Doživotní bolest
Příběh o tom, jak jsem minulý rok ztratila 3 děti.
S manželem jsme se pro první dítě rozhodli, když mi bylo 24 let. Byli jsme rok po svatbě a měli předělaný krásný byt a já začala toužit po miminku. Na období těhotenství vzpomínám moc ráda, ze začátku mi bylo špatně jako téměř všem, ale na konci 1. trimestru se to upravilo a já se radovala z každého ultrazvuku, jak miminko roste. Začala jsem studovat VŠ a na poslední přednášce jsem byla 3 dny před porodem. V říjnu 2005 se nám narodila krásná dcera a i když porod nebyl žádný med, mělo okolí pravdu, že na to žena brzy zapomene.
Když byly dceři 2 roky, tak jsme se rozhodli, že si postavíme dům na vesnici. Bylo to náročné období, téměř vše jsme dělali svépomocí a do toho jsem stále studovala. Za 4 roky jsme si ale splnili jeden z našich snů a přestěhovali jsme se blíž k přírodě.
Po ukončení školy jsem získala lepší práci, dařilo se nám vše splácet a já po nějaké době začala opět toužit po miminku. Podařilo se mi otěhotnět hned napoprvé a začala jsem prožívat své druhé těhotenství. Když mě přešly nevolnosti, nabrala jsem zpět svou energii a těšila se na miminko. Bohužel hned druhý den po odběrech krve na screening v 1. trimestru mi lékař volal, že se mu v mé krvi něco nezdá a že se obává zamlklého těhotenství.
Cesta k němu mi trvala asi 15 minut a já miminko moc prosila, ať žije. Na ultrazvuku akce srdeční byla, ale objevil několik anomálií. Výsledek byl riziko Downova syndromu 1:2 a pak riziko těch méně obvyklých genetických syndromů bylo také hodně zvýšené. Lékař mě odeslal na genetiku, kde po odběrech choriových klků byl zjištěn Edwardsův syndrom. Nechtěla jsem vidět své dítě po narození umírat v bolestech, a proto jsem se rozhodla pro přerušení.
Když jsem šla před revizí na ultrazvuk, tak jsem si strašně přála, aby mu srdíčko už nebilo, aby odešlo před tím. A opravdu již bylo mrtvé, což pro mě byla v tu chvíli obrovská útěcha. Ale ten obrázek na ultrazvuku vidím dodnes - již zřetelné lidské tělíčko bez jakéhokoliv pohybu.
Možná abych se z toho nezbláznila, tak jsem té dušičce mého nenarozeného miminka slíbila, že se pro ní brzy vrátím. Dodrželi jsme 3 měsíce, jak lékaři doporučili, a já opět otěhotněla hned napoprvé. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že čekáme dvojčátka. Ale byla jsem z toho hned nadšená a cítila jsem k nim dvojnásobnou lásku. „Překonali“ jsme screening, kdy u každého vyšlo riziko 1:10000, takže jsem nemusela ani na genetiku. Byla jsem plná optimismu, že teď již máme vyhráno.
V 17. tt jsem začala mírně krvácet. Jela jsem hned na pohotovost, dle lékaře nejspíš nějaká cévka a nechali si mě tam na týden na pozorování. Po týdnu jsem již nekrvácela a pustili mě domů, i když tam lékař viděl mírné otvírání zevnitř, nařídil mi klidový režim. Hned první den doma jsem začala mírně špinit, vzala jsem si ascorutin a snažila se odpočívat.
Druhý den to bylo o trochu horší a v noci jsem měla v zádech křeče. Šla jsem k doktorce, která zastupovala mého lékaře, ta mě prohlídla a řekla, že u miminek je vše v pořádku, čípek zavřený. Do soboty to bylo stále stejné.
V sobotu od rána jsem se cítila hůř a křeče v zádech se často opakovaly. Dcera měla od rána horečku nad 38°C a na obličeji jí naskákaly velké tmavé fleky. Panadol zabíral, ale měla jsem o ni strach, aby to nebylo něco vážnějšího. Rozhodovala jsem se, co mám dělat. Měla jsem chuť jet na pohotovost, protože křeče v zádech byly k večeru horší a horší, ale měla jsem i strach dceru opustit, vůbec se mi nelíbila. Rozhodla jsem se, že tu noc zůstanu s ní.
V neděli se jí ulevilo a manžel mě odvezl do nemocnice. Tam bohužel zjistili, že se otvírám a že hned v pondělí udělají konizaci děložního čípku. Bohužel ani to nepomohlo, ani vysoké dávky magnézia, antibiotik a po pár dnech v nemocnici mi jeden večer praskla plodová voda u jednoho miminka. Ten večer jsem přišla ve 20. tt o dvě krásné zdravé děti.
I když je to již 3/4 roku, stále to moc bolí. Ta bolest u dvojčátek je stejně jako radost dvojnásobná, vyčítám si spoustu věcí, které jsem mohla udělat lépe. Lékaři mi nebyli schopni říct, proč se to stalo. Prostě byla to dvojčata a ta jsou vždycky riziková, možná nějaká infekce, protože jsem měla ke konci horší krevní obraz.
To období, kdy jsem je čekala bylo nejkrásnějším v mém životě, byla jsem tak šťastná, ale to úžasné období skončilo příliš brzy. Řekla jsem si, že již nikdy nechci být těhotná a ublížit dalšímu malému nenarozenému dítěti. Možná mi prostě další dítě již není souzeno. Ale ta touha je silnější než má vůle a nyní jsem v 10. tt. Čekám jedno miminko a moc ho miluji, ale bráním se nějaké radosti. Jsem plná obav, protože vím, že nás čeká ještě dlouhá a nejistá cesta. I když bych měla být naladěná pozitivně, nejde to a strašně se bojím, že bude zase něco špatně.
Přesto jsem rozhodnutá za něj ze všech sil bojovat.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 97
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 104
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 111
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 126
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 7830
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 4682
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5082
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 2821
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 896
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
Přestala jsem dětem vymýšlet program. Nečekala jsem, co se stane
- Anonymní
- 07.07.26
- 11622
Měla jsem pocit, že dobrá máma musí dětem neustále něco plánovat. Výlet, tvoření, hřiště nebo návštěvu. Pak přišel jeden den, kdy jsem už na další program jednoduše neměla sílu. A právě tehdy mě...
drž se 
ti budou na to maličké dávat pozor, určitě to všechno dopadne už dobře 
každopádně preju hodně zdraví oběma
