Jak jsme cekali na dracka

Ahoj Snazilky, pisu vam abych vam dodala sily a nadeje v cekani na ty vysnene dve carecky. Nas pribeh zacal v lednu 2004, kdy me muj pritel, ted uz manzel, zacal ukecavat na svatbu a miminko. Souhlasila jsem, bylo mi 26 a jemu 30, byli jsme spolu pres tri roky a nebylo na co cekat. Kdyz jsme mluvli o detech tak jsme tim vzdycky mysleli nase pejsky a tak jsme si rekli, ze kdyz svatba, tak ze chceme mi opravdicke miminko :) Vy:,(ili jsme HA a nic, nic, nic, nic ... stale nic.

Po trech mesicich jsem zpanikarila a bezela na gynekologii. Souhrou nahod jsem tou dobou prisla o sveho dlouholeteho lekare a bylo treba si najit noveho. Napsala jsem tedy do UPMD kde se me ujala vrchni sestra Kalouskova (jeste jednou diky Vam za mile prijeti a jednani) a po kratkem rozhovoru me ihned zaradila k uzasne a desne lidske pani dokorce, specialistce na sterilitu/IVF, MUDr. Jitce Rezacove. Zkousely jsme spolu mozne i nemozne, stimulace ovulace praskama, casovany styk, IUI a stale nic, nic, nic a nic. Uprimne receno - uz mi z toho zacinalo hrabat, mela jsem rok po svatbe a vsichni se zmohli akorat na blby kecy tipu „a to ses jako rozhodla nemit deti???“, nebo „no, ve tvem veku uz bys mohla mit deti dokonce i dve“. Smutne, rozhodnete se sve okoli nezatezovat problemama a oni vam to takhle vraceji - bez spetky taktu a normalni lidskosti. Prisli hadky a zbytecne boje s mym, jinak desne milujicim, chapavym a „medicinsky“ obetavym manzelem. Nervy jsou desnej previt. Nakonec jsme se s pani doktorkou dohodly na laparoskopii. Mela jsem slabe ale neustale bolesti na prave strane - podezreni na cystu. Kdyz jsem se po operaci na pokoji probudila tak uz tam sedel muj muz, do toho prilitl doktor jako eroplan a houkl na nas „tak, je tam vsechno OK, co tam nemelo byt jsme vyndali, co tam melo zustat tam zustalo, tak na to koukejte hned vlitnout a at to svisti“ … a zmizel. Hned pote jsme se s manzelem dohodli, ze si teda vyrobime lednacka :-) Za tyden jsem sla k pani doktorce na kontrolu a vyndani stehu a tam mi poradne vysvetlila o co vlastne slo - nezhoubny nador zvenku vejcovodu a za delohou lozisko endometriozy, ktera sama o sobe muze ve 40ti procentech zpusobovat neplodnost - a to vsechno bylo pryc. Rovou jsme se dohodly ze pristim cyklu vystimulujem ovu a udelame IUI a kdyby ani pak dve carecky nebyly tak ze uz se zacnem pripravovat na IVF. Ach ty zatraceny nervy … Zacaly jsme stimulovat clostylbegitem a destay den „moc male“, tricnaty den „moc male“, patnacty den „moc male“, sedmnacty den „moc male, sakra to je ale nejake divne - asi uz to nevyroste“. Cestou domu jsem brecela jak zelva - zase nic, proste to lednacek nebude. Jenze pak prisel den menstruace a nic, druhy den nic, treti den nic, prsa me bolela k zesileni, kazdy vecer mi bylo priserne zle, byla jsem podrazdena a unavena, ctvrty den nic - strasne jsem se bala si udelat test, vdyt prece neprobehla ovu jak bychom mohli byt tehu??? Paty den jsem uz nevydrzela a test udelala, malem jsme v te koupelne omdlela … ony tam ty carky byly dve!!! Jak to? Co to? Nahoda? Nehoda? Opakovat? Zase ty priserny nervy, zase rvu jak zelva a chudak manzel me musi odvezt do prace protoze nejsem ani schopna trefit klicekem auto, uff. Zatraceny nervy … Volam doktorce, je lepsi nez moje mama, je uzasna, mila, vysvetli, poradi a rekne „prijdte za tyden, uvidime jestli tam bude“. Tyden??? Vzdyt dostanu infarkt, tyden proste nepreziju, to nezvladnu, co kdyz tam dracek nebude??? Testuju kazdej den jak blazen, porad tam jsou ty carecky dve, kazdy den jsme z toho stejne vyjukana jako prvni den, … jak je to jenom mozne? :-)
Je patek a ja a muj muz sedime v cekarne u pani doktorky, on jako spravy chlap si v klidu cte (prej vi ze tam dracek je, tak co by se stresoval) a ja sedim jak trubka a po tvari se mi zase nekontrolovatelne rinou slzy, jak ja ty zatraceny nervy nesnasim, sakra co s tim. Sestricka seprala toho myho chudaka muzskyho ze mi urcite ublizil kdyz tak brecim :-) … a on se chudak ani nebranil :-) a ja mezitim byla nekde asi na Venusi nebo v jiny tramtarii, to ty zatraceny nervy. Ani jsme neslyslela jak nam sestricka rika ze mame jit dovnitr, byla jsem jak struna co ma kazdou chvili prasknout. Kdyz me pani doktorka videla tak vynechala zdvorilostni fraze a otazky na zdravi a posledni menstruaci a hnedle se lezlo na kreslo. Koukam do stropu, vsechno je ruzovy, ta barva me priserne irituje, ale asi je mi to jedno, cekam co pani doktorka rekne. Nerika nic … ale mavne rukou na toho myho muzskyho at jde k ni, vidim mu do obliceje - VIDI NASEHO DRACKA a po tvari se mu taky vali slza jako hrach!!! Ja ho chci taky videt, prosiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim!!! Je miniaturni, je to takove nic, to vytouzene nic na co se ceka jak na bozi smilovani … no, a to priznavam, v tu chvili jsem se zhroutila, ty priserny nervy stejne muzou za vsechno. Ani jsme ho nemohli poradne vyfotit, klepala jsem se jak osika, breceli jsme vsichni vcetne pani doktorky :-) Jak rikam .. to jsou ty nervy :-) Dneska jsou to tri dny co jsme dracka videli, za 14 dni jdem na dalsi UZ kde bychom uz pry meli videt srdecni cinnost. Nic neplanujem, cekame, jsme plni optimismu protoze uz dneska vime ze to jde. V celem svem vypraveni brecim a pritom jsem tvrda jako skala, jenze cekani na dracka, na ty dve carecky a tu tecicku na UZ me tak nahlodalo ze se uz rozbrcim pomalu i u pohledu se stentem :-)))
Mile snazilky, svym pribehem jsem vam pouze chtela dodat silu a energii na vase snazeni, nenechte se odbyt tim ze zadna operace neni treba - je, endometriozu na UZ nikdo nevidi!!!! a pruchodnost vejcovodu jakbysmet. Drzim vam vsem, a i nam aby vsechno dobre dopadlo, vsechny palce co mame!!! Hodne stesti a zivotni sily od Snoopy s rodinou :-)

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
  • PenelopaW
  • 16.05.26
  • 862

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
6.6.05 14:03

Ahoj Snoopy!
Tak to se ti moc povedlo! Vlastně vám se to moc povedlo:-)
My jsme k děťátku taky přišli jako slepý k houslím, po dvou IVF se zadařilo normálně a byla jsem z toho vyjukaná jako ty! Je to zvláštní pocit, mít v sobě to, po čem jsme tak dlouho toužily, že? Já ve středu začínám 13-tý týden a snad už mám to nejhorší za sebou. Jednou jsem sice krvácela, ale prý to nic neznamenalo, tak kdyby se ti to nedejbože stalo taky, tak nepanikař, to se prý stává a s miminkem to nesouvisí!
Přeju tobě i manžílkovi, ať vám dráček roste jako z vody, ať se těší na své bezvadné rodiče a aby měl ten nejkrásnější příchod na svět. Počítám, že jsi teď v pátém týdnu, tak v únoru bude miminko jak vyšité, že????
Ať se vám daří
Vendelina „františek“ 13tt

  • Upravit
Anonymní
6.6.05 14:13

Ahoj Snoopy :-)

… tak a rozplakala si aj mňa ! :-) Nechcela som to, ale pri čítaní týchto riadkov sa mi slzy tlačia do očí.

Je to krásny príbeh a ďakujem, že si ho napísala.

Gratulujem ti a prejem všetko dobré celej Vašej rodine :-)))) veľa šťastia a lásky :-)))

ika

  • Upravit
sisina
739
6.6.05 14:22

Ahoj Snoopy,
tak teď zde sedím taky jako trubka já, slzy se snažím udržet v očích a kdyby teď někdo přišel, viděl by jak se přiblble s úsměvem civím do monitoru :) (což obvykle na obchodní konrespondenci nedělám)
Náááádherný deníček a hlavně příběh se štastným koncem - teda vlastně začátkem nového života. Vyzařuje z něj naprosté štěstí a spousta radosti. Díky za tak milé povzbuzení, přeju tobě i tvé rodině štěstí a zdraví a splnění všech tajných i veřejných :) přání.

sisna - skorosnažilka

  • načítám...
  • Zmínit
Neffy
1182
6.6.05 21:24

Ahoj Snoopy, gratuluju a držím palce, a't vše dopadne, jak má.

Prosím, mohla bys napsat něco víc o trápení před? Píšeš, že jsi měla občasné bolesti a že z toho kromě endometriozy byly i další problémy. Občasné bolesti mě trápí už delší dobu, ale letos už jsou to časté bolesti. A stále delší. Změnila jsem gynekologa, bylo mi řečeno, že jde zřejmě o už chronický zánět vaječníků a vejcovodů a že pokud se to do půl roku nepodaří vyléčit, čeká mě laparoskopie, protože na UTZ není vše vidět. Tak mám obavy, co z toho bude.

Dnes ráno v Dobrém ránu s ČT říkali, že doktoři řeší, že to nejde až po 1-2letech. U Tebe doktorka začala už za 3 měsíce? A jak dlouho to trvalo, než Tě poslala na laparku? A jaké to bylo? A kam chodíš k doktorce? Díky.

  • načítám...
  • Zmínit
metelka
1121
6.6.05 21:29

Gratuluji a přeji všechno nejlepší a pevné nervy do prvních týdnů. Je mi 37 a jsem ve 23tt,paní doktorku mám úžasnou, ale trochu pesimistickou, od začátku mně strašila a nedávala moc nadějí, že to bude v pořádku, přestože žádné viditelné problémy či špatné testy jsem neměla, brrr.Proto jsem Ti chtěla jen poradit, klid, ať se děje, co se děje, šetři se a hodně štěstí, ať jsi bez problémů až do konce.Držím palečky!! Metelka.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
7.6.05 16:12

to je super, je skvělé, že se Vám to takto povedlo. Já chodila k doktorce Řezáčová také, ale marně. Pořád mi slibovala, že mi udělá IUI a já čekala, ale marně. Vždycky mě nastimulovala fostimonem, podle jejího názoru jsem byla dobře nastimulovaná, ale protože termín IUI vždy vyšel na víkend a o víkendu paní doktorka neordinuje, tak to nikdy nevyšlo. Chodila jsem na injekce úplně zbytečně. To ani nemluvím o stimalaci CLOSTYLBEGYTEM. Prostě všechno nanic. Chtěla mě stimulovat pořád dokola. Až pak jsem se od paní doktorky Řezáčové dozvěděla, že to je prý risk, když to vyjde na víkend, tak mi IUI neprovede. Jenomže tak se to dělat nedá. Paní doktorka si asi vybírá pacientky, ke kterým je milá. Ke mně nikdy milá nebyla. Ale jsem moc ráda, že se to povedlo alespoň Tobě. Já pořád čekám.

  • Upravit
Anonymní
8.6.05 10:50

Je skvělé, když čtu o úspěších, které přišly po dlouhém čekání. Takže držím palce, ať je všechno v pořádku a dočkáš se vytouženého miminka! :-)
Já se nebudu rozepisovat o své cestě za miminkem, protože je hodně dlouhá…marně čekám už 10.rok! (je mi 30, takže ještě relativně čas mám, ale tímhle dosavadním tempem, nevím nevím)Za tu dobu jsem už prošla naprosto vším, co se snad vůbec dá podstoupit a otupěla jsem natolik, že už ani někdy nevím, jestli to dítě vůbec chci…zní to asi drsně, ale opravdu občas takové pocity mám…
Jen chci reagovat na neuskutečněné IUI O VÍKENDU…teda nevím nevím, ale to by mě taky dost rozhodilo. Jsem přesvědčená, že jsou centra, kde tohle běžně o víkendu dělají! Přece nezahodíme stimulaci jen proto, že je víkend a „ono se běžně o víkendu nepracuje“…
Každopádně všem přeji hodně úspěchů a šťastná miminka v náručí! :-)

  • Upravit
Anonymní
9.6.05 08:54

Ahoj holky, chtěla bych reagovat na dopis od Snoopy. Milá Snoopy, ráda Ti popíšu více, jak to bylo s paní doktorkou a že podle mého názoru jsem oprávněně zklamaná. O miminko se snažíme s manželem už 3 roky. Stimulací u doktorky jsem měla více, v průběhu půl roku asi 4krát jsem byla stimulovaná marně, protože to vždy vyšlo na víkend. Ale paní doktorka mi nikdy neřekla a ani slůvkem se nezmínila, že pokud to vyjde na víkend, tak se inseminace neuskuteční. Podle mého názoru mě o tomto měla informovat předem, než se stimulací vůbec začala. Když mě chtěla stimulovat už po páté, tak jsem se jí jen tak náhodou zeptala, jestli když to vyjde na víkend, tak to zase nevyjde. Paní doktorka mi jen tak řekla, že to je risk. A
nevím, jestli se Ti také běžně u paní doktorky stávalo, že jste byli domluvené na určitou hodinu a tys jí hledala na patře na ambulanci, protože v tu dobu neměla ještě svojí ordinaci a nikde nebyla k dosažení? Ani sestry, nikdo o ní nevěděl? Až po dlouhém čekání se nakonec objevila, pak jsi na ní 3 hodiny čekala, aby Ti udělala kontrolní ultrazvuk a nakonec řekla, že to zase nevyjde??? Tak to mě hodně mrzelo. Ten přístup.kdyby mi alespoň narovinu řekla, že o víkendu neordinují nikdy, tak bych se nerozmýšlela a rovnou přestoupila. Ale opravdu jsem moc ráda, že Ty jsi spokojená. Moc Ti to z celého srdce přeju a držím hrozně moc palečky, ať máte krásné zdravé děťátko.

  • Upravit
Vložit nový komentář