Druhý císařský řez
- Porod
- Terka1603
- 08.09.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem myslela, že udeřila má poslední hodinka.
Můj deníček o porodu nebude úplně sluníčkový, pokud jste těhotné, raději ho dál nečtěte.
Když bylo synovi 10 měsíců, zjistila jsem, že jsem opět těhotná. Po prvotním překvapení jsem začala být ráda, že bude mít prcek sourozence podobného věku a budou prima parťáci.
Druhé těhotenství probíhalo trochu hůře než první, bez ledové Coly bych ty nevolnosti asi nepřežila.
Jak se blížilo datum porodu, začali jsme s mým gynekologem řešit, jak bych měla rodit. Já byla pro dalšího císaře, vzhledem k tomu, že první byl pro nepostupující porod akutní sekcí a ten časový rozestup byl pouze rok a půl. Gynekolog byl stejného názoru a tak mi v 37. tt vypsal žádanku do porodnice a mile se se mnou rozloučil.
Na prvních monitorech byla velmi ochotná porodní asistentka, vše se mnou sepsala a že prý mě přijde vyšetřit paní doktorka a sdělí mi datum operace. Po vyšetření, které bylo v naprostém pořádku a paní doktorka koukala do kalendáře, kdy že bude můj den D, přišel pan primář, nakoukl do papírů a suše mi sdělil, že malá bude mít pouze kolem 3 kg a nevidí důvod k císařskému řezu a rodit budu přirozeně. No tak dobrá, nejsem hádavý typ a když to řekl primář, tak snad ví, co dělá a nebude to pro mě ani mimčo nebezpečné…
Abych to zkrátila, přesně ve 40+0 dorazily „krásné“ křížové kontrakce a když už byly cca hodinu po 5 minutách, uznala jsem, že je na čase vyrazit směr porodnice. Byla jedna v noci, sestřičky velmi milé, a čerstvě probuzená paní doktorka mi píchla onu zázračnou injekci - buď se vám to rozjede nebo se vyspíte - a šla asi do pelechu. ![]()
No měla pravdu, kontrakce ustaly, a já se vzbudila až ráno… Celý následující den jsem měla bolesti dosti nepravidelné a monitory prý naprosto ukázkové, tak prý počkáme do druhého dne a pak bychom tomu případně trochu pomohli. Načež mi pan doktor evidentně a bez varování udělal Hamiltona, protože jsem měla co dělat, abych nezařvala bolestí.
Večer opět ta samá injekce, až jsem měla podezření, že je zákaz rodit v noci. Takže kontrakce opět ustaly a já si šla lehnout. V 6 ráno budíček a rozklepaná žákyňka mi hlásí, že mám jít hned na vyšetřovnu, na můj dotaz jestli se můžu aspoň opláchnout prý ne - pan doktor čeká.
No kdyby jen doktor, byly tam s ním i 4 sestřičky a mně se to zdálo už trochu podivné. Napíchli mi žílu a v momentě, kdy mi začali natahovat stahovací punčochy jsem pochopila. Pan doktor (kterého jsem viděla poprvé a ani mě nevyšetřil) mi říká, že porod opět nepostupuje a že tedy zase císařský řez.
Já v šoku, ještě napůl spící jsem mu akorát odpověděla že pokud to musí být, tak chci spinální anestezii, abych mohla malou hned vidět. Příliš se na to netvářil, ale anestezioložka s tím naštěstí neměla problém. Píchnutí do páteře vůbec nebolelo a já blbá si říkala, jaká to bude pohoda. Před obličej mi dali plentu a já cítila jak mi něčím natírají břicho, tak jsem hned sestřičce co mi stála u hlavy hlásila, že to cítím. Ona se jen usmála, že se nemusím bát, že pan doktor už řeže.
Trvalo to jen chvilinku, ucítila jsem, jak ze mě něco tahají a hned na to pláč.
Ona hodná sestřička mi dala malou k hlavě a uvolnila mi jednu ruku, abych si ji mohla pohladit. Pak ji odnesli a mně začalo cca hodinu trvající soukromé peklíčko.
Sice mě nic přímo nebolelo, ale cítila jsem jak „se ve mně hrabou“,skládají mi tam zpátky vnitřnosti a já nevím co všechno. Prostě takové nepříjemné tlaky. Pořád to šlo ale vydržet a já poslouchala, jak vedla ječí u vážení ta moje princezna. Jenže najednou se mi začalo hůř dýchat, tak jsem si opakovala - klid, máš kolem sebe půlku nemocnice, kdyby bylo něco špatně, oni to poznají.
Když se to zhoršilo, řekla jsem to sestřičce, že se mi hrozně blbě dýchá, to už jsem cítila, jako bych měla omdlít. Místo ní mi však odpověděl nějaký asi doktor, co stál na druhé straně, že mám dýchat zhluboka (prima rada, díky). No a to už mi bylo fakt zle, když sestřička dost vyděšeně oznámila kolektivu: „Ona má tlak 50/30!“
A v tom okamžiku mi konečně přistála na puse kyslíková maska (haleluja, nenechaj mě udusit). Klid byl jenom chvíli, do té doby, než se mi začala nekontrolovaně třást horní polovina těla. Sestřička opět něco vyplašeně houkla, připíchli mi něco do žíly, já se přestala klepat a začalo se mi chtít příšerně zvracet. Už jsem otáčela hlavu na stranu, že už fakt budu blít a onen anděl u mé hlavy mě začal hladit, že to proboha musím vydržet a že teď nesmím zvracet, že už jenom chvilku.
Abych to neprodlužovala. Operaci jsem přežila, i když můžu zodpovědně říct, že takhle strašně zle mi nebylo, ani když mi v nemocnici v Itálii bez narkózy rovnali natřikrát zlomenou ruku. Doteď nevím, proč mi bylo takhle příšerně, jen jedna sestřička mi později řekla, že možná se moje tělo neumělo poprat s tou spinální anestezií.
Už odpoledne po operaci za mnou byl primář a přehnaně starostlivě se ptal, jak se cítím a na můj dotaz, proč mi dělali císaře, když celou dobu prosazovali přirozený porod, mi docela zaskočeně odpověděl že: „Panu kolegovi se to zdálo jako dobré řešení, i když on sám by k němu ASI nepřistoupil.“
Tenhle deníček píšu hlavně proto, že bych chtěla znát váš názor na můj porod, jestli byl průběh té operace normální a vaše zkušenosti. Závěrem bych chtěla říct, že ačkoliv to nebylo vůbec hezké, všechno nakonec dopadlo dobře, malá je krásná, zdravá a dokonce jsem se rozkojila už pár hodin po zákroku a plně kojím. A i já jsem teď, po 14 dnech naprosto fit a užívám si své dva poklady. ![]()
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 1222
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 972
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 608
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 342
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3464
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2172
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1871
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 700
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2784
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5459
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...