Dočkáme se ještě miminka?
- Snažení
- ciluska
- 16.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Četla jsem spoustu deníčků, a proto bych také chtěla přispět svým příběhem, který, doufám, ještě dopadne dobře. Jestli bude ta odvaha to zkoušet dál...
Ani nevím chtěla, jsem miminko nebo ne? Řekli jsme si s přítelem, že přestanu brát antikoncepci a čekali, jestli otěhotním. Musím podotknout, že jsem si to ještě v poslední chvíli chtěla rozmyslet a posílala přítele pro prášky. Nešel a jsem mu za to vděčná. Tak se stalo v létě 2010 po x letech, že zázračný pilulky proti početí už jsem nezačala brát.
Jeden měsíc nic, druhý nic, další nic. Tak jsem si říkala, že nakonec budu mít problém ještě s otěhotněním. Konečně v lednu 2011 se MS nedostavila. Jak my byli šťastný! Všem jsme to oznámili, tedy v rodině, a já se objednala k doktorce.
Žádný nevolnosti, nic mě netrápilo až na zimu v práci, kde jsem musela sedět u počítače. No a pak jsem začala špinit. V rodině mi říkali, že to je normální. Šla jsem k doktorce a ta mi řekla, že musíme počkat, jak se vše bude vyvíjet a že mám odpočívat. Já začala brouzdat po internetu a hledala a četla následky. Netušila jsem, že nějaké zamlklé těhotenství existuje.
Já chtěla do práce chodit. Jsem si říkala, vždyť jen sedím tak co… Za týden, co jsem šla na kontrolu, se bohužel plod přestal vyvíjet a musela jsem do nemocnice na vyčistění. Jak my jsme s přítelem brečeli…
Z nemocnice jsem jela druhý den rovnou do práce. Potřebovali udělat papíry a nikdo jiný to bohužel neuměl. Pak ještě dva dny jsem tam dojížděla, když potřebovali. Doktorka řekla, že se po 3 měsících můžeme snažit. Tak po dvou měsících jsme to zkusili znova a jupí, já byla těhotná. Ale co přišlo na oplátku - dostala jsem výpověď v práci. Za to, co jsem tam pro ně dělala. Ale to tak většinou je. Postaral se o to jednen šéfík, co to na mne zkoušel a já jsem se nepodvolila. Ano, mohla jsem říct, že jsem těhotná, ale s firmou to vypadalo špatně, tak jsem hledala práci jinde. A našla.
Než jsme měla nastoupit, tak jsem si vybírala dovolenou a nadělané hodiny z předešlé práce. Takže klídek, bylo krásné jaro, ale co se nestalo - opět jsem začala krvácet a bolelo mne břicho. Byl večer, přítel v práci, tak jsem volala mamce. Ta mě vezla do nejbližší nemocnice a také nejhorší. Doktor na příjmu mě hned seřval, jak to, že jsem otěhotněla tak brzo. Ultrazvuk mi nedělali. Čekala jsem na něj asi 5 dní s tím, že nevím, jestli srdíčko je nebo ne. Doktorů jsme se podle rady sestřičky neměli na nic ptát, protože to prý nemají rádi.
Nastal den D. V čekárně jsem se modlila, opravdu modlila k bohu, ať srdíčko je. A srdíčko tlouklo! Já brečela štěstím! Druhý den mě pustili domů s tím, že půjdu na rizikový těhotenství. Tak jsem hned cestou z nemocnice jela oznámit do nové práce, že nenastoupím.
Doma jsem vysála, šla na záchod a zase jsem krvácela. Běžela k mé doktorce. Srdíčko tlouklo a doktorka řekla „jen a jen ležet“. Pejsci šli na hlídání a já opravdu jen ležela a také brečela, že už nemůžu. Ale před vánoci 2011 se narodil náš syn. Nejkrásnější pocit na světě…
Řekla jsem, že druhé dítě už ne. Ale nakonec jsem názor změnila a domluvili se s přítelem, že do tří let našeho malého to tedy ještě zkusíme.
Takže letos v létě jsem spočítala plodné dny a vyšlo to. Vše probíhalo dobře. Dvakrát jsem zašpinila, ale cítila jsem se dobře. Už i bříško rostlo. Když jsme se vrátili z dovolený, už podle doktorky pohledu na ultrazvuku jsem věděla, že je něco špatně. Za týden kontrola a za týden to také skončilo. Ani nevím, jestli jsem tentokrát už brečela v ordinaci. Hned jsem volala příteli, který byl na cestě do práce, že je konec. Mamka ze sestrou mě hned vezly do nemocnice, tam, kde jsem byla poprvé na revizi a kde jsem i rodila…
Doktorka nás poslala na genetiku. Zjistili mi něco málo s krví a řekli, že se mám objednat na hematologii. To jsem udělala a v té době už jsem byla opět těhotná po 3 měsících od revize. Doktorce na hematologii jsem to řekla. Prý jestli mi těhotenství potvrdí má doktorka na gynekologii, můžu si začít píchat injekce. Tak jsem se hned druhý den k mé doktorce objednala a o týden později si je začala píchat.
Má doktorka řekla, že uděláme vše proto, abych miminko donosila. Ale bohužel opět jsem začala krvácet, až jsem skončila v nemocnici, kde srdíčko miminku pořád tlouklo. Já jsem si musela říkat o ultrazvuky, abych věděla, že tam to srdíčko pořád je. Druhý ultrazvuk už bohužel srdíčko nepotvrdil a já 4 dny před Štědrým dnem šla na revizi.
Teď čekám na první porevizní MS a čeká nás objednání a vyšetření na imunologii v Plzni. Nevím, co bude dál. Nevím, jestli ještě budem zkoušet a jestli na to mám odvahu. Také poslouchám jen utěšující slova, že mám být ráda za zdravé dítě, které mám. Ano, vím, že všichni mají pravdu, ale stejně… kdo zažil, ví sám, jaké to je a že je nás tady spousty.
Myslela jsem, že ošklivý rok 2013 skončil a čeká nás jen to dobré. Bohužel… tchýni zjistili rakovinu. Tentokrát to musí dopadnout jen dobře. Prosím.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 842
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1398
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 598
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 677
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1039
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2513
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1604
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 1973
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3165
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2083
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Držím moc palce, ař už se konečně zadaří. A tchýni, aby tu mrchu zákeřnou porazila.
takže nezoufej
zbytečně neriskuji a nebudu ani teď..dokud nebudem mít další vyšetření za námi 
věř, že vím o čem píšeš… pokud se pro další miminko rozhodnete, tak věř, že to bude boj… šance na „výhru“ je ale velká - aspoň já v to doufám…
, ale chce to se nevzdát!!! Bojovat. Mám syna, tak vím, že to jde a nechci to zabalit 
Cilusko doufala jsem, že se historie nebude opakovat. Holka drž se. Věřím, že to nakonec dobře dopadne a dočkáte se krásného zdravého miminka. Moc Ti to přeji 