S přítelem, se kterým jsme miminko počali, jsme už nebyli...

Vše má nějak dopadnout. Ať dobře, nebo špatně :)

S přítelem, se kterým jsme miminko počali, jsme už nebyli... S přítelem, se kterým jsme miminko počali, jsme už nebyli... Zdroj: Canva

Zdravím.

Můj příběh začal v mých 23 letech. V březnu 2021 jsem viděla dvě čárky na těhotenském testu. Cítila jsem radost, ale zároveň veliké obavy. S přítelem, se kterým jsme miminko počali, jsme už nebyli.

Nerozešli jsme se ve zlém, proto jsem mu to okamžitě řekla. Moc sem nevěděla, co od něj čekat. Tvářil se, že je rád, že mi se vším pomůže, že si budeme hledat zase cestu k sobě a toto vše nás spojí. Pohádka krásná.

Věděl o miminku od 6. týdne. Blížil se 3. měsíc a vše s miminkem bylo v pořádku. S „přítelem“ už tomu tak nebylo.

Přestal komunikovat, za celou dobu nepřispěl na žádné vyšetření a nic ohledně miminka ho nezajímalo. Kdybych tvrdila, že mi to je jedno, tak lžu. Nikdy sem nezažila tolik probrečených nocí, tolik výčitek, co člověk udělal v životě špatně, je to snad karma?

Co jsem komu udělala. Tolik myšlenek, že se tohle nemělo stát, tolik myšlenek ohledně adopce a tak dále. Nakonec sem se musela sebrat, i když to bylo těžké. Našla jsem si k práci i brigádu, abych měla dost peněz pro mě, i miminko, aby mělo vše.

Přes týden 7,5 hodiny v práci, poté 3 hodiny na brigádě, víkendy na cateringových akcích (16 hodin denně), bylo toho na mě moc.

Ale jsem pyšná, že jsem vydělala na byt, jídlo, vyšetření, celou výbavičku (postýlka, kočárek, plenky, oblečení, prostě vše). Čas běžel a já byla v 7. měsíci. Na jedné pracovní akci jsem potkala muže, toho nejlepšího parťáka pro život a „tátu“ našeho prcka.

Od samého začátku se staral, byl mi vždy po ruce, zajímal se jak o mě, tak o „malou“, vařil, uklízel, vstával se mnou ve 4 ráno, abych přeci nejedla to sladký sama. Uteklo to jako voda, bylo 23. prosince večer a začali první kontrakce a tak se vyrazilo.

Před 10. hodinou ranní, 24. 12. přišel na svět náš malej chlapeček ❤️ Nejkrásnější dárek. Můj chlap byl velikou oporou. Sice máme místo holčičky (3× potvrzené pohlaví) malýho ďábla, ale neměnila bych.

Za chvíli mu bude půl roku a roste před očima. Nechtěla bych bez těch mých chlapů být!

A na závěr? Nikdy nic není tak zlý jak se může zdát. Né každej chlap je chlap, kolikrát to jsou slaboši, ale doufejme, že toho jednou budou litovat. A jak se říká: „karma je zdarma“.

A víte co? I dva jsou rodina! ❤️

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3
21.6.22 21:14

Moc hezké ❤️

Krásné :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1174
22.6.22 07:53

Díky za sdílení příběhu. Moje sestra se teď ocitla ve stejné situaci. Snad to bude mít i ten šťastný konec jako u tebe. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
79
22.6.22 14:25

Krásny :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1567
25.6.22 08:58

Nechci být hnidopich, ale za jak dlouho po vynechání MS sis dělala test? Protože jestli jsi otěhotněla v únoru (a dělala sis test za měsíc v březnu), porodit jsi musela už v listopadu a ne na konci prosince.

Celkově mi tenhle příběh přijde docela smyšlený, ale třeba to je jen můj pocit. Nicméně hodně štěstí v životě.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.6.22 14:23

Stalo se mi to podobně, přítel se se mnou rozešel v těhotenství, pak se vrátil, pak zase odešel.. pochopila jsem, že se na něj spoléhat nemohu a začala se připravovat na to, že na miminko budu sama. Pak jsem taky potkala nového partnera, který se o mě i o miminko skvěle staral.. začali jsme pak spolu žít a za 3 roky si pak pořídili společné miminko..pak se ale partner změnil, s miminkem nijak nepomáhal a vše bylo jen na mně..

  • Nahlásit
529
25.6.22 14:25

@Cullenova : pokud si dělala test koncem března a přenášela, tak to časove sedí, já měla poslední MS kolem 18.3. a rodila jsem 23.12. 2 dny před termínem. Občas je lepší se v tom nepitvat.

  • Zmínit
  • Nahlásit
24327
27.6.22 11:25

No, panečku, tímhle tempem těch tatínků bude chlapeček ještě mít :roll:

  • Zmínit
  • Nahlásit