IUI funguje a stojí za to
- Snažení
- Marmosetka
- 22.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po více jak 2 letech snažení o miminko jsme přistoupili na pomoc centra asistované reprodukce Pronatal v Praze.
Antikoncepci jsem nebrala již 5 let. Po všech stránkách jsem byla absolutně zdravá. Doktor říkal, že vše je tak, jak má, že ovuluji absolutně pravidelně. Po manželově vyšetření se zjistilo, že má pomalé sperma, množství je v normě a že je vlastně vše jinak ok. Jelikož lékař, který si nás vzal na starosti, byl náš kamarád, tak nás chtěl ušetřit „zbytečných“ pokusů, které nemají mnoha% úspěšnost. Zvolili jsme tedy rovnou IVF.
Po odběrech krve, řešení co všechno nás čeká, po předání všech smluv a informovaných souhlasů jsme odjeli domů. Večer nám ale přišel email, že o nás dr. přemýšlel a že mu přijde hloupost, abychom podstupovali tak složitý zákrok, když jsme zdraví a že si myslí, že IUI bude rozumnější. Přemýšleli jsme nad tím vším, co IVF obnáší a dospěli k názoru, že bude v našem případě bude opravdu lepší podstoupit metodu méně zatěžující. První IUI jsme podstoupili asi za měsíc, jelikož jsem zrovna v den 1. návštěvy v CARU ovulovala, takže doktor alespoň viděl, že vše funguje tak, jak má.
První IUI se nepovedla a následovala hned další. Doktor ze začátku navrhl, že zkusíme 2 pokusy IUI a pak bychom zkusili IVF. Při druhé zkoušce IUI jsem rovnou řekla, že bych v tom ráda pokračovala, a to alespoň do třetice všeho dobrého. Měli jsme 2 měsíce pauzu, jelikož přes Vánoce se v Pronatalu nepracuje. Krásně jsme se vydovolenkovali u moře a vrátili se plni energie.
Třetí návštěva byla bláznivá, jelikož jsme čekali déle než obvykle. Náš kamarád doktor byl na operačním sále, takže na nás neměl čas. Řekla jsem na recepci, že nemám problém s jiným lékařem (bála jsem se, aby upravené sperma nebylo moc dlouho někde položené
). Vše proběhlo jako vždy a jeli jsme domů. Už v čekárně se mi ale začaly honit hlavou myšlenky, zda tohle všechno má cenu, zda má cenu podstupovat IVF, bála jsem se hrozně těch injekcí, toho jak to moje tělo přijme, bála jsem se narkózy a začala úplně přehodnocovat život.
2 dny poté jsem k rodičům odvezla všechny věci pro mimčo, které jsem měla, po večerech jsem brečela, že nechci podstupovat něco tak razantního, a brečela jsem i kamarádce, že prostě nezvládám tu myšlenku na to, co mě čeká, i přes to, že jsem zdravá. Začali jsme se kvůli tomu hádat i s manželem (přitom máme krásné, spokojené manželství), až jsme skončili objednaní v manželské poradně (to vše během jednoho týdne).
Vše se sesypalo a já absolutně změnila myšlenky. V ten okamžik mi bylo všechno jedno. 2 dny před očekávanou menstruací jsem si dělala test a nic. Den před menstruací jsem stála v koupelně před zrcadlem a zdála se mi divná prsa (bolela mě, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, jelikož mě mé tělo takto klamalo už mnohokrát).
Ráno v den očekávané menstruace mi to nedalo a udělala jsem si test. Nejdříve se objevila jedna čárka, tak jsem ho chtěla už vyhodit, ale najednou se začala objevovat i druhá. 2 čáry jako dálnice
Byla jsem v tu chvíli nejšťastnější žena a hned jsem volala manželovi
a samozřejmě mé nejlepší kamarádce: mámě. Šupajdila jsem za gynekologem, který mně odebral krev, a za 2 hodiny jsem věděla, že se konečně zadařilo! 3 testy pozitivní, krev pozitivní a na ultrazvuku zvětšená sliznice, která je znakem těhotenství.
Je ještě brzy, momentálně jsem asi v tom nejsložitějším období vývoje „mimča“, ale alespoň víme, že IUI je metoda, která funguje a že se jsme třeba i zvýšili statistiky. Pokud by nám to nedej Bože nevyšlo, tak jdu do IUI znovu! Je mi jasné, že každý máme jiné problémy, proč nám mimčo nejde. Třeba si toto přečte pár, který má problém stejný a dá mu to naději, že IUI funguje a že stojí za to ji podstupovat! I vícekrát.
Z lékařů v Pronatalu doporučuji: MUDr. Mrázek, MUDr. Středa. Neměla jsem dobré zkušenosti s dr. Slámovou, nelíbil se mi její přístup (jako na běžícím pásu), nic moc mi nevysvětlila a ještě mi tvrdila opak toho, co mi říkali jiní lékaři. Mluvila mi něco o špatném tvaru dělohy či čeho atd.
Přeji všem pevné nervy! To je to nejduležitější!
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 3736
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 2958
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1943
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 934
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4425
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2850
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2492
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 954
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 3297
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 6535
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...