nevyšlo.Za půl roku jsem šla na zavedení mražáčků.Zjistili slabou děložní sliznici,tak se nic nekonalo.Další měsíc mi na:,–(ily hormony ,aby víc narostla.Zase nic.Přidali další léky.Při kontrolním měření jsem prošla s odřenýma ušima.Tak se konalo zavedení.Vůbec jsem výsledku nevěřila,tak jsem na to vůbec nemyslela.Už jsem plánovala akce v práci po neschopence.A ono to vyšlo.Jenže rada typu,,nemyslete na to'' se lehce říká ,ale hůř dodržuje.
Držím palečky Sunny

  • Upravit
Anonymní
7.7.03 09:45

Ahoj Cibko,
přečetla jsem si tvůj příspěvek a nedalo mi to, abych ti nenapsala. Jsem na tom stejně jako ty. Akorát se to bojím někomu říci. Všichni mě pak nadávají, že se nervuji a můžu si za to vlastně sama. Potaji brečím a je mi skoro pořád hrozně teskno. Také jsem byla již jednou vdaná. Mimčo jsme nechtěli, prý si budem užívat. Nakonec jsme se rozvedli, manžel si také našel jinou. Vše v životě prožívám, tak i rozvod jsem moc obrečela a připadala jsem si hrozně podvedená. Nakonec jsem se z toho dostala, našla si nového přítele, kterého jsem si minulý rok vzala. Miminko jsme chtěli hned po roční známosti, bylo to všechno úplně jiné. Říkala jsem si, že se štěstí konečně usmálo i na mě. Jaké zklamání je, když po 4 letém snažení pořád nic. Manžel má zhoršený spermiogram, jinak by mělo být vše v pořádku. 3× jsem podstoupila IVF-ICSI a bohužel nic. Na zamražení nic nezbylo. V nejbližší době mě čeká 4 pokus. Vím, že se zázraky dějí, ale já už teď se budím hrůzou, že to zase nevyšlo. Začala jsem chodit i k psychiatrovi, ale nějak zvlášť mě nepomohl. Doopravdy už začínám věřit, že si za vše můžu sama, protože se nedokážu dát do kupy. Cibko, přeji ti abys všechno zvládla, bohužel radu jak na to ti dát nemůžu, ale povzbuzení ano. Drž se a dej vědět. Jinak mě bude za chvilku 30 let. Ahoj Natálka

  • Upravit
Anonymní
7.7.03 16:41

Ahoj Cibko, ted jsem prave docetla tvuj pribeh a rozhodla jsem se ti napstat, protoze muj pribeh je tak trosku podobny, v lednu v roce 2001 jsme se rozhodli s mym pritelem ze si poridime miminko, do cervna se nic nedelo tak jsem navstivila meho gymekologa ktery mi rekl at pockam po prazdninach a ze se potom vrhneme na vsechna vysetreni, v zari mi udelal vsechna mozna vysetreni a rekl mi ze jsem zdrava jako repa, meho pritele poslal na spermiogram a ten nedopadl vubec dobre, zacatkem listopadu jsem byla objednana do centra asistovane reprodukce u Apolinare. Tam mi rekli ze spermiogram je horsi ale na inseminaci to staci, kdyz prisel ten spravny den tak se stalo presne co tobe, byla jsem plna ocekavani ze se to nase snazeni zacina hybat a pan doktor mi sdelil ze spermiogram dopadl tak strasne ze ani nema vyznam inseminaci delat. Predepsal mi papiry pro pojistovnu a zacatkem unora jsme sla na prvni pokus ICSI, bohuzel to nedopadlo, mela jsem jeste dalsi nadeji 4 v mrazaku, bohuzel ani tem se tam nelibilo, ted prave mam za sebou druhy pokus a ve ctvrtek si mam udelat tehotensky test tak si preju aby to vyslo. Tobe preju hodne sil a ver mi ze to stoji urcite zato se do toho pustit znova, je to opravdu boj a u vetsiny pripadu to dobre dopadne. Hodne stesi!!! Martina

  • Upravit
Cibka
6
8.7.03 14:59

Ahoj Mílo,

děkuji ti moc za tvá slova a tvé přání. I já ti přeji hodně štěstí a sil do dalších pokusů. Když si čtu příspěvky od dalších holek, říkám si, že tu sílu musím načerpat a pustit se do dalšího boje s vírou, že se to nakonec povede. Měj se hezky. Cibka

  • načítám...
  • Zmínit
Cibka
6
8.7.03 15:05

Ahoj Sunny, moc ráda čtu příběhy se štastným koncem jako je ten tvůj. Je to povzbuzující. Měla bych na tebe jeden dotaz. Mám problém s MS. Mám ji pravidelně, ale během let mi slábne. Nyní již krvácím jen 2 dny a dost slabě. Již mne napadlo, jestli problém nebude ve slabé děložní sliznici. Můj původní gynekolog však tuto mou otázku ignoroval a nezabýval se tím. Mohla bys mi napsat jakým způsobem ti na tvou slabou sliznici přišli? O jaké se jedná vyšetření?? Díky Cibka

  • načítám...
  • Zmínit
Cibka
6
8.7.03 15:10

Ahoj Natálko,
držím pěstičky při tvém čtvrtém pokusu. Tentokrát to určitě vyjde! I já si to říkám. Pravděpodobně v září začnem s první insiminací. Stále si říkám, že máme ještě spoustu času a možností. Mám dvě starší kamarádky - jedna rodila ve svých 38 letech a další dokonce ve 42. Takže to máme ještě spoustu času, ne :o)? Měj se hezky a snaž se myslet pozitivně. Ahoj Cibka

  • načítám...
  • Zmínit
Cibka
6
8.7.03 15:12

Hodně štěstí i tobě a ve čtvrtek testík se dvěma čárkami :o)!!!! Cibka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
8.7.03 16:32

Holky, neuvažujete o adopci? Z.

  • Upravit
Anonymní
8.7.03 17:42

Ahoj všem Vám držím palečky a hlavně to nevzdávejte.Já jsem prožila velice podobný osud.Vdávala jsem se v osmnácti a dítě jsme moc chtěli.Věděla jsem,že to asi nebude hned,protože jsem se od třinácti
musela léčit hormony.Když jsem neotěhotněla ani po dvacítce změnila jsem gynekologa,který se mnou vůbec nic nedělal jen mi doporučoval čekat.
Potom nastala serie vyšetření a operací.
Tři umělá oplodnění ,žádost o adopci,lidoví léčitelé,astrolog,kartářka a vše co jsme vymysleli.
Nakonec jsme uspěli a jsme po přenosu zmražených embrií v pátém měsíci.
V den našeho třináctého výročí jsem vyděla jak miminku tluče srdíčko.
Pokud někdo chcete zkusit žádost o adpopci
napište zkusím Vám popsat jak to probíhá.
Jinak moc štěstíčka při dalších pokusech
o velký zázrak.
 Renda

  • Upravit
Anonymní
8.7.03 22:13

Ahoj Cibko, moc a moc ti držím palečky a tady je můj příběh - Je to více jak 2,5 roků co jsem vy:,–(ila hormonální antikoncepci a začali jsme se s manželem pokoušet o mimi. Po roce nic a po několika vyšetřetření a testech jsme se dostali do Pronatalu. Manžel má podprůměrný spermiogram. 1 inseminace byla bez výsledku po tom následoval 1 pokus IVF též bez výsledku do mrazáčku nic nezbylo a začalo plánování 2 IVF.Mezi tím mě bohužel dopadla velice špatně cytologie a já se ocitla v Motole na konizaci děložního čípku s výsledkem těžká dysplazie až k okraji konizátu /laicky řečeno - poslední stádium před rakovinou s rizikem, že nebylo odstraněno vše/. Byly nám zakázány jakékoliv pokusy o mimi včetně IVF a nastalo 3 měsíční čekání na další cytologii s rizikem že jsem v Motole nebyla naposled. Jedna moc „fajn“ lékařka mě vysvětlila, že nejlepší by bylo nechat si odstranit celou dělohu. Byly to asi nejdelší 3 měsíce mého života - psychicky na dně 30 let na krku a miminko nikde a bez naděje.Manžel mě moc podržel a já se snažila srovnat už jen kvůli němu. V době kdy jsem měla jít na kontrolní cytologii se nedostavila menstruace a ultrazvukem nám bylo potvrzeno těhotenství! Nyní jsem ve 12 týdnu naprosto v pořádku /včetně cytologie/ a moc se bojím a zárověň jsem štástná jak nikdy.Asi tomu, že jsem těhotná vnitřně stále nevěřím bojím se cokoliv plánovat ale snad…Tak věř i zázraky se dějí - jsem toho důkazem. Ještě jednou ti přeji sílu a statečnost /bohužel vím o čem mluvím/.ALINA

  • Upravit
Anonymní
10.7.03 14:07

Ráda bych znala tvou zkušenost s žádostí o adopci, přemýšleli jsme o ní.

Díky

Verča

  • Upravit
Anonymní
10.7.03 14:56

Ahoj Verčo,
první věc je dojít na sociální odbor ,dříve to bylo u každého okresního úřadu.Dnes asi to bude v každém větším městě,nebo pod krajem.Tam dostanete papíry,které vyplníte Vy ,všeobecný , ženský lékař a zaměstnavatel vypíše Váš příjem.
Oni si vyžádají výpis z tresního rejstříku a
potom si s Vámi domluví první schůzku.
Přijde k Vám domů sociální pracovnice,která probírá Vaše dětství a rodinné vztahy.Ptají se napřiklad proč
se rozvedli Vaši rodiče a proč jste bydleli
matky,otce,nebo prarodičů.
Vcelku to jde vydržet.
Potom přijde pozvání,kdy se máte dostavit
na krajský úřad odbor soc.věcí.
Při první schůzce jsme psali asi pět testů.
Např.jsme kreslili listnatý strom,řešili číselné a slovní řady apod.
Jeden z testů se např.Chtěl by jste být raději architektem,nebo poradcem? A podobných otázek asi na tři stránky odpovědi -ano-ne-nevim.
Taky se píše spoustu soukromých věci jako třeba kolikrát v týdně máte pohlavní styk.
Trvá to několik hodin a když jsme vyšli
tak nic moc pocit.Ale to je asi účel.
Potom jsme měli pohovor s psycholožkou
a tam se ptala proč si mě manžel vzal za ženu apod.
Potřetí bylo skupinové sezení tam je více párů,kteří řeší různé situace.Např.řeknete svému dítěti,že je osvojeno.
Potom jsou víkendová setkání,kde se probírá chování,nemoce dětí apod.
Pokud tuto cestu chcete zkusit držím pěstičky a přeju Vám hodně pevné nervy.
Nám to pomohlo,aby jsme byli v klidu před další asistovanou reprodukcí.
Pokud máš nějaké jiné otázky moje adresa je renda_p@quick.cz
 Renda

  • Upravit
Vložit nový komentář