Já, domarodka
- Porod
- Anonymní
- 01.09.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem zjistila, že čekáme přírůstek, hrozně jsem se těšila – na vše, včetně porodu…
Abych trochu přiblížila mé první těhotenství a porod, tak ve zkratce: Otěhotněla jsem na „první dobrou“, těhotenství bez komplikací, bez nevolností, na kontroly jsem chodila jednou měsíčně, bez otoků, tlak dle učebnice, prostě všechno, jak má být. Jenže malé se ven nechtělo, takže 10. den přenášení ve 41+3 jsem nastoupila do nemocnice na vyvolání.
Cesty připravené, hlavička dole, dostala jsem tabletku, po té mi došly po asi 3 hodinách první bolesti – hned pravidelné, po 3 minutách. Tak se to drželo další 3 hodiny a nakonec se narodilo naše prvorozené zlatíčko, s váhou 3335 gramů a 49 cm, bez nástřihu, bez poranění. Nádherná vzpomínka, krásné okamžiky. Na porodním sále jsem se loučila se slovy: „Tak za rok nashle.“ Inu… Od té doby už uběhly 3 roky, a tak jsme se rozhodli naši rodinu zkusit zase o jednoho člena rozšířit a dostát svého slibu a vrátit se na místo činu. Pozdě, ale přece 
Podruhé jsem otěhotněla stejně jako poprvé – plánovaně a na první pokus, těhotenství taktéž bez jediné chybičky, aktivní jsem byla do poslední chvilky. Protože jsem měla první porod vyvolávaný, byla jsem v tomto ohledu jako prvorodička – neměla jsem tušení, jestli „to“ poznám, jestli „to“ vůbec samo přijde, nebo si zase užiju vyvolání a nedostane se mi té možnosti vyzkoušet si porod tak, jak bych chtěla. Bez chemie. A tak jsem se jala vzít to trochu víc do vlastních rukou a nenechávat to jenom na tom mrněti v bříšku.
Od 34. týdne jsem začala s maliníkem, 2 šálky denně, k tomu denně jogurt se semínkem. Od 36. týdne jsem nasadila homeopatika, příjem maliníku zvýšila na konvičku denně. Ve 38.týdnu jsem už nepila nic jiného, homeo do sebe rvala pomalu horem spodem, maximálně obden znásilňovala manžela, poté zaváděla tabletky pupalky k čípku… No co vám budu povídat, zas nic. Už jsem se začala smiřovat s vyvoláním.
Venku zrovna probíhaly parádní vlny veder, my si s prvorozenou užívaly u bazénu. Byla jsem 40+2. Chvilkama jsem cítila slabé menstruační bolesti, nicméně nepřikládala jsem tomu žádný význam, koneckonců, poslíčky jsem měla už asi měsíc. Udělala jsem oběd a zdálo se mi, že to trochu sílí, takže dám sprchu a uvidíme, třeba se to rozjede tentokrát samo.
Dcera koukala na televizi na Mášu (skoro čtyřletá). Vlezla jsem do vany a jak jsem zvedala druhou nohu – lup – praskla voda a já šla během pár chvilek do kolen. Bolest jako prase, fakt jsem myslela, že umřu. Chtěla jsem z vany ven, v tom další. Volala jsem na dceru, ať mi donese telefon. To už jsem bolestí brečela, chtělo se mi křičet a myslela jsem, že určitě umřu. Kvůli dceři jsem se snažila se krotit co to šlo, ale ono to prostě nešlo.
Povedlo se mi dostat ven z vany, přišla malá s tím, že neví, kde mám mobil. No, byl na nabíječce v patře na polici, kde nedosáhne. Vybitý, vypnutý. Další bolest, mezi nohama cítím teplo z unikající vody, přijde mi, že je snad všude. Další bolest. Jo, asi to bude ten přirozenej rozjezd porodu, kterej neznám a říkám si, zlatý vyvolání.
Brečím bolestí. Brečí dcera, chce mi dát pusu a přitulit se, má strach. Já taky. Posílám jí k televizi, nechce jít. Další bolest, křičím. A asi jsem i sprostá. Další bolest, vlastně ani nevím, po jaké chvíli, ale nezvládla jsem se z nich vzpamatovat a už tu byla zase další. Za tu dobu (kterou teda neumím blíž specifikovat) jsem se zvládla posunout o asi 3 metry v rámci koupelny. Představa projít obývák, vylézt schody, zapnout telefon, zavolat manželovi… Nereálné. Najednou šílenej tlak na velkou, další bolest. Tlačím. Takže nejen že je v koupelně vypuštěnej bazének plodovky, já se do toho i po… Snažím se netlačit a dobelhat se pro ten telefon.
Tlačím. Teda netlačím, ono to tlačí samo. Křičím. Bolí to jak čert, klečím na kolenou. Dcera chudák slzy v očích. Intuitivně si sahám mezi nohy, na ruce mám krev. Opět bolest, opět tlak. Jsem úplně hotová, tlačím. Brečím. Kromě šílenýho tlaku cítím i řezání, pálení… Opět si sahám mezi nohy a cítím hlavičku. Posílám dceru aspoň pro osušku, stále jsem na 4, bolest už skoro ustává. Opět to tlačí, překulím na bok, hmatám hlavičku, na další kontrakci jde i zbytek tělíčka. Najednou bolest nikde a já mám na sobě miminko.
Moje, naše maličký a krásný miminko, který hnedka pláče a chytá růžovo červenou barvu. Dýchá. To je první, co mě zajímá. Zažívám neskutečnou úlevu, bolest nikde. V televizi slyším, jak Máša zpívá – ten díl stále neskončil. Malou balím do osušky, starší dcera víská radostí a brečí. Já brečím taky, ale už ne bolestí. Obrovská euforie, radost. Asi to mám fakt za sebou, za chvíli vyjde placenta. Trochu se třepu, ale je mi vedro. Dceru na sobě, v ruce ten bochník placenty.
Pomalu a opatrně se zvedám ze země, jdu konečně pro ten telefon, sedám si na postel – absolutně neřeším, co tam po sobě zanechám – volám manželovi, maličká už nebrečí, jenom kouká. No, já taky koukám a stále mi pořádně nedochází, co se právě událo. Starší dcera kouká v obýváku na zbytek Máši.
Po chvilce manžel zvedá telefon s dotazem: „Tak co, jdeme rodit?“ odpovídám, že už se stalo. Chvíli ticho, následně dotaz, jestli si dělám prdel a kde jsem, jestli v nemocnici. Nedělám a v nemocnici nejsem. Ještě se mě ptá, jestli jsem volala sanitu? Nevolala, a vlastně ani nevím, proč jsem volala první jemu. Balí se a jede domů. Volám si rychlou, paní na lince oznamuju, že jsem právě porodila. Hlásím nějaké informace, adresu a posílá sem sanitu. Ležím v posteli, maličká nebrečí, mhouří očka a za chvilku usíná, stihla se i přisát. Za chvíli přichází dcera a lehá si k nám. Člověk by řekl, taková pěkná rodinná idylka.
Za asi 10-15 minut, nevím přesně, přijíždí manžel společně se sanitou – žádná převozovka, ale rovnou rychlá, což mě překvapilo. Manžel přichází společně s lékařem, šok střídá překvapení, úleva, že jsme obě, vlastně všechny, v pořádku. Já už se jenom směju, nic mě nebolí a jsem hrozně šťastná. Maličkou balí, aby se neprochladila, a jedeme do porodnice. Jenom ne už na porodní, ale rovnou na šestinedělí.
Abych to shrnula – bylo to totálně odlišné než první porod. Obojí mělo něco do sebe, naštěstí jsme obě v pořádku, já dokonce i bez poranění. A můžu říct, že nejhorší na tom byla ta bezmoc, strach, že jsem tam sama s dcerou, která neodemkne ani bránu. Jinak by to bylo vlastně úplně ideální.
P. S. Když jsem viděla tu spoušť na mém porodním místě, nezáviděla jsem muži, co ho čeká a doufala, že to jenom nepřikryje novinama a nenechá to, až jak dojedu z porodnice – nenechal.
P. P. S. Po této akci manžel prohlásil, že u třetího mě před termínem odveze do porodnice a nechá tam, že jedna taková akce mu stačila až do konce života. No, to mně vlastně taky.
Kdo jste dočetl, díky. Maliníku, semínku, sexu, pupalce a homeu zdar!
P. K. L. V.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 533
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1256
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 1791
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 539
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 500
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1055
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1922
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2216
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1078
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1108
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
. Jen me zajima - co prvorozena dcera, nezanechalo to na ni nejaky psychicky nasledky? Nebo je jeste malicka, ze si to nebude pamatovat?
Nikdy nevis, udela se ti spatne a co pak, tak maly dite ani tu sanitku nezavola, jeste ze to dobre dopadlo…i kdyz chudak mala, taky si rikam jestli z te krve a vseho kolem nemela sok, ale jestli pak mela radost z miminka a v klidu si dokoukala pohadku tak super, zvladly jste to vsechny tri uzasne, vetsi sok to byl asi spis pro manzela co 
Gratuluju ke zdravemu miminku, u prvniho jsem taky pila malinik a slo to celkem rychle, kontrakce po 5 min. rovnou v te vane a do porodnice jsem prijela otevrena na 7…ale ted do sebe radsi nic zatim nervu - muz je s malym jeste na par dni pryc, udelali si maly vylet pac cele leto si pry dovolenou vzit nemohl a do terminu mam neco pres 2 tydny, tak aspon nez se mi vrati, rada bych vydrzela vcelku:-) Prvni prcek byl presne v terminu… 
jako klobouk dolu. Vsechno dobre dopadlo, ted zu budte jen stastni 
Ale jak říkám, dobrovolné bych jí tomu nevystavila ani omylem.
gratuluji mooc, jste šikovný s dcerkou 
A co na to záchranáři, nekoukali na tebe jako na nezodpovědnou lesanu? 
Dokonce viděla malou dřív, než tatínek 
