Hřejivá náruč

Jak již jsem psala jmenuji se Lucie a je mi 22 let, pocházím z Orlové je to kousek od Ostravy. Žila jsem zde dlouhých 20 let. Vystudovala jsem SOŠ obor Technické zařzení budov, který jsem zdárně zakončila Maturitou. Jenže pro mého otčíma to bylo bohužel málo. Pokoušela jsem dostat na VŠ v Ostravě obor literatura. Bohužel pro velký počet zájemců jsem se nedostala. Tajně jsem si za ušetřené peníze poslala přihlášku na literání školu do Prahy kde jsem byla ve druhém kole přijatá.Jenže nastal krtutý zlom, otčím byl az ústane průserář a již podruhé se dostal za katr pro neplacení daní a zdravotního pojištění což jako OSVČ musí..Tak jsem se svého snu musela vzdát, jelikož moje druhá sestra nastupovala do prvního ročníku na obor Cukrářka.
Tak jsem si našla práci a dva něsíce pracovala jako rozpočtářka v jedné nejmenované firmě. Bohužel jsem se v této práci nenašla a nahrávalo k tomu peklo jak doma tak i na pracovišti nerozuměla jsem si hlavně se spolumajitelkou firmy. Tak jsem raději odešla sama než aby mě vyhodila to by pro mne bylo mnohem větší ponížení.
To jsem však netušila jaké peklo mi nastane s otčímem až se to dozví. Byla jsem tou nejhorší pod sluncem začal mne přirovnávat  k mému vlastnímu otci a pod. škoda slov. Seděla jsem dlouhé hodiny na internetu a sháněla práci v oboru jako projektantka ve vytápění, ale bohužel ženy nemají tolik štěstí jako muži, kteří mají stejné vzdělání. Tak jsem si i přes to vyřídila vše na ÚP abych alespoň nějakou tu kačku domů donesla brala jsem cca 3500,– a z toho 2000,– šly matce a mě zústal zbytk. Tak kde je pak ta spravedlnost?
Nakonec mi volala kamarád a říká mi ,,Luci pojď za mnou do kolína, není to sice ve tvém oboru ale peníze potřebuješ a změnit prostředí´ Tak jsem neváhala a poslala přihlášku do automobilky jako dělnice ve výrobě. Štěstí se na mne usmálo a práci jsem získala. Tak jsem alespoň mohla mamce nějak pomoct když opět zústala doma sama bez chlapa co by jí byl oporou.
V té době jsem byla bez přítele a tak jsem si užívala své volnosti, ale bohužel časem mi začalo vadit že kolem sebe nikoho nemám. Teplou náruč, pochopení, oporu… Už když jsem nastoupila shlédla jsem se ve vysokém a atleticky stavěném muži, krásný úsměv, pronikavé oči, zadek. Jediný problém byl v tom, že byl zadaný a tak jsem si žádné iluze nedělala.
Sešel se měsíc s měsícem a začali jsme se s Petrem spolu bavit a myslím si že už tehdy přeskočila nějaká ta jiskra a už tehdy jsem věděla, že život bez něj by neměl smysl. Slovo dalo slovo a začali jsem 18.2.2006 spolu chodit. Ani ne po měsíci jsme spolu začali bydlet na ubytovně a užívali si naší lásky. Za dva měsíce na to mě Peťka požádal o ruku a já řekla ano.
Naše láska byla tak silná, že jsme se rozhodli že vy:,–(ím antikoncepci a pořídíme si miminko. Měsíce utíkaly, břísko mi rostlo a nadále jsme čekali až od fabriky dostaneme byt. Než však na nás přišla řada ve firemním pořadníku stihli jsme se také vzít.
Brali jsem se 3.3.2007 ve 13:30 na Kolínské radnici. Byl to ten nejkrásnější den v mém životě. Byla jsem  té době na začátku devátého měsíce, tak si zřejmě dokážetě představit jak pro mne musely být přípravy na svatbu vyčerpávající a zároveň stresující. Ale nakonec proběhlo vše v pořádku a še šťastným koncem a nezapomenutelnou svatební nocí.
Krátce po svatbě jsme přebírali klíčky od bytu a tak začali přípravy v bytě pro malého a také pro nás. Pomohl nám můj děda, od kterého jsme dostali krásnou ložnici tak jsme měli hlavně i kde spát. Dny se pro mne vlekly jako jeden dlouhý rok. Už tak moc jsem se těšila na maličkého.
Blížil se termín porodu a maličký nic, nakonec jsem přenášela dlouhý týden. Tak jsem musela pravidelně docházet do poradny jestli je vše v pořádfku jak má být. Musela jsem jít i do nemocnice na odezvy srdíčka malého je to běžné opatření od lékaře. Tam mi pan primář  sdělil že pokud o víkendu (byl zrovna pátek co mi to říkal) neporodím, musím v pondělí v 10:00 hod na příjem a že budu hospitalizovaná.
Zřejmě jsem se nalekla a řekla jsem si že během víkendu toho mého miláčka vypudím ať to stojí co to stojí Neměli jsme ještě ani mop a hadr tak jsem se rozhodla že fleky co byly v kuchyni na kachličkách vydrbu obyčejnou houbičkou na nádobí a pak se naložím do teplé koupele a budu relaxovat.Byla to akorát neděle. Šla jsem spát kolem deváté hodiny večer a krásně usnula, jako když do vody hodíš. Vzbudila jsem se kolem půl třetí ráno s nutkáním jít na WC na malou. Bylo to u mne běžné v tak pokročilém stádiu těhotenství. Jenže tím to naštěstí neskončilo. Jakmile jsem ulehla do pelechu zpět pořád jsem měla pocit že čůrám, a říkala jsem si to už neudržíš ani moč??? Tak mi to nedalo a vyrazila jsem zpět na WC ale když jsem se utřela tak nic nepoznala jsem nic ale pořád jsem tekla dál tak jsem se naštvala a šla pro hnědý bavlněný ručník do koupelny a utřela se do něj a v té chvíli mi to došlo…Praskla mi plodová voda!! Šla jsem poamlu do ložnice a vzbudila jsem manžela, ať volá známému že potřebuju odvézt urgentně do porodnice, protože mi praskla plodová voda. Manžel byl možná vystresovaný víc jako já a hned jednal. Během pěti minut jsme byli na cestě do porodnice. Na příjmu mě přijali ve 3.25 udělali veškerá vyšetření a odvedli na tzv. hekárnu. Manžela jsem poslala domů, že až příjde čas zavolám mu. Zbytečně by se nervoval z toho jak mi v tu danou dobu je.
Hodiny utíkaly ale já se pořád cítila dobře až na ty bolesti…myslela jsem si že už jsem alespoň trošku otevřená ale bylo to jen pár milimetrů.Dostala jsem dokonce i čípek pro urychlení ale nic. Měla jsem sebou přibalený YAL (klystýr) chtěla jsem aby maličký přišel do čista a ne aby máma udělala při tlačení svou potřebu Jenže pořád jsem byla málo otevřená snad skoro vůbec. Tak za mnou přišel velmi milý doktor a nabídnul mi epidurální analgezii a já hned přijala Strašně moc mi pomohla od nejhorších bolestí a díky ní jsem mohla srandovat s celým presonálem na porodním sále.:-)
Když manžel konečně dorazil  vzala mne porodní asistentka na porodní stůl (kozu) a říká paní Roštášová zatlačte a ejhle zatlačila jsem a jen jsem slyšela vidím hlavičku zkuste to znovu a já dojdu pro paní doktorku v tu chvíli jsem věděla že doba vypuzovací je právě tady. Už uvidím mé zlatíčko mého Adámka
Maličkého jsemrodila 14,5 hod ale stálo to za to vůbec jsem nebyla na manžela sprostá jak některé ženy byla jsem pořád usměvavá porodu jsem se nebála celé těhotenství a jen jsem se těšila na to kdy to příjde. Adámek se narodil 3.3.2007 v 18:35, vážil 3550g a měřil 50cm. když mi ho poprvé sestřička donesla ukázat štěstím jsem se rozplakala a manžel taky byl to pro mne nejkrásnější den v životěna který nikdy nezapomenu.
Dnes už je to rok od porodu a já stále vzpomínám na přenádherný porod a maličký uzlíček, který jsem si vezla sebou domů mé štěstí mého Adámka a mé druhé štěstí které je mi stále po boku mého manžela, kterého jsem poznala díky poctivé dělnické práci daleko od věčně opilého otčíma a celého Ostravska .
Ne nadarmo se říká.. JAKÉ SI TO UDĚLÁŠ TAKOVÉ TO MÁŠ…
P.S. Snad vás můj příběh zaujal a nezabral Vám mnoho času, ale já když se rozepíšu tak to stojí za to a to jsem se snažila můj příběh skrátit na minimum.
S přátelským pozdravem Lucka