Já, domarodka
- Porod
- Anonymní
- 01.09.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem zjistila, že čekáme přírůstek, hrozně jsem se těšila – na vše, včetně porodu…
Abych trochu přiblížila mé první těhotenství a porod, tak ve zkratce: Otěhotněla jsem na „první dobrou“, těhotenství bez komplikací, bez nevolností, na kontroly jsem chodila jednou měsíčně, bez otoků, tlak dle učebnice, prostě všechno, jak má být. Jenže malé se ven nechtělo, takže 10. den přenášení ve 41+3 jsem nastoupila do nemocnice na vyvolání.
Cesty připravené, hlavička dole, dostala jsem tabletku, po té mi došly po asi 3 hodinách první bolesti – hned pravidelné, po 3 minutách. Tak se to drželo další 3 hodiny a nakonec se narodilo naše prvorozené zlatíčko, s váhou 3335 gramů a 49 cm, bez nástřihu, bez poranění. Nádherná vzpomínka, krásné okamžiky. Na porodním sále jsem se loučila se slovy: „Tak za rok nashle.“ Inu… Od té doby už uběhly 3 roky, a tak jsme se rozhodli naši rodinu zkusit zase o jednoho člena rozšířit a dostát svého slibu a vrátit se na místo činu. Pozdě, ale přece 
Podruhé jsem otěhotněla stejně jako poprvé – plánovaně a na první pokus, těhotenství taktéž bez jediné chybičky, aktivní jsem byla do poslední chvilky. Protože jsem měla první porod vyvolávaný, byla jsem v tomto ohledu jako prvorodička – neměla jsem tušení, jestli „to“ poznám, jestli „to“ vůbec samo přijde, nebo si zase užiju vyvolání a nedostane se mi té možnosti vyzkoušet si porod tak, jak bych chtěla. Bez chemie. A tak jsem se jala vzít to trochu víc do vlastních rukou a nenechávat to jenom na tom mrněti v bříšku.
Od 34. týdne jsem začala s maliníkem, 2 šálky denně, k tomu denně jogurt se semínkem. Od 36. týdne jsem nasadila homeopatika, příjem maliníku zvýšila na konvičku denně. Ve 38.týdnu jsem už nepila nic jiného, homeo do sebe rvala pomalu horem spodem, maximálně obden znásilňovala manžela, poté zaváděla tabletky pupalky k čípku… No co vám budu povídat, zas nic. Už jsem se začala smiřovat s vyvoláním.
Venku zrovna probíhaly parádní vlny veder, my si s prvorozenou užívaly u bazénu. Byla jsem 40+2. Chvilkama jsem cítila slabé menstruační bolesti, nicméně nepřikládala jsem tomu žádný význam, koneckonců, poslíčky jsem měla už asi měsíc. Udělala jsem oběd a zdálo se mi, že to trochu sílí, takže dám sprchu a uvidíme, třeba se to rozjede tentokrát samo.
Dcera koukala na televizi na Mášu (skoro čtyřletá). Vlezla jsem do vany a jak jsem zvedala druhou nohu – lup – praskla voda a já šla během pár chvilek do kolen. Bolest jako prase, fakt jsem myslela, že umřu. Chtěla jsem z vany ven, v tom další. Volala jsem na dceru, ať mi donese telefon. To už jsem bolestí brečela, chtělo se mi křičet a myslela jsem, že určitě umřu. Kvůli dceři jsem se snažila se krotit co to šlo, ale ono to prostě nešlo.
Povedlo se mi dostat ven z vany, přišla malá s tím, že neví, kde mám mobil. No, byl na nabíječce v patře na polici, kde nedosáhne. Vybitý, vypnutý. Další bolest, mezi nohama cítím teplo z unikající vody, přijde mi, že je snad všude. Další bolest. Jo, asi to bude ten přirozenej rozjezd porodu, kterej neznám a říkám si, zlatý vyvolání.
Brečím bolestí. Brečí dcera, chce mi dát pusu a přitulit se, má strach. Já taky. Posílám jí k televizi, nechce jít. Další bolest, křičím. A asi jsem i sprostá. Další bolest, vlastně ani nevím, po jaké chvíli, ale nezvládla jsem se z nich vzpamatovat a už tu byla zase další. Za tu dobu (kterou teda neumím blíž specifikovat) jsem se zvládla posunout o asi 3 metry v rámci koupelny. Představa projít obývák, vylézt schody, zapnout telefon, zavolat manželovi… Nereálné. Najednou šílenej tlak na velkou, další bolest. Tlačím. Takže nejen že je v koupelně vypuštěnej bazének plodovky, já se do toho i po… Snažím se netlačit a dobelhat se pro ten telefon.
Tlačím. Teda netlačím, ono to tlačí samo. Křičím. Bolí to jak čert, klečím na kolenou. Dcera chudák slzy v očích. Intuitivně si sahám mezi nohy, na ruce mám krev. Opět bolest, opět tlak. Jsem úplně hotová, tlačím. Brečím. Kromě šílenýho tlaku cítím i řezání, pálení… Opět si sahám mezi nohy a cítím hlavičku. Posílám dceru aspoň pro osušku, stále jsem na 4, bolest už skoro ustává. Opět to tlačí, překulím na bok, hmatám hlavičku, na další kontrakci jde i zbytek tělíčka. Najednou bolest nikde a já mám na sobě miminko.
Moje, naše maličký a krásný miminko, který hnedka pláče a chytá růžovo červenou barvu. Dýchá. To je první, co mě zajímá. Zažívám neskutečnou úlevu, bolest nikde. V televizi slyším, jak Máša zpívá – ten díl stále neskončil. Malou balím do osušky, starší dcera víská radostí a brečí. Já brečím taky, ale už ne bolestí. Obrovská euforie, radost. Asi to mám fakt za sebou, za chvíli vyjde placenta. Trochu se třepu, ale je mi vedro. Dceru na sobě, v ruce ten bochník placenty.
Pomalu a opatrně se zvedám ze země, jdu konečně pro ten telefon, sedám si na postel – absolutně neřeším, co tam po sobě zanechám – volám manželovi, maličká už nebrečí, jenom kouká. No, já taky koukám a stále mi pořádně nedochází, co se právě událo. Starší dcera kouká v obýváku na zbytek Máši.
Po chvilce manžel zvedá telefon s dotazem: „Tak co, jdeme rodit?“ odpovídám, že už se stalo. Chvíli ticho, následně dotaz, jestli si dělám prdel a kde jsem, jestli v nemocnici. Nedělám a v nemocnici nejsem. Ještě se mě ptá, jestli jsem volala sanitu? Nevolala, a vlastně ani nevím, proč jsem volala první jemu. Balí se a jede domů. Volám si rychlou, paní na lince oznamuju, že jsem právě porodila. Hlásím nějaké informace, adresu a posílá sem sanitu. Ležím v posteli, maličká nebrečí, mhouří očka a za chvilku usíná, stihla se i přisát. Za chvíli přichází dcera a lehá si k nám. Člověk by řekl, taková pěkná rodinná idylka.
Za asi 10-15 minut, nevím přesně, přijíždí manžel společně se sanitou – žádná převozovka, ale rovnou rychlá, což mě překvapilo. Manžel přichází společně s lékařem, šok střídá překvapení, úleva, že jsme obě, vlastně všechny, v pořádku. Já už se jenom směju, nic mě nebolí a jsem hrozně šťastná. Maličkou balí, aby se neprochladila, a jedeme do porodnice. Jenom ne už na porodní, ale rovnou na šestinedělí.
Abych to shrnula – bylo to totálně odlišné než první porod. Obojí mělo něco do sebe, naštěstí jsme obě v pořádku, já dokonce i bez poranění. A můžu říct, že nejhorší na tom byla ta bezmoc, strach, že jsem tam sama s dcerou, která neodemkne ani bránu. Jinak by to bylo vlastně úplně ideální.
P. S. Když jsem viděla tu spoušť na mém porodním místě, nezáviděla jsem muži, co ho čeká a doufala, že to jenom nepřikryje novinama a nenechá to, až jak dojedu z porodnice – nenechal.
P. P. S. Po této akci manžel prohlásil, že u třetího mě před termínem odveze do porodnice a nechá tam, že jedna taková akce mu stačila až do konce života. No, to mně vlastně taky.
Kdo jste dočetl, díky. Maliníku, semínku, sexu, pupalce a homeu zdar!
P. K. L. V.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 647
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 427
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 678
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 311
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 203
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18226
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2435
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2632
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2375
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1566
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Jen me zajima - co prvorozena dcera, nezanechalo to na ni nejaky psychicky nasledky? Nebo je jeste malicka, ze si to nebude pamatovat?
Nikdy nevis, udela se ti spatne a co pak, tak maly dite ani tu sanitku nezavola, jeste ze to dobre dopadlo…i kdyz chudak mala, taky si rikam jestli z te krve a vseho kolem nemela sok, ale jestli pak mela radost z miminka a v klidu si dokoukala pohadku tak super, zvladly jste to vsechny tri uzasne, vetsi sok to byl asi spis pro manzela co 
Gratuluju ke zdravemu miminku, u prvniho jsem taky pila malinik a slo to celkem rychle, kontrakce po 5 min. rovnou v te vane a do porodnice jsem prijela otevrena na 7…ale ted do sebe radsi nic zatim nervu - muz je s malym jeste na par dni pryc, udelali si maly vylet pac cele leto si pry dovolenou vzit nemohl a do terminu mam neco pres 2 tydny, tak aspon nez se mi vrati, rada bych vydrzela vcelku:-) Prvni prcek byl presne v terminu… 
jako klobouk dolu. Vsechno dobre dopadlo, ted zu budte jen stastni 
Ale jak říkám, dobrovolné bych jí tomu nevystavila ani omylem.
gratuluji mooc, jste šikovný s dcerkou 
A co na to záchranáři, nekoukali na tebe jako na nezodpovědnou lesanu? 
Dokonce viděla malou dřív, než tatínek 
