Jak je dobré jísti vitamíny
- Těhotenství
- denkat
- 22.03.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zdravím všechny. Jen krátce: je mi 24 let, manželovi 30 let. Jsme spolu dva roky, z toho rok manželé. Vím, že jsme na to šli rychle, ale já dám hodně na intuici a vnitřní pocit, protože mě nikdy nezklamaly, a manžel byl jediný muž, u kterého jsem cítila už od začátku, že to je prostě ON (mého srdce šampión :D) a po žádosti o ruku jsme se rozhodli, že bychom chtěli založit i rodinu. Psal se listopad 2017...
Začátkem listopadu 2017 započalo naše snažení o miminko. Říkala jsem si, že jsme oba mladí, takže jsem to viděla velmi optimisticky a čekala, že maximálně do Vánoc budu těhotná. Nestalo se, ale nijak zvlášť mě to z míry nevyvedlo. Snažili jsme se krátce, takže jsem stále byla ještě v klidu. Zlom přišel v momentě, kdy mi moje kamarádka, která se začala s manželem snažit ve stejnou dobu, oznámila, že je těhotná. To byl zrovna únor.
Velmi jsem jí to přála a zároveň jsem též chtěla být už těhotná, abychom těhotenství mohly sdílet spolu. Jenomže opět přišla MS. Odjakživa jsem měla velmi nepravidelné cykly a velmi slabé krvácení. V podstatě jsem měla „snovou“ menstruaci, bez bolesti a jen slabé krvácení. Začala jsem brouzdat po internetu a samozřejmě se bála všelijakých problémů, které bych mohla mít (ach, ty internetové diagnózy
).
Můj lékař mi předepsal duphaston a já to díky němu dostávala pravidelně po 28 dnech a ejhle první měsíc po braní duphastonu MS nedorazila a já našla na testu dvě čárky. Hned jsem se objednala k lékaři. Uplynul týden a čárka na testu nesílila. Tušila jsem, že je něco špatně, a samozřejmě bylo. Přišla silná bolest v podbřišku a silné krvácení. K lékaři jsem i tak šla a ten mi sdělil, že se jednalo o velmi raný potrat. Kouknul, jestli je vše v pořádku, a raději mi ještě odebral krev. HCG 0 a děloha čistá.
Přiznám se, že jsem to obrečela, ale viděla jsem to pozitivně v tom, že teď už se určitě zadaří brzo…
Měsíce plynuly: březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září… a nic. Mezitím proběhla naše svatba, dovolená a různé akce, které jsme si naplánovali, takže se nedá říct, že bychom se soustředili čistě jen na početí, nicméně začínala jsem být zoufalá, protože se blížil rok od našeho začátku snažení a kromě biochemického těhotenství se nic nedělo. Samozřejmě jsem zkoušela různé čaje, brala listovku, greentrio, zkoušela gel na početí apod.
V listopadu jsem si tedy řekla, že zkusím ovulační testy, abych zjistila, jestli vůbec mám ovulaci. V tomto měsíci jsem také měla pravidelnou kontrolu u svého gynekologa, doktor řekl, že všechno vypadá v pořádku a že vajíčka hezky dozrávají, takže ovulace by měla proběhnout koncem týdne (to mi pak také potvrdily ovulační testy – byly ukázkově pozitivní, bohužel ani tak se nezadařilo, i když jsme se v době ovulace velmi snažili). Byla jsem z toho opravdu velmi zoufalá. Nevěděla jsem, co se děje a proč to nejde, což bylo pro mě nejhorší – nejistota. Beru přece vitamíny, piju čaje, nekouřím, nepiju, zhubla jsem a ovulaci jsem měla ukázkovou, tak proč?
Můj lékař vyslovil podezření, zda nebude problém v manželovi (tuhle možnost jsem si nijak nepřipouštěla, hledala jsem hlavně chybu u sebe), a pokud chci napíše doporučení na spermiogram. Manžel s tím neměl problém, tak jsme se v prosinci objednali do CAR a manžel podstoupil vyšetření. Diagnóza nebyla lichotivá: asthenozoospermie, 4 % progresivní pohyblivost.
Víte, možná je to zvláštní, ale najednou jsem pocítila takový zvláštní vnitřní klid, který jsem od začátku snažení nezažila. Myslím, že mi velmi pomohlo to, že už konečně vím, proč nám to nevychází. Manžel byl zklamaný (jako většina chlapů to nenesl moc dobře, připadal si jako chlap k ničemu), ale já ho uklidňovala, že se nic neděje, že jsou horší případy a že to možná bude trvat delší dobu, ale jednou se zadaří. Opravdu jsem pocítila nový příliv naděje, která se předtím pomalu vytrácela. Manžela jsem se snažila, co nejvíce podporovat, aby nebyl ve stresu a aby si to tak nebral, o nic nejde a pořád tu jsou i jiné možnosti. Byly nám lékařem doporučeny vitamíny a já ještě po doporučení, nakoupila další. Věděla jsem, že to bude trvat minimálně tři měsíce, než se dostaví nějaký efekt, a musím říct, že jsem byla opravdu v klidu a v pohodě. Samozřejmě stále jsem si hlídala ovulaci a stále jsme se snažili, ale počítala jsem s tím, že minimálně ty tři měsíce se určitě nezadaří, takže jsem nad tím nijak zásadně nepřemýšlela. S manželem jsme si naplánovali, že pojedeme v únoru na hory. Moc jsem se těšila, protože miluji hory a už jsme si potřebovali pročistit hlavu.
No začátkem února (ještě před termínem MS) mě zničehonic začala bolet prsa, což se mi před MS stalo snad jen dvakrát v životě. Nicméně možnost těhotenství jsem si nepřipouštěla, ale pro klid duše jsem si udělala druhý den ráno těhotenský test… A ano, byl pozitivní
Neuvěřitelný paradox… od této doby nepodceňuji sílu vitamínů
Nyní jsem v 10. týdnu a za 14 dní nás čeká první screening. Doufám, že všechno bude v pořádku, ale s manželem věříme, že ano.
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 989
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 871
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 634
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 376
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 175
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3893
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1876
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1713
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2516
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1513
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...