Dovolte svým dětem...
K tomto deníčku mě inspirovala dovolená strávená s mojí kamarádkou a její 3,5letou holčičkou. A další moje kamarádky s malými dětmi.
Vím, že každá matka se o své děti bojí, aby se jim něco nestalo, neublížily si. Aby se neumazaly a nebouchly, aby je nebolelo bříško. Matky přece ví, co je pro děti nejlepší. ![]()
Přes to všechno ale…
Dovolte svým dětem vypít ráno dva hrnky kakaa – né jen jeden, protože se vám to prostě zdá moc. Přece i dítě může mít chuť na kakao a může se rozhodnout, že chce další hrnek.
Dovolte svým dětem běhat. Ano, můžou upadnout a odřít si koleno, může se jim to stát i vícekrát. Ale je to nenahraditelná zkušenost a kdo si to běhání nenacvičí, tak logicky bude padat daleko častěji.
Dovolte svým dětem chodit do lesa, aniž by je strašila fobie z klíšťat a komárů, strašlivého lesního hmyzu, který by je mohl napadnout. A neoblékejte je kvůli tomu do skafandru. Nepřenášejte svůj strach na děti.
Dovolte svým dětem chodit po schodech. Nevoďte je pořád za ruku, před každým schodem není nutné říkat: „Pozor, spadneš!“. Děti jsou šikovné, upozorněte je, že hrozí pád, ale nevnucujte jim, že spadnou.
Dovolte dětem se v bazénu potápět (samozřejmě pod dozorem), namočit si obličej do vody. Vysvětlete jim, že když se v bazénu topí brouček, tak není potřeba s ječením hned vylézt ven, lepší je ho zachránit a vylovit.
Dovolte dětem se zašpinit a dělat nepořádek. Hrát si s blátem a s pískem, v kuchyni s moukou a s vajíčkem, míchat těsto a škrábat brambory. Udělejte jim na to prostor a dejte jim na to čas, špinavé oblečení a úklidové prostředky. Dejte jim určité mantinely a ony to zvládnou a nic se jim nestane a naučí se ten nepořádek uklidit.
Dovolte dětem jezdit na koloběžce/odrážedle/tříkolce…a to i z kopce. Dejte jim helmu, rukavice, naučte je brzdit a dovolte jim, ať si to sami zkusí, jen tak jet, kam chtějí (na bezpečném místě samozřejmě).
Dovolte dětem si hrát tak, jak chtějí (samozřejmě bezpečně). Né že zrovna maminka chce oblékat panenky a malovat. Dítě se zrovna houpe na houpačce – není to žádná intelektuální činnost, ale baví ho to. Nebo počítá lístečky na kytce, pozoruje brouka v trávě – a zazní: „co to tam zase děláš, pojď si radši malovat!“
Při všech těch zákazech a příkazech si potom maminka pořád stěžuje, že dítě je nesamostatné, bázlivé, neumí si hrát, nechce jíst a nechce se od ní hnout ani na krok. Ono to už jinak neumí, je naučené být nesamostatné a neustále dirigované.
Každé dítě je jiné – některé je otrkané, jiné je bázlivější. Ale jsme to my, rodiče, kteří je učíme, jak se chovat a co dělat. My jim můžeme ukázat, že není čeho se bát, podpořit je v tom, že všechno umí a zvládnou. Od nás přejímají vzory chování, ale také všechny naše strachy.
Snažím se svým dětem dopřát volnost – volnost podmíněnou bezpečným prostředím, které jim vytvořím. Jsem si jistá, že jim to do budoucna pomůže.
Proto nechávám svojí roční dcerku lézt po schodech – umí to nahoru i dolů, po hlavě neskáče, leze spořádaně po zadku. Ano, spadnout může, to vím. Nechávám ji i bez dozoru ve vedlejším pokoji – slyším ji, jak si hraje a povídá, jen ji chodím kontrolovat. Nechávám ji i na zahradě na pískovišti, nechám ji slézt a vylézt na sedačku. Umí to. Všichni tvrdí, že je hrozně šikovná a samostatná, že jejich děti to neuměly – nemyslím si, že by nějak extrémně vyčnívala šikovností, spíš ostatní děti neměly možnost se to ještě naučit. Děti ve věku kolem roku chápu již spoustu věcí, i když se to nezdá. Když se umí naučit „paci paci“, proč by se nemělo naučit slézt ze sedačky? Jen nám matkám se to druhé zdá strašlivě nebezpečné.
I ta starší ve čtyřech letech se naučila jezdit na kole bez koleček a v bazénu se nebojí strčit hlavu pod vodu. Jistě, že na kole už upadala a v bazénu se několikrát zakuckala, než přišla na to, jak se to dělá. Ale měla možnost se to naučit.
Dovolte svým dětem být dětmi, neomezujte je svým strachem.
P. S.: Přes to všechno, co jim dovolím, dbám na jejich bezpečnost.
Přečtěte si také
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 20
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 3744
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 2966
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1954
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 947
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4430
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2851
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2492
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 955
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 3301
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...