Druhý císařský řez
- Porod
- Terka1603
- 08.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem myslela, že udeřila má poslední hodinka.
Můj deníček o porodu nebude úplně sluníčkový, pokud jste těhotné, raději ho dál nečtěte.
Když bylo synovi 10 měsíců, zjistila jsem, že jsem opět těhotná. Po prvotním překvapení jsem začala být ráda, že bude mít prcek sourozence podobného věku a budou prima parťáci.
Druhé těhotenství probíhalo trochu hůře než první, bez ledové Coly bych ty nevolnosti asi nepřežila.
Jak se blížilo datum porodu, začali jsme s mým gynekologem řešit, jak bych měla rodit. Já byla pro dalšího císaře, vzhledem k tomu, že první byl pro nepostupující porod akutní sekcí a ten časový rozestup byl pouze rok a půl. Gynekolog byl stejného názoru a tak mi v 37. tt vypsal žádanku do porodnice a mile se se mnou rozloučil.
Na prvních monitorech byla velmi ochotná porodní asistentka, vše se mnou sepsala a že prý mě přijde vyšetřit paní doktorka a sdělí mi datum operace. Po vyšetření, které bylo v naprostém pořádku a paní doktorka koukala do kalendáře, kdy že bude můj den D, přišel pan primář, nakoukl do papírů a suše mi sdělil, že malá bude mít pouze kolem 3 kg a nevidí důvod k císařskému řezu a rodit budu přirozeně. No tak dobrá, nejsem hádavý typ a když to řekl primář, tak snad ví, co dělá a nebude to pro mě ani mimčo nebezpečné…
Abych to zkrátila, přesně ve 40+0 dorazily „krásné“ křížové kontrakce a když už byly cca hodinu po 5 minutách, uznala jsem, že je na čase vyrazit směr porodnice. Byla jedna v noci, sestřičky velmi milé, a čerstvě probuzená paní doktorka mi píchla onu zázračnou injekci - buď se vám to rozjede nebo se vyspíte - a šla asi do pelechu. ![]()
No měla pravdu, kontrakce ustaly, a já se vzbudila až ráno… Celý následující den jsem měla bolesti dosti nepravidelné a monitory prý naprosto ukázkové, tak prý počkáme do druhého dne a pak bychom tomu případně trochu pomohli. Načež mi pan doktor evidentně a bez varování udělal Hamiltona, protože jsem měla co dělat, abych nezařvala bolestí.
Večer opět ta samá injekce, až jsem měla podezření, že je zákaz rodit v noci. Takže kontrakce opět ustaly a já si šla lehnout. V 6 ráno budíček a rozklepaná žákyňka mi hlásí, že mám jít hned na vyšetřovnu, na můj dotaz jestli se můžu aspoň opláchnout prý ne - pan doktor čeká.
No kdyby jen doktor, byly tam s ním i 4 sestřičky a mně se to zdálo už trochu podivné. Napíchli mi žílu a v momentě, kdy mi začali natahovat stahovací punčochy jsem pochopila. Pan doktor (kterého jsem viděla poprvé a ani mě nevyšetřil) mi říká, že porod opět nepostupuje a že tedy zase císařský řez.
Já v šoku, ještě napůl spící jsem mu akorát odpověděla že pokud to musí být, tak chci spinální anestezii, abych mohla malou hned vidět. Příliš se na to netvářil, ale anestezioložka s tím naštěstí neměla problém. Píchnutí do páteře vůbec nebolelo a já blbá si říkala, jaká to bude pohoda. Před obličej mi dali plentu a já cítila jak mi něčím natírají břicho, tak jsem hned sestřičce co mi stála u hlavy hlásila, že to cítím. Ona se jen usmála, že se nemusím bát, že pan doktor už řeže.
Trvalo to jen chvilinku, ucítila jsem, jak ze mě něco tahají a hned na to pláč.
Ona hodná sestřička mi dala malou k hlavě a uvolnila mi jednu ruku, abych si ji mohla pohladit. Pak ji odnesli a mně začalo cca hodinu trvající soukromé peklíčko.
Sice mě nic přímo nebolelo, ale cítila jsem jak „se ve mně hrabou“,skládají mi tam zpátky vnitřnosti a já nevím co všechno. Prostě takové nepříjemné tlaky. Pořád to šlo ale vydržet a já poslouchala, jak vedla ječí u vážení ta moje princezna. Jenže najednou se mi začalo hůř dýchat, tak jsem si opakovala - klid, máš kolem sebe půlku nemocnice, kdyby bylo něco špatně, oni to poznají.
Když se to zhoršilo, řekla jsem to sestřičce, že se mi hrozně blbě dýchá, to už jsem cítila, jako bych měla omdlít. Místo ní mi však odpověděl nějaký asi doktor, co stál na druhé straně, že mám dýchat zhluboka (prima rada, díky). No a to už mi bylo fakt zle, když sestřička dost vyděšeně oznámila kolektivu: „Ona má tlak 50/30!“
A v tom okamžiku mi konečně přistála na puse kyslíková maska (haleluja, nenechaj mě udusit). Klid byl jenom chvíli, do té doby, než se mi začala nekontrolovaně třást horní polovina těla. Sestřička opět něco vyplašeně houkla, připíchli mi něco do žíly, já se přestala klepat a začalo se mi chtít příšerně zvracet. Už jsem otáčela hlavu na stranu, že už fakt budu blít a onen anděl u mé hlavy mě začal hladit, že to proboha musím vydržet a že teď nesmím zvracet, že už jenom chvilku.
Abych to neprodlužovala. Operaci jsem přežila, i když můžu zodpovědně říct, že takhle strašně zle mi nebylo, ani když mi v nemocnici v Itálii bez narkózy rovnali natřikrát zlomenou ruku. Doteď nevím, proč mi bylo takhle příšerně, jen jedna sestřička mi později řekla, že možná se moje tělo neumělo poprat s tou spinální anestezií.
Už odpoledne po operaci za mnou byl primář a přehnaně starostlivě se ptal, jak se cítím a na můj dotaz, proč mi dělali císaře, když celou dobu prosazovali přirozený porod, mi docela zaskočeně odpověděl že: „Panu kolegovi se to zdálo jako dobré řešení, i když on sám by k němu ASI nepřistoupil.“
Tenhle deníček píšu hlavně proto, že bych chtěla znát váš názor na můj porod, jestli byl průběh té operace normální a vaše zkušenosti. Závěrem bych chtěla říct, že ačkoliv to nebylo vůbec hezké, všechno nakonec dopadlo dobře, malá je krásná, zdravá a dokonce jsem se rozkojila už pár hodin po zákroku a plně kojím. A i já jsem teď, po 14 dnech naprosto fit a užívám si své dva poklady. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 737
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 461
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 754
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 351
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 216
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18353
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2455
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2641
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2390
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1572
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....