Dovolte svým dětem...
K tomto deníčku mě inspirovala dovolená strávená s mojí kamarádkou a její 3,5letou holčičkou. A další moje kamarádky s malými dětmi.
Vím, že každá matka se o své děti bojí, aby se jim něco nestalo, neublížily si. Aby se neumazaly a nebouchly, aby je nebolelo bříško. Matky přece ví, co je pro děti nejlepší. ![]()
Přes to všechno ale…
Dovolte svým dětem vypít ráno dva hrnky kakaa – né jen jeden, protože se vám to prostě zdá moc. Přece i dítě může mít chuť na kakao a může se rozhodnout, že chce další hrnek.
Dovolte svým dětem běhat. Ano, můžou upadnout a odřít si koleno, může se jim to stát i vícekrát. Ale je to nenahraditelná zkušenost a kdo si to běhání nenacvičí, tak logicky bude padat daleko častěji.
Dovolte svým dětem chodit do lesa, aniž by je strašila fobie z klíšťat a komárů, strašlivého lesního hmyzu, který by je mohl napadnout. A neoblékejte je kvůli tomu do skafandru. Nepřenášejte svůj strach na děti.
Dovolte svým dětem chodit po schodech. Nevoďte je pořád za ruku, před každým schodem není nutné říkat: „Pozor, spadneš!“. Děti jsou šikovné, upozorněte je, že hrozí pád, ale nevnucujte jim, že spadnou.
Dovolte dětem se v bazénu potápět (samozřejmě pod dozorem), namočit si obličej do vody. Vysvětlete jim, že když se v bazénu topí brouček, tak není potřeba s ječením hned vylézt ven, lepší je ho zachránit a vylovit.
Dovolte dětem se zašpinit a dělat nepořádek. Hrát si s blátem a s pískem, v kuchyni s moukou a s vajíčkem, míchat těsto a škrábat brambory. Udělejte jim na to prostor a dejte jim na to čas, špinavé oblečení a úklidové prostředky. Dejte jim určité mantinely a ony to zvládnou a nic se jim nestane a naučí se ten nepořádek uklidit.
Dovolte dětem jezdit na koloběžce/odrážedle/tříkolce…a to i z kopce. Dejte jim helmu, rukavice, naučte je brzdit a dovolte jim, ať si to sami zkusí, jen tak jet, kam chtějí (na bezpečném místě samozřejmě).
Dovolte dětem si hrát tak, jak chtějí (samozřejmě bezpečně). Né že zrovna maminka chce oblékat panenky a malovat. Dítě se zrovna houpe na houpačce – není to žádná intelektuální činnost, ale baví ho to. Nebo počítá lístečky na kytce, pozoruje brouka v trávě – a zazní: „co to tam zase děláš, pojď si radši malovat!“
Při všech těch zákazech a příkazech si potom maminka pořád stěžuje, že dítě je nesamostatné, bázlivé, neumí si hrát, nechce jíst a nechce se od ní hnout ani na krok. Ono to už jinak neumí, je naučené být nesamostatné a neustále dirigované.
Každé dítě je jiné – některé je otrkané, jiné je bázlivější. Ale jsme to my, rodiče, kteří je učíme, jak se chovat a co dělat. My jim můžeme ukázat, že není čeho se bát, podpořit je v tom, že všechno umí a zvládnou. Od nás přejímají vzory chování, ale také všechny naše strachy.
Snažím se svým dětem dopřát volnost – volnost podmíněnou bezpečným prostředím, které jim vytvořím. Jsem si jistá, že jim to do budoucna pomůže.
Proto nechávám svojí roční dcerku lézt po schodech – umí to nahoru i dolů, po hlavě neskáče, leze spořádaně po zadku. Ano, spadnout může, to vím. Nechávám ji i bez dozoru ve vedlejším pokoji – slyším ji, jak si hraje a povídá, jen ji chodím kontrolovat. Nechávám ji i na zahradě na pískovišti, nechám ji slézt a vylézt na sedačku. Umí to. Všichni tvrdí, že je hrozně šikovná a samostatná, že jejich děti to neuměly – nemyslím si, že by nějak extrémně vyčnívala šikovností, spíš ostatní děti neměly možnost se to ještě naučit. Děti ve věku kolem roku chápu již spoustu věcí, i když se to nezdá. Když se umí naučit „paci paci“, proč by se nemělo naučit slézt ze sedačky? Jen nám matkám se to druhé zdá strašlivě nebezpečné.
I ta starší ve čtyřech letech se naučila jezdit na kole bez koleček a v bazénu se nebojí strčit hlavu pod vodu. Jistě, že na kole už upadala a v bazénu se několikrát zakuckala, než přišla na to, jak se to dělá. Ale měla možnost se to naučit.
Dovolte svým dětem být dětmi, neomezujte je svým strachem.
P. S.: Přes to všechno, co jim dovolím, dbám na jejich bezpečnost.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1607
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1648
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20659
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2597
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1756
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....