Jak nás opustilo štěstí
27. 4. 2015 25. 10. 2015. Byli jsme s přítelem rok, když jsem zjistila, že čekáme miminko. Ikdyž jsme to neplánovali, tak jsme měli radost a těšili jsme se.
Celé těhotenství probíhalo v pořádku, byla jsem překvapená, jak hladce vše probíhá. Když nám doktor řekl, že čekáme chlapečka, byli jsme nadšení a začali jsme přemýšlet nad jménem pro naše miminko a nakoupili vše potřebné.
27. 4. 2015 se nám narodil krásný, zdravý chlapeček Tobiáš. Jako prvorodička jsem měla celkem „klidný“ porod. Porod trval okolo 6 hodin a naštěstí bylo vše v pořádku. Byli jsme z malého nadšení. Byl to zázrak.
Po týdnu nás pustili domů z porodnice. Vše bylo v pořádku. Malý rostl jako z vody, když najednou v 5. měsíci začal mít vysoké horečky, neustále plakal, nešel utišit. Měla jsem strach, tak jako každá milující matka jsem jela na pohotovost. Na pohotovosti mi pouze sdělili, že to bude nejspíš tím, že malému rostou zuby a že se nemám ničeho obávat.
Dělala jsem vše podle doporučení lékařů. Malý se uklidnil, horečky už nebyly tak vysoké, hrozně se mi v tu chvíli ulevilo. Byl pátek večer, když se malému opět přitížilo. Neváhala jsem a okamžitě jsem jela na pohotovost. Tam mi sdělili, že malý má v těle infekci, že si ho tam budou muset nechat.
Nevěděla jsem co mám dělat, přítel musel v ten den ráno pracovně odjet a já tam byla sama. Snažila jsem se uklidnit, vždyť náš chlapeček to přece musí zvládnout, je přece silný. Volala jsem přítelovi, aby dojel, že malý na tom není dobře, ještě v ten den dojel.
V noci malého převezli na JIP, jeho stav se zhoršil a oni pořád nevěděli, jakou infekci má v těle. Seděla jsem u něho a brečela. Vyměnila bych za něho život. V sobotu mu dělali všelijaké vyšetření, aby zjistili, co mému chlapečkovi vůbec je. Byla jsem naštvaná sama na sebe, netušila jsem, kde jsem udělala chybu. V nemocnici mi nemohli říct žádné informace, jelikož pořád nevěděli co malému je.
Byla jsem psychicky na dně, měla jsem hrozný strach. V neděli ráno se jeho stav malinko zlepšil, byla jsem ráda, že konečně zjistili, co mu pomůže. Uklidňovali nás, že bude v pořádku, že léky začaly působit.
25. 10. 2015 odpoledne se to stalo. Naše miminko navždy odešlo. Nezapomenu ten moment, když nám to doktor oznámil. Oznámili nám, že se můžeme jít rozloučit, ale já jsem to nezvládla. Když jsem viděla Tobiáška, jak bezvládně leží, tak jsem se psychicky zhroutila. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Doktoři nám oznámili, že nemohli nic dělat, že to byl Syndrom náhlého úmrtí. Měla jsem chuť se zabít a jít za naším andílkem. Dlouhou dobu jsem se s tím nemohla vyrovnat. Po pár měsících jsem se dala trošku dohromady a začala opět žít. Byla jsem ráda, že mám po boku přítele, který mi velmi pomohl. Bez něj bych to nezvládla.
Je to 6 měsíců od této tragické události a já s tím pořád nejsem úplně vyrovnaná. Snažím se s tím žít, ale neustále myslím na to, jak se náš andílek má a jestli se na mě a tatínka kouká. Doufám, že nám pošle se shora brášku nebo sestřičku, která nám bude dělat radost.
Nikdy na něho nezapomeneme.
Navždy ho budeme mít v srdíčku.
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1975
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1205
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 1153
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 2294
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 1460
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 7262
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 2857
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1507
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1917
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5335
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...