Náš cyklovýlet okolo Dunaje
- Cestování
- lucenka
- 22.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A je to tu... další cyklodovolená. Tentokrát jen ven 2. Marťan jede na novém 24´´ velkém kole, kde má konečně plnohodnotný zadní nosič a brašny. Po příjezdu domů, kdy nás konečně napadlo zvážit náš náklad, zjišťujeme, že on vezl cca 10 kg a já něco kolem 20. Celkově jsme ujeli 480 km.
Den 1. – 40 km
Je pondělí 25.6. a po obědě vyrážíme na vlak do Lince. České dráhy samozřejmě nedodrží řazení vlaku, a tak běžíme s naloženými koly k našemu vagonu. Naštěstí nám milí Slováci pomáhají s naložením kol. V Linci kvůli opravám silnic trochu bojujeme s vymotáním z města, ale cca po hodině se nám to konečně podaří. Do kempu v Au an der Donau přijíždíme již moc pozdě a vjezd je uzavřen… co teď? Naštěstí nás zachraňuje majitel nedaleké hospody a nabízí nám ubytování u sebe ve stodole. S radostí přijímáme.
Den 2. – 31 km
Ráno se nám daří vypravit celkem brzy. Snídani si dáváme po pár kilometrech na břehu Dunaje. Po cestě se zastavujeme v krásném keltském skanzenu v Mitterkirchenu. Krátce po poledni přijíždíme do městečka Grein. Zde si dáváme v kempu oběd a následně stavíme stan a jdeme se na chvíli projít do města. Neodoláme a jdeme na prohlídku zdejšího hradu. Jedná se o velice pěkný hrad s krásnou výzdobou z kamínků z Dunaje. Pak ještě nakupujeme nějaké zásoby v supermarketu, rychle děláme večeři, protože se blíží pěkná bouřka.
Den 3. – 47 km
Ráno odjíždíme o něco později. Vybíráme si levý břeh. Brzy nám dochází, proč čekalo tolik lidí na přívoz na druhou stranu. Téměř 10 km jedeme po cyklopruhu na poměrně dost rušné silnici. Na druhém břehu za celou dobu vidíme 2 auta. Odpoledne přijíždíme do Melku. Po postavení stanu vyrážíme na prohlídku města, tedy především zdejšího kláštera. Na prohlídku vnitřních částí už nemáme síly, ale alespoň se projdeme po nádvoří a především přilehlých zahradách. Na náměstí si dáváme zmrzlinu a výborný čokoládový dort s meruňkovou marmeládou. Nejde to jinak. Blížíme se totiž do oblasti, kde se pěstují meruňky, které zrovna dozrávají. Večeříme v kempu. A bohužel začíná slíbený celonoční liják.
Den 4. – 40 km
Stan nám naštěstí nepromokl. Ale předpověď počasí je na tento den a následující noc dost mizerná. Takže raději rezervuji hotel v Krems. Za mírného deště balíme stan a vyrážíme na cesty. Jedeme nejkrásnější částí – údolím Wachau, ale v dešti si té krásy moc neužíváme. Když konečně cca po 20 km vidíme první otevřenou restauraci zastavujeme na oběd, stejně jako několik dalších bláznů na kolech. Odpoledne překvapivě přestalo pršet a my se kocháme pohledy na meruňkové sady a vinice. V Krems se ubytováváme ve 4* hotelu, který má být vhodný pro cyklisty. To se mi na první pohled moc nezdá a trochu lituju, že jsme nedojeli do nějakého kempu. Ale když přijdeme do pokoje, tak vše chápeme. Cyklisté dostávají nejlepší pokoje s velkou terasou, kde si mohou v klidu usušit své věci 
Rychle vytahujeme mokrý stan a po vzoru našich sousedů vše roztahujeme po zábradlí a lehátkách.
Den 5. – 55 km
Po výborné snídani se vydáváme na další cestu. Ta utíká docela dost rychle. Na obědovou pauzu se zastavujeme v bistru pod jedinou rakouskou stojící jadernou elektrárnu Zwentendorf, která ale nebyla nikdy zprovozněna. Následuje asi nejnepříjemnější zážitek na cestě. Marťan jede kousek přede mnou a najednou spustí hysterický jekot a začne šlapat jak o život, v tomto stavu míjí pána s velkým psem. Takže já se soustředím na dítě, děsím se psa, který je z dítěte vystresovaný a mohl by kousnout a teprve na poslední chvíli si všímám důvodu toho všeho… pár centimetrů přede mnou uprostřed stezky se plazí krásná velká užovka. Střetu už nemám šanci zabránit 
Dítě se mi daří uklidnit až za poměrně dlouho chvíli. V Tullnu navštěvujeme zahradnickou výstavu a rozhlednu v korunách stromů. Ani po 50 km toho nemá Marťan dost, a tak se z kempu vydáváme na chvíli zpět do centra na dětské hřiště. V kempu využíváme místní pračku a sušičku.
Den 6. – 48 km
Ráno nikam nespěcháme. Ale na cyklostezce Marťan nabírá neskutečné tempo a snaží se mě uštvat. Krátce po poledni dorážíme do centra Vídně. Prohlídneme si dóm sv. Štěpána, dáváme si kávu a sachr v Cafe Hawelka. Pak už se přes Hofburg vydáváme na cestu k našemu ubytování nedaleko Schönbrunnu. Ale na náměstí u Hofburgu narážíme na obrovskou demonstraci, kam proudí dav lidí… a my samozřejmě jdeme proti davu. Naštěstí jdou spořádaně po silnici a chodník nechávají volný. Po ubytování jdeme rychle nakoupit do nedalekého Sparu, protože následuje neděle, kdy jsou všechny obchody zavřené. Večer jdeme ještě na nedaleké hřiště. Ale poměrně brzy odcházíme domů.
Den 7. – první „odpočinkový“ den
Po snídani vyrážíme do vídeňské zoo. Nejvíce se nám líbí představení lachtanů, kteří skáčou do bazénu a šplouchají tak vodu na některé diváky. Následuje bloudění v přírodním bludišti a pak prohlídka schönbrunnského zámku.
Den 8. – rekordních 82 km
Vstáváme a na cestu vyrážíme poměrně brzy. Čeká nás docela náročný den… podle mapy máme ujet cca 65 km. Ale kousek za Vídní narážíme na ceduli s nápisem umleitung a už se jí na dlouho nezbavíme, a díky tomu se naše cesta „trochu" prodlouží. Opravují se totiž hráze podle řeky, po kterých cyklostezka vede. Kousek za Vídní ještě máme štěstí, kdy přímo nad námi přelítá na přistání A380 od Emirates. Marťan je blahem bez sebe. Delší odpočinkovou přestávku si dáváme na zámečku Eckartsau, kam uprchl Karel I. po pádu Rakouska-Uherska. Bohužel na prohlídku interiéru nemáme čas. Posledních cca 5 km jede Marťan už z posledních sil. Ale motivace za pomoci McDonalda je dostatečně silná, a tak krátce před 19. hodinou dorážíme do našeho hotelu v Bratislavě.
Den 9. – druhý „odpočinkový" den
Po snídani jsem prosazovala odpočinkový den v posteli, ale Marťan o tom nechtěl ani slyšet. Takže jsme vyrazili na krátkou prohlídku centra města a následně do místní zoo a hlavně dinoparku. Odpoledne jsme se přesunuli na Kamzík, kde jsme se vyřádili na bobové dráze. Vyzkoušeli jsme místní lanovku a udělali si pořádnou procházku po parku. Večer si jdeme dát smažený sýr a pirohy s bryndzou.
Den 10. – 67 km
Hned na nábřeží v Bratislavě se vyskytuje první problém. Probíhá zde rekonstrukce a mně se do zadního kola zaplete nějaký kousek drátu. Naštěstí ke mně hned přichází Slováci s nabídkou pomoci, přináší kombinačky a drát vytahují. A můžeme pokračovat dál. Je poměrně dost velké teplo, a tak si dáváme dlouhou pauzu na Devíně u soutoku Dunaje a Moravy. Zbytek cesty u každé křižovatky nadávám a vytahuju mobil s navigací, protože značení trasy je dost děsné (stejně tak jako kvalita většiny cesty). Přitom se jedná o mezinárodní dálkovou trasu. Večer dorážíme do autokempu Rudava. Rychle se seznamujeme s partou Moraváků a s nimi zůstávám u kytary, basy a dalších hudebních nástrojů až skoro do půlnoci. Marťan se mezitím zase spřátelil se slovenskými dětmi.
Den 11. – 50 km
Ráno nás budí strašné vedro. Vůbec se nám na kola nechce a nejraději bychom zůstali v kempu u jezera. Chceme se zajet podívat na trojmezí, ale opět díky slovenským ukazatelům to na první křižovatce vzdáváme. V Rakousku si nakupujeme zásoby pití a pokračujeme do Valtic. Začínají se stahovat mračna a pár kilometrů před cílem svádíme se sevřenými zadky závod v čase s bouřkou… vítězíme. A dorážíme do cíle, kde už máme sraz s babičkou.
Den 12. – tentokrát opravdu odpočinkový den
Konečně skutečně odpočinkový den, který trávíme procházkou po zámeckém parku, jízdou na šlapacích autíčkách v restauraci a především setkáním s příbuznými.
Den 13. – 20 km a cesta domů
Přes několik památek v lednicko-valtickém areálu se vydáváme do Břeclavi na vlak. Na můj vkus je na cestě až moc cyklistů. Do vlaku nám kromě babičky pomáhají i další cyklisté. Cesta domů nám trvá 4 hodiny a uteče jak voda.
Přečtěte si také
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8297
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1321
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 660
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2683
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1141
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2952
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1567
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 3463
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 7841
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 3402
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
To co on a vy oba bych asi ani uz neujela, a to jsem jezdila na kole rada a hodne. Nas starsi uz jezdi jak drak, s nim by se uz ujelo leccos, ale co s miminem ze, kupovat cyklovozik na 2.dite do ceskych podminek se mi uplne nechce, tatka ten uz jedine kolobeh, na kolo uz ho nedostanu, co si pořídil Kostku. Kamaradka mi ted psala ze jejich mladej ujel na Lipne zatim na nej nejvic asi 58, bude mu 8, tak na nej byla pry pysna, kolik je Martanovi?
v dešti, v hicu a takových kilometrů… kéž bych nebyla tak líná 
A přes řeku jsme koukaly na davy cyklistů na druhé straně, kteří jeli rovněž po silnici, ale tam jely cca 4 auta za hodinu.
coz si myslim, ze v Nem.a Rak. je to o necem jinem, je tam vic opravdových cyklostezek, ne chodniku napul s cyklopruhem jako treba u nas ve meste, ono je to ale asi vsude o vzájemné ohleduplnosti vic nez o tom, jak je ta stezka udelana, oznacena a i ridici jsou v jinych evrop.zemich, kde se na kole jezdi pomalu vic nez autem (Holandsko, Dansko) asi opatrnejsi, zvykli davat cyklistum a rodinam s detma vubec celkove prednost, kdyz uz se nejak stretavaji nebo míjejí, nez se je snazit pre(d)jet jako tady, kde jina moznost nez jet po silnici kolikrát proste neni…zrovna s vozikem nebo deckem v sedacce bych se tady bála jet i po nejake okresce, bo tam to mnozi smazi nejvic a na kolo pak nestihnou reagovat - sama jsem nervozni, kdyz mam objet cyklistu ze nekdo vylitne v protismeru a sejme bud me nebo jeho nebo ja toho cyklistu jak budu tomu blaznovi uhybat, a i kdyz jsem jezdila hodne, nez jsem mela deti, jsem se silnicim vyhybala jak to slo a radsi drncala lesem pres koreny, z tech kamionu mam respekt i kdyz jedu autem, ty jejich manevry jsou kolikrat nepredvidatelne, zvlast kdyz se vzajemne predjizdeji apod., 
A jeste s ditetem tohle chytit, brrr… no, tak aspon vite pro priste 
a teda Marťan musím říct šikovnej kluk. Já dřív jezdila na kole opravdu hodně,ale na to tvoje prtě nemám. Saganovi roste velká konkurence 
