Doma to nenávidím

Rodinne vztahy

Ahoj, asi se potřebuju někde vypsat, protože už je toho na mě moc… Jsem šestnáctiletá holka a studuji na SŠ v Rakousku. Poslední dva roky mám dost velké problémy s mým otcem… Už jako malé dítě jsem byla celkem vzpurná a hlasitá. Táta to řešil řezáním, fackami… Moje úplně první vzpomínka se týká právě mého otce. Byly mi asi čtyři roky a zrovna jsem měla nějaký hysterický záchvat, který malé děti běžně mívají.

Táta mě vzal do sprchy a začal mě v oblečení polévat ledovou vodou. Asi nemusím psát, že mě to ještě víc rozkřičelo. Jinak mám na své dětství celkem hezké vzpomínky. Cestování, výlety, ježdění na kánoích… Už jako malá jsem si ale všímala, že můj otec je dosti výbušné povahy a neumí se omluvit..

Vše začalo zhruba když jsem byla v sedmé třídě základní školy. Naše vztahy se rapidně zhoršily. Neříkám, že jsem často nebyla drzá a neodmlouvala jsem.. Pamatuji si, jak jsem se před ním schovávala pod stůl a bála se ho. Nejhorší bylo, že po tomhle výjevu se další den choval zase mile.

Hrozně mě to mátlo. Přišel covid a já jsem se hlásila ze sedmé třídy na gymnázium, na které jsem se dostala. Měla jsem z toho velkou radost a od září jsem na něj nastoupila. A pak začalo peklo..

Nejprve to přicházelo nenápadně. Učila jsem se více než na zš, protože jsem přece byla na gymplu. Pak jsem to začala ale extrémně přehánět a u učení jsem trávila třeba pět hodin každý den.

Vykašlala jsem se postupně na všechny svoje záliby a věnovala se pouze učení. Šlo to se mnou z kopce. Neustále jsem se srovnávala s úspěšnějšími spolužáky a kladla na sebe neskutečné nároky. Při každém oznámení nového testu jsem pak plakala a ve škole jsem byla velmi nervózní. Jednoho dne jsem to prostě nevydržela a psychicky se zhroutila.. Následoval měsíc doma, na který vzpomínám velmi nerada.

Návštěvy u psychologů, antidepresiva, panické záchvaty. Mým rodičům jsem moc vděčná, že to se mnou zvládli.. Další rok už jsem se na gympl nevrátila. Do mé staré zš mě ale nechtěli vzít kvůli nedostatku místa, takže jsem přestoupila na jinou zš, což byl pro mě samozřejmě také stres. Dalším obrovským stresorem pro mě byly samozřejmě přijímačky, protože už jsem byla v deváté třídě. Byla jsem fakt neskutečně hloupá…

Vrátit se na gymnázium, ze kterého jsem odešla, bylo pro mě nečekané rozhodnutí. Stýskalo se mi po spolužácích a asi jsem si chtěla opět něco dokázat. Nevím. V tomto roce jsem také vypustila skoro všechny své záliby, protože jsem se chtěla věnovat přípravě na přijímačky. Nakonec jsem je zvládla a i když jsem byla přijata na obě gymnázia, rozhodla jsem se pro střední školu v Rakousku. Očekávala jsem, že to bude méně náročné. Dojíždění, úkoly, cizí jazyk…

Od září jsem se začala věnovat atletice a naprosto se do ní zamilovala. Jen pro pořádek podotýkám, že jsem ji dělala už dříve. Poté ale přišly pocity bezmoci kvůli špatnému vlakovému spojení. Rozhodla jsem se, že chci odejít zpět do Česka, protože se atletice chci věnovat naplno. Další rok už tréninky stíhat nebudu. Moji rodiče to samozřejmě nepotěšilo. Myslí si, že žádnou školu nedokončím, což ale není pravda. Kvůli škole se nechci vzdát svých koníčků. Pro mě je to také velmi obtížné. Neustálé obměny kolektivu, nové podmínky…

Náš vztah s otcem se velmi zhoršil. Obvykle na mě křičí kvůli hloupostem, jako když neodnesu ručník nebo neumyji nádobí. Uznávám, že někdy to už je celkem extrém, ale to ho neopravňuje k jeho chování. Jednou, když jsme byli v létě na dovolené a já byla asi opět drzá, vzal mikinu a švihnul mě s ní tak, že mi od zipu zůstala na noze jizva. Jiný den jsem slyšela, jak si stěžuje mamce, že jsem rozmazlený hajzl a spratek. Myslí si, že mě to vůbec nebolí, protože se snažím tvářit, že to neberu vážně, ale ve skutečnosti kvůli tomu hodně pláču. Jednou jsem nechala v koupelně ručník na zemi, protože jsem si myslela, že se bude chtít jít osprchovat. Začal na mě řvát, že jsem rozmazlený spratek, ať jdu do prdele a dělám bordel na internátě, kam jsem se přestěhovala v lednu. Od toho incidentu spolu už dva týdny nemluvíme. Neustále čekám na omluvu, která ale asi nikdy nepřijde. Je mi z toho smutno. Nechci rady, jen jsem se tu chtěla vypsat.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
23.3.24 15:31

Jestli to není vymyšlené, tak bych se být Tebou zamyslela nad tím, jak jsi privilegovaná, když jsi všechny tyhle eskapády mohla dělat a kdo ti tohle všechno musí financovat.. Poslouchat rodiče je občas taky normální, víš.. 8) Na tvém místě bych se šla omluvit tátovi a domluvit nějaký rozumný kompromis, co a jak bude s tvou budoucností a jak budeš doma pomáhat a jestli se třeba chystáš v létě na brigádu. Tyhle jednoduché tři věci by ti mohly rapidně zlepšit vztahy s otcem a celkově v rodině. :pankac:

  • Upravit
Anonymní
23.3.24 23:11

Mají rodiče ještě nějaké děti nebo jsi jedináček? Celém textu není zmínka o sourozenci, ale ani o tom jestli jsi jediné dítě. :think:

  • Upravit
Sunlight515
2671
5.4.24 02:45

Takže tohle by byla už třetí škola, kterou bys začínala od nuly? Kvůli atletice, kterou můžeš dělat jen chvilku, zahodis to, co by byl doživotní benefit??
Je ti 16, puberta s tebou triska ode zdi ke zdi. Doma se ti nechce pomahat, rodiče prudis, jsi na ně drzá a pak se divíš, že už tak cholericky otec vybouchne. Trocha pokory za to, že tě financují a platí ne zrovna malé náklady, i za to, že tě v době tvé psychické krize podrželi, by opravdu neškodilo. A hlavně zamyslet se nad svým chováním. Možná je jednání otce jen důsledek toho, jak se chováš ty k rodičům.

Jinak pobavilo tohle: "Obvykle na mě křičí kvůli hloupostem, jako když neodnesu ručník nebo neumyji nádobí. Uznávám, že někdy to už je celkem extrém, ale to ho neopravňuje k jeho chování. "
A co tebe opravňuje k tak nevhodnému chování a nerespektu rodičů??

Dále píšeš, že jsi od ledna na internátu. Předpokládám, že v tom Rakousku. Asi to nebude nejlevnější. Opět, kdo ti ten luxus financuje? Nepředpokládám, že ty sama z brigád.
Rodiče pro tebe dělají první poslední a ty se chováš skutečně jak rozmazlený spratek. Dej si jednu zleva, zprava, pak se pořádně nad sebou zamysli a ve finále se jdi rodičům za všechno omluvit. Změň sebe a budeš mít s nimi doma ráj na zemi.

Příspěvek upraven 05.04.24 v 13:53

  • načítám...
  • Zmínit
saddreamer
812
19.4.24 14:45

@Sunlight515
Vážně Vám přijde v pořádku kvůli ručníku v koupelně takhle vyvádět a chovat se takhle hnusně? :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Sunlight515
2671
19.4.24 15:06

@saddreamer

Autorka píše: „Obvykle na mě křičí kvůli hloupostem, jako když neodnesu ručník nebo neumyji nádobí. Uznávám, že někdy to už je celkem extrém, ale to ho neopravňuje k jeho chování.“

Sama tedy uznává, že její chování je už celkem extrém. Takže asi jen ten neodnesený ručník to nebude, ale záměrně situaci vyhrocuje.

  • načítám...
  • Zmínit
Giovanna1
1724
20.4.24 20:59

Prosím tě, vždyť ty vůbec nevíš, co chceš 8o lítáš ode zdi ke zdi. Jednou se chceš věnovat jenom škole a koníčky jdou bokem. Podruhé se nechceš věnovat jenom škole, ale i koníčkům. Co přijde pak? Tyjo, pokud na nějakou školu nastoupim a zvládám ji (zvládám učivo, spolužáci mě tam nešikanují, učitelé jsou taky v normě a celkově to není pro mě utrpení), tak už ji proboha dostuduju a nevymýšlím pořád něco jiného :roll: To pak budeš střídat práci taky jak ponožky? To budou mít zaměstnavatelé radost 8o

  • načítám...
  • Zmínit
saddreamer
812
20.4.24 22:56

@Giovanna1
Slečna je v pubertě, hledá se.

  • načítám...
  • Zmínit
Temnástranasíly
6651
21.4.24 13:31

Ano slečna je v pubertě, hledá se.. ale já takového otce mám a je to psycho. Myslela jsem si to tehdy, myslím si to i dnes, když je mi 33.

Poslouchat od něj takové řeči je nejlepší cesta k tomu, jít se zabít. Ten člověk dokáže úžasně vydeptat. Člověk chce vyhovět, zároveň pohoří, nevěří si a pak poslouchá tohle. Tam je prostě vše špatně a tihle cholerici by neměli mít děti.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
18.6.24 15:54

Tak já to vezmu z trochu jiné strany než ostatní: Jestli je otec cholerik a už si Tě jako vlastní dítě zaškatulkoval, tak se s tím bude bojovat dost blbě. Uznávám, že cholerické výbuchy nebo „jen“ verbální" odsuzování dokážou pořádně zabolet a zanechat šrámy, i když to třeba ten dospělý v tu chvíli tak nemyslí, i když Tě ve skutečnosti má rád, je na Tebe pyšný a dal by za Tebe ruku do ohně. Sama si z období dospívání pamatuju právě tyhle šrámy, a to si myslím, že jsem byla dost bezproblémové dítě, poslouchala jsem, ve škole se učila, necourala po nocích. Takže autorko, chápu, že Tě tohle zraňuje a mrzí. Nemluvě o tom, že píšeš, že jsi se už sesypala a jsi křehčí.

Obávám se ale, že omluvy se asi nedočkáš, táta to vidí zřejmě jako většina těch, co si deníček přečetli a vidí to z pohledu rodičů. Myslím, že teď by bylo fér si s rodiči sednout a pohovořit o tom, jaké jsou Tvoje další představy o střední škole a směrování. Jako někomu, kdo s učením neměl problém, mi třetí změna školy přijde taky trochu moc (nezlob se, ale představa studia v zahraničí a v cizím jazyce by mi rozhodně jako méně náročná varianta nepřišla), ale jako jo, může se stát. Jen pokud půjdeš na další školu, mají rodiče záruku, že tu už doděláš? Nebo středoškolské (popřípadě vysokoškolské) není to, oč stojíš? V Rakousku atletiku pěstovat nejde? Kolikátý rok studia v tom Rakousku už máš za sebou a kolik Ti toho chybí?

Kamarádka se po SŠ nedostala na žádnou VŠ a měla rok time out. U střední školy tohle bohužel asi úplně nejde, takže zkus popřemýšlet, jak by sis to představovala, jestli je to reálné, co pro to můžeš udělat Ty sama, a pak bych to probrala s rodiči. Držím palce. A taky přeju, ať se to časem mezi Tebou a tátou srovná.

  • Upravit
vyvrholka
113
17.8.24 11:49

Byla jsem vzpurná a hlasitá. Měla jsem doma nevlastního fotra cholerika. Musela jsem odejít v 16ti na internát. Vůbec si nedovedu představit, co bych sem před těmi x lety psala. Byl alergicky i na to, že jsem dýchala :-D
V pubertě je už na jakoukoli výchovu pozdě, více méně sklízíme co jsme zaseli. Tvrdím to jako dcera, i jako matka dospělých dcer :mrgreen:. Že je dcera dle slov otce rozmazlená, je i chyba otce-nebo jako u toho nebyl?! A pokud je jeho výchovou po někom neustále ječet, tak to tatinek těžce nezvládá. Zajímavé je, že slečna moc nepíše o mamě. A že chce utéct, to se nedivím. Ono bát se nechat ručník v koupelně, to je mazec. Moje dcery to take dělaly, a že bych potřebovala řešit situaci tím, že bych na ně ječela, tak to fakt ne. Chtít po ní aby se chovala jako dospělá, zatímco to evidentně neměla kde okoukat, to je prostě mimo. Návrat do Čech je za mě útěk, snaha se zbavit stresu z otce. Holka to v 16 jinak neumí. A i kdyby nešlo o atletiku, asi je to nejlepší řešení. Teda nejlepší řešení by byla terapie pro tatínka na zvládání vzteku a pak pro celou rodinu, kde by si to vyříkali, ale dostaňte tam vzteklýho chlapa, který má vždycky pravdu,

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář