Doživotní bolest
Příběh o tom, jak jsem minulý rok ztratila 3 děti.
S manželem jsme se pro první dítě rozhodli, když mi bylo 24 let. Byli jsme rok po svatbě a měli předělaný krásný byt a já začala toužit po miminku. Na období těhotenství vzpomínám moc ráda, ze začátku mi bylo špatně jako téměř všem, ale na konci 1. trimestru se to upravilo a já se radovala z každého ultrazvuku, jak miminko roste. Začala jsem studovat VŠ a na poslední přednášce jsem byla 3 dny před porodem. V říjnu 2005 se nám narodila krásná dcera a i když porod nebyl žádný med, mělo okolí pravdu, že na to žena brzy zapomene.
Když byly dceři 2 roky, tak jsme se rozhodli, že si postavíme dům na vesnici. Bylo to náročné období, téměř vše jsme dělali svépomocí a do toho jsem stále studovala. Za 4 roky jsme si ale splnili jeden z našich snů a přestěhovali jsme se blíž k přírodě.
Po ukončení školy jsem získala lepší práci, dařilo se nám vše splácet a já po nějaké době začala opět toužit po miminku. Podařilo se mi otěhotnět hned napoprvé a začala jsem prožívat své druhé těhotenství. Když mě přešly nevolnosti, nabrala jsem zpět svou energii a těšila se na miminko. Bohužel hned druhý den po odběrech krve na screening v 1. trimestru mi lékař volal, že se mu v mé krvi něco nezdá a že se obává zamlklého těhotenství.
Cesta k němu mi trvala asi 15 minut a já miminko moc prosila, ať žije. Na ultrazvuku akce srdeční byla, ale objevil několik anomálií. Výsledek byl riziko Downova syndromu 1:2 a pak riziko těch méně obvyklých genetických syndromů bylo také hodně zvýšené. Lékař mě odeslal na genetiku, kde po odběrech choriových klků byl zjištěn Edwardsův syndrom. Nechtěla jsem vidět své dítě po narození umírat v bolestech, a proto jsem se rozhodla pro přerušení.
Když jsem šla před revizí na ultrazvuk, tak jsem si strašně přála, aby mu srdíčko už nebilo, aby odešlo před tím. A opravdu již bylo mrtvé, což pro mě byla v tu chvíli obrovská útěcha. Ale ten obrázek na ultrazvuku vidím dodnes - již zřetelné lidské tělíčko bez jakéhokoliv pohybu.
Možná abych se z toho nezbláznila, tak jsem té dušičce mého nenarozeného miminka slíbila, že se pro ní brzy vrátím. Dodrželi jsme 3 měsíce, jak lékaři doporučili, a já opět otěhotněla hned napoprvé. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že čekáme dvojčátka. Ale byla jsem z toho hned nadšená a cítila jsem k nim dvojnásobnou lásku. „Překonali“ jsme screening, kdy u každého vyšlo riziko 1:10000, takže jsem nemusela ani na genetiku. Byla jsem plná optimismu, že teď již máme vyhráno.
V 17. tt jsem začala mírně krvácet. Jela jsem hned na pohotovost, dle lékaře nejspíš nějaká cévka a nechali si mě tam na týden na pozorování. Po týdnu jsem již nekrvácela a pustili mě domů, i když tam lékař viděl mírné otvírání zevnitř, nařídil mi klidový režim. Hned první den doma jsem začala mírně špinit, vzala jsem si ascorutin a snažila se odpočívat.
Druhý den to bylo o trochu horší a v noci jsem měla v zádech křeče. Šla jsem k doktorce, která zastupovala mého lékaře, ta mě prohlídla a řekla, že u miminek je vše v pořádku, čípek zavřený. Do soboty to bylo stále stejné.
V sobotu od rána jsem se cítila hůř a křeče v zádech se často opakovaly. Dcera měla od rána horečku nad 38°C a na obličeji jí naskákaly velké tmavé fleky. Panadol zabíral, ale měla jsem o ni strach, aby to nebylo něco vážnějšího. Rozhodovala jsem se, co mám dělat. Měla jsem chuť jet na pohotovost, protože křeče v zádech byly k večeru horší a horší, ale měla jsem i strach dceru opustit, vůbec se mi nelíbila. Rozhodla jsem se, že tu noc zůstanu s ní.
V neděli se jí ulevilo a manžel mě odvezl do nemocnice. Tam bohužel zjistili, že se otvírám a že hned v pondělí udělají konizaci děložního čípku. Bohužel ani to nepomohlo, ani vysoké dávky magnézia, antibiotik a po pár dnech v nemocnici mi jeden večer praskla plodová voda u jednoho miminka. Ten večer jsem přišla ve 20. tt o dvě krásné zdravé děti.
I když je to již 3/4 roku, stále to moc bolí. Ta bolest u dvojčátek je stejně jako radost dvojnásobná, vyčítám si spoustu věcí, které jsem mohla udělat lépe. Lékaři mi nebyli schopni říct, proč se to stalo. Prostě byla to dvojčata a ta jsou vždycky riziková, možná nějaká infekce, protože jsem měla ke konci horší krevní obraz.
To období, kdy jsem je čekala bylo nejkrásnějším v mém životě, byla jsem tak šťastná, ale to úžasné období skončilo příliš brzy. Řekla jsem si, že již nikdy nechci být těhotná a ublížit dalšímu malému nenarozenému dítěti. Možná mi prostě další dítě již není souzeno. Ale ta touha je silnější než má vůle a nyní jsem v 10. tt. Čekám jedno miminko a moc ho miluji, ale bráním se nějaké radosti. Jsem plná obav, protože vím, že nás čeká ještě dlouhá a nejistá cesta. I když bych měla být naladěná pozitivně, nejde to a strašně se bojím, že bude zase něco špatně.
Přesto jsem rozhodnutá za něj ze všech sil bojovat.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1378
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 815
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 828
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1605
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 1000
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6640
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1661
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1372
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1755
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5176
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
drž se 
ti budou na to maličké dávat pozor, určitě to všechno dopadne už dobře 
každopádně preju hodně zdraví oběma
